Pornodcera II.

Nezařazeno Tato povídka je fiktivní. Její postavy nikdy neexistovaly, neexistují a pravděpodobně existovat nebudou.

Lenka si zděšeně uvědomovala, že právě překročila všechny meze a nejraději by vzala svá slova zpět. Dokonce se chystala se zakrýt a utéct z ložnice, když v tom si on sáhl k pasu a povolil kalhoty. Stále ji přitom natáčel, když jí strkal rudý žalud až k ústům, tak aby neměla kam uhnout. Několikrát zavrtěla hlavou a pevně sevřela rty, ale pak povolila a nechala tuhou hlavici zasunout pootevřených úst, kde ztichly veškeré protesty.
„Dívej se do kamery, miláčku,“ napomenul ji. „Dívej se do kamery, když ho tatínkovi kouříš. Ať každý vidí, že ráda kouříš čuráky. A nebo snad ne?“
„Kouřím čuráky strašně ráda,“ zašeptala Lenka, když ho vytáhl, aby mohla promluvit. Opět musela otevřít ústa a dlouhý úd do nich opět vklouzl; s každým přírazem, který utlačoval její jazyk a mandle, se v ní zvedaly protichůdné pocity, podobně jako když na moři vlna střídá vlnu.
Když si ve svých fantaziích představovala nejrůznější svinstva, pečlivě skryté za rouškou poslušné holčičky, nikdy nevěřila, že by ona mohla být jejich hrdinkou. Pokaždé schovaná pod peřinou, snila o scénách, o kterých by si za denního světla netroufla ani promluvit. Když se milovala s mužem, tvářila se jako ztělesněná plachost. Pokaždé, když sáhl tam, kde neměl mít přístup, velice důrazně mu odtahovala ruku.
On ti to udělá… On ti to udělá… On ti to udělá… Hlas v její hlavě jí šeptal, a ona nevěděla, zda ji varuje a nebo naopak slibuje neskutečné rozkoše. Už teď, kdy pokročila tak daleko, se v ní vřel dosud nepoznaný pocit; jakoby jí žhavá láva protékala žilami a nutila ji k nejhorším orgiím.
Stejný hlas jí radil, aby zároveň utíkala a zároveň hladila koule zavěšené pod tuhým ocasem. Byl to hlas naprosté schizofrenie! Jednou rukou držela otce mezi stehny, tak aby ho přiváděla k nezadržitelnému výstřiku, zatímco druhou ho odtláčela, protože si protivila pohled na chlupaté břicho, které pokaždé, když se k ní přiblížilo, jí zasunulo ocas hluboko do krku.
Musíš ho udělat dřív, než ti to udělá on, nabádal ji hlas. Ať se třeba vystříká na prsa a nebo i tobě do úst. Když bude chtít víc, vždycky mu můžeš slíbit, že všechno spolkneš. Tomu žádný z nich neodolá.
„Dceruško moje!“ vydechl otec a vytáhl ho z pusy, aby ji vzápětí dlouze líbal. Jednou rukou si honil chvějícího se ptáka a druhou jí hladil po kozičkách. To je signál, že bude pokračovat dál, napadlo Lenku. Ach bože, už je pozdě, on mi ho opravdu chce vrazit do kundičky. Vždyť jsem jeho dcera. Bude mne tam šoustat a vystříkne mi tam! Navíc ta hrozná kamera bude všechno natáčet! Bude mít důkaz, že jsem s ním šoustala! Že jsem šoustala s vlastním otcem!
„Ach tatínku, ošoustej mne,“ vzdychla přesto a s úžasem sledovala, jak její pravá neposlušná ruka jí strká pod zadek polštář, aby měla boky výš a lépe se otevřela pro nadcházející útok.
„Opravdu bys šoustala s vlastním otcem?“ ptal se jí a hladové oko kamery na ni zvědavě mrklo.
„Já? Nikdy!...Ne, udělej mi to!“
Věděla, že blábolí, ale nemohla si pomoc. Zdálo se jí, že se zblázní, pokud by ji snad odmítl. Místo aby odezníval, záchvat nymfomanie, který ji posedl, se stále zhoršoval, jakmile už nemohla alespoň sát jeho ocas.
