Sheriff IV.

Klasika Toto je volné pokračování předchozích třech částí. Omlouvám se, že jsou tu dlouhé pasáže příběhu, ale bez toho by to nebylo tak zajímvé. Takže Vám přeji příjemné čtení Enjoy!

Najednou se Gia vzepřela a Walkera odstrčila stranou. Vysoukala se zpod jeho těžkého těla, vyskočila na nohy, popadla přehoz z postele a zamotala se do něj jako do tógy. Šokovaně na šerifa zírala. Postupně se jí rozšiřovaly oči. Zjevně jí právě až teď docházelo, co se stalo.
„Co se děje?“ Sean vypadal taky udiveně, ale zjevně si dělal starosti o archeoložku. Ta měla oči málem přes půl hlavy. Pak přidušeně řekla: „Tohle se nemělo stát…Teda, alespoň ne tak rychle…“
Walker se posadil na posteli a nohy položil na podlahu. Lehce se usmál.
„Copak, chtěla jsi to pomale-“
„Ne ty idiote, nechtěla jsem to vůbec!“
„No, nevypadalas zrovna, že se ti to nelíbí, zvlášť když jsi mě prosila-“
„Využil jsi mé chvilkové slabosti.“ Gia už byla zase odměřená a zachmuřená. Pevněji si utáhla přehoz kolem těla, aby jí nepadal, a řekla: „Obvykle nemám v úmyslu zaplétat se s kolegy. Alespoň ne takhle rychle. Takže bych v tom nerada nadále pokračovala.“ Založila si ruce a zahlížela na Walkera. „Byla bych ráda, kdybys ses sbalil a vypadl. A nikomu ani slovo. Pokud ano, všechno popřu.“
Sean už se taky mračil. Jednou rukou si přitáhl kalhoty a začal se oblékat, aniž by z archeoložky spustil oči. Pak si nepříliš soustředěně natáhl boty. Vstal a v ruce držel svoji košili. Ze svých dvou metrů shlížel na Giu a na tu jeho výška proti její vůli zase udělala dojem.
„To se ti to se mnou nelíbilo? Nebo jsi tak studená, že si nedokážeš připustit, že sis to užila a dát to najevo, co?“ Přetáhl si košili přes hlavu a pokoušel se urovnat si její záhyby. „Zatraceně!“ zaklel, když zjistil, že mu horní knoflíček chybí. Giina práce.
„Fajn, takže jsme skončili?“ Gia pomalu, zamyšleně kývla.
„Ano, vypadá to tak…“
„Fajn“, řekl zase šerif, ale o poznání vztekleji. „Máš, cos chtěla, slečno doktorko. Ven trefím sám,“ a měl se k odchodu. Když procházel kolem ní, najednou jej chytla za paži.
„Pochop, já tohle obvykle nedělám…není moc dobré vyspat se s někým, s kým zrovna na něčem pracuješ. Když už s ním nepracuješ, tak pak už to třeba jde, ale principiálně…“
Walker se otočil.
„Tak o ti jde, o princip? Ale prosím tě, na ten se vykašli. Všechno je jednou poprvé, i první vyspání se se svým kolegou…“ Otočil se úplně, natáhl k ní ruce a objal ji kolem pasu. Zatlačil ji ke zdi a sklonil se k ní.
„Vím, že jsi asi zmatená. Jen se neboj…“ šeptl a už už se svými rty dotýkal jejich, když mu mrštně vyklouzla ze sevření a postavila se za ním. V obličeji měla shovívavý výraz.
„Já zmatená opravdu nejsem, stejně jako se ničeho nebojím.“ Teď už se lehce opovržlivě usmívala. „Prostě se ti jen pokouším vysvětlit, že mám – asi na rozdíl od tebe – nějaké zásady a těch se držím. Většinou“, dodala, když viděla jeho pohled.
„Fajn,“ odsekl potřetí Walker. „Takže nashledanou, slečno doktorko. Těším se, až za mnou přijdete žebrat, abych vám to udělal stejně dobře jako dnes, jak jste u toho sténala a kvílela jako poslední děvka.“
Gia měla ve tváři ledový výraz. Natáhla ruku a ukázala ke dveřím.
