Předvánoční nákupy a všeobecný shon

Čas adventní by měl být časem rozjímání a uklidnění. Přesto je tomu ale u řady lidí úplně naopak, svůj volný čas věnují pobíhání po nákupních centrech a shánění těch nejneobvyklejších hloupostí, o nichž jsou přesvědčeni, že to jsou právě ty neodolatelné dárky.
Kristýnka těmto nákupním náladám nepodléhala. Měla ale ráda vánoční výzdobu, rozsvícené stromky a vůni perníčků i svařáku. Proto ráda chodila na vánoční trhy na náměstí a v přilehlých ulicích. Procházela mezi lidmi s kelímkem horkého vína v dlani, zvolna upíjela a užívala si hřejivého pocitu z každého doušku. Když dopila, dala si pro změnu u sousedního stánku horký čaj, protože chvilku už měla pocit, jako by se jí zatočila hlava.
Kolem vyřezávaného Betléma pod kašnou stála celá řada různě vysokých špalků dřeva. Těžko říct, jestli to byl autorův záměr, ale lidé jejich funkci pochopili po svém: začali je užívat jako sedačky. Několik jich bylo volných, a tak se k nim Kristýnka vydala, aby se na chvíli posadila.
Zavřela oči, pomalu upíjela vcelku rychle chladnoucí čaj a poslouchala koledy, útržky hovorů a vůbec bzukot lidského davu. Ten čaj byl dnes již čtvrtý, a k tomu ještě dva svařáky… Není divu, že Kristýnka záhy pocítila v bříšku příjemné šimrání a začalo se jí chtít čůrat. Nejdřív otevřela oči a chvilku pozorovala cvrkot kolem sebe. Pak se nadzvedla, aby si neseděla na kabátě, trochu roztáhla stehna (co jí teplá zimní sukně dovolila)… a trošku se vyčůrala. Všechno teplíčko zůstalo pod jejím zadečkem. Cítila se moc příjemně. Nic nestékalo po nohách, všechno čůrání se vsáklo do kalhotek. Dopřála si ještě jeden krátký horký proud. Až se jí rozkoší zatmělo před očima.
„Jé ahoj teto!“ ozvalo se jí za zády. „Ty jsi taky přišla na trhy?“ Věrka se usmívala.
„No ahoj Věruško!“ vstala Kristýnka, aby dívku objala. „To víš, přišla jsem se podívat, nic moc nenakupuju, ale už jsem si dala dva svařáky!“, pochlubila se. Věrka se usmála.
„Taky bych si dala svařák, ale všude chtějí občanku, a já ještě nejsem přes 18…“
„Tak já ti jeden přinesu, chceš? Stejně bych si ještě ráda dala taky, když jsme se tu tak náhodou potkaly…“ zvedla se Kristýnka a šla směrem ke stánku. Věrka se na ni po celou dobu usmívala. U stánku nebyla právě žádná dlouhá fronta, a tak se brzy vracela se dvěma kouřícími kelímky.
„Tak na. A na zdraví!“, naznačila ťuknutí. Věrka se opatrně napila.
„Tyjo, to je docela silný, ne? Kolik říkáš, že už jsi jich měla? Netočí se ti hlava?“
„Tenhle je třetí, ale mezitím jsem měla taky už tři čaje.“
„Hmm, aha. A… nechce se Ti po tolika pití čůrat?“, vyzvídala s lišáckým úsměvem Věrka. Kristýnka se k ní sklonila a něco jí pošeptala.
„Fakt?“
„Jo.“
„A jaký to je?“
„Hřeje to. Příjemný. Vzrušující…“ nechala Kristýnka větu otevřenou.
„Já to asi taky zkusím.“, prohlásila po chvilce Věrka. „Vzpomínám, jak jsi mě… masírovala…“ lehce se začervenala.
„Zkus, neboj se toho. Koukám, že máš černé kalhoty, nic vidět nebude!“, pobízela ji Kristýnka. Věrka se na chvilku soustředila.
„Už?“ vyzvídala Kristýnka.
„Ještě ne, teto. Vždycky se to zastaví těsně předtím, než…“
„Jo, to znám, Ten okamžik je potřeba se naučit překonat. Pak to půjde, kdykoliv budeš mít chuť čůrat. Aspoň u mě to tak funguje.“
Věrka zavřela oči. „Už…“ řekla tiše. Kristýnka jen stěží přemáhala touhu zasunout dívce pod kalhoty dlaň a cítit její proud na ruce.
