Bylo 26.června ráno a Johnu Robertsovi se zdál velmi dlouhý a krásný sen.Začalo to tím,že jako první věc viděl svatbu své dcery Lucy a jejího přítele Paula,která se odehrávala před čtyřiceti lety.Sen pokračoval plynulým tempem dál.Tentokrát se mu zdálo,jak si vyzvedává svoji ženu Grace a dceru Lucy z porodnice Sv.Františka a drží ji v náručí.Cítil se jako ten nejšťastnější muž na světě.Najednou tu ovšem byl další snový výjev.John stál v dresu svého středoškolského baseballového týmu na pálce a celá škola se na něj dívala.John si přesně vybavoval to,jak byl nervózní a srdce cítil až v krku.Rozmáchl se pálkou a trefil míček hned na poprvé.Byl to homerun a celá škola vybuchla v nadšený potlesk.Byli v play-off a John byl středem vesmíru.Kdyby totiž nezahrál homerun,tak by se on a jeho spolužáci mohli s play-off rozloučit.A je tu pokračování.John a jeho matka na Ruském kole v zábavním parku.Jsou úplně nahoře a John má pocit,jako by se s mámou dostali do nebe.Točí se na Ruském kole a John při tom slyší milý ženský hlas,jak říká.
“Johne Robertsi,Johne pojď k nám.Už je čas odejít.Nemůžeš tu zůstat.”Johnovi se ten hlas moc líbil a chtěl za ním jít,ale nebude se maminka zlobit?Podíval se na ni,a když zjistil,že se usmívá a říká mu,aby šel,tak John začne pomalu stoupat vzhůru.Bylo 26.června,venku začínal nový den a John Roberts ve věku 85 let zemřel.

John pomalu stoupal vzhůru velmi zvláštním tunelem,na jehož konci bylo krásné světlo.Čím blíže byl tomu světlu,tím rychlejší byl jeho vzestup.Konečně z tunelu vystoupil a mohl se porozhlédnout,kde že to vlastně je.Ten pohled ho mile překvapil.Stál na louce,poseté květinami a před sebou viděl les,který halil jemný mlžný opar.Nad lesem svítilo slunce a John také slyšel ptačí zpěv.Bylo to nádherné místo a John byl zvědav na to,co se v něm ještě skrývá.
“Dobrý den Johne.”ženský hlas,který slyšel ve snu ho trochu vylekal a on se podíval směrem,odkud ten hlas zazněl.To co uviděl ho potěšilo snad ještě víc,než krajina kolem.Po pravé straně totiž stála ta nejkrásnější žena,jakou si jen mohl představit.Měla husté dlouhé blond vlasy a překrásný obličej.
“Dobrý den madam.Mohu se zeptat kdo jste a co je tohle za místo?”
“Jmenuji se Ester a toto místo se nazývá Elavie.”
“Elavie?Co je to za místo.”zeptal se John s nechápavým výrazem ve tváři..
“Elavie je místo,které živí lidé nazývají různě.”odpověděla Ester a pak pokračovala.
“Nejznámější názvy jsou Onen svět,Druhý břeh,Věčná loviště nebo také Ráj.”
“Znám tato pojmenování,ale nechápu co tady dělám.”řekl po pravdě John.
“To je velmi jednoduché.”řekla Ester.”Aby ses dostal na Elavii,tak musíš zemřít.Jen tvá duše se sem může dostat.”
“Takže já jsem zemřel?A kdy?”
“Dnes ráno Johne.Vzpomínáš,jak se ti zdál ten sen?
“Ano Ester.Moc dobře si vzpomínám.Zdálo se mi o mém životě,o svatbě mé dcery,o tom,jak jsem hrál za školu baseball,a také se mi zdálo,jak jsme s maminkou na Ruském kole.”řekl John.
“To jsi bilancoval svůj život.Totiž tyhle sny se lidem zdají před tím,než zemřou.”
“Takže já jsem zemřel?Ale co moje žena.Nestačil jsem se s ní rozloučit!”odpověděl šokovaný John a Ester dál pokračovala ve vysvětlování.
“Musíš počkat na to,až příjde Mistr Philo.Jen on a další Mistři umí otevřít bránu do světa živých.“
“Mistr Philo?”Johnovo zděšení teď vystřídala zvědavost.”Kdo je Mistr Philo.”
