„Děkuji Vám všem za pozornost a nyní se odebereme do naší pivnice, kde budete moci degustovat tři druhy piva, které jste právě viděli, jak se vyrábí,“ oznámila nám sládková, která nás prováděla po exkurzi v místním pivovaře. Sládková byla ženská, která vypadala, že svému řemeslu dobře rozumí a že to vše dělá z lásky k tomu zlatavému moku, nazývanému pivo. I její postava vypadala, že pivo nejen ráda vyrábí, ale i konzumuje, protože se říká, že stejně jak mužům po pivu roste pupek, tak ženám rostou prsa, tak její prsa a zadek tomu plně odpovídaly. Její postava mi připomínala postavu jedné známé, která bydlí v nedaleké vesničce odtud. I ona měla obrovské kozy a prdel jako pivovarský valach a občas jsem si ji ve svých erotických snech představoval v roli věstonické venuše, jak tam stojí úplně nahá a nechává se modelovat z hlíny nějakým tím pračlověkem.

„Tyto stoly jsou rezervovány pro vás,“ vytrhla mě sládková z mých vzpomínek na mou známou, když jsme došli do pivnice.

Usadil jsem se hned k tomu prvnímu, na který nám ukázala a ostatní členové exkurze si posedali kolem a k dalším stolům. Sládková se přisedla na volné místo u našeho stolu a dala se do vysvětlování:

„Pivo by se nemělo degustovat na lačno, tak vám prvně donesou typické jídlo, které se hodí k pivu – moravský brabec s knedlíkem a se zelím.“

A jak to dořekla, už se objevila odsluha a začala roznášet talíře se zmíněným jídlem. Číšnice byly mladé holky, které byly taky celkem dost prsatý a prdelatý, jen ne tolik jako sládková, prostě tak akorát, jak by básník řekl, holky krev a mlíko. Jak přede mne postavily talíř s tím báječně vonícím pokrmem, přestal jsem se zaobírat vzhledem místních děv a s chutí jsem se pustil do jídla. Když jsem byl u druhého knedlíku, konečně přinesli vytoužený nápoj a cíl našeho výletu, pivo místního pivovaru.

„Začneme světlou desítkou. Každý dostane tři deci, a bude moci postupně srovnávat, jak se mění chuť a kvalita s rostoucí sílou a druhem piva,“ vysvětlila nám u stolu sládková a já jsem se s chutí napil toho malého piva. Vlastně jsem byl tak vyprahlý, že do mě přímo padlo. Sládková se na mě usmála a jen tak prohodila:

„Koukám, že Vám naše desítka chutná.“

Usmál jsem se na ni zpět: „Ano, je velice dobrá.“

Když jsem dojídal poslední sousto, už přede mě stavěli další sklenici malého piva, právě včas.

„Budeme pokračovat dalším druhem piva našeho pivovaru. Opět je to desítka a tentokrát polotmavé pivo, chcete-li řezané – jedna z našich specialit,“ opět vysvětlila sládková a já jsem si zase z chutí zavdal.

Opět jsem měl z naší exkurze dopito jako první, a tak jsem se netrpělivě začal rozhlížet, jaké další pivo nám donesou příště. Bohužel ostatní z exkurze se s tím neuvěřitelně loudali, a tak to vypadalo, že si budu muset chvilku posedět a počkat, než donesou další. Začal jsem studovat tedy nápojový lístek a zjistil jsem, že nejsilnější pivo, který tento pivovar vyrábí je čtrnácka s přídavkem medu.

„To by mohlo být dost dobré,“ pomyslel jsem si, zvlášť když jsem viděl všude po stěnách různé ocenění, které toto pivo vyhrálo na různých pivních soutěžích.

Po tom, co dopil poslední člen exkurze se konečně přede mnou objevilo závěrečné pivo dnešní degustace.

„Dnešní degustaci zakončíme českou nejoblíbenější dvanáctkou,“ pronesla sládková a já jsem se trochu zklamaně podíval na sklenici piva, protože jsem se těšil na tu čtrnáctku. Napil jsem se. Bylo to velmi dobré pivo, ale asi to, že jsem čekal tu jejich čtrnáctku bylo na mě trochu vidět, protože se mě sládková znenadání zeptala:

„Copak, naše dvanáctka Vám nechutná?“

„Je výborná, ale jsem trochu zklamaný, že neochutnáme tu vaši čtrnáctku. Všude tady vidím ty ocenění, tak jsem se na ni těšil,“ odpověděl jsem popravdě.

„Myslíte naši čtrnáctku s přídavkem medu? Ale to je přeci ženské pivo,“ odpověděla s údivem

sládková.

„Ženské pivo? Jak to myslíte?“ zeptal jsem se se zájmem.

„No rostou po něm prsa a zadek,“ vysvětlila sládková.

„Myslím, že se to říká i o tmavým pivu, o té vaší čtrnáctce jsem to ještě neslyšel,“ odpověděl jsem trochu zahanbeně.

