David a Petra
To je stará povídka,kterou jsem nepsal Já,našel jsem ji na netu a je vynikající.Doufám,že se autor nebude zlobit.
David seděl ve svém pokoji a civěl do monitoru počítače. Dělal to od chvíle, kdy se vrátil ze školy. Taška s učením ležela pohozená v rohu a lístek od mámy na stole (Kup rohlíky, dvě mlíka a nějaký salám. Máma) ležel nepovšimnut. Zajde tam, ale až za chvíli. Davidovi bylo 13 a v téhle chvíli jej nezajímala škola, nezajímal jej lístek od mámy. Zajímala ho obrazovka jeho počítače a úspěšné splnění mise. Davidova veškerá pozornost se soustředila na letadlo Boeing 747, obsazené skupinou teroristů a na jeho protiteroristické komando, čekající na povel k útoku. Perfektně připravený plán měl nějaké drobné slabiny (pokud lze likvidaci všech rukojmí nazvat drobností) a zbývalo udělat posledních pár úprav, než se mohl opět pustit se svou jednotkou do boje.
Byl do plánování natolik zabrán, že ani neslyšel rachocení klíče v zámku. Přítomnost své sestry v pokoji si uvědomil teprve ve chvíli, kdy mu na rameně přistála její ruka. Vyděšeně vyjekl a sluchátka mu sjela z hlavy.
“Seš kráva,” vykřikl. “Lekl jsem se tě,” dodal, jako by to nebylo zjevné.
“A ty seš vůl že u toho furt sedíš,” řekla mu Petra a svalila se na svou postel. Bylo jí 13, stejně jako bratrovi a poslední rok jí začínalo pěkně štvát, že spolu spí v jednom pokoji. Vadilo jí že brácha sedí do noci u počítače, vadilo jí že když s kámoškama přišla domů, neměly v pokoji klid a musely sedět v kuchyni u stolu. Nebo vyhodit Davida. To nebyl problém. Když měla po ruce nějaké drobné.
David se na židli otočil. “Jo, jsem vůl, že u toho sedím. A hlavně jsem vůl, že jsem tě už dávno nezabil a nezahrabal.” Natáhl se na svou postel a hodil po Petře polštář. Odrazila ho stranou.
“Dej ...
Diskuze
Hodnocení
| Pruměrné hodnocení: |
1,00 |
| Počet hodnotitelů: |
1 |
Vaše hodnocení: