Překonání traumatu z dětství

Mazlení Přeji hezký den všem.
Předem říkám, že tato povídka, každé slovo co tu najdete, je pravda.
Rozhodla jsem se o napsání této povídky, protože si myslím, že je důležité, aby dívky nebo i chlapci, kterým se stalo něco podobného nebo dokonce stejného jako mně, věděli, že to jde překonat. A že se za to nemusí platit výchovní poradci, psychologové, ba ani psychiatři.
Byla bych ráda, kdybyste si tuto povídku přečetli a zauvažovali nad jejím obsahem.

Když jsem měla asi čtyři roky, máma s tátou se rozvedli. Byla jsem malá, ani jsem to nevnímala. Jen jsem chápala, že spolu nebudou bydlet, ale že budu většinu času trávit s mámou.
Asi o tři roky později si máma našla přítele, Zdeňka.
Bylo mi sedm a rozumu jsem už přece jen trochu pobrala. Máma do něj byla zamilovaná až po uši a já měla radost, že je šťastná. Často jsme všichni tři chodili do restaurací, do ZOO a na poutě. Zdeňka jsem si velmi oblíbila. Netrvalo to ani čtyři měsíce a máma se s ním zasnoubila a on se k nám přistěhoval. Zhruba o měsíc později proběhla svatba a máma tak byla oficiálně opět vdaná.
O panenství jsem přišla se svým nevlastním otcem. Ano, je to pravda. Zneužívat mě začal od dvanácti let. Pamatuji si to doteď. Přišel ke mně do pokoje a zamkl dveře. Byla už noc a máma určitě spala. Sedl si vedle mě na postel a řekl, že už jsem dost stará na to, abych začala sexuálně žít. Nevěděla jsem, co má v úmyslu.
Začal mi vykládat o panenství a také jak je důležité vědět, že jeho odstranění bolí. Řekl, že by nesnesl, kdyby věděl, že někdo cizí způsobuje "jeho" holčičce tu bolest. Bránila jsem se, ale můj otčím byl vysoký a silný muž a mě bylo pouhých dvanáct let. Byla jsem ještě dítě.
Ale i mladý věk jsem už o sexu přemýšlela. Ještě jsem nevěděla, že dívčí poprvé tak bolí, ale vždy jsem si představovala, že to prožiju s člověkem, na kterém mi bde záležet a který mě bude milovat. Můj nevlastní otec mi sebral všechny mé sny i mé mládí. Nikdy jsem mu to neodpustila. A nikdy neodpustím.
Vždy jsem se bála, když máma odešla z domu. Ať už to bylo jen do obchodu.
Otčím mě zneužíval celé tři roky.
Myslela jsem si, že se z toho nikdy nedostanu. Že ta příšerná vzpomínka bude ve mně napořád. Navěky.
Párkrát jsem i přemýšlela o sebevraždě. Ale neměla jsem na to. Abych si podřezala žíly jsem moc nesnášela krev. A ta tekla často...
Myslela jsem, že si v životě nenajdu kluka, že budu navždy ta "tatínkova holčička". Taky jsem nebyla zrovna nějaká velká krasavice. Rozhodně jsem nepatřila mezi ty vyzáblé kosti, které se promenádovaly po naší škole. Ale také jsem nebyla vyloženě baculka.
V osmnácti jsem ale někoho našla. Bylo mu jednadvacet let a pracoval jako automechanik. Rodiče mu tragicky zahynuli při nehodě a byl odkázán jen na sebe. Neměl peníze na vysokou, tak se začal živit prací. Bydlel sám v celkem velkém bytě, na který si poctivě vydělal. Nebyl to žádný boháč, ale také nebyl chudý.
A hlavně mě měl rád.
Když jsem byla s ním, nemyslela jsem na otčíma a na bolest, co mi způsoboval. Nemyslela jsem na své zkažené dětství a soustředila se na přítomnost a na budoucnost. Minulost jsem chtěla hodit za hlavu.
Než jsem se k němu odstěhovala, chtěla jsem říct mámě o všem, co se dělo. Ale nemohla jsem.
Na to ho moc milovalo a má slova by ji ranila.