„To jste tady asi jediný, protože o tmavým pivu se to jen říká, ale po našem pivu skutečně rostou,“ řekla sládková hrdě a jakoby tomu náhoda chtěla a jako důkaz zrovna procházela dozadu nějaká žena na toalety.

Tedy procházela je špatné slovo. Spíš se valila, než šla. Pokud jsem si před chvilkou myslel, že sládková má obrovské kozy, tak to bylo nic s porovnáním toho, co před sebou táhla ta žena. Byly to skutečně obrovské cecky a ten její zadek a stehna jim odpovídaly. Nevím, jestli šla tak nejistým krokem, protože jí dalo obrovskou námahu táhnou to všechno, nebo protože už měla dost popito. Navíc jsem se přistihl, že buď to bylo těma jejíma obrovskýma kozama, nebo tím, že přes to všechno měla celkem ideální poměr boků a pasu, ale zjistil jsem, že mi ta žena připadá celkem „sexy“. To zjištění, že se mi taková žena líbí mě celkem šokovalo, protože dosud se můj vkus více zaměřoval na štíhlejší typy. Nemohl jsem od ní odtrhnou oči, dokud nezmizela za dveřmi toalet..

Sládková mě musela celou dobu pozorovat, jak tam zírám na tu ženu, protože když jsem svůj pohled od ní konečně odtrhl a podíval se zpět na sládkovou, spiklenecky na mě zamrkala a povídá:

„Vidíte, to je výsledek našeho piva.“

Nechápavě jsem se podíval zpět k toaletám a pak na sládkovou. Musela si dělat srandu.

„No tak to je fakt škoda, že nám ho nedáte ochutnat,“ zabručel jsem a dopil jsem zbytek dvanáctky.

„Ale proč by ne, teď když už o něm všechno víte, můžete ho ochutnávat, co hrdlo ráčí,“ odpověděla sládková.

„Tak já bych ho tedy rád ochutnal,“ řekl jsem s radostí.

„Víte co, tak já si ho dnes dopřeju taky,“ řekla sládková a otočila se k vrchnímu.

„Petře, můžeš nám přinést dvě čtrnáctky?“

Petr se zarazil a udiveně se na mě podíval.¨

„Čtrnáctky, jistě, ale bude to déle trvat, protože je tam hustší pěna,“ vysvětloval mi a odběhl pryč.

Než donesli to vytoužené pivo, vyšla to obrovská žena z toalet. Nyní jsem si ji mohl dobře prohlédnou zepředu. Pohled na ni mě fascinoval čím dál tím víc. Její cecky se převalovali ze strany na stranu, jak šla a asi je nedokázalo podepřít i to nejpevnější prádlo. A ty její stehna. Raději jsem se rychle podíval jinam, aby nezjistila, že na ni civím. Přesto, než zmizela do druhé místnosti, tak jsem se neubránil a znovu jsem se musel podívat na ten její obrovský zadek.

Sládková mě zase pobaveně pozorovala a když jsem se na ni zase podíval, zamrkala a řekla:

„Náš stálý zákazník.“

Nevěděl jsem, co na to mám říct, a tak jsem jen prohodil.

„Fakt kus pořádný ženský.“

„No, ano, taky se to tak dá říct, ale to je výsledek našeho piva,“ znovu trvala na svém sládková.

Nechtěl jsem se s ní přít, že to musí být i trochu způsobeny dědičností a ostatními vlivy a tak jsem jen přitakal:

„Dobrá práce.“

V tu chvíli nám donesli naše objednané čtrnáctky. Znovu mě trochu zklamali, protože jsem čekal, že donesou normální velký pivo, ale zase donesli jen malé pivo určené k dekustaci. Aspoň že budu moci ochutnat.

Chuť opravdu nebyly špatná. Skoro bych neřekl, že piji čtrnáctku. To pivo bylo velice jemné, a asi by mohlo být mezi ženami velice oblíbené, protože mělo takovou lahodnou chuť a přesto pivní. Tak možná proto mu říkají ženské pivo. Měl bych možná koupit pár jeho lahví a dovést ho na ochutnání manželce.

„Fakt dobré pivo, trochu nezvykle jemné, ale manželce by určitě chutnalo.“

Sládková se na mě se zájmem podívala.

„Určitě ano. Je to ženské pivo, chutí i vlastnostmi, které jsou u žen velmi žádoucí,“ znovu na mě zamrkala.

„Mohu si koupit tedy pár lahví pro ženu?“ zeptal jsem se.

„Bohužel, toto pivo se čepuje jen u nás v pivnici a nijak ho dál neexportujeme, abychom neuškodili jeho kvalitě, nanejvýš se s ním můžete jinde setkat na pivních slavnostech a veletrzích, kde na jeho kvalitu osobně dohlížíme,“ sdělila mi sládková.

