Semestr se blížil ke konci a škola se stala upířím rejdištěm examinátorů. Zápočty a zkoušky na dohled, teror vypukl v plné síle. Markéta s úlevou otevřela dveře. Pátek pro ni byl jako vysvobození z dlouhé nápravy zanedbaných povinností. V přízemí si vyzvedla poštu, mezi ní i velkou obálku se svým jménem, a pak zaslechla zvonění telefonu.

„Haló?“

„To jsi ty?“ zeptal se rozostřený nelidský hlas, ani mužský a ani ženský. „Ta malá čubka? Už jsi se koukala na poštu?“

Dřív by Markéta okamžitě zavěsila, ale nyní žila s vědomím, že není tak nevinná, aby si to mohla dovolit. Rozbalila velkou obálku, netrpělivě roztrhla pečlivě přelepené rohy a na stůl se vysypalo několik velkých fotek.

„Ach bože!“ řekla si tiše. Na obrázku viděla okno a sebe v něm, jak se naráží na dlouhý úd. Jen ona věděla čí je, ale i tak ji polilo horko. To tajemství, které jí přinášelo jak vzrušení, tak peníze, ji teď mělo zničit?

„Co chcete?“ optala se. „Nemám, co bych vám dala. Myslíte si snad, že se budu stydět?

Hlas se zahihňal. „Takže ta hampejznice se nebude stydět, že ji trká vlastní tatík. To je mi dobré! Dnešní doba je opravdu prohnilá! A mládež jakbysmet!“

„Vy to víte?“ Markéta se kousla do rtů. Uvědomila si, že udělala chybu. Měla zapírat, zapírat a zapírat. Její otázka se rovnala přiznání. „Co vy vlastně víte?“ opravila se a dala si záležet, aby to znělo pohrdavě. „Jste jen šmírák, který si vyfotil mne a mého přítele. Mne vaše teorie nezajímají.“

„Tak nezajímají? Jsi taková sladká a protřelá děvka, že? Co bys pověděla na to, že podobnou obálku dostane i tvoje máti. I s patřičným komentářem. Jistě, každý ať si věří, čemu chce.“

Matka? Přirozeně, tohle by mohlo být nebezpečné. Kdo ví, čemu by její matka mohla věřit! Nakonec, i když s obtížemi, mohla by rozpoznat, kdo je ten stín za její dcerou. Zvlášť když by šlo o jí důvěrně známou osobu.

„Co chcete?“ zeptala se znovu. „Na mně si nic nevezmete. Peníze nemám. Co byste tak získal?“

„Peníze? Ale děvenko, ty se šeredně pleteš. Já ti nechci bránit. Já ti chci pomáhat. Ha, ha. Jsem moc malý človíček, abych bránil přírodě. Pokud tohle má s přírodou co společného!“

„Takže co chcete?“

„Netrpělivá kurvička? To se mi líbí. Nechci nic než tvůj tatík. Nechci nic než kterýkoliv chlap. Chci tebe, jen a jen tebe.“

„Dobře. Kde se setkáme?“

„Rovnou na věc. To je příjemné. Ale ne, tohle nebude ten případ. Já, abys rozuměla, jsem stydlivý typ. Nechci ženskou na dosah, ještě bych dostal horečku. Ha, ha. Budeš dělat, co ti povím.“

„Záleží na tom co.“

„Ne, ne, takhle ne. Nebudeš si vybírat. Prostě uděláš, co ti povím. Vyzkoušíme si tě. Běž do ložnice a otevři dokořán okno. Měli bychom na sebe vidět, že ano?“

Markéta poslechla a odešla do vedlejšího pokoje, kde roztáhla závěsy a otevřela dvě křídla okna. Dovnitř vniklo slabé podzimní slunce a zabarvilo bílou ložnici do žlutavého odstínu. Markéta tušila, co bude následovat, takže nebyla příliš překvapená, když jí hlas přikázal, aby si porozpínala knoflíčky na halence. Rychle mu vyhověla.

„Výborně, výborně!“

Když se objevila černá rýha mezi velkými ňadry, hlas dychtivě zasípal: „Moc hezké, moc hezké. To jsou obrovské kozy! Ukaž mi je celé! Chci, abys byla v okně do půl pasu nahá!“

„Každý mne uvidí,“ protestovala Markéta. Ale protože se na ni vzápětí snesla spousta nadávek a výhružek, pokračovala ve vysvlíkání. Ulice byla prázdná, a lidé, kteří šli pod okny, nezvedali oči vzhůru. Ale tak se necítila právě příjemně, když jí kolem obnažených ňader vál chladivý větřík.

„Vykloň se z okna,“ zavelel hlas.