“Mistr Philo je jedna z nejvyšších energetických bytostí tady na Elavii,ale tentokrát zde není.Mistři a Vládkyně jsou na Radě Mistrů,která se koná každý rok zde v horách a příjdou až zítra.Ale neboj Johne.Všichni o tobě vědí a těší se,až tě uvidí.”John byl těmito informacemi zaskočen.
“Takže jestli tomu dobře rozumím,tak Vládkyně je vaše prezidentka a Mistři jsou zákonodárci.”Ester se pobaveně usmála a odpověděla.
“Tohle uspořádání platí jen ve Světě živých.Tady na Elavii žijeme všichni v harmonii s dalšími energetickými bytostmi.Vládkyně a Mistři jsou moudré bytosti a my se před nimi nemusíme třást,jako se třásli živí před svými panovníky.Není tu žádná hierarchie a my s těmito bytostmi vycházíme přátelsky a ony se nad nás nepovyšují.Není to jak ve Světě živých,kde si Vaši zákonodárci a prezidenti dělají co chtějí bez toho,aby vyslechli obyčejné bytosti.”Ester svoje vyprávění dokončila a John se chtěl ještě na něco zeptat.
“Vzpomínáš si Ester,jak jsi mi říkala,že Elavie je jiný název pro Ráj?”
“Ano Johne.Vzpomínám si na to.”řekla Ester a trpělivě čekala na další Johnovy dotazy.
“Chtěl bych se tě totiž zeptat,jestli existují i světy,které živí nazývají Peklo a Očistec.”
“Ano.Tyhle světy opravdu existují.Nazýváme je Borgan a Zarana.”
“Borgan a Zarana?”zeptal se John.
“Ano.”přisvědčila Ester a pokračovala.”Borgan je vlastně Peklo.Ale není to Peklo,jaké znáte vy.Borgan je temné území.Je tam zima a žijí tam ty nejodpornější bytosti,jaké si jen dovedeš představit Johne.”
“A co jsou ty bytosti zač?”
“Jsou to zloději,vrazi,násilníci.lháři a lakomci.Žijí v jeskyních.Nikdo z nás tam nechodí,ale známe tenhle svět z vyprávění od Mistrů,kteří tam čas od času nahlédli,aby nám ukázali,jak to vypadá i v jiných světech.”
“A znáte i Zaranu?”zeptal se John.
“Ano,tu taky známe.”odpověděla Ester.”Zarana je velmi smutné místo a říkáme jí také Země smutku.
“A proč?”znovu se zeptal John.
“Zaraňané totiž nedělají celé dny nic jiného,než jen sedí ve svých chalupách a čekají na něco,co nikdy nepříjde.Potom jsou strašně smutní.Dokonce i Mistři nám velmi neradi tenhle svět ukazují.Je to opravdu smutný pohled.”
“Tomu věřím.Připomíná mi to jednu divadelní hru,kterou jsme s manželkou viděli.Tam taky dva muži na někoho pořád čekali,ale ten někdo nikdy nepřišel.”
“Ano.Přesně tak.Tohle dělají Zaraňané.Jen na někoho stovky nebo tisíce let čekají a nic se neděje.Proto jsou smutní,ale nic se s tím nedá dělat.”povídá Ester.
“A co kdyby jsi mne provedla po Vašem světě?Vím toho zatím dost,ale viděl jsem velmi málo.”navrhl po chvíli mlčení John,z čímž Ester souhlasila.

