Zúčastnil jsem se firemního večírku. Vydařil se a když jsme se před půlnocí rozcházeli domů, snažil jsem se být poblíž Petry. Petra je veselá třicátnice, dosud svobodná. Asi by neexcelovala v soutěžích krásy, ale je velmi přátelská a v kontaktu příjemná. Ten večer se bavila náramně a odcházela s náležitou špičkou. :-)

Bydlíme necelé tři zastávky autobusu MHD od sebe, tak jsem ji nabídl, že jí doprovodím domů. Nabídku přijala, její chůze byla totiž docela vratká a oporu občas zjevně potřebovala, navíc místy chůzi komplikovaly zbytky sněhu, který večer ještě přimrzl. Když jsme se po pár desítkách metrů oddělili od hlavní skupiny a zamířili k zastávce autobusu, pokračovali jsme v lehké konverzaci, která začala už na večírku. Ještě jsme museli projít parčíkem a pak už byla zastávka autobusu na dosah.

V parku mi Petra řekla, že se musí vyčůrat, že by to asi už nevydržela. Namítl jsem, že svlékat se v takové zimě může vést k nachlazení. Odpověděla mi, že když se počůrá, pak bude mokrá celou dobu a nastydne ještě víc. Nevzdal jsem to a prohlásil, že tedy vůbec nejlepší bude, když to přeci jen zkusí vydržet až domů. Chtěla něco namítnout, ale když uviděla, jak k nám míří hlasitě si prozpěvující opilec, svůj záměr odskočit si za keříky vzdala a přidala do kroku, abychom byli co nejdříve u zastávky. Od té chvíle jsem z ní už nespustil oči.

Pro východ z parku jsme zvolili ten, který se mírně svažuje a ústí v cestu k zastávce. Nebylo to šťastné rozhodnutí. Cesta byla trošku kluzká a když se k tomu přičetlo naše rozjaření, Petřiny lodičky, nebylo divu, že najednou mé společnici podjely nohy, vykřikla, křečovitě se zachytila mé paže, ale ani já jsem neudržel úplnou stabilitu, zavrávoral jsem a pád tlumil rukama. Když jsme se zvedli, zeptal jsem se Petry, jestli je v pořádku. Alkohol zafungoval, začala se smát a řekla mi, že ano, ale že se při tom pádu asi počůrala. Vytřeštil jsem na ni oči a mým tělem projela vlna vzrušení.

Došli jsme k liduprázdné zastávce a posadili se na sedačky. Nevěděl jsem, co říct. Také Petra byla najednou zaražená. Zeptal jsem se jen, jestli si při tom pádu nepoškodila kostým. Vstala a začala se prohlížet. Dotkl jsem se jejího saka a snažil se jí ho zezadu oprášit. Když jsem se dotkl jejího zadečku, otočila se ke mně a vážně mi řekla ”prosím Tě, tohle ne”. Zbavilo mě to veškeré odvahy a já se přitom tolik toužil dotknout mokrého zadečku a mezi prsty uchopit zvlhčenou látku...

Cestu autobusem jsme promlčeli. Když jsme se blížili k jejímu paneláku, zeptala se mě, jestli mě může pozvat na kafe. Neodmítl jsem, měl jsem pocit, že ještě mnohé nebylo dořečeno.
Vystoupili jsme z autobusu a kráčeli k domu. Nastoupili jsme do výtahu a tehdy poprvé od našeho společného pádu se pohledy našich očí setkaly. Řekla mi: ”Je mi to trapné, stydím se a chtěla bych, aby to zůstalo mezi námi.” Odpověděl jsem jí, že se přeci nic nestalo, že je to naopak docela roztomilé. Asi se jí ulevilo a nálada se jí vracela, protože se poprvé po delší době zase usmála. ”Ještě Tě poprosím o chvilku strpení, až přijdeme do bytu, musím se převléknout.”

Celou dobu od jejího pádu jsem se snažil nenápadně zkoumat každý záhyb jejího kostýmku, abych zahlédl skvrnu od počůrání. Neměl jsem úspěch až do chvíle, kdy se sehnula, aby otevřela dveře bytu. Na vnitřní straně stehen jsem přeci jen zahlédl pruhy tmavší látky. Byl to vzrušující pohled a v tu chvíli jsem se odhodlal, že jí řeknu více o své ”zálibě”.

Když jsme vešli dovnitř, omluvně se zasmála a řekla mi: ”omluv mě na chvíli, zase už moc potřebuju, promiň”. Nastala má chvíle. ”Můžeš to ještě chvíli vydržet? Rád bych Ti řekl o sobě pár slov.” Zatvářila se překvapeně, ale neodešla. Stáli jsme v předsíni. Nebylo možné si nevšimnout jejího neklidu, stála s překřížena nohama, občas přešlápla a ten pohled mi dodal sílu? ”Před chvíli jsi mě požádala, aby zůstalo mezi námi to, co se stalo v parku. Já prosím o totéž nyní. Líbí se mi, když žena potřebuje čůrat, líbí se mi, když žena čůrá, líbí se mi, když se žena počůrá. Vzrušuje mě to. A jsem vzrušený i teď, když Tě takhle vidím. Rád bych viděl Tvé kalhotky, rád bych se jich dotkl, chtěl bych vidět, jak čůráš. Mohl bych?

Neudělám nic, co by Ti mohlo být nepříjemné a co bys nechtěla.”
Po chvíli ticha mi řekla: ”kdybych byla střízlivá, asi bych Tě vyhodila, ale teď mi to asi vadit nebude, pojď do koupelny.”
Dotkl jsem se jejího zadečku a začal jí svlékat kalhoty. Rukou jsem nesměle zabloudil mezi stehna. Vychutnával jsem pocit z doteku vlhké látky. Kalhoty jsme sundali a teď stála přede mnou jen v bílých kalhotkách. Vzrušující byl pohled na tmavě ohraničenou počůranou část kalhotek. Vstoupila do vany a začala si je svlékat. Zadržel jsem ji. Zeptal jsem se, jestli může čůrat přes ně. Abych jí pomohl, roztočil jsem kohoutek a vana se začala plnit vodou. Dřepla si a já jsem mohl pozorně sledovat, jak přes její kalhotky začíná vytékat žlutý pramínek. Trvalo to dlouho a když skončila, požádala mě, abych na ni počkal v pokoji, až se osprchuje.
Přišla v bílém županu. V jejím pohledu jsem četl překvapení, asi si ještě nedokázala srovnat, co vše se v poslední hodině vlastně přihodilo. O tom, co se dělo v koupelně, jsme se už nebavili, ale povídali jsme si dost otevřeně o tom, co máme rádi. Byla osamělá, a tak se mi svěřovala se svými touhami a představami, líčila mi, jak často musí hasit tu vášeň, kterou v ní všechny představy probouzejí. Bylo to příjemně rozpustilé a uvědomoval jsem si, že by možná stačilo málo, abychom se tu noc pomilovali. Jenže jsem ženatý a nechtěl jsem začít vztah, který by stejně perspektivu mít nemohl. Snad to tak chápala i ona...