Bereme to sportovně II.

Poezie Báseň trochu jinak

P ř i c h á z í z á v o d n i c e

Jahodami v slunném dnu
v tu chvíli sládnou rety
když pohlédnu
a spatřím, jak mezi květy
ladně přicházíš
V mém srdci mládne jas
a dlaně nedočkavé již
chtějí okusiti krás
*

P ř í p r a v n á m a s á ž

Tu jsi. Přítelko v té noci
obnaženě kveteš
A z oblin tvého těla
ostrou střelous vyletěla
až k mé hrudi. Bez pomoci
ťatým srdcem hněteš
Těla dar mým horkým dlaním
neví ještě, čím chce být
Z oblin tvého těla
smyslů střela vyletěla
Pohár skrání k sobě skláním
ke rtům smím jej přiložit
Za vzácné je mi
tvůj dýchat dech
a spjaté opojení
všech kouzel těch
co rety dopřávají
je hudbou na šalmaji
*

S n o v á f á z e t r é n i n k u

Horce objímá mně sauna
skončil perný den
Shlížím k atributům fauna
jimiž jsem obdařen
a sním s nimi slastný sen.
...pevné, hebké, žhavé, dravé
dlaně hrají s oštěpem
Do pěsti jej svíráš hravé
jen jej hodit, terč je nastaven
Ne, neházej jej pryč
snad až někdy příště
do vysoka připravil jsem tyč
ty mi připrav doskočiště
Horko nestírá se s čela
žízeň nelze uhasit
a cos do snu otevřela
pod sprchu jdu ochladit
*

O d b í j e n á

V poloklenby osazenou
hruď rty horce pájím,
dlaní hnětu v tvárný míč.
Síťovanou stěnou touhu
předivoce házím.
Odráží se, padá kamsi pryč
a krůpěj stříkne žhavou.
Rozhoří se moje prsty,
nervním krouží pětispřežím
a chtivou cílí hrstí
jak slunce letní travou
do úvalu pod ořeším,
drsně vzrostlým nad krajinou.
Štíplá hůrka vábně stéká
v skrytou studni stinnou.
Tam míč na hru čeká.
U roubení spěch svůj ztají
pokorným a tichým gestem.
Dočkají se, prsty, nedočkají
v dotknutí prvém, kéž i šestém?