Tak tedy šli.Šli rovně směrem k lesu.Jakmile do lesa vstoupili,tak začala Ester Johnovi ukazovat,kde co je.Viděli vesnici elfů,doupata skřítků,Vílí háj a mnoho dalších zajímavých míst.Při procházce potkali i jiné bytosti a John při tom pochopil,že se nacházejí v samém srdci Elavie.Tolik se mu svět a bytosti v něm žijící líbily.John měl pocit,jako kdyby sem už patřil odjakživa.Tolik tento svět miloval.Když spolu s Ester vyšli z lesa,tak John viděl další domky,které se podobaly obydlím,které znal i za svého života.Domky z venku vypadaly velmi vkusně a před každým z nich stál květinový záhon.Prohlídka Elavie pokračovala do té doby,než s Ester došli k potoku,u kterého Johnovi navrhla,že by si mohli odpočinout.Jakmile se usadili do trávy,tak Ester požádala Johna,jestli by jí nemohl vyprávět o svém životě.John souhlasil a začal s vypravováním.Povídal jí o svém dětství,o studiích na škole,o své ženě a dceři a hlavně o své matce,která pro něho velmi znamenala a moc si jí vážil.Když John ukončil svůj příběh,tak byla na řadě Ester.Vyprávěla mu o životě v tomhle fantastickém světě,o jeho zvyklostech,o vílách,ke kterým patřila a také o Mistrech.Ale co Johna udivilo nejvíc bylo to,jakým způsobem se tu stavěly ony krásné domky,které viděl při procházce.Nestavěly se totiž normálním způsobem,který John znal ze Světa živých,ale stavěly se tak,že ten,kdo si chtěl domek postavit,na něj jednoduše pomyslel a musel se na svou myšlenku soustředit.Bylo to tak jednoduché,že John chvíli zůstal v němém úžasu.Když se tedy Ester zeptal,jak je to možné,tak mu odpověděla tím,že domky se tu stavějí pomocí aury,ze které je tvořeno vše na Elavii,včetně jejich obyvatel.Johna její vyprávění tak nadchlo,že měl chuť si taky postavit takový dům,ale Ester mu řekla,že to může počkat do zítřka a dnes může přespat u ní.John s tím tedy souhlasil,protože přítomnost téhle krásné bytosti se mu zamlouvala.Poděkoval tedy Ester a jelikož se už začalo stmívat,tak vyrazili směrem k jejímu domu.Šli pomalu,slunce se sklánělo za obzor a začaly svítit první hvězdy.I okolní život se chystal jít spát,protože když vešli do vesnice,tak ve většině domech už zářily svíce a to byl důkaz toho,že spousta obyvatel Elavie už byla doma.
“Tak tady bydlím.”řekla Ester,když dorazili doprostřed vesnice a John mohl vidět,že i Esteřin dům byl stejný,jako okolní domky.Stejně krásný a nechyběl ani květinový záhon.

Když vstoupili dovnitř,tak se John začal rozhlížet po interiéru.Byl tady stůl,pár židlí,postel a nějaké skříňky.Jinak nic.Mezitím Ester odněkud vyndala pár svící a zvláštním pohybem ruky je zapálila.
“Tak jak se ti líbí můj dům?”zeptala se Johna Ester.
“Je moc krásný.Taky bych chtěl mít takový pěkný domek.Až bude hotový,tak tě pozvu na návštěvu.”řekl John a mile se na Ester usmál.
“Budu se moc těšit.Myslím,že budeš mít krásný dům.Jsi moc hodný Johne.”
“Ty taky Ester.Jsem rád,že jsem se s tebou seznámil.Děkuji ti.”
“Nemusíš mi děkovat Johne.Bylo mi ctí tě provázet po našem světě.Doufám,že se ti Elavie líbí.”
“Je opravdu moc krásná a jsem rád,že jsem se sem dostal.”Pak chvíli oba mlčeli a John si mohl Ester více prohlédnout.Byla skutečně krásná.Byla mnohem krásnější,než ženy,které znal ve Světě živých.Krásné vlasy,nádherný obličej a hluboké modré oči.Navíc její drobná postava jí dodávala vzezření dítěte.Rovněž si všiml zvláštní červenožluté záře,která kopírovala její postavu.Nevěděl,jestli to bylo ohněm ze svící,nebo něčím jiným,a tak se rozhodl Ester zeptat.
“Ester,všimnul jsem si nějaké zvláštní záře kolem tvého těla.Co to je?”
“To je moje aura.”odpověděla milým hlasem Ester.
“A mám taky takovou auru?”chtěl vědět John.
“Máš a je moc krásná.Dlouho jsem takovou auru neviděla.Jestli chceš,tak ti ji ukážu.”John souhlasil a Ester šla do skříňky,odkud vytáhla malé zrcadlo,které podala Johnovi.John si od Ester zrcadlo vzal a nestačil se divit.Čekal,že uvidí starého muže,ale místo něj se mu ukázala podoba mladého černovlasého muže,jehož obklopovala krásná zlatavá aura.
“A to jsem opravdu já?zeptal se udiveně John.
“Ano.To jsi ty.”odpověděla mu Ester.
”Je taková zvláštní.Takovou jasnou auru mají jen Mistři,ale uvidíme zítra co řeknou,až tě uvidí.”
“A příjde s nimi i Vládkyně?”zeptal se John.
“Měla by přijít,ale někdy se stává,že se zdrží v horách.”
“A jak vlastně Vládkyně vypadá a jaká je?John byl na tu bytost zvědavý čím dál víc a neuměl si to vysvětlit.