Trochu jsem posmutněl.

„Ale pokud chcete, aby Vaše manželka naše pivo ochutnala, jak už kvůli jeho vlastnostem, nebo jak říkáte, kvůli jeho chuti, tak ji sem přivezte. Okolí je tu krásné, dá se tu trávit výborné dovolené. K pivovaru patří hotel, kde se můžete ubytovat a pak byste to vy, ani Vaše žena neměli sem daleko,“ navrhla mi sládková.

Ten nápad nebyl vůbec špatný. V okolí je tu fakt na co koukat a občas si zajít na dobré pivo - ideální dovolené. Jen nevím, jestli se to ženě bude líbit. Přeci jenom, s partou chlapů do pivovaru, to zní reálně, ale s manželkou?

„A říkám Vám, že týdenní pobyt s konzumací naší čtrnáctky udělá s každou ženou pravý divy,“ ještě dodala k agitaci sládková.

„Není to špatný nápad, musím to probrat se ženou, ale mohl bych si zamluvit už teď dopředu ve vašem hotelu pokoj?“

„Jistě, ještě nezačala sezóna a zrovna jsem zprovoznili další část hotelu, tak jsou nějaké pokoje volné. Mám vám tam tedy zajít a domluvit Vám to?“

„Ano, příští týden by byl ideální,“ odpověděl jsem.

„Koukám, že už se nemůžete dočkat, ale nebudete fakt litovat,“ opět na mě zamrkala sládková a odběhla pryč, asi do hotelové recepce.

Tři malé piva se začali ozývat, a tak jsem se rozhodl, že zajdu na toaletu.

Instinktivně jsem zamířil do dveří, o kterých jsem se domníval, že je pánská toaleta, ale zarazil jsem se právě včas, když jsem uviděl značku pro dámy.

Nechápal jsem, jak jsem tak hloupě mohl zamířit k špatným dveřím, aniž bych se podíval dopředu, kam jdu. Pak mi to došlo. Ta objemná žena musela jít před tím na pány. Asi už byla tak opilá, že ji to nevadilo. Nebo jsem už po pár malých pivech špatně viděl? Zamířil jsem tedy do stejných dveří, jako před tím ta žena a vykonal svoji pivní potřebu. Když jsem se vracel ke stolu, ze zvědavosti jsem nahlédl do vedlejší místnosti, do které před tím vešla ta žena. U stolu tam sedělo několik mužů, popíjející asi normální pivo, které se lišilo od té čtrnáctky pěnou, která celkem rychle klesla, a pak několik žen, tvary podobných té ženě, co mě před tím tak zaujala, popíjející čtrnáctku.

„Že by fakt to pivo mohlo způsobit, aby ženám narostly větší prsa a zadek?“ pomyslel jsem si v duchu, ale pak jsem to zavrhl, protože to mohly být všechno příbuzné a měly prostě podobné postavy.

Když jsem si sedal ke stolu, zrovna se vracela sládková.

„Máte štěstí, opravdu je na příští týden jeden dvoulůžkový pokoj volný, tak se budeme na vás těšit,“ usmála se a zamrkala.

„Koukám že už máte všichni dopito, tak já se s vámi pro dnešek rozloučím a přeji vám šťastnou cestu domů,“ obrátila se sládková k ostatním stolům a oficiálně ukončila dnešní exkurzi do pivovaru.

Cesta domů utekla velmi příjemně a ještě příjemnější překvapení mě čekalo doma, když jsem oznámil ženě, že jsem objednal na příští týden dovolenou v hotelu u toho pivovaru. Čekal jsem, že bude nespokojená, ale vypadalo to, že má větší radost než já. Možná že ji ta správa dokonce vzrušila, protože tu noc se se mnou chtěla milovat a byla nezvykle vášnivá. Další překvapení mě čekalo, když jsme si začali balit věci na dovolenou. Žena si vůbec nechystala obvyklé vybavení na dovolenou, kdy mívala několikatery různé věci na plánované různé příležitosti, které se tam chystala vykonávat. Sbalila si jen jedny pohodlné volné šaty z úpletu a pak několik dalších volných, většinou elastických svršků. Když jsem se jí na to udiveně zeptal, tak se zasmála a řekla, že jsem přeci objednal dovolenou v pivovaru, tak přeci bude hlavně trávit svůj čas v pivovarské pivnici, a tam se ji takové oblečení bude hodit nejvíce. Byl jsem tím celkem dost zaskočený, protože jsem vůbec nevěděl, že měla tak ráda pivo, že by chtěla strávit celý týden v pivnici jeho popíjením, ale zároveň jsem byl mile překvapen, protože to znamenalo, že se nebudeme muset trmácet po těch různých okolních atrakcích a svou dovolenou si opravdu užijeme.