„Vypadni,“ zašeptala. Walker prošel dveřmi od ložnice a pak vstupními dveřmi do apartmá. Těmi za sebou hlasitě třískl.
Gia chvíli stála s rukou napřaženou a zírala do prázdna. Pak se vzpamatovala, pomalu se posadila na postel a koukala před sebe. Přehoz ní sjel a v záhybech se jí poskládal kolem nohou. Rukou si prohrábla dlouhé vlasy. Musím být rozcuchaná jako čarodějnice, vzdychla.

Asi tady zůstanu do konce týdne, pomyslela si Gia s hlavou pod proudem vody. Vlasy vypadaly přesně, jak se obávala. Vůbec vypadala celá jako po boji. Napočítala pět pořádných oděrek a dvě modřiny. Samozřejmě hádejte kde…
Gia zastavila vodu a natáhla se pro ručník. Doufám, že ten zmetek má alespoň tolik odřenin, jako já. Minimálně jednu ale má, chichi, zasmála se v duchu Gia, a já přesně vím, kde. „Auuu!“ Omylem si přejela ručníkem vší silou přes jednu oděrku.
Co teď budu dělat, pomyslela si v duchu odevzdaně. Vyhýbat se mu nemůžu, práci dodělat musím, nadto to vypadá slibně, co se týče nálezů…jen by mě ale zajímalo, kdo má na svědomí tu vraždu…co to mělo znamenat…
Najednou se napřímila. Oči nepřítomně koukaly vpřed, ale koupelnu neviděly. Ručník jí vypadl z dlaně na zem.
„Vždyť já…já to už přece někde viděla!“ A vrhla se ke dveřím.



Walker jel v autě. Zacházel s volantem tak, jako kdyby zrovna ten kulatý chudák za všechno mohl. „Ženská jedná blbá…“
Po deseti minutách rychlé jízdy zatočil na příjezdovou cestu. Zaparkoval auto před domem, vzal si z palubní přihrádky služební pistoli, peněženku a klíče a vystoupil. Třískl s dveřmi od auta tak surově, že se okna v celé ulici otřásla.
Doma si jako první věc postavil na kafe. Sice bylo na kofeinovou vzpruhu poměrně pozdě, šerif byl ale vybuzený na maximum. Poslední věc, která se mu chtěla, byla jít spát. Musel si napřed v klidu uspořádat myšlenky. Musel si teprve teď postupně uvědomit, co se vlastně stalo.
S hrnkem v ruce zamířil do obývacího pokoje. Posadil své mohutné tělo do měkkého gauče, jehož péra pod jeho vahou zaskřípěla. Walker lehce foukal do kávy a občas z ní usrkl. Nepřítomně koukal před sebe.
Ženám se vždycky líbil. Už na střední škole patřil mezi oblíbenější část chlapecké populace města a – jakožto člen fotbalového týmu - o zájem holek neměl nikdy nouzi. Občas, přiznával později, toho i dost zneužíval ve svůj prospěch. Třeba to, jak dva měsíce spal se školní inteligentkou a intelektuálkou, což mu vyneslo lepší známky z historie. Ta mu nikdy nešla a vlastně ho ani příliš nezajímala. Cheryl si nabalil čistě kvůli hrozícímu propadnutí na konci třetího ročníku. Nutno říct, že poměrně úspěšně spojil příjemné s užitečným. Intelektuálka měla totiž tělo, které by jí mohla závidět i hlavní školní hvězda a oblíbenkyně Brittany. S tou začal chodit na začátku následujícího léta. Toho léta, kterému předcházelo áčko z historie. Cheryl jejich rozchod dost těžce nesla. Pravda, nebyla to příjemná záležitost. Spousta slz, křiku a nadávek…Každý vztah má ale svoje místo a čas, sorry, kotě, ale tak už to chodí…doufám, že to takhle taky někomu uděláš a tenhle řetěz hnusu se bude předávat dál…ubliž, aby ti nebylo ublíženo.
