Laboratorní práce

Nezařazeno "Už zase vyrušuješ !" okřikl jsem ji už snad popáté. Zase přišla do laboratorek bez věcí, nepřipravená a ještě otravuje. "Po skončení tady zůstaneš a uklidíš tady." Já ti ukážu, měření z elektřiny si budeš dlouho pamatovat. Měření skončilo, ostatní žáci šli domů, jen my jsme zůstali spolu sami. "Ukliď přístroje a zameť !" poručil jsem jí a při odchodu z místnosti zamknul dveře, ať napřed trochu podusí sama. Po čvrthodince jsem se vrátil. Seděla na laboratorním stole. Uklidila, ale zametené nebylo. Sama mi drze řekla, že na to jsou uklízečky. Stál jsem ve dveřích a díval se na ni. "Tak co, mám zavolat otci, ať si pro tebe přijede, nebo to mám vyřešit sám ?" Věděl jsem, že doma by byla bita jako žito. Rodinka si na dcerušce zakládala. "Nevolejte našim." lekla se, "raději ať je to od Vás." Sklopila hlavu. Asi už si představila, že to nebude legrace. "Slez, vyzuj se a svlíkni se do spodního prádla !" Než ze sebe stáhla sukni , halenku a boty s punčoškami, zamkl jsem za sebou a zatáhl závěsy v oknech. Vzal jsem si u tabule ukazovátko. "Přehni se přez stůl !" Vystrčený zadek čekal na výprask. "Stáhni si kalhotky a rukama se chytni kraje stolu před sebou." Opatrně si stáhla z prcky bílé gaťky a chytila se. Díval jsem se na bílou prdelku, ale byla málo odkrytá, musel jsem jí s kalhotkami pomoci, až ke kotníkům. "Tak, a teď budeš prosit o každou ránu. Když zapomeneš, dostaneš dalších pět druhým koncem. Začni !" Snad tomu ještě nevěřila, bylo ticho. Otočil jsem ukazovátko a prvních pět ran dopadlo na zadek. "Néé, nebijte mě, to bolí." Křičela, ale já ji zopakoval, co má říci. Zase nepochopila, muselo pomoci dalších pět ran. Přidal se pláč, ale pořád si nějak neuvědomila, co má dělat - dalších pět. Udělal jsem malou pauzu, aby si ujasnila myšlenky, potom zopakoval, co má dělat. Konečně ze sebe vysoukala : "Prosím, bijte mě." Obrátil jsem ukazovátko do běžné polohy a poprvé takto dopadlo na načechraný zadeček. Zase vyjekla. "Čekám, jinak víš, co bude !" varoval jsem ji. Polkla pár slz, přemohla bolest a opět poprosila o pokračování. Já rád vyhověl. Šlo to pomalu, ale počet utěšeně narůstal. Prsty se křečovitě držela okraje stolu. "Už jen dvakrát !" oznámil jsem jí při osmačtyřicáté ráně. Těžko popadala dech ale stačila si říci i o padesátou ránu. "Slez a klekni, poděkuj mi za výprask a polib moje namáhané ruce !" Spíše sjela než slezla ze stolu. Těžko ohýbala svůj bolavý zadek, když klekala. Nakonec uchopila moje ruce a přitiskla vyschlé rty. Nechal jsem ji klečet, stáhl jí podprsenku a pásl se očima na květech rašících z její hrudi. Snad se styděla, snad pochopila moje myšlenky a přitiskla si moje ruce na prsa. Chopil jsem se jejich plných prsů a bral s potěšení plnými doušky. Zvětšil se její tlak na moje ruce, chtěla. "Tvoje ruce mají místo jinde, nemyslíš. Můžeš si dát čouda." Pohlédla na mě a pomalu obrátila pozornost k mým kalhotám. Pomalu rozepnula zip a stáhla kalhoty dolů. Vykoukly na ni moje vyduté trenýrky. Podívala se na mě bázlivě a pak stáhla i je. Jemně uchopila pyj do ruky a přitáhla si ho k ústům. Tohle teplo má rád. "Dělej, moc času nemáš, ještě jsme neskončili s laboratorkou." Nepochopila co bude následovat. Nechal jsem ji chvilku cucat. Potřeboval jsem ji vlhkou. Když