Měl kanistr na vodu a stál ve frontě u jediného funkčního kohoutku. Takovej hubenej bledej kluk. Viditelně nervózní, protože byly ve frontě samé ženy. Ta žena ho pozorovala. Nebyla nejmladší, nebyla ani štíhlá, ale oči měla velice živé. Upadl mu kanistr. Měl v něm do poloviny vody a prostě ho neudržel. Polil jí dlouhou sukni a nohy. Ani neuskočila. Jen se na něj podívala. Zrudnul až po kořínky vlasů. Takový trapas. Bez řečí zvedla kanistr a znovu ho strčila pod kohoutek. Chtěl si ho vzít, ale držela ho pevně. Když voda dotekla, postavila ho tak, že k němu nemohl a točila vodu pro sebe do malého kbelíčku. Nevěděl co má dělat. Zachytil její pohled a ucítil šimrání v podbřišku. Netvářila se ani káravě ani mateřsky, přestože by mohla být klidně jeho matkou. „ Jdeme“, řekla, jako by patřili k sobě. Poslechl a vzal kanistr. Šla pár kroků před ním. Šli naštěstí na druhou stranu kempu. Měl strach aby nepotkal ségru, která určitě někde pobíhala.

Došli k lesu. Stály tam tři karavany, ale opuštěné a zamčené. Žena jeden odemkla. Šel za ní. Evidentně tam nebydlela sama, po zemi se válely hračky nějakého malého dítěte. Nemohl ani mluvit a tak se ani neptal, kde všichni jsou. Vzala mu z ruky kanistr, postavila ho na zem a zavřela dveře. Když viděla, že sotva polyká, nalila mu trochu minerálky. Usmála se a rozepnula si dlouhé šaty. Pod nimi nic neměla. Ani kalhotky, ani podprsenku, jen opálené tělo. Cítil pnutí v rozkroku trochu se mu motala hlava, tak si sedl na lůžko u dveří.

Natáhla k němu ruce a stáhla mu tričko přes hlavu. Pak kývla a on pochopil. Kraťasy a slipy si sundal už sám. Povalila ho na postel . Zalehlo ho teplé měkké tělo a svět se s ním zatočil. Ani nepostřehl, že si vzala jeho panický úd do ruky a vsunula si ho mezi hladká stehna. Tlak v podbřišku a už to bylo. Chtěl něco zablekotat na omluvu, ale umlřela ho polibkem. Vzala si jeho chlapecký nástroj do úst a stačila chvilka a vrátil se zpět do vyholené štěrbinky. Pak už vydržel déle. Šeptem ho vedla a radila co má dělat. Když dosáhla vyvrcholení ona, měl už za sebou tři své, ale ten její byl bouřlivý. Držela ho jako v kleštích a vlna střídala vlnu. Nevěděl jak dlouho tam byl, ale voda v kanistru byla vlažná, když se vracel šourem ke rodinnému stanu. Máma zuřila, ale neslyšel ji. Omluvil se na bolest hlavy a šel si lehnout a znovu a znovu probíral ten nečekaný zážitek a konec jednoho období, konec svého panictví.