Navíc by mi nevěřila.
Vymluvila jsem se na samostatnost a začátek dospěláckého života. Nechtěla se se mnou rozloučit a mně to trhalo srdce, ale v tom domě jsem nemohla zůstat.
...
S Petrem jsme jednoho krásného večera seděli stulení na gauči a koukali na film. Popíjeli jsme víno a bylo nám nádherně. Dlouho jsem se necítila takhle dobře.
Vlastně nikdy.
Cítila jsem, jak Petrova ruka hladí má záda a sklouzává stále níž. Otřásla jsem se.
Věděla jsem, že je to Petr, ale trauma ve mně stále ještě zůstávalo. Usmála jsem se na něj a políbila ho. Byl to dlouhý a romantický polibek. Mé tělo pookřálo.
Najednou se nade mě Petr naklonil a pomalu mě položil na gauč. Lehl si vedle mě a přitiskl se blíž. Rukou mi odtáhl vlasy, které mi padaly do tváře a pohladil mě po nich. Cítila jsem slabé šimrání v žaludku. Když ale jeho ruka sjela níž a začala mi vyhrnovat triko, odtáhla jsem se a posadila.
Tvář jsem skryla do dlaní.
"Nemůžu.. promiň mi to," omlouvala jsem se mezi vzlyky.
Petr se posadil ke mně, jemně mě uchopil za bradu a zvedl mou uslzenou tvář, takže jsem se mu dívala do jeho úžasně oříškových očí.
"Ty jsi ještě.. no, víš co myslím.." zeptal se.
Při těchto slovech jsem se rozplakala docela.
Petr mě pevně objal a chlácholil mě. Cítila jsem se šťastná. Opravdu jsem ho milovala. Byl ten pravý.
"Ne.. už nejsem panna.. už dávno ne," vyškytala jsem ze sebe.
Když jsem se trochu sebrala, pověděla jsem mu o všem. O otčímovi, o tom, jak mě zneužíval, o mém sebraném mládí, o strachu ze sexu, o nočních můrách, které mě provázejí, o tom, jak se nemůžu zbavit dojmu, že na mě někde čeká, o tom, že nikdy nepřestanu cítit jeho dech a také o tom, že je první, komu jsem se svěřila.
Když jsem skončila s vyprávěním, dodala jsem. "Jsi to nejlepší, co mě mohlo potkat. Jsem ráda, že jsi vstoupil do mého života. Miluji Tě tak moc, že si to ani neumíš představit. Ale chápu, jestli se se mnou budeš chtít rozejít.. má minulost je příliš strašná.."
Místo odpovědi jsem dostala krátký něžný polibek.
"Také Tě miluju. A nerozejdu se s Tebou jen kvůli tvému otčímovi. Za to co ti udělal bych ho nejradši zabil. Ne kvůli mně, ale kvůli Tobě. Poznamenal tě do konce života, ale já ti pomůžu to všechno překonat. Můžeš se o mě kdykoli opřít. A nemusíme spolu spát. Až budeš připravená, zkusíme to. Nebudu naléhat, počkám. Nikdy tě neopustím." řekl se slzami v očích.
Nešlo to vydržet. Znovu jsem se rozplakala, ale tentokrát to bylo štěstím. Věděla jsem, že Petr je anděl. Můj Anděl strážný. Dokud jsem s ním, byla jsem v bezpečí.
Opět mě objal a pohladil po tváři. Něžně mě políbil, otřel mi slzy a odnesl do ložnice. Zlehka mě položil na postel, přikryl mě a políbil mě na čelo.
Pak jsem usnula.
...
Když jsem se ráno probudila, oknem do ložnice prosvitovalo slunce. Muselo už být skoro poledne. Ospale jsem vstala z postele a prošla do kuchyně, která byla společná s obývacím pokojem. Nic moc, ale mě se ten byt líbil. Byl útulný.
Na kuchyňské lince ležel nějaký vzkaz. Uvařila jsem si kávu, aby se mi trochu rozevřely oči a přečetla jsem si jej.
