Ridlex Seznamka

Panic II.

Panici
Honzík byl moc příjemný chlapec. Jeho kudrnaté tmavé vlasy a pronikavé černé oči mu vtiskovaly vzezření svůdce, ale ve skutečnosti byl otřesný stydlín. Byl ještě panic.
Když recitoval milostné verše, byl neodolatelný, ale když měl samostatně promluvit, zajíkal se, koktal a rudnul trémou.
Zamilovala jsem si ho, ačkoliv jsem byla o deset roků starší než on. Když na mne promluvil slovy básníků, bylo v tom tolik nefalšovaného citu, že se mi rozbušilo srdce. Měla jsem hodně nápadníků, i ženit se se mnou chtěli, já však nechtěla "žádného, jen.Honzu semeno", jak se zpívá v té písni.
Celá vesnice už se tomu smála, jak mu nadbíhám, jenom on se neodhodlal ani k tomu, aby mě políbil, i když jsem mu k tomu poskytla dost příležitostí. Musela jsem tedy převzít iniciativu do svých rukou. Jednou mě doprovázel domů, a tak jsem ho pozvala na šálek čaje.
Bydlela jsem v podnájmu, byl to takový malý, útulný pokojíček. Posadila jsem ho na gauč a on mě zato opíjel krásnými verši, do nichž vložil celé své .srdce. Přisedla jsem k němu:
"Není mi dobře. Myslím, že na mne leze chřipka, změřím si teplotu,"
Rozepnula jsem si blůzičku, abych mohla vložit teploměr pod paži, a odhalila jsem mu částečně pohled na své kozičky. Zatočila se mu hlava, nevěděl, co má dělat, obzvláště když jsem ho poprosila:
"Poslechni si, jak mi buší srdce!"
Stále se neměl k ničemu.
"Ty nevis, kde mám srdce?"
Vzala jsem jeho ruku a položila ji na nahý prs. Cítila jsem, jak se chvěje, z jeho dlaně přecházelo do mého ňadra opojné vlnění, neodvážil se však dlaň stisknout.
"Tak co; je tep pravidelný? Nechceš si to raději poslechnout?"
Odhalila jsem svůj prs a on si na něj přiložil hlavu.
"Bu-buší. Hro-hrozně bu-buší!"
Pohladila jsem ho po jeho kučerách a jemňoučce jsem otáčela jeho hlavu, až jeho rty našly bradavku mého prsu. Chvíli ji jen líbal, ale pak neodolal a přisál se k ní jako kojenec a záhy si našel cestičku i k druhému ňadru.
Dlouho, tak krásně dlouho si pak hrál s mými kozičkami. Rozpálilo mě to, ale přesto jsem uvažovala, zda by nebylo lepší zůstat jen u toho a zklidnit vášeň, kterou jsem v Honzíkovi zašlehla. Ale co když se už nikdy neodhodlá k činu?
Shodou okolností se. moje ruka ocitla v jeho klínu. Co tam se dělo!!
Byl by hřích toho nevyužít.
Opatrně jsem rozepínala knoflíky jeho rozparku a do dlaně mi vklouzl pěkný kousek. Honzík se taky odhodlal odhalit moji nahotu, ale tak se mu třásla ruka, že jsem to radši udělala sama. Klekl si ke mně a celou si mě označkoval svými polibky. Krk, ňadra, bříško, pupík!
Jeho rty a jazyk mě přiváděly do extáze. Nebyla to rutina zkušených milenců, ale cudnost, s jakou se dotýkal mého těla, mě přiváděla až na kraj orgasmu. Dlouho jsme se mazlili, než jsem ho přivedla k dalšímu kroku.
Roztáhla jsem nohy a přitáhla ho na sebe. i Pak jsem zavedla jeho penis do své škebličky a přitiskla se k němu. Začal do mě divoce narážet. Zpomalila jsem jeho rytmus, aby ve mně vydržel co nejdéle, nebylo to však nic platné.
Brzo se na mně vzepjal a vystříkal do mne všechno dřív, než jsem dosáhla orgasmu.
Cítila jsem, jak jeho semeno stéká po mých stehnech. Zase mi začal recitovat, já však v této chvíli nechtěla být ukojena jenom verši, chtěla jsem taky svůj díl tělesné rozkoše.
Chvíli jsem si hrála s jeho šulínkem, pak jsem se k němu naklonila, abych ho mohla probouzet jazykem. Postavil se však dřív, než jsem ho mohla políbit. Pak jsem si klekla na gauč a on si mě bral zezadu. Byl tak divoký!
Narážel do mne, jako by mě chtěl svým bodcem roztrhat. Vzrušení jeho mladého těla dovedl mě brzo k velkému orgasmu, jaký jsem předtím neprožila s žádným mužem. Zůstala jsem pak zmožena ležet a moc mě udivilo, když jsem za chvilku cítila jeho ruku ve svém rozkroku a když se proti mému bříšku vztyčoval jeho penis. Začalo se třetí kolo.
Tentokrát jsem si ho položila na gauč, posadila jsem se na jeho klín a zasunula do sebe jeho vztyčeného dobyvatele. Zavedla jsem jeho prsty na svůj poštěvák a jeho očím jsem nabízela svá pevná ňadra. Nemuseli jsme se ani hýbat, milostné vlněni přecházelo ze mne na něho a on zase vysílal do mého těla píseň ztraceného panictví.
Bylo to úžasné zakončení Honzíkovy první soulože. Škoda, že ten krásný vztah Honzík tak brzo ukončil. Měla jsem ho ráda, to ano, moc jsem ho mela ráda, ale jeho láska ke mě ho připravila o soudnost. Chtěl se se mnou mermomocí oženit a svěřil se s tím mamince.
Ta to řekla tatínkovi a ten se postaral, abych dostala lepší místo, ale až v Praze. Něco za něco. Teď žiji v hlavním městě a sháním nějakého panice, jako byl Honzík.