Ještě větší překvapení mě čekalo, když jsme dojeli do hotelu. Manželka, jako by se nemohla dočkat, kdy si dá konečně pivo, mi řekla, že půjde napřed do pivnice a obsadí nějaký stůl a objedná pivo pro nás dva a já se mám zatím jít ubytovat. Poté, co jsem se ubytoval jsem ji šel hledat do pivnice. Našel jsem ji, jak sedí u stolku pro dva v rohu hlavní místnosti a popíjí pivo. Když jsem se podíval na její lístek, byly tak už dvě čárky.

„Mně pivo ještě nedonesly?“ zeptal jsem se udiveně.

„Promiň, ale pak mě napadlo, že ti zatím objednávat nebudu, protože bys to mohl mít už moc vyvětralý,“ odpověděla mi z úsměvem a mrkala na mě.

„Ale tady už jsou dvě čárky, tak už jsi musela objednat dvě piva,“ ukázal jsem na lístek.

„No než jsi přišel, tak jsem si dala už druhý,“ odpověděla a právě to svý druhý dopila.

Zůstal jsem na ni koukat z otevřenou pusou.

„Od kdy máš tak ráda pivo?“ zeptal jsem se nechápavě.

„Normální pivo mě moc nechutná, ale tady to medový je super,“ usmála se na mě a kývla na číšníka.

Než jsem si stačil sednout, číšník postavil před manželku další pivo a otočil se ke mně.

„Vy si dáte na pití co?“

„Stejně jako manželka,“ odpověděl jsem.

Žena se zarazila při zvedání sklenice k ústům a nechápavě se na mě podívala:

„Ale já mám tu jejich vyhlášenou čtrnáctku.“

„Já vím, taky mi posledně chutnala,“ odpověděl jsem jí.

„Ale víš že …“ zarazila se manželka a hledala správný slova.

„Jasně, na exkurzi nám zdejší sládková všechno o jejich pivech řekla,“ usmál jsem se na ni.

„Ale pak ...“ dál se nemohla žena vymáčknout. Asi už přeci jenom po dvou čtrnáctkách tak rychle za sebou bylo na ni alkoholu trochu moc, protože se začala z ničeho nic smát.

„Víš jak pak budeš …?“ zase nedokázala doříct svoji větu.

„Mám všechno pod kontrolou, neboj se mám to promyšlený,“ uklidnil jsem ji a v duchu jsem si nařídil, že kdyby přeci jen mi začal růst příliš moc pivní pupek, což by mohlo takové pivo u chlapů způsobit rychleji, než obyčejný, poznám to na svém pásku, protože ho nebudu moci dopnout, a přejdu na nějaký slabší pivo.

„Tak co to bude, PANE,“ zeptal se mě číšník opět a přitom zdůraznil to slovo „pane“.

„Jak jsem řekl - to co pije má žena,“ odpověděl jsem s klidem.

„Jak si přejete, náš zákazník, náš pán,“ odpověděl a přitom kroutil nechápavě hlavou.

Ta hysterie kolem těch vlastností jejich piva mě začínala unavovat. Navíc manželka byla od třetího piva celkem dost opilá a pořád se jen tak přihloupě usmívala a pochichtávala. Naštěstí další piva začal nosit ten číšník bez komentářů a tak jsem si začal připadat zase celkem příjemně. Přeci jen ta čtrnáctka byla pořádná síla, a tak mi celkem rychle stoupla do hlavy. Na druhou stranu, kdybych vypil tolik desítek, nebo nedej bože dvanáctek, už by mi bylo špatně, ale z téhle jejich čtrnáctky se mi chtělo jen občas na záchod. Největší výhodu, že jsme ubytovaní hned vedle, jsem poznal až večer. Nejen, že když jsem se snažil spočítat, kolik jsme vlastně vypili těch piv, tak jsem viděl jen souvislý plot čárek, a tak jsem byl rád, že nemusím platit hned, ale až při odjezdu, ale hlavně to, že bychom určitě oba dva v tomhle stavu nedokázali ujít žádnou větší vzdálenost. Ani vlastně nevím, jak jsme se dostali do pokoje a do postele. V každým případě, když jsme se ráno probudily, byli jsme převlečeni a svěží, jako kdybychom včera nic nepili. Tedy až na to, že si manželka stěžovala, že si pamatuje jen to, jak si objednala druhý pivo, a že ani neví, kdy jsem přišel. Pak ale jako kdyby si uvědomila, kde jsme, rychle se oblíkla a se slovy, že má žízeň, vyrazila do pivnice. Takovou jsem ji fakt nepoznával. Oblékl jsem se a s radostí jsem zjistil, že pásek mám možná ještě volnější, než když jsem přijel. S těmi kaloriemi to fakt nebude tak hrozný. Dlouho jsem se tedy nerozmýšlel a vyrazil jsem za svou manželkou, která bude mít určitě v sobě jedno pivo, jako včera. A měl jsem pravdu. Manželka tentokrát seděla ve vedlejší místnosti a měla před sebou své druhé pivo.