“Je to velmi krásná a moudrá žena.To je to jediné,co ti mohu říct.Ale neměj strach brzy se s ní setkáš osobně.Mluvila jsem s ní před dvěma dny a říkala,že je zvědavá na to,jestli jsi takový,jak říkali Mistři.”
“Copak Mistři o mě věděli tak dlouho?”zeptal se John s nechápavým výrazem ve tváři.
“Ano věděli.To,že příjdeš na Elavii věděli už před měsícem”
“A podle čeho to poznali?”
“Poznali to podle toho,že tvoje aura začala slábnout.Když to viděli,tak jim bylo jasné,že brzy příjdeš k nám.”
“A ten hlas,který jsem slyšel ve snu ten patřil tobě?”
“Ano ten patřil mě.Promiň Johne.Já tady mluvím a úplně jsem zapomněla připravit pití.”
Jakmile to Ester dořekla,tak John viděl,že překřížila prsty na rukou,položila je na stůl a za chvíli,jak se kolem nich rozzářila červenožlutá záře její aury a po malé chvíli už na stole stály sklenice s nějakým nápojem,který měl karmínově červenou barvu.
“Co je to za nápoj.To je víno?”zeptal se John a Ester mu odpověděla.
“To je Kouzlo Elavie.Je to velmi slavnostní pití a pijeme ho při zvláštních příležitostech.”Potom oba pozvedli sklenice k přípitku a John mohl poprvé ochutnat nápoj s tímhle zvláštním názvem.
“Tak jak ti to chutná Johne?”
“Je to velmi dobré a má to zajímavou chuť.Nic lepšího jsem ještě nikdy nepil.”
“To jsem ráda,že ti to chutná.I mě to moc chutná.”
Pak si ještě chvíli povídali,popíjeli a John si uvědomoval,že ho Ester přitahuje čím dál víc.
Po té,co dopili třetí sklenku se oba rozhodli jít spát.Vstali tedy od stolu a šli směrem k posteli,když vtom se Ester zastavila,zadívala se Johnovi do očí a řekla.
“Ještě než půjdeme spát,tak bych ti chtěla říct,že jsem se tak dlouho nebavila,jako dnes.Mám zde spoustu přátel a jsem ráda,že mezi ně mohu počítat i tebe.”
“Ani nevíš,co pro mě tvá slova znamenají Ester.Taky bych ti rád něco řekl.Myslím si totiž,že jsi ta nejkrásnější víla z celé Elavie a jsem rád,že jsem tě poznal.”
“Moc ti děkuji za lichotku Johne,ale zde je spousta mnohem krásnějších víl,než jsem já.Ale stejně děkuji.”řekla Ester a objala ho.John ji také k sobě velmi jemně přivinul a začal ji hladit po vlasech.Ester se podvolovala jeho dotykům a John zjistil,že se mu pod oděvem začíná probouzet jeho penis.Jakmile to zjistil,tak od ní s velmi zahanbeným výrazem ve tváři odstoupil,poněvadž nevěděl,jak by reagovala Ester,kdyby jeho erekci viděla.Ovšem Ester si jeho problému okamžitě povšimla a na tváři se jí objevil pobavený úsměv.
“Vidím,že máš nějaký problém Johne.”
“Promiň Ester,ale jsi moc krásná.Doufám,že jsem tě nijak neurazil”
“To nic Johne.I ty se mi velmi líbíš a nemusíš mít strach.I energetické bytosti mají své potřeby a já bych ti tu tvou ráda splnila.Jestli ovšem nebudeš proti.”

