Píše se rok 2100 a lidská rasa už osídlila jak Měsíc, tak Mars. Mezi Měsícem a Marsem létají pravidelné spoje každého půl roku tam a nazpátek. Dva a půl měsíce letu, to je pro každého dlouhá doba. Pro cestující obřího kajutového raketoplánu Luminia to byla také velmi dlouhá doba. Jednoho dne si v naprostém klidu seděl inženýr Marek v jídelně a díval se ven skrze průzor na rozsáhlé pláně Sluneční soustavy. Díky centrifůze, která vevnitř lodi udržovala alespoň částečnou gravitaci, mohl zavřít oči a vzpomínat na svůj rodný dům, duhu po dešti a vůni jarních květin. Otevřel oči, aby dokončil jídlo, když zjistil, že naproti němu sedí u stolu žena. "D...d...dobrý den, slečno," vyhrkl Marek. Neznámá kráska se usmála a omluvně řekla, "snad ti nevadí, že jsem si sem sedla, bylo tady volno." "A- tedy ovšem, že ne," odpověděl s úsměvem Marek, zadíval se na ni a vzápětí vyskočil ze židle a vyhrkl, "já jsem ale nemožný, měl bych se představit - inženýr Marek Koukus, hlavní technik tohoto raketoplánu." "Těší mně, já jsem Nina."

Marek od ní nemohl odtrhnout oči. Flirtovali spolu celé odpoledne, když najednou Markovi blesklo hlavou, že by měl jít skonrolovat některé části lodi. Myšlenku zcela neprofesionálně zahnal a celou svou myslí vnímal Ninu. "Tady se tak nepohodlně sedí," řekla, "v mé kajutě je ještě moje sestřenice a strýc ..." Marek horečnatě uvažoval. Sám sdílel kajutu s dalšími techniky a personálem, veškeré místo na lodi bylo dokonale využito, až na sklad, kde ale nebyla podpora života. Náhle si uvědomil, že sekundární velící můstek je přeci volný. "Pojď, ukážu ti jedno tajné místo na lodi." Nina nadšeně řekla: "Tajné?"

Místnost byla celá rozehřátá, díky blízkosti reaktoru. Seděli spolu v rohu místosti, mluvili spolu, když Marek ucítil jak ho Nina šimrá po noze. Nečekal ani chvíli a objal ji, načež ji políbil s takovou vášní jaké by ani rodilý Francouz nebyl schopen. Ona jeho vášeň opětovala s takovou intenzitou jako nikdy dříve. Vzplanuli jako oheň. Marek jí líbá krk, šíjí, přechází k ušním lalůčkům a lehounce jako pírkem po nich přejel zuby. Nina strhává z Marka horní část jeho kombinézy, on postupuje něžně, pomalu rozepíná její halenku a zbavuje ji podprsenky. Nina leží na zádech a Marek jí líbá na její dokonalé prsa, pradávný symbol ženství a symetrie. Převrátí se se, Marek leží jako Ježíš na kříži a Nina ho políbí a pak špičkou jazyka přejíždí shora dolu po celé jeho hrudi a svalnatém břiše, až se zastaví těsně nad opaskem.

To už Marek cítí tlak v kalhotech, které Nina vzápětí rozepíná a stahuje mu je. Strhává z něj trenýrky a Marek pýcha se vymršťuje. Nina na nic nečeká a bere si jeho velký penis do své pusinky, a kouří jako o život. Po chvilce však přestává, protože se její milenec přesunuje tak aby se mohl přisát na její hladce vyholenou broskvičku. Zlehka ji na ni políbí, a pak jemně, velice jemně a pomalu přejiždí jazykem po jejím poševáčku. Nina prohýbá záda do tvaru luku a hlasitě sténá ve svém orgasmu a Markovi tečou její milostné šťávy po obličeji.

Ona na nic nečeká, chytá Marka rukama za jeho sexy pevný zadek. Jeho zcela ztopořená chlouba, do úctyhodné velikosti, se zastavuje na pokraji její milostné jeskyňky a pak do ní pomalu vklouzává. Tři, možná čtyři vteřiny takto setrvávají, a on pak začne přirážet tak tvrdě. že Nina nejprve vykřikne bolestí, a až pak slastí.

Jejich těla se stala jedním, splynuli dohromady někde v širých pláních vesmíru, vydání napospas osudu. Tempo přirážení se zrychlovalo, pot smáčel kůži jejího bělostného mladého těla a stékal po dokonalých ňadrech přes velké bradavky. Bylo to jako když loď naráží v bouři na skálu. Oba cílili že vyvrcholí společně. Nebylo třeba slov, ani gest. Její záda se znova prohla a ona vydala slastný výkřik, právě když on přirazil naposledy a začal pumpovat své semeno do její lasturky.

Políbili se a zůstali ležet vedle sebe a chvíli jen tak oddychovali. "Ty jsi můj zlatý objev na téhle cestě", řekl ji Marek.

"Ne, miláčku, ty jsi můj."