„Cože?“

„Povídám, vykloň se z okna. Chci, ať se ty kozy valí přes parapet. Na to jak jsi mladá, máš ohromný dudy, opravdu ohromný. Byla by škoda je schovávat. Ha, ha.“

Parapet byl studený a když se na něm rozložila, uvědomila si, že její velké prsy se bradavkami dostávají ven, přímo na oči všech. Kupodivu ale, nikdo ji nevnímal, snad proto, že byla zčásti schovaná za větvemi staré jedle. To se hlasu nelíbilo, takže zavelel: „Vidíš tam ty dva? Co jdou po ulici? Ty studentíky. Vsadím se, že ještě takové kozy neviděli. Zavolej na ně. Dělej, ty kurvo, než přejdou.“

Slovy se nedá dost popsat, jak horké ponížení v té chvíli Markétu zalilo. Tváře jí zrudly do temně syté červeně, a tato barva se rozběhla po celém jejím těle. Po několika nesmělých výkřicích se jeden ze studentů otočil a upozornil na ni kolegu. Muselo jim být kolem osmnácti a na okamžik spíš jako by dostali strach. Pak ale začali mávat na nazpět a litovali snad jen toho, že nemají dalekohled. Markéta poznala pravého z nich. Byl to o rok mladší chlapec ze sousedství, který se před ní vždycky strašně ostýchal.

Hlas se spokojeně smál do telefonu a pak ji začal opět navádět k dalším výstupům. Musela si prsy podpírat, lízat bradavky a ukazovat se z boku, aby chlapci poznali, že je nadržená a má na to chuť. V té chvíli už Markéta tušila, co bude následovat, takže se stačila připravit na požadavek, aby oba dva pozvala dovnitř. S přemáháním se na ně usmála a gestem naznačovala, aby přišli přes branku nahoru. Studenti se chvíli po očku měřili, zřejmě se báli, že jde o nějaký nejapný žert.

„Honem, honem, ty děvko,“ nabádal ji hlas. „Musí tě ošoustat, to je ti jasné, ne. A já z toho chci něco mít. Otevři okna a roztáhni všechny závěsy. Telefon budeš mít celou dobu u ucha. Pověz jim pravdu. Nebo si něco vymysli. Chci slyšet tebe i je. A žádný cukání. Budeš jim pěkně k ruce.“

Ozval se zvonek, pouze jednou a nesměle. Markétu napadlo, že by mohla předstírat, že neslyšela. Ale hlas už ji pobízel, aby šla otevřít. Bylo jí velmi trapné, když se objevila polonahá ve dveřích a chlapci na tom nebyli o nic lépe. Právě jejich plachost jí dávala naději, že všechno dokáže kočírovat, protože byla přece jen zkušenější.

„Můj přítel,“ řekla na vysvětlenou, „má rád takové hry. Bude se na nás dívat. Nevadí vám to?“

Oba chlapci, kteří neměli oči pro nic jiného než pro houpající se prsy, okamžitě kývli, takže je vedla za ruku do připravené ložnice.

„Výborně, výborně, ty kurvičko,“ chválil ji hlas. „Moc dobře jsi to pověděla. Jsem tvůj přítel. Taky jim pověz a to doslova: jsem jen obyčejná děvka, splním vám jakékoliv přáním. Cokoliv si řeknete, protože mi to dělá dobře. Můžete mne šukat kam chcete a jak chcete. Když budete sprostí, o to líp.“

Markéta se zajíkla. „Já,“ pověděla zdráhavě, „můj přítel chce, abych vám vysvětlila, že jsem… jsem jen obyčejná kurvička. Pokud se vám líbí moje kozičky, nestyďte se na ně sáhnout…“

„Ty dobytku,“ zahřměl hlas, „nemáš si vymýšlet. Ale když už zmínila kozy, pověz jim, že si můžou nejen sáhnout, ale pořádně je zmáčknout. Ať tě mezi ně ošoustají! Nesmíš si myslet, že z toho vyjdeš tak lacině. Nebo jim to mám vysvětlit sám?“

„Ne, ne.“ Markéta trnula hrůzou při pomyšlení, že by hlas cokoliv chlapcům vysvětlil. Raději se na ně obrátila sama, každého vzala za ruku a položila si jejich dlaně přímo na bradavky. Sklopila oči a rychle odříkala: „Jsem obyčejná děvka. Nestyďte se dělat, co chcete. Jestli se vám líbí moje kozy, budu jen ráda, když mi je postříkáte. Můžete mne šoustat, kam a jak tvrdě chcete. Mluvte na mne podle chuti.“

„Markéto,“ zeptal se nesměle její soused.

„Ano?“

„Vykouříš mi ho?“

Bylo jí jako by jí dal facku. Takhle přímo se jí zeptat? Pak si uvědomila, že dělá jen, co mu poradila, takže se jen usmála a klekla. Oba chlapci si rozepnuli kalhoty a brzy už je měla oba v puse. Byli velmi netrpěliví a podle výkřiků, které vydávali, bylo jasné, že se hned na začátku dostali na samý vrchol vzrušení. Na rozdíl od starších mužů, které zatím poznala, tihle byli hned připravení a tvrdí tak, že měla pocit, jako by ji do úst strkali dvě kosti.