Dnes jsem si nemusel ani pivo objednávat, jak jsem si sedl, ihned mi číšník jedno donesl a dokonce se na nás usmál. Zeptal jsem se ženy, proč si dnes sedla vedle, a ta mě odpověděla, že jí to doporučil číšník. Asi to bude nějaký salónek pro stálé hosty. Taky že jo. Chvilku po nás dorazila skupina těch objemných žen a když si nás všimla, a toho, co pijeme, začali se na nás usmívat a jak jim číšník donesl ty jejich čtrnáctky, tak je pozvedly směrem k nám a zvolaly:

„Tak na prsa!“

Manželka, která už měla zase v sobě nejméně dvě piva pozvedla sklenici a taky zvolala:¨

„Na prsa!“

Musel jsem se usmát.

Abych nezkazil legraci, taky jsem pozvedl svoji sklenici a připil:

„Na prsa!“

Manželka se na mě podívala a pak se podívala na to, co vlastně piju a pak se dala do smíchu.

„Já úplně zapomněla, tak na prsa!“ a pak se podívala na ty dámy v rohu a ještě nahlas dodala:

„A na zadek!“

Ty ženy se na nás podívaly a začaly se smát.

„To určitě, na ten taky nesmíme zapomenout,“ vykřikla jedna z nich, vyskočila ze židle a otočila se k nám zády, předklonila se a vystrčila na nás ten obrovský zadek.

„Na zadek!“ smála se a plácla se dlaní přes tu svoji prdel, až do mlasklo.

Ostatní, jak to viděli, daly se do obrovského smíchu a zvedly svoje sklenice a zvolaly:

„Na zadek!“ a vypily to pivo na ex.

Abych se nenechal zahanbit, taky jsem rychle to pivo vypil.

„Umííí!“ zvolaly ty ženy a pohlédly na mou manželku a čekaly, dokud to pivo taky nevypila na ex. Pak se dali do tleskání a ta z nich, co před tím na nás vystrčila ten svůj obrovský zadek vyskočila a přiběhla k manželce.

„Pojď se nám ukázat, ať to můžeme na konci zhodnotit!“ smála se a táhla manželku ze židle.

Má žena už měla v sobě nejméně tři piva a tak se taky začala smát a vyskočila ze židle a začala se po salonku promenádovat, jako kdyby byla na módní přehlídce. Všechny ty ženy se bujaře smály a povzbuzovaly mou ženu a radily jí, jak se má postavit.

„A teď nám předveď zadek,“ vykřikla ta, co nám ho předvedla před tím a má žena se k nám otočila podobným způsobem jako ona a taky na nás vyšpulila ten svůj zadeček.

„Jé, ten je malinkej,“ začala se smát ta žena a rychle si stoupla vedle mé manželky a taky na nás vystrčila zadek.

Ten rozdíl byl skoro nesrovnatelnej. Zadeček mé ženy byl snad jen poloviční proti obrovské prdeli té ženy. Všichni se začali smát a skandovat:

„Pivo! Pivo! Pivo!“

A opravdu ihned přiběhl číšník s velkým podnosem plných piv a před každého postavil jedno.

Když si ta žena všimla, že přede mě položil taky jedno stejný, jako před ně, na chvilku se zarazila.

„Jé, máme tu ještě jednoho, co mu chutná naše čtrnáctka. Vítej do klubu. To se nám musíš ale taky nejprve ukázat,“ a než jsem stačil něco říct, už mě táhla od stolu doprostřed místnosti. Ostatní ženy začali tleskat a smát se. Ty dvě piva, co jsem před chvilkou vypil skoro na ex už začali působit a tak jsem byl v dost dobré náladě. Nic jsem nenamítal a začal jsem se tam promenádovat jako před chvilkou moje manželka. Když všechny byly dostatečně vynadívány na mě, jak se tam motám po salónku, tak se uchopily sklenice a připili jsme si na tu jejich čtrnáctku. Opět skoro všichni to pivo do sebe naklopili obrovskou rychlostí, ale tentokrát už číšník byl nachystanej a rovnou nám vyměňoval prázdné sklenice za plné. Začínal jsem tušit, že pokud jsme včera vypili hodně piva, dnes to bude určitě o hodně víc. Navíc se ty ženy vyznaly v místních specialitách a tak jsme měli stále na stole nějaké výtečné pochoutky a pokrmy, hodící se k tomu lahodnému moku. Tento den utekl taky jako voda a opět si vůbec nepamatuji, jak jsem se dostal do postele, ani v kolik hodin.

Druhý den ráno jsem se probudil o trochu dříve než žena. Když jsem byl zrovna na záchodě, uslyšel jsem, jak vstává, obléká se a pak mi zaklepala na dveře.

„Miláčku, jsi tam?“ zeptala se opatrně.

„Ano, za chvilku budu,“ odpověděl jsem.