"Ahoj, miláčku. Ráno mi volali, musel jsem jet do práce dřív, protože se nedaleko stala nějaká autonehoda a potřebují pomoct s auty. Mrzí mě to. Připravil jsem Ti snídani, není to nic velkého, ale snad Ti to bude chutnat. Dnes na mě nečekej, nejspíš přijdu pozdě v noci. Užij si den, miluju Tě."
Usmála jsem se a šla se podívat do ledničky, co mi Petr nachystal. Vida, vajíčko naměkko. Rozesmála jsem se. Ale bylo to milé.
Vzkaz jsem složila a schovala do nočního stolku. Vzala jsem si ze skříně župan a namířila si to do koupelny. Umyla jsem si tvář a vyčistila zuby. Pak jsem si zalezla do sprchového koutu a důkladně se osprchovala. Pak jsem se zabalila do županu a šla si dát přichystanou snídani.
Nebo spíš oběd.
Do práce jsem měla jít až na tři, takže jsem měla fůru času. Po obědě jsem šla vynést odpadkový koš a vybrat poštu ze schránky. Kamarádka před měsícem odjela na dovolenou a já každým dnem očekávala slíbený pohled.
Zase nic. Nevadí.
Pozdravila jsem sousedku, která se zrovna vracela z obchodu obklopená čtyřmi obrovskými taškami.
"Netahejte to všechno sama. Ukažte, pomůžu Vám," nabídla jsem se. Sousedka nabídku vděčně přijala. Byla to vdova, manžel zahynul na rakovinu před několika roky a ona sama vychovávala tři děti.
Když jsem jí to všechno pomohla odnést do domu, poděkovala mi a řekla, že jestli někdy budu něco potřebovat, můžu se na ni kdykoli obrátit. Řekla jsem, že je milá a zda nepotřebuje pomoct ještě s něčím. Usmála se a poslala mě už domů.
Když jsem vyšla z jejího bytu, zaparkovalo před domem černé auto a vylezli z něj dva statní muži. Mrknutím očka jsem se po nich podívala, ale dál si jich nevšímala. Ale oni přišli ke mně a zastavili mě.
"Jste přítelkyně Petra V*****?" zeptali se.
"Ano, jsem. Něco se mu stalo?" vyhrkla jsem ze sebe.
"Ne, je v pořádku. Tedy, nejspíš. Dnes nepřišel do práce a doma zřejmě taky není. Nevíte kde je?"
Zavrtěla jsem hlavou, muži poděkovali a odjeli.
Vešla jsem domů, opřela se zády o dveře a přemýšlela.
Kde může být? Nelhal by mi. Proč by říkal, že je v práci, ale ani se tam neukázal? Podvádí mě? Ne, na to nesmím myslet. Ale co když ano? Svěřila jsem se mu a on si šel hledat jinou. Nespím s ním. Hledá jinou, která mu dá. Která se nebude bát jako malá holka. Málem jsem se při představě, že mě podvádí rozplakala, ale pak jsem si připomněla, jak mě chlácholil a ujišťoval, že by mě neopustil. Znamenalo to pro něj něco? Byla to láska nebo jen prázdná slova?
Všechny zlé myšlenky jsem zahnala jemným potřesením hlavy a šla se chystat do práce. Ale dost dobře jsem se nesoustředila.
...
Večer před spaním jsem mu zkusila zavolat. Telefon mi nebral. Znejistěla jsem. Co když se mu opravdu něco stalo. S tímto nepříjemným pocitem jsem usnula, protože jsem byla velmi unavená.
...
Kolem půlnoci jsem slyšela chrastit klíče v zámku. To mě vzbudilo. Vyskočila jsem z postele a utíkala do obýváku. Petr otevřel dveře a já běžela, abych ho objala.
"Kde jsi celý den byl? Byli tu z práce, prý ses ani neukázal? Byl jsi.." nedokázala jsem ze sebe vypravit ani slovo. Až blíž jsem si jej prohléhla. Ruce měl od krve a natržený ret. Také měl zkrvavenou košili.
"Proboha!" vykřikla jsem. "Přepadli Tě? Je to Tvá krev?" ptala jsem se s obavami.
