Ridlex Seznamka

Deniska - dokončení

Lolitky
Druhý den odpoledne přišla znovu. Vběhla do obýváku, skočila mi na klín a začala mě líbat.
Odtáhl jsem se. „Počkej, Denisko, ne, to nejde..“
Znejistěla. „Ale říkal jsi, že to není špatný a včera...“
„Já vím, Denisko, ale ty jsi ještě holčička. A já jsem dospělej. Proto tyhle věci nemůžeme dělat spolu, rozumíš?“
„Proč ne, Miki? Proč, když tě miluju?“
„Prostě to tak je, broučku. Nesmí se to, ne my dva.“
„Ale kdybysme...“
„Pak by mě mohli zavřít. A už bysme se nikdy nesměli vidět, andílku.“
Nevím, jestli jsem jí to měl říkat. Vytřeštila oči, roztřásla se, přitiskla se ke mně a objala mě s křečovitou úporností, jako by ji někdo ode mě chtěl násilím odtrhnout a vyděšeně, hystericky se rozkřičela.
„Denisko, miláčku! No tak, je to dobrý, jsem tady holčičko moje, no tak, nekřič...Denisko.“
„Ne, Miki.. ne, tebe ne..tebe ne, Miki, já nechci, tebe ne..Miki..“ vyrážela mezi vzlyky, „Mámu taky zavřeli, přišli pro ní policajti..ve škole se mi smějou, že je máma zavřená..stejně mě neměla ráda..řikala, že sem blbej parchant..že sem jí zkurvila život.. ani babička mě nemá ráda, já to vím.. já mám jen tebe..Miki, já tě miluju, řekni to, řekni že mě taky miluješ..že sem tvůj andílek, Miki..“
Utěšování přešlo do mazlení, moje ruce znovu vklouzly tam, kam včera, Deniska znovu začala blaženě sténat a pomalu se uklidnila. Vyvrcholení ve vlnách odeznívalo.
„Neboj se, Miki,“ zašeptala mi mezi polibky „..nikdy to neřeknu, nikomu, ani kdyby mě bili, tak to neřeknu a budeme spolu. Líbím se ti, Miki?“
„Jsi nádherná.“
„Ve škole se mi smějou, že sem zrzavá socka.“
„To není pravda. Jsi moje princezna zlatovláska, moje krásná malá víla,“ přejížděl jsem jí prstem po páteři, a Deniska předla jak kotě.
„Miki, ty si hloupej, víly nenosej starý tepláky, počkej.“ Vyskočila, stáhla si tepláky, kalhotky i tričko a já ji poprvé uviděl nahou. Zatočila se přede mnou s rukama nad hlavou. Byla..byla božská. S ohnivou hřívou, drobounkými ňadry, štíhlá, skutečná malá víla. Dítě a žena, anděl nevinnosti a démon pokušení, moje prokletí, moje zakázaná láska.
„Denisko.“
Sklonila se ke mně: „Teď budu hodná já na tebe, pssst, neboj se.“ Rozepla mi kalhoty a uvolnila k prasknutí napjatou erekci. Pomalu, mě sevřela rukama, několikrát pohladila a pak se sklonila a vzala mě do pusinky. Explododoval jsem během několika vteřin.
Deniska se znovu přitiskla ke mně a trpělivě čekala, až se proberu.
Leželi jsme spolu, hladil jsem jí a laskal, ale v hlavě mi vrtala otázka. Nakonec jsem se zeptal.
„Denisko, tys už tohle někdy dělala?“
„Takhle ne. Karel, co s náma byl než mámu zavřeli, tak když byla máma opilá, tak jsem mu to musela dělat rukama. Jednou chtěl i do mně, ale já jsem křičela, protože jsem se bála, že to bude bolet.Tak chtěl, abych mu ho vzala do pusy, já to udělala, ale pak jsem ho pozvracela a on mě zfackoval. Byl zlej a smrděl pivem. Ty seš hodnej a krásně voníš. S tebou je to jiný, krásný, víš..“ Přitiskla se víc a blaženě mi zavrtala hlavu do podpaždí.
Tak tomuhle se říká šílenství.
„Chceš ještě?“ Zašeptala mi do ucha Deniska.
Peklo? Ráj? Už mi to bylo jedno..
Převalil jsem se na záda a maličkou otočil. Okamžitě mě znovu vzala do pusinky a začala sát. Ve chvíli, kdy jsem políbil sametově růžovou štěrbinku zasténala, ale hned jsem zase ucítil teplo jejích rtů a hebkost jazýčku.
A já líbal a sál nádherné, sladce orosené poupě, nemohl jsem se ho nasytit. Nevím, kdo vyvrcholil první. Měl jsem pocit jednoho nepřetržitého orgasmu.
Při posledním vyvrcholení ležela na zádech na mě, a mezi stehny si tiskla můj penis ke škebličce, dokud na ní nedopadla poslední záplava.
Pak se mi znovu schoulila do náruče. „Miluju tě, Miki, jenom tebe. Nikomu tě nedám. Miluješ mě taky?“
Přitiskl jsem ji k sobě, horkou a sladkou a probíral se vodopádem ohnivých vlasů.
„Miluju tě, andílku..“