„Skočím si zatím pro něco do obchodu. Tak mi neuteč a počkej na pokoji. Musíme si promluvit,“ zaznělo za dveřmi a uslyšel jsem, jak odchází a zavírá hotelové dveře.

Její slova zněla dost vážně a začal jsem přemýšlet, co asi chce. Možná něco kvůli penězům, přeci jenom tu asi propijeme dost velkou sumu. To by ji mohlo dělat starosti. Raději jsem se rychle nachystal a čekal jsem na ni, až se vrátí.

Za chvilku se ozvalo zaklepání a když jsem otevřel, za dveřmi stála hotelová služba.

„Mám Vás pozdravovat od paní sládkové a prosí Vás, jestli byste se za ní na chvilku nestavil,“ řekl mi pikolík a já jsem ho tedy následoval za paní sládkovou.

Uvedl mě do její kanceláře, kde už na mě čekala s širokým úsměvem.

„Dobrý den, tak jak jste se vyspal, prý jste včera večer šli celkem dost pozdě spát,“ usmívala se na mě.

„Děkuji, spí se mi tu velice dobře, a to pivo je fakt báječný, vůbec po něm druhý den nebolí hlava.“ musel jsem ji pochválit její výrobek.

„Dozvěděla jsem se, že jste se připojily k té naší čtrnáctkové skupině. Tak jsem se chtěla ujistit, že doufám víte, co děláte,“ řekla a pronikavě si mě při tom prohlížela.

„Nebojte se, je to celkem milá společnost, jen jejich zábava je celkem dost svérázná,“ usmál jsem se na ni, abych ji uklidnil.

„No myslela jsem hlavně tu vaši konzumaci piva, je to už přeci jen třetí den, a ten bývá přelomový,“ řekla mě s úplně vážnou tváří.

„Myslím že to máme celkem pod kontrolou. Nemusíte si dělat o nás obavy,“ znovu jsem se na ni usmál a snažil jsem se vypadat sebevědomě.

„Dobrá tedy, jistě máte vaše budoucí plány dobře promyšleny, jinak byste to určitě nedělali, a doufám že vaše žena s tím plně souhlasí. Přeci je to dost velká změna vzhledu. Některým lidem by to mohlo vadit,“ dodala s úplně vážnou tváří.

Najednou jsem pochopil, že asi celou dobu mluví o té jejich vysněné vlastnosti jejich piva, že by po něm měly ženám růst prsa a zadek. Už to tu občas díky té pověře začíná být trapný. Rozhodl jsem se, že ji tedy nebudu odporovat.

„Jistě, to byl vlastně manželčin nápad trávit celý dny ve vaší pivnici pitím té vaší čtrnáctky,“ uklidňoval jsem ji.

„Skutečně? To je opravdu zvláštní,“ podivovala se sládková.

Nevěděl jsem co ji na to mám říct. Taky mě udivil manželčin zájem o jejich pivo. Tedy přesněji zájem o tu jejich čtrnáctku. Ale říkal jsem si, že by asi jako každá žena s normálním poprsím chtěla určitě aspoň o číslo větší prsa, a protože kolem ty jejich čtrnáctky kolují mezi ženami různé pověry, tak proto je asi do toho tak žhavá. Na druhou stranu, proč to sládkovou udivuje, když sama má kozy jako vozy. Kdyby náhodou na tom bylo fakt něco pravdy, a má žena si fakt přála větší prsa, proč by to mělo být zvláštní?

„No dobrá tedy, pokud je to tak, jak jste řekl, přeji Vám a Vaší ženě, aby jste si zbývající pobyt v našem zařízení užili a těšili se z výsledků našeho piva,“ opět se na mě usmála a já jsem se rozloučil.

Když jsem šel kolem recepce, tak recepční mě zavolal a řekl mi, že mě před chvilkou tu hledala moje žena. Prý ji řekl, že mám nějaké vyřizování u sládkový. Chtěla prý na mě tady počkat, ale zrovna přišli dámy z klubu čtrnáctky a prý ji přemluvily, aby na mě počkala v pivnici. Pospíšil jsem si tedy za ní do pivnice a našel ji ve společnosti těch žen již celkem v dobré náladě. Zrovna dopíjela další pivo. Když mě uviděla, začala se trochu hystericky smát a i ostatní ženy se k ní přidaly. Přemýšlel jsem, co je na mě srandovního, ale pak jsem usoudil, že má žena už je prostě opilá a tak se směje už asi všemu. Navíc kolem ní nebylo volné místo, a ty ženy se zrovna netvářily, že by mě k ní chtěly pustit. Přisedl jsem si tedy vedle k té ženě, kterou jsem tu viděl první den na exkurzi.

„Vaše žena si dnes prý nechtěla dát pivo. Že prý musí na Vás počkat a promluvit si s Vámi. Ale nakonec, když viděla, jak do nás začaly padat, tak se přidala,“ řekla mi ta žena hlubokým, skoro mužským vychlastaným hlasem.

