Bylo pondělí a my jsme si všimli, že zítra mají svátek dva naši kamarádi Vladimírové. Pohotově jsme se domluvili, že to hned zítra kapku zapijeme - vždyť jakápak gratulace bez přípitku. V úterý byl nejpříhodnější den, poněvadž naši nadřízení se zabývali aktivitami mimo katedru.

Po obědě jsme se sešli v laboratoři, nalili si do kádinek, posadili se na laboratorní stoly, klátili nohama, vedli řeči, nasávali a náramně se bavili. Ve čtyři hodiny, s koncem pracovní doby se zjistilo, že není co pít, ale nikomu se nechce končit. Dva z party, manželé, nás pozvali k sobě domů. Cestou jsme se stavili v samoobsluze, dokoupili potřebné a v nejlepší náladě rozjeli další pokračování v jejich obýváku. Seděl jsem vedle paní domu, laborantky Květy. Netrvalo dlouho a všichni jsme začali vést normální opilecké řeči, poněvadž jsme měli už dost zkonzumováno. Asi v té době jsem pocítil pod stolem dotyk na mém koleně. Odtáhl jsem se , poněvadž mi připadalo vlezlé a nevhodné opírat se o kolínko hostitelky, ale dotyk se za malou chvilku opakoval. To jsem už neucukl. Lehce jsme se koleny dotýkali a začali se třít. V jedné chvíli jsem ji pod stolem pohladil, ale raději jsem toho nechal, bylo to příliš riskantní. Zábava pokračovala. Pán domu byl poněkud společensky unaven, šel si lehnout a za chvíli byl v limbu. Zábava se už uvolnila, chodilo se často na stranu - už se dost vypilo. Květa se nějak vytratila, že jsem ani nezpozoroval kdy. Odešel jsem si také ulevit, ale zapomenul jsem kde to je a otevřel jsem podle odhadu první pravděpodobné dveře. Ona místnost tam nebyla,ale byla to koupelna, kde v domácím úboru stála před zrcadlem Květuška, ruce nad hlavou jak si upravovala dlouhé hnědé vlasy, oděna v textilu, který více ukazoval než skrýval. Zarazil jsem se, ale jen na okamžik. Obejmul jsem ji v pase a druhou rukou jsem jí začal masírovat krásnou kozičku, poctivou dvojku. Zvolna jí klesly ruce, obejmula mne a zakousli jsme se do sebe. Trvalo to jen chvilku a pak jsme z chodby zaslechli hlasy. Oba nás to polekalo. "Tady ne, běž pryč" bála se a já taky. Vrátil jsem se do opilé společnosti. Za chvíli jsme všichni zkonstatovali, že toho máme pro dnešek dost, rozloučili jsme se a šli bydlet.

-.-

Ubíhaly týdny, měsíce. Snažil jsem se kontaktovat Květušku, ale odezva žádná. Jen v jejich očích jsem viděl, že všechno neskončilo. Pak přišla odborná konference kdesi na druhém konci republiky a já jsem musel ten týden zaskočit na několik hodin výuky za kolegy, kteří se konference účastnili. Pro toho,kdo není na výuku zvyklý, je to námaha dvě hodiny souvisle mluvit na dané téma. Zcela zničený jsem se vrátil do laboratoře, osprchoval se a teprve pak jsem se cítil skoro dobře. Vtom přišla Květa, že prý potřebuje na zítra nějakou chemikálii. Šli jsme do skladu. Galantně jsem jí dal přednost a šel za ní. Sotva jsem zavřel u skladu dveře a otočil se, nevěřím svým očím. Květa stála opřena zády o laboratorní stůl, prsa vypnutá a dívala se na mne pohledem, jaký jsem ještě nezažil. Byla v něm výzva k souloži, výsměch, podivení nad mou neschopností ji ošukat, srandička z toho jak mne překvapila a ještě více. Pochopil jsem ty chemikálie. Udělal jsem čelem vzad a zamkl.Šel jsem k ní, rozevřel ji plášť a podivil se. Pod pláštěm jsem nenalezl košilku, ani podprsenku. Chytil jsem ji bez váhání za kozy a začal s nimi pracovat. Podle vlhké a chladné kůže jsem vycítil, že je čerstvě osprchovaná. Pocucával jsem ji koziny a hladil po zádech a níže. Už jsem byl dost nízko a hledal jsem kalhotky. Nebyly. Květa přišla oděna jen do pracovního pláště, pod ním byla nahá. Otevřel jsem její plášť a kochal se krásou ženského těla. Ihned jsem zajel rukou do překrásné houšťinky a Květušce se to moc líbilo. Vzdychala, tiskla se na mne a začala přirážet na mé prsty. Vysvobodil jsem svého pitomce, tvrdého jak se sluší a bez meškání jsem ho do ní vrazil, na stojáka, jako jsme to dělali zamlada. Jen vzdychla, začala rychle dýchat a vyrážela ze sebe mé jméno" Kájo, Kájo, ..Kájo...!". Pak jsme se na chvilku přibrzdili a užívali si svoje pocity. Znovu se na mne narazila a malinko při tom vydávala zvuky, ale jen málo. O to víc mne uvnitř ždímala. Byla podruhé v ráji. Mně ještě pořád stál a nějak to mělo rychlý spád a nestačil jsem si vlastně uvědomit, co se děje. Přitiskl jsem si jí a nechal odpočívat. Když se probudila do skutečnosti, upřela na mne své krásné velké tmavé oči, chvilku mne zkoumala a začala ožívat. Teprve teď jsem si uvědomil, že tady mám starou molitanovou matraci, kterou si správa budov ještě neodvezla. Pustil jsem Květu, která se na mne nechápavě a spíš zklamaně podívala a vyndal jsem molitan ze skříně. Pochopila hned. Položil jsem ji na molitan a vrazil ji ho tam co nejhlouběji. Byla krásně uvolněná, vlhká a velmi vzrušená. A tak jsme normálně šukali až jsem ji udělal potřetí. Přiznávám, že jsem na to byl hrdý, nemyslím si totiž že jsem nějaký hřebec. Ale pořád mi stál. Květa byla rozjetá, překlopila si mne do polohy 69 a začala pracovat. Je to asi proti bontonu těchto stránek, ale nic moc z toho nebylo.

Zase jsme se přesunuli do klasické pozice, šukal jsem ji zepředu, zezadu. Nejvíce se mi líbilo, když jsem ji píchal v misionářské poloze a krásně to čvachtalo, jako když jde poutník bažinou. "Ty čuně, to je ošklivé, to se mě nelíbí" konstatovala, ale mě se to moc líbilo. Ale nakonec se jí to také zalíbilo a zvýšila frekvenci svého přirážení. Dočvachtali jsme se krásnému oboustranému vyvrcholení. Snažil jsem se jí ho co nejvíce prodloužit, ale nevím. Spokojená rozhodně byla, tlačil nás však čas. Nemohli jsme být na pracovišti dlouho po konci pracovní doby, aby si toho někdo nevšiml. Tohle byl začátek a řadu let jsme v tom pokračovali k oboustranné spokojenosti.

Toto je všechno pravda, tak se to stalo. Vypustil jsem jen několik detailů, podle kterých bychom mohli být identifikováni.