"Promiň mi to, lásko.. dělal jsem to pro Tebe.. jenom pro Tebe.." řekl. Nechápala jsem. Došla jsem s ním do koupelny a pomáhala mu smýt krev z rukou.
"Co jsi udělal?" zeptala jsem se znova.
Podíval se na mě a zhluboka povzdychl. "Byl jsem navštívit tvého otčíma."
Upustila jsem žínku, kterou jsem ždímala v ruce do umyvadla a dlaněmi si zakryla ústa. "To.. to myslíš vážně?" vykoktala jsem ze sebe.
"Omlouvám se.. já jen.. po tom všem, co jsi mi včera řekla, jsem nemohl jinak.. cítil jsem k němu takovou nenávist.. musel jsem to udělat.. pro Tebe," hájil se.
"Ale.. nezabils ho, že ne..? vyděsila jsem se.
Usmál se. "To víš, že ne. Jen jsem mu dál pár ran za vyučenou. Ale on mi jich dal pár taky," ukázal si na roztržený ret.
Pevně jsem ho sevřela v náručí.
"Jsi statečný a hrdý. Děkuji.. děkuji za všechno. Miluju Tě," řekla jsem a dala mu polibek na líc.
Když jsem z něj smyla všechnu krev a ošetřila mu klouby na prstech a také krvácející ret, pomohla jsem mu se sprchou. Nalila jsem do sklenice trochu mléka, aby se mu dobře usínalo. Když se převlékl do pyžama a lehl si do postele, přitulila jsem se k němu a společně jsme v objetí usnuli.
...
Druhý den jsem měla volno. Petr také.
Vyšli jsme si do přírody. Pěkná procházka lesem a pak piknik na louce. Seděli jsme na dece a pojídali sendviče, které jsme si ráno připravili. Po vydatném jídle jsem si mu sedla na klín a líbali jsme se. Byly to dlouhé a vášnivé polibky.
Pak jsme šli do kina. Ani jsme nevěděli, co se hraje, prostě jsme se chtěli odreagovat. Byl to neskutečně nudný film a mě ani Petra nebavil. Ale byli jsme tam spolu.
Večer jsme se jako každý den osprchovali, dali jsme si večeři, skoukli pár seriálů v televizi a šli na kutě.
...
Ráno jsem Petra pustila ven, jen když slíbil, že půjde opravdu do práce. Dala jsem mu pusu na rozloučenou a šla se převléct. Z práce volali, že dneska bude probíhat nějaký seminář, takže jsem měla celý den volno.
Víte, opravdu jsem Petra milovala a nemít s ním sex mě tížilo. Opravdu bych chtěla, ale bála jsem se. A Petr byl trpělivý. Nenaléhal. Proto jsem si ho vážila. Ale když jsem byla s ním, zapomínala jsem na všechno zlé. Byla jsem to jen já a on. A naše láska.
Poprvé v životě jsem se podívala na "ta videa". Řekla jsem si, když jim nečiní žádný problém spát s cizími muži (i když za peníze), proč já tak váhám u člověka, kterého miluji?
Dost.
Odhodlala jsem se.
Dnes se přes všechno přenesu a učiním Petra šťastným. A sebe také.
Bude to naše společné poprvé.
...
Petr domů přicházel kolem osmé večer. Zhruba v pět jsem se šla do koupelny osprchovat a oholit všechny přebytečné chloupky. Ještě nikdy jsem se "tam" neholila, ale řekla jsem si, že se mu jinak nemůžu ukázat. Umřela bych hanbou.
V šest jsem strávila snad hodinu líčením. Dávala jsem si záležet. Nakulmovala jsem si vlasy a oblékla si krátké saténové negližé, které jsem si odpoledne koupila v nedalekém butiku.
Krátce před osmou jsem se naposledy upravila v zrcadle, navoněla se novým parfémem a šla si lehnout do postele.
Zhluboka jsem se nadechla, když jsem zaslechla šustění klíčů v zámku. Petr zamířil přímo do ložnice, protože jsem ho nepřišla přivítat.
"Jakto, že jsem nedostal pusu na uví.." nedořekl, protože zůstal stát jako přimrazený. Musím se přiznat. V růžovém negližé mi to celkem slušelo.