„Ano, chtěla si se mnou promluvit, ale bohužel nevím o čem,“ odpověděl jsem.

„Nevíte o čem? Prý to dnes máte třetí den. Ten je přeci zlomový,“ udivila se ta žena.

„Je to její rozhodnutí. Byla nadšená, když jsem jí řekl, že jedeme na dovolenou do pivnice. Myslím že ví, co dělá,“ zabručel jsem unavený vysvětlováním jejího rozhodnutí a rozhlížel se po číšníkovi.

„No teď zrovna neví moc co dělá,“ smála se ta žena a ukazovala na mou manželku, která zrovna dopila další pivo na ex a pak si šáhla do rukávu těch volných úpletových šatů, chvilku tam něco lovila a pak s jásotem ostatních žen vytáhla svoji podprsenku a odhodila ji za sebe. Koukal jsem na to dost vyjeveně. Přeci jenom, když je někdo střízlivý mezi ožranýma, tak dost některé věci nechápe.

„Ale je to přeci taky Vaše věc. Musíte s tím hlavně souhlasit i Vy? Pro ni ta změna je maličkost, ale co pro Vás?“ najednou se mě zeptala ta žena.

„Mě je to celkem jedno, když se to líbí jí, tak ať si dělá co chce,“ řekl jsem trochu nazlobeně a netrpělivě jsem zavolal na číšníka.

„Co to bude PANE?“ zeptal se mě číšník jako první den.

„Jako obvykle, pane!“ odvětil jsem.

„Musím Vás pane upozornit, pokud to ještě nikdo neudělal, že třetí den je kritický, měl byste si to ještě rozmyslet,“ otravoval pořád dokola.

„Není co rozmýšlet, pane, podívejte na manželku, jakej má náskok, musím ji rychle dohnat!“ řekl jsem odhodlaně.

Číšník už nic nenamítal a ihned přede mě postavil to jejich vyhlášený pivo s přídavkem medu.

„Páni, ty jsi ale odhodlanej,“ řekla ta žena vedle a pozvedla svoji sklenici.

„Tak na hezký těla!“ zvolala přípitek.

„Na hezký těla!“ zvolaly ostatní ženy a všichni jsme naklopili tu svoji čtrnáctku do sebe.

„Pivo, dělá, hezký, těla!“ začala skandovat jedna žena a ostatní se přidaly, aby tak upozornili číšníka, že máme dopito.

Nevím, jestli jsem manželku ten den dohonil v počtu pivech, protože to pivo v našem salonku teklo opravdu proudem a všichni to pili, jako o závod. Vzpomínám si jen, že k pivu jsme konzumovali ten den utopence a pivní koule. Ještě si pak vzpomínám, že když jsem se jednou vrátil ze záchodu, a sedal jsem si na židli, měl jsem pocit, že jsou mi kalhoty trochu úzký. Myslím, že mě to celkem vylekalo, jestli opravdu nezačínám po tom pivu přibírat na váze, ale když jsem si zkontroloval pásek, uklidnil jsem se, protože jsem měl kolem něho stejně místa, možná i víc, než na začátku dovolený. Na víc věcí si opravdu ten den nevzpomínám.

Druhý den ráno byl ale úplně jiný než předchozí dny. Asi měly pravdu, že třetí den je kritický, protože jsem se probudil hrozně rozlámaný a strašně mě bolela hlava. Manželka na tom musela být podobně, protože byla taky stále v posteli a jen se nespokojeně převalovala a nemohla najít pohodlnou polohu. Přemýšlel jsem, co si na tu bolest hlavy mám vzít. Vzpomínám si, že jsem kdesi četl, že na bolest hlavy je nejlepší sex. Přitulil jsem se k manželce a ta se automaticky přitulila ke mně. Když ale otevřela oči, jako kdyby si něco uvědomila a rychle se odtáhla a vyskočila z postele.

„Co se děje?“ zeptal jsem se nechápavě.

„Co se děje, nic se neděje, jen se musím na něco podívat,“ odvětila, sundala si noční košili a stoupla si před zrcadlo.

Najednou jsem si uvědomil, že má žena vypadá jinak.

Tedy v obličeji byla stejná - skoro stejná, ale její postava byla daleko víc zaoblenější a měla nejmíň o dvě čísla větší prsa.

„Páni to pivo fakt funguje!“ vydechl jsem ohromený.

„To si piš, že to funguje, copak jsi neviděl ty lidi v salonku?“ odvětila žena a důkladně se prohlížela v zrcadle.

Pohled na ni mě začal celkem vzrušovat. I ta bolest hlavy najednou zmizela.

„Vypadáš super, pojď sem ke mně,“ lákal jsem ji do postele.

Manželka se ke mně otočila a prohlížela si mě.

„Nevím,“ odpověděla mi.