Zákon džungle. Díky heslu sežer, nebo je z tebe něčí hamburger, se Sean Walker řídil celý svůj dospělý život. Spojil svůj neoddiskutovatelný šarm a přitažlivý vzhled s bystou a inteligentní myslí – budiž, dějiny ho opravdu nebavily - a díky tomuto koktejlu dosáhl všech úspěchů, které si přál. Měl práci, pro kterou se hodil. Měl dost peněz, aby si mohl dopřávat oblíbené věci a činnosti (evropské víno, japonské sushi, hodiny kickboxu a sex s každou ženou, na kterou si kývl prstem). V okolí si vydobyl respekt a pověst správného, i když někdy trošku drsnějšího chlapa. Nikdo nechtěl šerifu Walkerovi přijít do rány. Po srážce s ním to obvykle končilo v nejlepším případě pár stehy a ledovými obklady. V nejhorším…no, určitě existují i horší. Tohle všechno měl. Ale protože měl vysoké nároky na sebe a svůj život, měl i vysoké nároky na své okolí. Které to dost často nelibě neslo. Proto byl dosud svobodný. Ne, že by ho žádná žena nechtěla za manžela. Walker byl prostě příliš vybíravý. Slečna byla buď příliš hloupá, příliš přemoudřelá, moc hubená, moc tlustá, s otravnou matkou za zády, příliš nezávislá nebo úplná husička bez názoru. O žádné z nich nikdy neuvažoval.
Ale ano, měl pár dlouhých vztahů. Jeho typ byly hodné, milé americké dívky s blond vlasy a modrýma očima, které mu prokazovaly respekt stejně jako ostatní a většinou s ním sdílely jeho názory, i když se vyznačovaly určitou mírou nezávislosti. Takovou mírou, která mu zaručovala svobodu a z přítelkyň nedělala stíhačky. Na Evropanky měl svůj osobitý názor. Ženy ze Starého kontinentu mu přišly příliš odlišné na to, aby s nimi mohl vůbec vyjít.
Gia Reems byla víceméně opak žen, které si celý život vybíral za partnerky. Měla tmavě kaštanové, měděné vlasy, zelené oči (nikdy jindy neviděl ten temný smaragdový odstín), byla samostatná, sebevědomá, úspěšná a podle toho, co o ní slyšel, nebyla o moc míň drsnější než on. Už na vykopávkách ji pozoroval. Čišelo z ní tajemství a ženskost a zároveň upřímnost, obětavost a ochota pomáhat. Ovšem nepochyboval, že by si nedokázala zjednat respekt. Vyhledal si o ní a o její činnosti pár článků. Zjevně vedla velmi dobrodružný život. I když se mu u jejího jména objevila pěkná řádka vědeckých článku a publikaci, zjevně netrávila dny vyučováním na britských univerzitách. Sjezdila snad celý svět, měla všestranný zájem o historii a archeologii. Její hlavní zaměření ale přesto byla kultura jihoamerických indiánů a – velmi překvapivě – nordická mytologie a keltská archeologie. Walker se při tomto zjištění dost divil: co má jižní Amerika společného se Skandinávií?
Šerif se náhle zvedl z křesla. Vešel do vedlejšího pokoje, z něhož si udělal kancelář. Měl tu bytelný psací stůl, pár kartotékových skříní, konferenční stolek a dvě křesla. Pracovna byla zařízena vší potřebnou technikou včetně laptopu s připojením na internet.
Walker počítač zapnul a zasedl za stůl. Najel na internet a zadal do vyhledávače Giino jméno a pár klíčových slov, která mu připadala vhodná. Vyjel mu nedlouhý seznam článků. Našel jeden, který pocházel ze společenského časopisu a klikl na jeho odkaz.