Nadzvedla jsem se na loktech a usmála se na něj.
"Já jsem o tom přemýšlela. A rozhodla se, že do toho půjdu. Je nejvyšší čas to zkusit. Co se může stát? Miluju Tě. Můj strach je neopodstatněný, s tebou mi nic nehrozí," řekla jsem odhodlaně a přesunula se na kolena.
Přitáhla jsem si ho za rukáv, až si za mnou sedl na postel.
Usmál se na mě, pohladil po tváři a řekl. "Jsi úžasná a já jsem do tebe blázen. Hrozně tě miluju," a s těmito slovy mě začal líbat a pomalu mě pokládal na postel. Nadzvedla jsem jednu nohu a on mě po ní pohladil. Zapomněla jsem na všechno. Naplno jsem se tomu poddala.
Začal mi vyhrnovat košilku. Nebránila jsem se.
Už se mi odhalilo i bříško, ale pod ňadry přestal. Na sobě jsem měla jen bílé kalhotky. Sklonil rty k bříšku a líbal jej. Byl to ráj. Pak se přesunul na ňadra. Košilku mi přetáhnul přes hlavu a já před ním ležela jen v kalhotkách. Trochu jsem se zastyděla, přece jen to bylo poprvé, co mě viděl, ale byla jsem připravená. Když se dlaní dotkl mých ňader, zatřásla jsem se, ale když k nim přiložil ústa, pohroužila jsem se jen do přítomnosti. Bylo to úžasné. Neuvěřitelné. Konečně jsem se odhodlala.
A s člověkem, kterého miluji.
S člověkem, kterému na mně záleží.
Petr se pomalu přesunul na krk. Líbal mi jej a mně to způsobovalo neskutečnou rozkoš. Na okamžik se ode mě odtáhl a sundal si triko. Zadívala jsem se na jeho hruď.
Hodně posiloval a bylo to vidět. Nebyl moc udělaný, bylo to tak akorát. Tak se mi to líbilo. Tak mě to vzrušovalo.
Odhodil triko stranou a nalehl na mě. Cítila jsem jeho teplé tělo na mém a bylo mi krásně. Naše rty se opět spojily a mnou jakoby projel elektrický proud. Líbal divoce a vášnivě, ale zároveň jemně a něžně.
Moc mu na našem prvním milování záleželo a bylo to poznat. Nechtěl nic pokazit. I když toho jsem se bála spíš já.
Sesunul se po mně níž a pomalu mi začal stahovat kalhotky. Trochu jsem sebou cukla a mu to neuniklo.
"Určitě to chceš udělat?" zeptal se s rozpaky v obličeji.
"Já.. ano, určitě," nervózně jsem se na něj usmála. Úsměv mi oplatil a stáhl kalhotky.
...
Když se ústy dotkl mé tkáně, pookřála jsem. Bylo to jako osvobození. Byly to doteky z lásky, ne z úchylky. Zaklonila jsem hlavu a začala potichu vzdychat rozkoší.
Roztáhla jsem nohy víc, chtěla jsem, aby se mě dotýkal dál. Jeho jazyk mě prozkoumával a já se cítila šťastně.
Do nedávna jsem si myslela, že se žádnému muži nebudu schopná oddat. Ale dokázala jsem to.
Petr se odtrhl od mého klína, usmál se na mě a začal si rozepínat pásek u kalhot. Když byly dole a s nimi i jeho boxerky, opět jsem si na vše vzpomněla a dostala strach.
Ale když si ke mně zase lehl, líbal a hladil, zlé pocity byly pryč. Zákon schválnosti.
Najednou se zvedl, takže byl nade mnou. Poupravila jsem se na posteli a pomalu roztáhla nohy. Petr si toho všiml a kývl na mě.
Poklekl a přitáhl si mě za nohy k sobě.
Pak do mě pronikl.
Bylo to jako nůž. Jako ostrý nůž. Prohnula jsem se v zádech a vydala tichý výkřik. Tohle byl můj první sex z lásky. A líbil se mi. Bylo to něco zcela jiného než to, co jsem znala po celý život - do této chvíle.