„Jak bys mne chtěl šoustat?“ optala se. „V jaké poloze? Zepředu? Abys s každým přírazem viděl, že ho vrážíš do vlastní dcerušky? Je to tak? Vzrušuje tě mrdat vlastní dítě? Jsi takový hrozný otec! Natáčíš mne na kameru a chceš mne přitom píchat.“
Všimla si, že ji už ani neposlouchá a zaujatě se věnuje jejímu břichu, stehnům a stydkým pyskům. Cokoliv mohla říct, ho už přestalo zajímat, takže jí nezbývalo než se připravit na věci příští. Sotva měla dojem, že je rozhodnuto za ni, veškeré napětí z ní spadlo; celá se rozechvěla při představě, že ji za chvíli zkurví vlastní otec.
Zkurví mne? napadlo ji. To je ale slovo! Zkurvit! Budu zkurvená? Přirozeně že ano! Budu pořádně zkrvená, pořádně zkažená.
Donutil ji, aby se otočila na břicho a roztáhla nohy. Takto se mu ukázal kulatý zadeček, vystrčený vysoko nad peřiny. Mezi stehny ucítila lehký dotek. Že by to byl jeho ocas? pomyslela si. Ne, byl to prst, který zamířil do rozevřené pochvy, kde chvíli šmátral na povrchu, aby pak zajel hluboko dovnitř.
Zasténala ponížením. Nikdy neměla ráda cizí prsty uvnitř sebe, vlastně tam neměla ráda nic. Po prvé cítila, že by z toho mohla získat rozkoš, ale takto? Za podmínek, které by nikdo neoznačil jako normální? Právě teď by měla křičet odporem!
„Ach, tatínku,“ zašeptala, když se k jednomu prstu přidal další, a ti dva se uvnitř začínali pohybovat stále zběsileji. S každým nárazem je silou cpal hlouběji a hlouběji, bez ohledu na dívčinu bolest a ponížení. Pak Lenku chytil za vlasy, zvedl ji a nechal ji lízat ty prsty, aby je pak vrátit zpátky.
„Moje kundička,“ zaúpěla. „Moje malá kunda! Ach, to je dobré! To je vynikající! Dělej mi to do kundičky! Dělej mi to do té mojí malé kundy!“
„Opravdu bys chtěla?“ ptal se jí. „Stačí říct a já přestanu. Nebudu přece šoustat vlastní dítě.“
„Ale kouřit ses nechal,“ odvětila mu rozzlobeně. „Co jsi to za otce? Strčíš ho dcerušce do pusinky, ale kundu jí nevyšukáš?“
„Kde se naučila takhle mluvit? Prostě by sis ráda zašoustala, viď. Je ti jedno s kým?“
Kdyby to tak byla pravda, pomyslela si Lenka. Ale ten obludný chtíč byl výsledkem konkrétní situace; nikdy předtím ho nepoznala. Když na ni muži mluvili hrubě, červenala se, byť bylo zhasnuto. Když s ní souložili, ta letmá rozkoš sotva stačila na to, aby si mohla nalhávat, že to stálo za to.
„Ano,“ vzdychla přes to, „potřebuji si zašoustat. Vraž mi tam!“
Sotva postřehla, že i přes vášeň, která jimi lomcovala, otec stále neodložil kameru a se zvláštní urputností dál vytrvale natáčí. Možná, napadlo ji, že si tak drží odstup, že mu připadá méně skutečné, když mne vidí přes hledáček, než aby na mne hleděl vlastníma očima; nakonec, chystá se mi to udělat.
Ta velká chvíle, která stále nemohli uvěřit, se blížila. Cítila, jak z ní vytahuje prsty a když se ohlédla, otec si za ni stoupl, v jedné ruce kameru a ve druhé ztuhlý ocas, který mířil přímo mezi stesky.
„Nešoustej mne, nešoustej mne,“ šeptala do polštáře; ovšem kdyby byla příčetnější, sama by se musela smát svému pokrytectví, protože on ji nemohl slyšet. „Neměl bys šoustat dceru, neměl bys šoustat dceru,“ opakovala tiše. „Přestaň prosím…“

Pokračování příště