Řádění s maminou

Nezařazeno Zima byla jak v ruské knížce. Štěpán slavil svůj svátek řádným mrazem. Do toho foukal ledový vítr, prostě, počasí že by psa nevyhnal.
Svátky končily. Čas návštěv byl u konce, auta a prostředky hromadné dopravy odvážely poslední návštěvy. Naše malá vesnice středisková se pomalu uklidnila a vylidnila.
Moje milovaná sestřička se svou rodinkou odfrčela rovněž.
Dělal jsem si trošku pořádek v bordelu který mi malá neteř a synovec v pokojíku udělali.
Dole klaply vchodové dveře. Pak už jen mamka pronesla něco o hospodě i ve svátky. To ale slyšela jen prázdná chodba, táta určitě ne.
Pořádek se mi podařilo jakž, takž, obnovit a moh jsem sejít dolů.
U dřezu stála mamka a nezdálo se že by byla zrovna moc šťastná. Popadl jsem utěrku a bezeslova se pustil do utírání.
Neříkala nic. Jenom na mě koukla. Tak nějak částečně vděčně a zčásti uličnicky.
Bylo to legrační a dráždivě roztomilé. A já, sedmnáctiletý panic, najednou nevěděl jak se pootočit aby mamina neviděla. Jenže mamina viděla. A nemusela koukat na vyboulenou nohavici. Stačilo když se mi koukla do očí.
Lidi, já hořel. Mamina měla ostatně taky hodně zdravější barvu.
Pokusy zavést konverzaci končily fiaskem.
My se začali najednou stydět. Jako Adam a Evča. Oběma nám v hlavách začaly lítat moc hříšné myšlenky. Rozdíl byl jedině v tom že já zatoužil po něčem krásném a zatím nepoznaném, zatím co mamka věděla po čem touží. A její pohled na moji levou nohavici to jasně říkal.
Zuřivě domývala poslední kusy nádobí. Už se dívala jen do bublinek ve dřezu a nikam jinam. Ale to napětí, to nezmizelo. Naopak. Sílilo každou vteřinou.
"Co to máš v těch kalhotách?" řekla víc dřezu než mě.
"Co asi," odpověděl jsem utěrce.
"To není možný," uslyšel dřez.
"Co jako?" slyšela utěrka.
"Dyť ty to máš pomalu po kolena," pošeptala krásná ústa bublinkám jaru ve dřezu.
Hltal jsem očima krásnou tvář nádherné zralé ženy. Nakrátko ostříhané vlasy, obarvené hříšně rudou barvou, vypadaly jak pekelná svatozář. Nebyla moc vysoká. Ale malá určitě ne.
Oči mi sklouzly na její nohy. Silné, pevné, krásně tvarované, vystavené na poměrně vysokých podpatcích a mezi nimi, schovaná krátkou zástěrkou ---
Kastrol mi málem vypadl. V očích se mi zatmělo. Snažil jsem se zadržet steny rozkoše. Asi marně. Když se mi vrátilo vědomí, viděl jsem její oči. Dívaly se na mě a byl v nich strach. Strach a chtíč.
Potom uviděla jak se na nohavici mých kalhot zvětšuje mokrá skvrna.
Malinko otřela ruce a ty,ještě vlhké, sevřely něžně mou rozpálenou hlavu a její šťavnaté rty mě políbily.
"Já už to dodělám. A ty se běž umýt a převlíct. A děkuju. Moc, moc, moc." A ke každému "moc", přidala pusu a každá mě pohladila až tam. Tam co viselo to dlouhé, mokré, těžké. A když jsem vycházel po schodech, přestávalo to viset. A když jsem smýval lepkavou tekutinu a nedokázal myslet na nic jiného než na krásnou mamku, to už byl připraven. A kdyby uměl mluvit a ne jen chcát a stříkat semeno, asi by řval. "Já ji chci mrdat!"
Zezdola se ozval její hlas. S údem obnaženým a vztyčeným jsem popošel na schody. I ona mi vyšla vstříc na chodbu. Uviděla poprve moje ztopořené přirození onažené.
"Proboha ,Jeníčku, netrap mě." A odvrátila hlavu.
"Tys ale něco volala,"připoměl jsem řádně rozhozené mamce.
"Ale rači nic," odvětila zvláštně zabarveným hlasem. A otočila se nazpět ke kuchyni.
Stáli jsme na schodech dva nahatí. Jeden jen stál, jeden i koukal na odcházející krásu. Ale oba jsme věděli že jen tahle zralá kráska a nic jinýho, nás oba může uklidnit.