Cítila jsem jej uvnitř mě a mé tělo tálo.
Také Petr vydal tichý povzdech. Pustil mé nohy a naklonil se nade mě. Pokrčila jsem nohy v kolenou a skousla si ret. Petr se začal pomalu pohybovat a já s každým jeho přírazem vydala vzrušený stén. Tak krásně mi nikdy nebylo. Chtěla jsem, aby tato chvíle trvala celý život.
Abychom byli jen my dva.
Nechávala jsem se unášet proudem emocí. V hlavě mi to všechno vířilo. Otevřela jsem oči a zadívala se na Petra.
V očích mu jiskřilo a viděla jsem v nich vzrušení a lásku. Krásně se na mě usmál, ale hýbat se nepřestával. Když jsem měla jistotu, že se na mě dívá, zavřela jsem oči, zaklonila hlavu a zasténala. Chtěla jsem, aby věděl, že se mi to líbí.
Po nějaké chvíli se přesunul na svou půlku lože a lehl si na záda. Natáhla jsem se k němu a políbila ho na hruď. Pohladil mě po vlasech.
Bez většího váhání jsem roztáhla nohy a sedla si obkročmo na jeho bříško. Lehla jsem si na něj a šimrala ho prsy po hrudníku. Prohrabával mi prsty dlouhé vlasy a vracel mi mé polibky.
Nadzvedla jsem se a pomohla si s průnikem. Jakmile jsem jej zase ucítila v sobě, nedalo mi to a znovu vzdechla. Také Petrovi se to líbilo. Krouživými pohyby pánví jsem nás společně přiváděla k šílenství.
Pak mnou projelo cosi neznámého. Něco, co jsem nikdy v minulosti neprožilo. Něco naprosto úžasného. Začala jsem se třást a mé svaly na vnitřní straně stehen se začaly křečovitě svírat. Nebyla to ale nepříjemná křeč.
Poprvé v životě jsem měla orgasmus.
Byl to nádherný pocit.
Svezla jsem se z Petrova těla a slastně sténala.
Petr se ke mně naklonil, políbil na ústa a pohladil po těle. Obrátila jsem se na bok a Petr si lehl za mě. Přála jsem si, aby byl zase ve mně. Chtěla jsem ho zase cítit unvitř sebe. V mém těle.
Ani jsem nestačila roztáhnout nohy a pocítila jsem ho. Slastně jsem vydechla.
Po několika pohybech mě Petr chytil za boky a začal přirážet silněji. Nebolelo mě to, bylo to příjemné. Ale začala jsem sténat hlasitěji a ruku položila na Petrova záda. Zaklonila jsem hlavu a vychutnala si pár posledních silných Petrových přírazů, než mě nadzvedl a položil na záda.
Začal se na posledních pár vteřin ukájet ručně a pak mi na bříško dopadlo cosi teplého. Věděla jsem, co to je, ale poprvé jsem neměla chuť si to setřít. Na mou kůži dopadaly další a další kapky Petrova spermatu. Zaklonil hlavu a zasténal. Pokrčila jsem nohy a posunula se k němu.
Objala jsem ho nohama kolem pasu a sevřela v náručí. Políbila jsem ho na krk a na rameno.
"Byl jsi úžasný, cítila jsem jen lásku," pošeptala jsem mu do ucha.
"To ne.. ty jsi byla úžasná. Statečná. Přenesla ses přes to všechno a byla jsi schopna sexuálně žít. Jsem na tebe pyšný," řekl a obdařil mě zářivým úsměvem. Pak jsme se šli osprchovat, převlékli se do pyžam, převlékli prostěradlo na posteli, zalehli a v těsném objetí usnuli.
...
Měla jsem z našeho styku hrozný strach, ale překonala jsem to. Můj přítel mi to pomohl překonat.
Dívky.. na ten incident určitě nikdy nezapomenete úplně, ale pokud se najde člověk, kterého budete upřímně milovat a on vás také, ztratí se to. Od našeho prvního styku jsem myslela jen na něj. Na otčíma jsem si nevzpomněla až do chvíle, co jsem psala tuhle povídku.