Měl jsem co dělat, abych ji unikal. Skoro každou přestávku si našla příležitost, aby za mnou přišla do kabinetu a chtěla něco důležitého řešit. Navykl jsem si ji dost nevybíravě odbývat. Obvykle jsem ji řekl, aby přišla později, že nemám čas. Jednou jsem ji řekl : Evko, já teď nemůžu“, což ona komentovala zlomyslným : „No jo, když vy pořád nemůžete“. Zacloumal mnou vztek a pomyslel jsem si : „Kdybys nebyla tak ukecaná, ty náno, tak bych ti ukázal jestli můžu, nebo nemůžu. Udělal bych ti z té tvé buchty trhací kalendář“. Ale tak potřebný jsem zase nebyl, abych riskoval malér. Alenka mně k vypouštění přetlaku úplně stačila a sběratelem skalpů jsem nikdy nebyl.

Bez úhony jsem odolal všem nástrahám, nejen od Evy, ale i od ostatních. Po vyučení děvčata uspořádala cosi jako „maturitní“ večírek. Bylo to velmi slavnostní. Pronesl jsem přípitek, kde jsem se s nimi rozloučil a ujistil je, že byly nejlepší třídou, jakou jsem kdy měl. V tom jsem nelhal. Potvory, přirostly mi k srdci a nerad jsem se s nimi loučit. A protože jsem věděl, že každý kantor má nějakou přezdívku, chtěl jsem vědět, jak mi mezi sebou říkaly. Byl jsem mile překvapen, když mi rozpačitě sdělily, že mi odjakživa říkali Jarda. A tak jsem jim všem nabídl, aby mi tedy tykali. Dnes to bylo už jedno, přestal jsem být jejich nadřízeným.

Radostně na to přistoupily a vyžadovaly polibek na tykání. S potěšením jsem jim vyhověl. Obcházel jsem stůl a líbal jednu po druhé. Od Alenky jsem dostal téměř sesterské políbení. Zato Evka si mě vychutnala. Líbala mne tak dlouho, že ostatní ji ode mne téměř utrhly, aby se na ně taky dostalo. Unylá blondýna Klára, které už také dorostla prsa, mi nasadila ukázkového francouzáka. V tu chvíli jsem v duchu vysekl poklonu tomu ženáčovi, co ji už 2 roky oprašoval. Vyučil ji vskutku dobře.

Večírek začínal v 15,00 a byl plánovaný do půlnoci. Přesně v poledne děvčata v kultůráku dostala výuční listy z rukou primátora města. Celé dopoledne nacvičovaly slavnostní nástup na tuto šaškárnu. Ráno bylo poměrně chladno a tak přišly v dlouhých kabátech. Když jsem přijel k hotelu Jalta, většina děvčat již postávala před vchodem. Když jsem zaparkoval a chystal se auto zamknout, najednou se u mne objevila Eva. „Pane inženýre, prosím vás, mohu si dát kabát k vám do auta? Ono je dost horko. A kdybych si ho pověsila na věšák, tak bych ho tam mohla zapomenout, protože se určitě trochu namažu, hi hi hi. Stejně jsem vás chtěla požádat, zda byste mne po ukončení odvezl domů. Máte to přece po cestě.“

Bezmyšlenkovitě jsem vzal kabát a pohodil jej na zadní sedadlo. Teprve, když jsem zabouchl dveře, uvědomil jsem si, že jsem právě vlezl do pasti. Kdybych ji vezl v noci domů, zcela určitě by mě ojela. Tak odolný jsem zase nebyl. I kdyby to rozkecala a to se dalo čekat, tak už mně to mohlo být jedno. Už to nebylo nic trestného. Plnoletá už byla a žákyní být přestala. A na to právě hrála.

