Ridlex Seznamka

Náš dívčí volejbal

Nezařazeno
Já musím to všechno vstřebat po tom včerejším utkání. Sice jsme vyhrály, ale pak to asi všichni přehnali. Já byla do loňska v našem oddíle v starších žačkách a teď jsem v kadetkách a tam je to po utkání úplně jiné, než to bylo tam, jak jsem hrála dříve - v tom minulém družstvu. Ale už si zvykám. Je mi skoro 16 a jsem tam zřejmě nejmladší.
Nevím, když jsem mezi ty kadetky koncem roku přišla, tak mi tam holky říkaly, že si budu muset zvyknout na tamější tradice. Nevěděla jsem, co si pod tím mám představovat, časem jsem pochopila.
Je to složité a nevím, jestli někde jinde to holky také takové mají, nebo třeba podobné. Alespoň jsem to nikde od jiných holek, z jiných družstev, neslyšela.
Je nás tam asi 12, co chodíme hrát. A když je utkání, obvykle hrajeme za oddíl jedno, někdy ale i dvě utkání v týdnu. Jedno bývá o víkendu, když je druhé, takto je obvykle v úterý. A když hrajeme doma, v Praze, a zvítězíme-li, tak provádíme ten zmíněný rituál.
Ale asi bych to neměla o našem holčičím oddíle dál vyprávět. My jsme všechny holky zavázány mlčením, nesmíme o tom nikomu říkat, ale myslím, že všem holkám se to líbí, že si na to zvykly. Nebudu tedy prozrazovat název oddílu, je ale dost známý.
Když hrajeme doma a vyhrajeme, tak pak se to začne dít. My holky, co jsme byly na place, jdeme se sprchovat a mýt. Když už jsme skoro hotové, přijdou tam oba trenéři a s nimi i kluci od holek, jejich přátelé, obvykle je jich skoro stejně jako nás holek, ale někdy je jich více. Já když to bylo prvně, ačkoliv jsem byla trochu předem s tím seznámená, jsem byla z toho dost vyjevená, ale to bylo jen prvně, pak to bylo už docela fajn.
Ti kluci, i trenéři, se svléknou a také se osprchují. A pak je, jako taková odměna pro vítězky, že ti naháči přijdou mezi nás, všechny nahaté holky (jen ty které zrovna mají menses, mívají kalhotky, případně jsou s tamponem uvnitř). Je ale jasně stanoveno, že se přitom nesmí šukat. Nikdo s nikým, ale vzájemné osahávání, hlazení je dovolené.
A potom my holky musíme se snažit všem těm klukům honit jejich čůráky tak dlouho, dokud se všichni nevystříkají - prý na naši počest. Nezáleží na tom, která se kterým to dělá, obvykle se to střídá, protože některému klukovi to trvá déle a příslušná holka třeba již nemůže, je unavená, tak střídá. Jo, ještě jsem zapomněla, že trenéři vždy přinesou nějaké pití, hlavně šampáňo. To je všechno, ale včera to bylo děsně náročné. Já byla ze hry hodně unavená a pak jsem to ještě musela dělat dvěma klukům. Naštěstí ten první byl hned hotový, druhému to pak trvalo déle, ale vydržela jsem to.
A ještě jsem zapomněla na jednu věc - na konci utkání je vždy losováním vyhlášena nejlepší hráčka. A ta vylosovaná je pak "odměněna" tím, že leží na stole na zádech a ti kluci si honí čůráčky nad ní a pak, jak jim to jde, jí stříkají sperma na břicho. A včera tam bylo nějak víc pití a méně kluků - jen 2 trenéři a kluci jen od 4 holek, tedy celkem 6, tak to museli kluci vždy po nějakém pití opakovat a byly včera vyhlášeny dvě nejlepší hráčky, což obvykle nebývá, ale prý hrály obě moc dobře. Tak to bylo dlouhé, moc. Já jsem tam krátce a zatím jsem nejlepší hráčkou nebyla vyhlášena. Až se mi to stane, tak nevím, jaké to bude pro mne, která zatím s kluky, kromě jednoho, nemá zkušenosti. Ale určitě to i pro mne bude zajímavé.
Já byla do loňska ve starších žačkách, ve stejném oddíle, ale tam nic takového nebylo a holky, včetně mne, ani o tom, co se děje v kadetkách, určitě nevěděly.
Naše holky mi ale říkaly, že už je to tam dlouhá tradice - oslava domácího vítězství.
Je ale fakt, že to nešoustání při tom oslavném rituálu všechny holky dodržují.
3.3.2023 07:05 - Zuzka 24

Zajímavé, že když jsem to četla, skoro jsem myslela, že to psala některá holka z našeho družstva. Ale zřejmě ne, protože některé detaily jsou jiné. My máme také dívčí družstvo, ale hrajeme jen okresní přebor, kdy utkání máme každý týden, ale domácí zápasy nejsou tedy tak časté. Minimálně jednou, někdy dvakrát týdně ale máme trénink. Jsme dorostenky, všechny mezi 14 až 19 lety, starší holky pak obvykle přecházejí do ženského družstva. My provozujeme podobný "rituál", jen s tím rozdílem, že jej provozujeme po určitém tréninku, kdy je předem známo, kdy to bude probíhat podobně, jako tady psala ta druhá holka. Předem tedy víme, po které tréninku a na počest které z nás. Na tréninky nás chodí tak mezi osmi a deseti holkami a vedoucí oddílu Milan vždy ten termín určí a i s příslušným jménem holky, na jejíž počet to bude. Tu Milan volí podle data narození nebo svátku, aby to bylo v tom týdnu, kdy je ten který trénink. S tím je někdy potíž, protože v jednom měsíci mají narozeniny 3 holky a když má ještě někdo z holek svátek, má to vedoucí týmu těžké, ale vždy to nějak, vždy tedy po dohodě s danou holkou (aby třeba zrovna neměla menzes apod.) určí. V tom termínu tréninku s "oslavou" tedy vše probíhá podobně, jak tady bylo psáno, jen s malými rozdíly. Není tam kromě účastnic tréninku moc kluků - jen vedoucí, trenér, metodik, psycholožka (dříve to byl Jarda-psycholog, který občas ještě přijde), kondiční trenér a často Slávek (z vedení oddílu), který je takový náš vtipálek. Prostě bez něj, když tam není, tam není tak veselo. Takže kromě holek po tréninku, jsou tam na tu oslavnou část dalších zhruba 5 lidí. Program je podobný, jako psala ta holka tady: rozcvička, trénink podle metodika a trenéra, uvolnění a sprchování. Pak již začne oslava (všichni jsou jen tak, jak vyšli ze sprchy po osušení, které obvykle nám dělají kluci. Za sprchami máme klubovnu, kde již jsou některé občerstvovací dobroty a začíná ta nejdůležitější část (gratulace oslavenkyni - někdy jsou třeba i dvě nebo tři, zhodnocení tréninku, přátelské vzájemné poznávání,........). Obvykle pak se hraje nějaká odvážnější hra(postupně jsme již vytvořili s Milanem seznam vhodných her) a protože jsme všichni málo, nebo již skoro vůbec ne, oblečeni, bývá to dost zajímavé a časem se to vyvinulo tak, že se všechny na to těšíme. Dále to již asi nebudu popisovat, to by bylo dlouhé, protože to je prakticky pokaždé trochu jiné.