Kartáčníkova balada

Poezie Ten kartáčník to byl prase, udělal si ostudu

ač měl doma mladou ženu, chodil mrdat do sudu.

Nedivil se tomu žádný, kdo ho viděl nahého,

to veliké přirození ohromilo každého.

Ten kartáčník to byl prase, udělal si ostudu,
ač měl doma mladou ženu, chodil mrdat do sudu.
Nedivil se tomu žádný, kdo ho viděl nahého,
to veliké přirození ohromilo každého.

Vocas měl půl metru dlouhý, tvrdý, pěkně kulatý,
pytel jak nákupní tašku, taky pěkně chlupatý.
Jeho žena byla chudák, co zkusila bolesti,
když jí začal tím čůrákem přehazovat vnitřnosti.

Pomrdal jí jenom jednou, celý měsíc jako smrtka ležela,
a potom ji ještě dlouho jen kundička bolela.
Proto sháněl všude kundu, kde ho ještě neznaly,
zamrdal si jenom jednou a víckrát mu nedaly.

Paní domu, tělnatá, silná jako kobyla,
zkusila už moc vocasů, spokojená nebyla.
Kozy měla jako báně, kundu jako čepici,
stehna tvrdý, hodně tluský a ohromnou zadnici.

Nevěřila ženským řečím, sama chtěla zkusiti,
zamrdat si s kartáčníkem a žilou mu pustiti.
Těšila se jak ho řádně při mrdání uvondá,
když on se vocasem před ženskými vychloubá.

Šla na půdu věšet prádlo, kartáčníka viděla,
mrkla na něj svůdným vokem a prdelí vrtěla.
Kartáčník již po čas dlouhý, žádnou ženskou neklátil,
vejce měl již přeplněný, letěl div se neschvátil.

Na půdě jen zavřel dveře, hned povalil paničku,
kalhotky mu sama svlíkla, on jí popad za pičku.
Panička roztáhla stehna, chtěla vocas viděti,
kozy se jí nadouvali, počala se potiti.

Kartáčník se na ní vyhoup, vtisk jí letmou hubičku,
jednou rukou jí stisk prdel, druhou objel kundičku.
Rukou jí nohu zdvihnul pěkně do výše,
ocasem ji pak kolem kundy šimral také na břiše.

Panička přivřela oči, nahoru si zvedla nohy,
kundou lehce pohupujíc, radost má z té polohy.
A v té chvíli on vzal vocas, dal ho na kraj do píči,
rukama jí zvednul prdel a jak hřebec zařičí.

Zařvala jak poraněná, chtěla trochu ucouvnout,
on jí držel pevně prdel, nemohla se ani hnout.
A pak začal divně mrdat až mu vejce zvonily,
frnda rupá jak v ní jezdí jako staré hodiny.

Panička do mdloby padá, vocas cítí až v krku,
oči v sloup se jí obrací, už je hnedle bez dechu.
Kartáčník jí mocně stisknul, jako kanec zafuněl,
vocas se mu více napnul, blahem na vše zapoměl.

Vejce přisáli se k pytli, hned nastalo frkání,
nastříkal jí plnou díru a byl konec mrdání.
Vocas vytáh, natáh gatě, seběh z půdy jako ptáče,
sed si na dvůr u pavlače a vyráběl dál kartáče.

A za dlouhou chvíli potom na schodech jsou slyšet zvuky,
to panička leze z půdy a po čtyčech dělá kroky.
Dlouho jí nebylo vidět, měla velké bolesti,
kunda byla natržená, přeházené vnitřnosti.

Od té doby kartáčníka všechny ženy už znaly,
bály se ho jako čerta, zamrdat mu nedaly.
Katráčník se potom oddal svému zlému osudu,
chodil jako rytíř Smilský mrdat jenom do sudu.

Poučení z toho mějte děvčata a paničky,
nepřejte si větší vocas než vám vleze do pičky.
Děvčatům zvlášť radu dávám, mazat frndu omastkem,
poprvé se nechat mrdat jenom malým osáskem.
Na paměti mějte vždycky poučení prosté,
kunda ječím dál tím větší, ale čůrak neroste.