Současnost – Porada vedení

Úterky nejsou příjemné dny. Sice to nejsou dny úřední, ale o to protivnější. Mimo jiné i proto, že šéf dost často svolává právě v úterý ráno porady. Kristýnka sice nepatří přímo do vedení, ale šéf ji často na poradách chce mít, i když ona sama neví proč, většinou z toho žádné zaúkolování nevyplyne. Jen tam tak sedí a nudí se. A chce se jí čůrat. A nejinak je tomu i dnes. Kristýnka sedí skoro až vzadu, opře se o židli, a není z pozice šéfa skoro vidět. Probírají se věci, které se jí přímo pracovně netýkají. Před sebou má na stole položený blok, občas si do něj udělá nějakou poznámku, aby vypadala aktivně. Nikdo od ní nic nechce, nikdo se na nic neptá. Hovor u dlouhého stolu postupně Kristýnce uplývá do pozadí, do popředí se naopak dostává příjemné šimrání v bříšku. Tlak i potřeba postupně sílí, a s nimi i chuť pustit aspoň trošku, trošičku teplíčka mezi stehny…
Poposedne se na židli a srovná tmavou sukni, lehce si ji přitom vyhrne. Cítí, že první kapičky má už na krajíčku. Sama by teď chtěla vidět, jak vypadají její kalhotky… jsou ještě suché, nebo už je na nich vidět vzrušení, vlhký flíček uprostřed? No, ať už jsou, jaké chtějí, brzy budou – alespoň mezi stehny – skoro průsvitné. Tenká bavlněná látka pokaždé téměř zprůhlední. Kristýnka se snaží uvolnit. Moc to chce. Chce se počůrat. Chce cítit, jak teplý pramínek pronikne sevřenými rtíky její hladce vyholené kundičky, bude šimrat, hřát, a steče až k zadečku… Trošku zatlačí… a je to tady. Kristýnka čůrá přímo na poradě. Sice jenom trošku, ale ověřila si tím, že je to možné. Teď je vzrušená. Rychleji dýchá, a jistě jí zčervenaly tváře. A cítí, jak jí ztvrdly bradavky. Napadne ji, že musejí být vidět přes látku šatů, nemá dnes podprsenku s vycpávkami… a opravdu. Na jejích nepřehlédnutelných trojkách se viditelně rýsují postavené bradavky. Ale Kristýnce je to jedno. Sklopí hlavu, dívá se na svoje prsa, a v okamžiku, kdy se natáhne ke stolu, aby si zase něco poznamenala, vystříkne z její kundičky další proudeček. Teď se jen musí ovládnout, aby něco neprovedla. Musí. Má strašnou chuť vyhrnout si sukni šatů, posadit se vedle židle do dřepu a pustit celý proud přes kalhotky a silonky na ten tmavomodrý koberec, co je v zasedačce. Tohle potěšení si bohužel teď nemůže dopřát. Ví to, a nakonec se uklidní, i nutnost vyčůrat se poleví.
Po chvíli porada končí. Všichni odcházejí do svých kanceláří. Kristýnka sotva dosedne, zvedá telefon. Šéf. Něco zapomněl v zasedačce, a teď to chce přinést do kanceláře o patro výš. Prvotní neochota rychle zmizí, když si Kristýnka uvědomí, že může dokončit, co na poradě začala. A hned vyrazí na druhý konec chodby. Zasedačka je ještě otevřená. Ano, na místě, kde seděl šéf, zůstaly nějaké papíry, to bude ono. Kristýnka zvolna dojde na konec dlouhého stolu a sbírá papíry do jedné hromádky. Náhle jako by ji něco osvítilo, rozhodila papíry na zem za stolem a začala je sbírat. Alespoň tak by to z chodby mohlo vypadat, dveře jsou pořád napůl otevřené. Ve skutečnosti si ale sedla do dřepu, s vyhrnutou sukní šatů a vzrušeně přejela dlaní mezi nohama. Z chodby sem skoro vůbec není vidět, když sedí schovaná za stolem a židlemi, zato ona má dobrý přehled, jestli někdo po chodbě nejde. Předtím potlačená potřeba se přihlásila znovu s plnou silou, a Kristýnka se dlouze a silně vyčůrala přes kalhotky a silonky na koberec. Její proud jako by neměl konce. Chvíli si neodpustila stříkat i do své dlaně, kterou teplému výstřiku nastavila. Vyvrcholení nebylo daleko.
Když dočůrala, pohladila si úplně mokré a krásně teplé oblečení, otřela mokrou dlaň o koberec, spustila a urovnala vyhrnutou sukni, posbírala rozházené papíry (naštěstí všechny suché!) a vyrazila o patro výš, do šéfovské kanceláře. Nakonec ten úterek tak špatně nezačal, pomyslela si s úsměvem cestou.
___
Uvítám jakékoli slušné komentáře, případně zájemkyni o dopisování k tématu piss - možno kontaktovat na adrese: bear3@centrum.cz