John rozhodně proti nebyl,a tak tedy k němu Ester přistoupila a začala ho velmi něžně líbat.Při Esteřiných polibcích se John celý chvěl a přál si,aby ho Ester konečně zbavila jeho oděvu.Když tak učinila,tak začala Johna líbat po celém těle a on si myslel,že omdlí.Největší slastí pro něj bylo,když mu Esteřin jazyk jemně kroužil kolem jeho prsních bradavek.Když si John myslel,že už to nevydrží,tak Ester sjela svými polibky k jeho podbřišku a potom do svých jemných rukou uchopila Johnův penis,který trčel do prostoru jako válečné kopi.Bylo to božské.Esteřina vílí ruka dráždila jeho penis s čím dál větší intenzitou a přitom John cítil,že se dal do práce i její jazyk,který mu začal rychle kroužit po jeho žaludu.John si při téhle ruční a ústní práci uvědomil,že mu to takhle ještě žádná jiná žena nedělala,a že by bylo správné Ester tohle krásné dráždění oplatit.Mezitím Ester zrychlovala své pohyby a John byl blízko orgasmu,který přišel vzápětí.Když se tak stalo,tak Ester hodně otevřela ústa a John do nich začal chrlit své semeno.Bylo ho docela hodně,ale Ester si s tímto množstvím hravě poradila a všechnu tekutinu spořádala.Když Ester spolykala poslední kapky jeho spermatu,tak byl čas,aby se i John dal do díla.Jakmile Ester vstala ze zemně,tak z ní John stáhl šaty a mohl si ji detailně prohlédnout.Ester byla bez oblečení ještě krásnější a John se velmi nedočkavě vrhl na její drobná prsa a sladké bradavky,které začal velmi jemně převalovat mezi svými rty.Při tomto počínání Ester jemně vzdychala a John začal pomalu pokračovat směrem k jejímu světlými chloupky porostlému klínu.Aby to měl snažší,tak Ester vyzval k tomu,ať si lehne na postel.Když tak učinila,tak jí John jemně roztáhl nohy a začal pomalými tahy jazykem lízat Esteřino lůno,ze kterého se linula opojná vůně.John se nejdříve nedočkavě přisál k jejímu poštěváčku,který začal jemně drtit mezi zuby a při tom slyšel,jak Ester stále hlasitěji vzdychá.Johna to velmi potěšilo,a tak si dodal odvahy k tomu,aby jazykem zajel i mezi Esteřiny stydké pysky,ze kterých stékal do Johnových úst čím dál větší proud její milostné šťávy.John vylizoval její svatyni rozkoše,tak dlouho,dokud neucítil,jak se Ester celá zkroutila,a jak jeho ústa zaplavila bohatá dávka jejich šťáv.Když bylo po všem,tak John pocítil velkou touhu se s Ester pomilovat.A tak ji tedy chytil okolo pasu a jediným mocným pohybem jeho údu do ní vniknul a začal se s ní milovat.Jakmile Ester ucítila ve svém lůně Johnův penis,tak mu začala vycházet vštříc svými přírazy.Pro Johna to bylo něco neskonale krásného a on prožíval takový sex,o kterém se mu ani nesnilo.Bylo to něco fantastického.Ale to se už s Ester přemístili do další polohy.John ležel na posteli a Ester na něm cválala,jako kdyby jezdila na koni.Jezdila na jeho údu velmi rychle a John byl na pokraji dalšího orgasmu.Když to na něj přišlo,tak uchopil Ester kolem boků,prudce přirazil na dno jejího lůna a vstříkl do ní další bohatou dávku semene.Ale Ester ještě ukojena nebyla,a tak John jí po chvíli odpočinku navrhl,ať si klekne na všechny čtyři a jakmile Ester udělala,oč ji požádal,tak ji John uchopil za prsa a zasunul do ní svůj pyj ze zadu.John do ní začal opět pronikat a Ester se přitom na něj hezky usmívala.Johna její úsměv povzbudil natolik,že zrychlil tempo milování a zároveň spatřil,jak aura kolem jejího těla začala intenzivněji zářit,až zářila tak,že přebila záři hořících svící.John nevěděl co to znamená,ale po tom,když se svaly Esteřiny pochvy obemkly kolem jeho penisu a začaly ho pevně svírat,tak mu došlo,že i Ester dosáhla konečně orgasmu,který byl velmi bouřlivý a ona při tom nahlas křičela.Tahle podívaná měla ovšem vliv i na Johna,který dosáhl orgasmu chvíli po Ester.

Když už bylo po všem a oba vedle sebe leželi,tak se Ester Johna zeptala.
“Tak jakpak se ti to líbilo Johne.Nejsou víly lepší,než ženy,se kterými ses až dosud miloval?”
“Musím uznat,že víly jsou moc dobré milenky.Bylo to neskutečně krásné a tvá aura,která se při tvém orgasmu tak rozzářila tomu dodala velmi zvláštní kouzlo.”odpověděl John a políbil Ester na ústa.
“Však tvoje aura taky pěkně zářila.Musela být vidět po celé Elavii.Byl jsi moc dobrý milenec a už se těším,až si to zopakujeme.”Po těchhle slovech se Ester k Johnovi přivinula a on si pomyslel,že sice jeho život na zemi dnes skončil,ale další život na Elavii právě začíná a s tímto hřejivým pocitem usnul.