Ridlex Seznamka

Na moři II.

Klasika
I já jsem trochu dychtivý poznat ji. Tak je to po každé, ještě jsem totiž neřekl další důležitou věc: Dokáži převracet a přesýpat myšlenky a vzpomínky bez námahy, ale ostatní smysly mám podobné jako lidé. Stejně tak vnímám krásu a tělo i tvář své...

Jsem predátor a lovím těla žen. To co Ray Bradbury dává na papír při svých fantaziích, prožívám já každý den reálně. Mám velkou moc, která však podléhá jasným pravidlům. Smím létat jen v takových výškách, abych byl pozorovatelem na zemi vnímán jen jako dravý pták. Fantomy, Suchoje i Boenigy se plazí pod mými blánami a běda jim, když detekuji na palubě byť jediný záchvěv poznání. Mám schopnost vstoupit do vědomí živých tvorů a je lhostejné kolik jich najednou je. Ten dar mi byl dán od Pána k tomu, abych dělal šťastnými opuštěné a toužící ženy. Vedlejší produkt smrti cestujících v letadlech je daní za toto dobrodiní, které poskytuji.
Každý den plachtím ve výškách a pátrám po signálech zmaru, touhy a opuštěnosti. Když je zachytím, tak musím prověřit zda jsou pravdivé. To nedá moc práce, dokáži dešifrovat všechny záznamy mozkových zákoutí jako bych zpětně převíjel pásek rekordéru. Jsem-li si jist, tak v noci konám. Mohu se pak zjevit vyvolené a rezidua zážitku přetrvávají uvnitř té bytosti měsíce, i když během několika minut průběh aktu i vzpomínka na mne z paměti mizí. I já mám z toho potěšení a užitek, při dlouhé abstinenci bych upadl do věčného spánku. Jinak ale spát nemusím, protože každé spojení mne nabíjí jako akumulátor.
Dnes byl signál zvlášť naléhavý a byl vyslán z písčité pláže modrého moře. Vložil jsem dívce do mysli kód, který ji od toho okamžiku nutká hledat místo, kde se budeme moci setkat bez svědků. I já jsem trochu dychtivý poznat ji. Tak je to po každé, ještě jsem totiž neřekl další důležitou věc: Dokáži převracet a přesýpat myšlenky a vzpomínky bez námahy, ale ostatní smysly mám podobné jako lidé. Stejně tak vnímám krásu a tělo i tvář své partnerky poznávám očima až krátce před aktem. Pohříchu musím dodat, že většinou jsou opuštěné ženy méně přitažlivé, ale nebývá tomu tak vždycky. Klesám rychle za měsíčné noci k malému motorovému člunu, který se pohupuje na ztichlé mořské hladině daleko od břehu. Má vyvolená mne již očekává. Leží na dřevěné podlaze člunu, oděná jen do stříbrných paprsků. Noci jsou ostatně v těchto končinách teplé po celý rok. Dosedám tiše, i když voda okolo bárky se na okamžik zvíří a ta se lehce zakymácí.
Dnes jsem měl štěstí! Je krásná jako let nad oblaky a nekonečná svoboda. Leží na zádech, nohy v kolenou pokrčené, chodidla rozhozená do stran. I když je na zádech, jsou její prsa vznosná a naditá jako zralé ananasy. Též její klín je podoben temnému, bohatému trsu této tropické plodiny a zve mne mezi rozevřená stehna. Oči jí plují na hladině krásné a souměrné tváře orámované gejzírem hustých vlasů. V zorničkách se zračí touha, která si nezadá s hloubkou Mariánského příkopu.
Nevstává, nemluví, jen mimoděk ještě více uvolní prostor klína a obemkne paže kolem mých ramen, která se již zbavila blanité pláštěnky. Slastně přivírá oči, když se blížím k pastičce jejich rtů. Ta vzápětí polapí můj jazyk a saje ho jako cukrový špalek. Vzdávám se tomu něžnému upírovi a začínám bloudit jeho záňadřím. Ananas je teplý a tuhý, jeho povrch však soutěží s hebkostí kožíšku činčily. Jen jeho vrchol není košatý a rozložitý. Přechází v rozlehlou náhorní plošinku z níž vystupuje čepeček slasti. Ananas však není jen jeden a tak opouštím smyslnou škebličku úst, abych svá přesunul na vrcholek volného prsu. Druhý již laskám na plošince i uprostřed ní palcem a ukazováčkem.
Vzdychá vzrušeně a spouští ruce podél těla, aby se plně oddala mému laskání. Náhodou tak zavadí o mojí flétnu. Na chvíli jí to překvapí a potom ostýchavě obemyká její povrch, pak zesiluje stisk a poprvé se zvedá do loktů. Rozumím jí a proto opouštím její ňadra, aby se mohla přiblížit k mému podbřišku. Potom již objíždí jazykem jeho vztyčenou hlavu a podivuje se nad jeho mohutností. Ústa musí široce rozevřít a pak jsem v ní. Zatím jen nahoře, ale těším se na její mušli, kterou teď s rukou za zády na rýze rozevírám. Prsty mě kloužou, a když jsem v jejím otvůrku, zrychluje pohyb na mém pohlaví. Pak jí ho beru, abych jej zase dole vrátil. Vstupuji do ní něžně a ona mi pomáhá, lístečky její prcinky se mi otírají po kůži a vlní, vlní a vlní...
Vztyčuji se na rukou nad ní a začínám zrychlovat frekvenci, rytmus její pánve se tomu přizpůsobuje a z úst ji začínají vycházet tiché steny, které se znásobují a prohlubují. Když pak rty střídavě tisknu jahůdky bradavek, křičí již zcela nepokrytě. I já přerývaně dýchám, ale s vyvrcholením nepospíchám, vždyť máme čas až do svítání a ještě oba mnohokrát dojdeme až na konec. Je to krásné, ale co naplat, v devětasedmdesáti se to snáze vymýšlí, než dělá. Ne, že bych už nemohl, ale bordely jsou drahé a šlapky musejí být mladé. Než starou, tak to raději notebook a jeho klávesnici. Až ale zase z důchodu našetřím...