„Já už jsem,“ zaúpěli jako jeden muž a Markétina ústa zalila horká bílá sprcha, která ji přetékala přes koutky. „Polykej to, polykej to,“ šílel hlas a oba chlapci, kteří ho možná zaslechli, chytila Markétu za bradu a dychtivě ji nakláněli vzhůru. „Ukaž nám,jak to polykáš. Ukaž, jak to spolkneš.“

Náhle se její mladý soused, kterého vždy považovala za slušného a nesmělého podivína, k ní naklonil a plivl jí do pusy. Totéž napodobil i jeho kolega. Takhle pokračovali, dokud neměla v ústech koktejl slin a semene, které jí uvnitř zamíchali prstem. Markétu to z bůhvíjakých důvodů popuzovalo stejně jako vzrušovalo. S rozevřenými rty hleděla vzhůru, dokud se nenabažili tím pohledem a teprve pak poslušně spolykala, co do ní naložili.

„Smíme tě i ošoustat?“ zeptali se jí. „Můžeme do tebe i stříkat?“

„Můžete mi dělat, co chcete,“ řekla Markéta odevzdaně. Uchopila je za pochablé údy a brzy je dostala do původního stavu. Sousedův chlapec se k ní neobratně přitočil a chtěl ji zasunout ocas mezi sevřené prsy. Když mu pomohla, jezdil nahoru a dolů a způsoboval jí hotová muka. Aniž by to chtěla, zvlhla tak, že měla mokré kalhotky. Druhý hoch ji rozepínal kalhoty a vnutil ruku za hedvábné prádlo.

„Ona má vlhkou kundu,“ oznámil překvapeně. „Sáhni si.“

Oba dva se přestali věnovat prsům a hned co se svlékla, musela je nechat se probírat svým pohlavím. Netrvalo dlouho a dovnitř jí vklouzly zvědavé prsty. Zvedla nohy, aby jim usnadnila přístup, ale oni si to vyložili mylně.

„Vsadím se, že ta to má ráda i do zadku,“ řekl jeden z chlapců. „Bože, nikdy bych si nemyslel, že budu šoustat tak krásnou holku i do prdele…“

„Myslíš, že bychom ji mohli šoustat i do sendviče?“ zeptal se druhý. „Každý z jedné strany?“

„Určitě, podívej,“ odpověděl první a než mohla Markéta protestovat, zasunul jí do zadnice a kundičky dva prsty zároveň. Díky tomu, že byly pokryty poševní slizem, dostaly se dovnitř celkem snadno.

„Ani slovo,“ napomenul ji hlas, který asi vytušil, že chce protestovat. „Už jsi dost stará, abys přišla i o anální panenství.“

Markétu napadlo, jestli opravdu ví a nebo jen hádá, že tudy nikdy muže nepřijala. Pokusila se co nejlépe uvolnit, když v tom hoch vytáhl prsty a dal jí je k ústům. „Olízej je,“ řekl vzrušeně. „Olízej si šťávu z vlastní kundy. Ukaž nám, jak ti to chutná.“

Markéta ani nepotřebovala slyšet hlas, jak ji povzbuzuje. Netušila, kde se to v nich bere, ale netroufala si odmítnout. Jako vždy v ní spolu s odporem rostlo i vzrušení. Rychle si honila kundičku a pak si lízala prsty. Chlapcům se ocasy chvěly jako stožáry ve větru. Dohadovali se, kdo půjde první. Soused se snad zalekl a nebo z jiného důvodu prohlásil, že bude raději, když ho Markéta znovu vykouří. Jeho kolega si zaklekl a zasunul si rychle do nastavené píčky.

„Dělají ti dobře, dělají ti dobře?“ ptal se škodolibě hlas. Pro Markétu se celý svět smrskl jen na dva rychle se míhající tyče: jednu cítila až v krku a druhou hluboko v pochvě. Chlapci do ní přiráželi prudce a divoce. Soused se otočil jako na obrtlíku a sedl si jí zadnicí do tváře. Tuhý úd vložil mezi sevřené prsy a tak pokračoval. Markéta alespoň lízala houpající se koule.

„To je děvka,“ sípěl hoch. „To je děvka! Ona mě líže. Představ si. Já ji šoustám kozy a ona mi líže koule.“

„To nic není,“ supěl druhý. „To je kunda! Já nemůžu vydržet. Já tu děvku šoustám do píče. Je úplně mokrá. Já se do ní udělám! Já se do ní udlám. Už to stříká! Už to stříká!“

Opět se jim podařilo vybuchnout zároveň. Jako ze dvou sopek z nich vytekla žhavá láva. Jedna na břicho a druhá dovnitř, do rozšukané pochvy. Markéta zalitovala, že je po všem. Koneckonců, ani tento zážitek ji nebyl proti srsti, jakmile si jednou zvykla a vzrušila se. Teď ale chtěla pokračovat dál…