„Nevíš co?“ zeptal jsem se nechápavě.

„Nevím jestli mě to takhle bude vzrušovat,“ a ukázala směrem ke mně.

„Jsem to přeci já, takhle se ti to vždycky líbilo,“ naléhal jsem a nepoznával jsem ji.

„Jsi to ty i nejsi, já ale asi nejsem na ženský!“ vykřikla a o krok ustoupila.

„Ale já přeci nejsem …“ odhrnul jsem si přikrývku, abych ji ukázal, jak vypadá moje tělo a zarazil jsem se uprostřed věty.

Zůstal jsem koukat na dva kopce na mé hrudi, rozvalený do všech stran jak jsem tam ležel na zádech a na silná stehna, které jsem nikdy neměl.

„Co to?“ tentokrát jsem vyskočil jako o život já a hnal se k zrcadlu.

To není možný. To přece nemůže být pravda. Za tak krátkou chvilku se nemůže stát tak obrovská změna. Rychle jsem si sundal pyžamo a zůstal jsem zírat na tělo, které bylo teď moje.

Mé původní svalstvo a kostra jakoby ochablo a zjemnilo, a na úkor toho mi narostly prsa, která byla teď skoro tak velká jako manželčina, a zadek, který se jejímu dokonce rovnal. I tvář se mi trochu změnila. Byla teď jakoby jemnější, měl jsem menší lícní kosti a celkově má tvář vypadala víc žensky. Jediný co mě zůstalo byl můj pinďas, který byl teď tím leknutím úplně scvrklej.

„Co to je? Jak je to možný? Vždyť to je proti všem přírodním zákonům!“ nechápal jsem a blekotal jsem pořád dokola.

„Ale vždyť si to přeci celou dobu věděl! Říkal jsi přeci, že ti sládková vyprávěla o vlastnostech jejich piva,“ křičela na mě žena.

„Sládková mi to říkala, ale myslel jsem si, že si dělá srandu, bylo to přeci proti zdravému rozumu,“ křičel jsem na ni zpátky.

„Ten tvůj zdravý rozum, tak teď si ho můžeš užít,“ zařvala na mě žena.

„Proč jsi mě proboha nezastavila!?“ křičel jsem na ni jak hysterická ženská.

„Jak mě mohlo napadnou, co chceš udělat? A když jsi začal pít to pivo, byla jsem vždy už trochu opilá a bylo mě to jedno,“ zařvala na mě.

„Tak tobě to bylo jedno! Bylo ti to jedno. Ty to máš dobrý, jsem pořád tím čím jsi byla, jen jsi si splnila svoje přání, ale co já? Co jsem teď já? Co vlastně budu dělat. Nemůžu se nikde objevit, kde mě lidi znají. Co mí přátelé? Co má práce? Co budu dělat?“ najednou mě všechno proběhlo hlavou a uvědomil jsem si, že před tím vším mě sládková a ostatní varovali. Rozběhl jsem se k posteli a začal jsem brečet.

Manželka se dala taky do pláče a lehla si ke mně na postel a obě jsme tam chvilku brečeli.

„Neplač, nějak to půjde. Mám tě pořád ráda. To, jak teď vypadáš nějak překousnu,“ začala mě hladit po vlasech.

„Jsi tak hodná. Jsem tak rád, že tě mám. Jsi asi teď jediná, koho mám,“ otočil jsem se k ní a vzlykal jsem jí do ramene.

„Neboj, všechno bude dobrý. Máme něco našetřeno. Najdeme si práci v nějakém jiném městě a budeme žít spolu jako dvě přítelkyně,“ přestala mě hladit po vlasech a pohladila mě po prsou.

„Vidíš, už mě to, jak vypadáš vůbec nevadí,“ začala je líbat a já ucítil, jak mě to moc vzrušuje.

Za chvilku jsme byli ve vášnivém objetí a milovali jsme se a vůbec nám nevadili ty naše nové podoby.

„Co budeme teď dělat?“ zeptal jsem se šťastně a stále jsem ji objímal.

„No co by, půjdeme na pivo,“ usmála se na mě manželka.

„Na pivo? Ty chceš ještě pivo?“ zeptal jsem se nechápavě.

„Jistě, teď když jsem poznala, jaké to je milovat se s prsatým chlapem, chci, abys je měl pořádný. Aspoň jako Karel,“ usmála se na mě.

„Karel, jaký Karel?“ zeptal jsem se udiveně.

„Ty fakt nic nevíš, to je přeci ta žena, se kterou jsi včera seděl u stolu,“ vysvětlovala mě s úsměvem manželka.

„Tak v tom případě chci, aby ty jsi je měla aspoň jako Helena,“ zasmál jsem se.

„Helena, myslíš tu Helenu, co na nás vystrkovala zadek? To tu budeme muset být aspoň čtrnáct dní.“ zasmála se má žena a já jsem věděl, že budoucnost nebude tak hrozná.