Jenže jsem měl jiné plány. Byl jsem domluvený s Alenkou, že se spolu vytratíme a noc prošukáme v garsonce její babičky, která byla v nemocnici. Chodila tam zalévat kytky. Takže jsem měl naplánovanou parádní mrdačku, ale rozhodně ne s Evou, která tam ptáka měla zatím jenom jednou. Bylo tedy jasné, že v průběhu večírku se musím zbavit Evina kabátu a nějak diplomaticky ji říci, že ji domů nepovezu. To jsem taky udělal a ani si nevím, na co jsem se vlastně vymluvil. Jenom si pamatuji, že byla moc zklamaná. Netušil jsem, že mi tuto netaktnost, s kterou jsem pohrdl jejími něžnými city, v budoucnu s gustem vrátí.

A léta běžela. Byl jsem přeložen z učiliště na večerní školu pro pracující. Do práce jsem chodil, když ostatní lidé se z práce vraceli. Učil jsem od 15,00 do 19,00 každý den. I studenty jsem měl zcela jiné. Věkové složení bylo od 25 do 40 let a výjmečně se vyskytli i starší. Pokud tam byly studentky, tak to byly maminy ve středním věku. Nebyl problém občas si nějakou favoritku vyhlídnout a ojet. Jediné nebezpečí hrozilo od žárlivého manžela. Ale většinou to byly práskané potvory, které v tom dovedly chodit.

Jednou jsem si užíval volné hodiny v kabinetu. Uvařil jsem si kávu, hodil nohy na stůl a zapálil si cigaretu. Vychutnával jsem si minuty klidu, když tu slyším lehké zaklepání. Nevrle jsem sundal nohy se stolu a zavolal : „Dále“. Otočil jsem se v křesle, abych viděl, kdo ruší můj relax. Vzápětí jsem vystartoval téměř do pozoru. Příchozí ženu jsem poznal okamžitě. Byla to Eva. Sice o 5 let starší, ale zato rozkvetlá do krásy. Byla o něco menší, než já a měla již náběh na baculatost, ale byla to rajcovní baculatost. Její kozy nemohl nikdo přehlédnout. Poctivé čtyřky a jak jsem se mohl brzy přesvědčit, pružné a pevné. Pokročil jsem ji vstříc, pozdravili jsme se a objali. Zaklonila hlavu a nabídla mi rty k políbení. Teprve teď jsem si všiml, že má sebou dítě. Asi dvouletá holčička stála kousek za ni a držela se ucha máminy tašky.

Pomohl jsem Evě z kabátu a nabídl ji židli. Holčička se zatím vydala na průzkum místnosti. Začal jsem připravoval kávu. Eva vstala a došla si do kabátu pro cigarety. Stál jsem u rychlovarné konvice a jak se vracela od věšáku, zamířila místo ke stolku rovnou za mnou. Když jsme se znovu objali, začala mne hladově líbat. Znepokojeně jsem se zavrtěl a rozpačitě jsem ji upozornil, že má sebou děcko. „Té si nevšímej, je malá a nerozumí tomu. Navíc, ještě neumí mluvit, tak nic nevykecá“.

Uklidněn jsem se oddal velice příjemné činnosti. Zatím co mi šmejdila jazykem v puse, objal jsem ji levou rukou kolem pasu a druhou rukou jsem se zmocnil její kozy. Vzal jsem ji pěkně zespoda. Nejdřív jsem znalecky potěžkal a pak lehce stiskl. Něco zamumlala, lehce se pootočila a najela na moji nohu. Sevřela ji mezi stehny a začala se buchtou o mne třít.

Ruka mi z boků sjela na pěkně velký, ale pevný a krásně tvarovaný zadek. Pak jsem ji vzadu zajel pod okraj sukně i pod kalhotky a začal hladit hýždě na holé kůži. Prstem jsem ji vjel i do žlábku mezi půlky. To už krásně milostně skučela. Pojednou mne pustila, vymanila se z objetí a odstoupila. „Musíme mít rozum. Tady to přece nemůžeme dělat“. Smutně jsem ji dal za pravdu a sedli jsme si ke kávě. Poseděli jsme, popovídali a zavzpomínali na časy nedávno minulé. Těsně před koncem volné hodiny jsem ji, ač nerad, vyprovodil až před budovu.

