Noční fantasie - klášter I.

Pohádky Jmenuji se Helen, je mi dvacet let a jsem stále panna. Žiji obyčejný život vysokoškolské studentky. Nejsem ani oslnivě krásná ani nějak moc chytrá. Přes den jsem obyčejná holka, ale v noci…

V noci jsem jiná.
Každý večer jsem plná očekávání věcí příštích. Protože pokaždé po desáté hodině mě moje fantasie nebo snad mé tajné touhy překvapí novým příběhem. Příběhem, který … víte co? Posuďte sami.

Dnes jsem novickou v klášteře. Mám za úkol starat se o klášterní knihovnu, a tak chodím od regálu k regálu a oprašuji staré knihy. Práce je to nudná a špinavá, a tak není divu, že mě nebaví a moje pozornost není nijak velká. Přemýšlím o otci Patrikovi. Trochu se ho bojím, dívá se na mne tak zvláštně. Nevím, co si o tom mám myslet. Z myšlenek mě vytrhne rána. Nějaká kniha spadla na zem. Chci ji zvednout a vrátit do police, ale zarazím se.
Kniha se otevřela a já nemohu odtrhnout oči od obrázku v ní. Je na ní nahá žena a nad ní se naklaní napůl muž, napůl zvíře.
Najednou někde prásknou dveře. Bez přemýšlení popadnu knihu a schovám ji pod hábit. Právě včas. Zpoza vedlejšího regálu přichází otec Patrik. Může mu být asi tak padesát. Je celý kost a kůže, nemá vlasy a z jeho černých očí mi běhá mráz po zádech. Co tu asi tak chce? Na odpověď nečekám dlouho.
„Matka představená ti vzkazuje, že máš na zítra připravit sestře Agátě knihu s recepty. Bude vařit masti.“ Jak mluvil, jeho pohled klouzal po mém těle. Cítila jsem, jak se mi ježí chloupky vzadu na krku. Doufala jsem, že brzy odejde.
Ještě chvilku na mě mluvil, ale nevnímala jsem, co říká. Jediné na co jsem dokázala myslet, bylo aby už odešel. Ještě jednou mě sjel svým pohledem od hlavy až k patě, pak se otočil a byl pryč. Úlevou jsem si oddechla a opět jsem dokázala vnímat okolí. Bylo to jako bych se probrala z transu. Po chvilce jsem si vzpomněla na ukrytou knihu. Ujistila jsem se, že v knihovně nikdo není, sedla jsem si do křesla v nejtmavším rohu knihovny a otevřela jsem knihu na první straně.
Byl tam obrázek ženy zahalené do černého pláště, na další straně již byla nahá a modlila se v kruhu svíček. Cítila jsem podivné dosud nepoznané vzrušení. Bradavky jsem měla tvrdé a vystouplé. Zřetelně se rýsovaly přes hábit. Zaváhala jsem, ale nedalo mi to a otočila jsem na další stranu. Žena ležela v kruhu s jednou rukou na ňadrech a druhou v klíně. Vypadalo to, že se hladí. Když jsem obracela dál, otřela jsem se rukou o vystouplou bradavku. Tělem mi projela vlna vzrušení. Následující obrázek ukazoval ženu s roztaženýma nohama. Ted už šlo zřetelně vidět, že se žena hladí na těch nejintimnějších místech. Moje vzrušení zesílené zvědavostí se nedalo vydržet. Volnou rukou jsem si vyhrnula hábit a dotkla se svého horkého a vlhkého klína. Slastí jsem se celá zachvěla a ze rtů mi unikl povzdech. Nedočkavě jsem otočila na nový obrázek. Žena si olizovala ruku, kterou měla předtím v klíně. Hned jsem to zkusila. Vytáhla jsem svoje ulepené prsty z klína a olízla je. Ááá to je chuť. Prsty jsem olízala do sucha rychle se dívala, co dalšího mi kniha ukáže. Žena měla opět ruku v klíně, ale teď byl obrázek detailnější a bylo vidět jak ženiny prsty vnikají do jejího lůna. Moje ruka znovu zabloudila do klína. Opatrně jsem jedním prstem vnikla do své dirky. Ach. Pohnula jsem prstem a moje tělo se otřáslo. Přidala jsem další prst a pomalu jsem s nimi pohybovala. Bože to byla slast. Úplně jsem zapomněla na knihu a zcela jsem se ponořila do víru nových pocitů. Moje pohyby se stále zrychlovaly, z úst mi vycházel sten za stenem a moje tělo se chvělo vášní. A pak nastal výbuch. Zatmělo se mi před očima. Tělo se mi napjalo a pak celé zvláčnělo. A já zůstala bezvládně napůl ležet, napůl sedět na křesle.
Hodnou chvíli mi trvalo než jsem se vzpamatovala. Pak jsem si ale vzpomněla kde jsem. Vzrušení najednou vystřídal úlek. Viděl mě někdo? Rychle jsem prošla knihovnu, nikde ani známka toho, že by tu někdo byl. Oddechla jsem si a zamyšleně pohladila knihu v ruce. Nemohla jsem se dočkat večera. Chtěla jsem být sama ve svém strohém pokoji. Toužila jsem pokračovat v průzkumu knihy. V knihovně jsem se už ale neodvážila. Co kdyby někdo přišel? A tak jsem dál otírala prach a v duchu jsem myslela na knihu a na slast, kterou mi přinesla.

Mokré bílé skvrny na jednom z regálů jsem si nevšimla.