se mi zdálo, že je už čas, poručil jsem jí ať si lehne na záda na stůl. Lehla si a já jí přivázal ruce k nožkám stolu a pak i roztažené nohy tak, aby jí zadeček mírně přesahoval okraj stolu. Třeba čekala, že si zašoustáme a nechala se. Poodešel jsem si nachystat nádobíčko. Akumulátor, pulsní generátor a transfomátorek. Všechno jsem si donesl k ní na laboratorní stůl. Teď už pochopila a začala sebou škubat. Sestavil jsem si obvod a přidal dva dlouhé vodiče na výstup transformátoru. "Teď se poučíš o elektřině víc, než za celé dosavadní studium." Oznámil jsem jí, zapojujíc jí krokosvorku jednoho vodiče na řitní otvor. Na druhém vodiči byl tužkový dotyk. Generátor začal pracovat na dvousekundových impulsech. Přiblížil jsem kontakt k bříšku. Na generátoru blikla kontrolka a ona sebou škubla s bolestivým výkřikem. Snížil jsem trochu velikost napětí. Teď hrot zamířil k mušličce. Dotyk nad poštěváčkem, chviličku nic a pak opět škubnutí a výkřik. "Postupujeme dovnitř." Oznámil jsem jí a dotkl se hrotem klitorisu. Další škubnutí. Ještě jsem trochu snížil napětí. A teď cesta po rozevřené vlhké kundičce. Dotýkal jsem se povrchu pysků a její reakce se pravidelně opakovaly. Trošku jsem ji druhou rukou rozevřel a dotkl se malé dírečky. Ještě, že jsem reakci čekal, jinak mě poscala. Když se vyprázdnila, postoupil jsem na vstupní hrázku. Zmítala prckou po stole. Vypnul jsem generátor. Bylo vidět, že si oddechla. Pochopitelně předčasně. Předělal jsem hrot na izolační stojan a potřel ho trochu olejem. Jeho tvar robertka ji zjevně nepotěšil, ale to už jsem znovu zapínal generátor. Rozevřel jsem jí pičku a vsunoval kontakt dovnitř až na dno. Občas mě přerušila a stah mi vracel stojan zpět. Konečně seděl na svém místě, změnil jsem frekvenci pulzů na sekundové. Zmítala sebou, jako by přirážela neviditelnému milenci a její křik se rozléhal laboratoří. Musel jsem jí obsah vaginy přivázat k tělu, aby ho nevytlačila. Ještě má prsa a s těmi si chci také ‚pohrát`. Snížil jsem počet pulzů na jeden za pět sekund a přinesl si malý induktor. Připojil jsem jí svorky na bradavky a čas od času zmáčkl tlačítko. Člověk by neřekl, co takové ‚bezpečné` napětí udělá. Prosila o milost. To už by mohlo stačit. Vypnul jsem generátor a odstranil všechny kontakty z jejího těla kromě těch na prsou. Byla zpocená jak po šichtě a třásla se jak sulc. Teď je čas na můj kontakt. Zasunul jsem se do ní a vymetal její zničenou dírku tím ‚pravým` tělesem. Zajížděl jsem do ní a přitom občas, když byl můj penis naplno uvnitř dostala impulz do koz. Pěkně to s ní cukalo a vždycky stáhla kundu, což mě brzy dovedlo k vyprázdnění. Nechal jsem jí tento svůj pozdrav na břiše, dokud se neroztekl a nepolepil jí po břichu i boky. Ještě mi ho musela olízat, než jsem ji uvolnil. Sklouzla ze stolu na zem a jen se třásla. "Poděkuj, děvko a polib mi nohy, nebo tě napojím znovu !" poručil jsem a to ji konečně probralo k životu. Přitáhla se mi k nohám a se slovy "děkuji, můj pane, nechte mě už, prosím Vás" mě začala líbat nohy. Připadal jsem si jak auto v myčce. "Nemám pro tebe víc semene, běž domů a běda ti, jestli se mi na tobě ještě něco někdy nebude líbit !" bylo moje rozloučení. A pro sebe jsem si řekl "ať žije věk elektřiny, kolik takový el. proud nahradí lidské dřiny !"