Před oblečením do kabátu jsme si dopřáli repete líbačky ve stoje. Opět jsem svýma nenechavýma rukama prováděl sondáže po jejích intimních partiích a ona mně vášnivě líbala a drhla si kačenku o mé stehno. Vymámil jsem si od ní slib, že brzy za mnou zase přijde (sama, bez dcerušky) a něco si spolu domluvíme.

Měl jsem z tohoto setkání velkou radost a moc jsem se těšil, až se znovu objeví. Ale po mnoha týdnech marného čekání mi došlo, že si milá Evka splnila svůj sen a opravdu mne dostala. Dosáhla toho, že bych se s ní ochotně a rád pomiloval a ona vůbec neměla v úmyslu mi tuto slast poskytnout. Byla to taková její malá msta za to, že jsem tehdy na večírku pohrdl jejími city. Smířil jsem se s tím, protože mi nic jiného ani nezbývalo. Nevěděl jsem, jak se po provdání jmenuje, kde bydlí, ani kde pracuje. Zřejmě byla na mateřské dovolené, takže v práci bych ji stejně nenašel. Takže jsem ji nemohl ani vyhledat. Její pomsta byla dokonalá.

Od té doby jsem ji neviděl. Pouze při náhodném setkání s jednou z jejích bývalých spolužaček jsem se dověděl, jak Eva k manželovi a děcku přišla. Když si konečně našla kluka a krátce s nim chodila, tak ho celkem snadno přiměla k šukání. Díky její nadrženosti a dychtivosti se nezkušený hoch ani moc nevzpouzel a ona jej snadno svedla.

Evka rozkvetla do krásy a postavu měla vskutku velice žádoucí. Nejvíc ze všeho strašně toužila po plnohodnotném a hlavně častém mrdání. Říci o ni, že byla hloupá, by bylo asi moc silné. Byla, dejme tomu, trochu jednoduchá, ale dostatečně vychytralá. A to ji stačilo k tomu, aby se dobrala svého cíle. Byla názoru, že cesta k pravidelnému šukání vede jedině přes manželský přístav. Velmi brzo po první mrdačce oznámila svému prcíři, že je s nim v jiném stavu.

Hoch se upřímně vyděsil a pokusil se ji přemluvit, aby šla na potrat, což resolutně odmítla. Tehdy to nebylo tak jednoduché, jako dnes. Postižená musela jít před interrupční komisi, pokud možno i s partnerem. Tam byl na ně činěn velký nátlak, aby se této myšlenky zřekli. A pokud byl potrat komisí přece jen schválen, tak nebyl zadarmo, ale za velmi mastný poplatek. Tohle Evka odmítala podstoupit.

Když ale po čase zjistila, že není těhotná, tak to tomu chudákovi ani nesdělila a nechala jej v domnění, že požehnaný stav trvá. Při další mrdačce miláčkovi sdělila, že tentokrát vůbec nemusí dávat pozor, protože už je zaděláno. Hoch to vzal na vědomí a s určitým ulehčením ji dál vesele sprchoval dělohu. Tato bohulibá činnost samozřejmě přinesla své výsledky a po krátkém čase už Eva lhát nemusela.

Po dvou letech od této story se pak objevila v mém kabinetě, aby se mi dodatečně pomstila. Potom jsem ji neviděl 15 let. Až došlo k tomu náhodnému setkání v supermarketu. Vyměnili jsme si sice čísla svých mobilů, ale po zkušenosti z kabinetu jsem ani nečekal, že by se snad ozvala. Sám jsem ji, z uražené ješitnosti, rozhodně volat nehodlal. Nemohl jsem tehdy tušit, že mi přece jen zavolá a vtáhne mne do tak kuriózní milostné avantýry, jakou jsem dosud nezažil.