Už mezi dveřmi, aniž by se otočila, věděla podvědomě že se na ni dívám, řekla "chtěla sem tě pozvat na procházku. Pokud se nebudeš stydět za starou babu." Ta druhá věta zazvonila z jejích úst a bylo jasné že krásné babě smích škube pusou.
"Někdo řek, se starou prý je to nejlepší. Jako na procházku." Můj blbý pokus o vtip ji neurazil.
"Ještě že tak. Tak půjdeš, jo?"
Snad nikdy před tím ani potom mi nedalo oblékání tak zabrat. A stejně vyhrály staré, těsné, ošoupané "rifle".
Doodívali a obouvali jsme se u zrcadla na chodbě. Když si natahovala na krásné nohy nové, černé, vysoké kozačky, málem jsem vytek podruhý. Nevím kde vytáhla těsnou minisukni. Snad po segře. Ale ten výsledek, úúúúúúúúúúú.
Vyšli jsme na ulici. Dodržujíc uctivý rozestup, vrzaly naše boty umrzlým sněhem do nočního temna vánoční krajiny.
Něčím šustila v kapsách kožíšku. Podala mi to něco se slovy "ty máš lepší kapsy."
A hleďme. Cikárka. Zapalovač. A páni, šprcky.
Ani jsem se nestačil ozvat a mamka vysvětlovala.
"No hleď, je zima, zapálíme, ne? Aspoň se ohřejeme. A ty gumy, si říkám, táta to v hospodě snad nepotřebuje a ty," a její smích zazvonil do tmy, "ty si snad najdeš pěknou holku"--
To už jsme se svíjeli v tak divokém obětí, že to bylo napováženou. Hlavně proto, protože vesnice nebyla ještě za námi ale byla nebezpečně okolo nás.
Konečně. Sami, volní, svobodně se nadechnout a pak, na dlouhou chvíli, tisknout se tak těsně a zuřivě k sobě, div to neodnesly zuby, kterýma jsme se řádně srazili. Poprve jsem pak měl ženský jazyk v ústech. A svůj si nechal sát její pusou.
Našla zip mých kalhot a osvobodila zmítajícího se vězně. Vůbec převzala iniciativu. Zahlídl jsem jak zuby roztrhla obal šprcky a po chvilce už cítil jak mi na úd navléká pružnou pláštěnku.
Ruce mi po ní rejdily a oběvovaly místa dosud neznámá a tajemná. Dostal jsem se pod její krátkou sukni. Neměla v té zimě ani kalhotky ani punčocháče. Jen slušivé boty, nádherná pevná stehna a pod sukýnkou mi prsty začaly klouzat. A neřízeny zkušenostmi ale jen pudem a touhou, vklouzly tam, přesně a neomylně hladily a laskaly těsnou kundičku která ronila klouzavé slzy. Její ručka si poradila s mým údem. I přes gumu mnou projela sálající horkost jejího klína.
"Pomalu, prosím, pomalu, něžně," šeptala ona a šeptala to i noc i zimní krajina.
"Miláčku můj sladkej, obrovskej, proč nemůžeš být můj."
Měl jsem pocit že nesu tu krásu na svém bodci. Opřená o starou jabloň, šeptala plačíc taková slova,
že i ta jabloň se musela červenat.
Přece jen jsem doma vytek a guma trošku mírnila sílu prožitku ale stejně už to bylo k nevydržení. Přidřepla malinko víc než mohla unést. Zavyla bolestí a já už dál nemohl zdržovat výstřiky úlevy. Nevím, asi jsme skučeli jak vlčí smečka při hromadném páření.
A potom, povadlým přirozením jsem přivedl k orgasmu i mamku. Přesněji, přivedla se sama k vyvrcholení tak zběsilému až jsem se jí bál. Rvala mě za vlasy, kousala a skučela rozkoší, jezdila na mé mírně povadlé tyči jak zhýralá tanečnice, hned kopala a hned mě zase její nohy braly do zajetí.
"Jůůůůůů, ježišmarjááááá, mrdej miláčkůůůů......" se neslo nocí
a já se probudil. A bylo horké letní ráno a mamka od dveří mě budila. A nebyla nikdy nesmělá a upejpavá a tudíž mi jasně říkala. "Vstávej ochrapo. Máme práce jako na kostele. V kuchyni máš snídani, tak vstaň a pohyb. A toho klabana předemnou schovávej, nebo si ho půjčím."
Ten závěr ji přece jen rozhodil. Hezkýma očima ještě jednou koukla na trčící pyj a nezvykle zrůžovělá dupala dolů po schodech.
Její chování vůči mě se od té chvíle značně zmněnilo. Tak nevím. Mamka je silné dráždidlo. Že by.....
Abych se nakonec nevzbudil s rukou v nočníku.