„Hodně ses vyčůrala?“, vyzvídala Kristýnka tichým hlasem.
„Jen trošku. Asi. Ale máš pravdu, že to krásně hřeje, teto.“
„To tedy hřeje. Já, když jsem tě sledovala, jak to pouštíš do kalhotek… tak jsem… trochu…“
„… ještě čůrala?“
Kristýnka pokývala hlavou a usmála se.
„Škoda, že je tady tolik lidí. Chtěla by sis sáhnout, viď?“
Věrka se usmála, pokývala hlavou a rozhlédla se.
„Ale támhle… tam je otevřený průjezd do domu, nepůjdeme tam na chvilku?“ pohodila hlavou tím směrem. Kristýnka jen kývla, vzala Věrku za ruku a šly pomalu tím směrem. Sotva zmizely za velkými, jen zpola otevřenými vraty, objala Kristýnka Věrku a přitiskla se k ní.
„Ani nevíš, Věruško, kolikrát já jsem vzpomínala na tu krásnou masáž, cos mi dovolila ti dát! A kolikrát jsem si přála…“ trochu se zadrhla „… to udělat znovu.“
„Teto“, vydechla Věrka, „já tě mám tak ráda!“ A zvedla hlavu, aby se s Kristýnkou mohla políbit.
Kristýnka sjela dlaní po bříšku dívky, až nahmátla zapínání kalhot. Věrka se zachvěla vzrušením.
„Ještě tě to tam pořád hřeje?“
„Hřeje, teto, ale už míň. Budu muset trošku přidat.“
„Počkej chvilku, prosím, chci tě tam přitom hladit!“ šeptala jí Kristýnka a dlaň horečně hledala cestu pod kalhoty dívky. Vtom ucítila pod prsty teplou vlhkou látku, a Věrka se trochu víc rozkročila, aby jí Kristýnka mohla zasunout mezi nohy celou dlaň.
„Teď, teto…“ jen tiše hlesla, a vzápětí Kristýnka ucítila v dlani krátký horký proud.
„Já už čůrám, to je krásný…“ šeptala Věrka a hýbala u toho zadečkem, jako by souložila. Kristýnčiny prsty přitom jezdily po mokrých kalhotkách a snažily se je odhrnout stranou. To se za chvilku také povedlo, a Kristýnka ucítila nahou mokrou kundičku své malé kamarádky. V tu chvíli byla její touha počůrat se nejsilnější. A v okamžiku, kdy na prstech pocítila teplé proudění, jak Věrka ještě trochu čůrala, stříkla si do kalhotek taky. A bylo toho trochu víc, cítila, jak teplé čůrky stékají až ke kolenům. Zavzdychala trochu hlasitěji, až Věrka otevřela oči.
„Věruško“, sklonila se k dívce, „nejradši bych ti sundala kalhotky hned tady… a nechala si je od tebe taky svléknout.“
„Teto, já bych to taky chtěla! Stejně jako tenkrát u tebe…“
„A pospícháš teď někam?“
„Ne, nepospíchám. Mám času dost, doma mám být tak v devět.“ Kristýnka se rychle podívala na hodinky. Půl sedmé. Domů je to slabá půlhodinka…
„Pojedeme ke mně?“
„Ano!“ objala ji Věrka a zašeptala jí: „Teď jsem se ještě počůrala.“ Kristýnce se v ten moment až zatočila hlava.
„…a nedáme si ještě jeden čaj na cestu?“
„Dobře, ráda, teto.“ Kristýnka vyklouzla z průjezdu a zamířila k nejbližšímu stánku. Cestou k autobusu čaj společně dopily. Naštěstí nemusely na zastávce čekat dlouho, sedmnáctka přijela za pět minut, rychle nastoupily a posadily se dozadu, kde nikdo nebyl. Věrka se ke Kristýnce tulila a ta ji objímala kolem ramen. Kdokoli věci neznalý je mohl docela dobře považovat za matku s dcerou. Až do té chvíle, kdy Věrka zvedla hlavu, Kristýnka se k ní sklonila a políbily se. Ten polibek nebyl rodičovský, ale milenecký. Kristýnka si přitáhla k sobě její hlavu a jazykem pronikla hluboko do dívčích úst. Věrka tiše zasténala vzrušením a pocítila svrbění v podbřišku. Nechtěla ale čůrat jen tak v autobuse, „šetřila“ si to až ke Kristýnce domů.
Autobus začal zpomalovat, signalizovat odbočení doprava, a po pár stech metrech už vjížděl do zastávky před domem, kde obě bydlely.