Psalo se tam o Gie nikoliv v souvislosti s její prací, ale kvůli její účasti na posledním předávání Oskarů. Dočetl se, že byla pozvána jakožto osobní přítelkyně jednoho z generálních pořadatelů. Součástí článku byla i fotka celé Giiny postavy. Walker potichu hvízdl. Vůbec se fotografovi nedivil, že archeoložku vyfotil, i když nebyla žádnou z profláknutých hereckých celebrit. Gia měla na sobě dlouhé jednoduché černé šaty se zády odhalenými až těsně nad boky. U fotky byl krátký komentář. Psalo se v něm, že slečna Reems je světově uznávanou historičkou, archeoložkou a – což bylo pro Walkera novinkou – i lovkyní pokladů. Z další věty ale bylo jasné, že to nedělá pro osobní prospěch a peníze, ale z vlastního zájmu o starodávné artefakty a z lásky k objevování. Dále bylo řečeno, že se Reems přátelí s Howardem Jamesem (oním pořadatelem Oscarů v Kodak Theater) díky společnému zážitku. Gia ho vysvobodila z rukou bolivijských pašeráků drog, kteří se pokusili ho unést, když byl na dovolené v Jižní Americe. James chtěl jet se podívat na přírodu a staré mayské pohřebiště, když jeho jeep přepadlo komando ozbrojenců. Nebýt Giiny tehdejší výzkumné výpravy do okolí a jejího včasného zásahu, pušky MP5 a páru přesných pistolí (nikdy nevíte, co se může po džungli a horách potulovat) mohl James ještě teď trčet někde v bolivijském sklepě a čekat na výkupné. James se do své zachránkyně poté zamiloval a nějaký čas byli oficiálně partnery. Rozešli se po roce a půl vztahu jako přátelé. Doteď k sobě i na veřejnosti prý projevují vřelou náklonnost. V současnosti není známý žádný Reemsin partner.
„Hmm..“ Šerif si zamyšleně promnul bradu. Článek byl z doby před třemi měsíci. Našel ještě jeden aktuálnější, kde byla Gia opět na nějaké akci, taktéž sama. Takže její dnešní reakce na jejich spontánní a – jak si v duchu pomyslel Walker – perfektní sex nebyla kvůli tomu, že by Gia zahnula nějakému chlapovi. Proč teda ten vztek a odmítavost? Že by ji tak vyděsilo, že ztratila kontrolu nad sebou samotnou a nebyla to ona, kdo měl tentokrát navrch? Možné to je.
Každopádně, pomyslel si Walker a protáhl si ztuhlá záda, ještě jsem s ní neskončil. Takový úlovek si nenechám jen tak uniknout.


Gia seděla nahá na posteli ve svém apartmá a na kolenou držela zapnutý notebook. Vyhledávala na internetu jisté materiály, na které si vzpomněla. Něco podobného vraždě v Hot Springs už kdysi viděla
Když byla studentkou archeologie na univerzitě v Cambridgi, dostali ve čtvrtém ročníku na výuku předmětu Starověké rituály, obřady a jejich symbolika profesora Marka Eddingtona. Na univerzitního profesora byl velmi mladý, měl nějakých 35 let. Přes svůj poměrně nízký věk měl hodně zkušeností z terénu, neboť se zajímal o svou specializaci nikoliv jen teoreticky, ale i prakticky. Jeho přednášky byly poutavé a velmi oblíbené. Návštěvnost jeho hodin byla velmi vysoká, což ale nebylo pouze kvůli kvalitě vyučovaných témat, ale i kvůli profesorovi samotnému. Byl totiž velmi přitažlivý, čehož si studentky velmi rychle všimly.
Chodil sportovně oblékaný, v polokošilích a džínech. Měl krátké tmavě hnědé vlasy a hnědé oči. Měl vysokou a vypracovanou postavu. Obličej hezký, s výraznými rysy. Na přednášky si nasazoval brýle na čtení, což některým studentkám přišlo zatraceně sexy a předháněly se, která zasedne v jeho hodinách v předních lavicích. Nikoho potom už nemohlo překvapit, že profesor Eddington byl pověstný svým šarmem, sebevědomím a tím, že byl tak trochu děvkař. Mezi studenty celé univerzity kolovaly historky a klepy, která členka akademického sboru mu zrovna asi podlehla. Atraktivní profesor prý ale nebrousil jen v učitelských vodách. Obíhaly ještě další historky, podle kterých okusila měkkost pohovky v jeho kabinetu už celá řada studentek. Ovšem bylo možné a i pravděpodobné, že si to pár dívek vymyslelo, aby vzbudilo žárlivost mužské části studentů a závist spolužaček. Bylo ale jinak zjevné, že profesorovi podlehla téměř bezvýhradně každá sukně, na kterou si kývnul prstem. Toto a spousta jiných věcí dokreslovalo Eddingtonovu přitažlivou auru.
Nicméně byl opravdu odborníkem na svém místě a věděl, co dělá. Jednou probírali severské vikingské okultní praktiky, což bylo velmi zajímavé a krvelačné téma. Všem se tato přednáška vryla do paměti, protože na ní profesor odhalil spoustu vlastních teorií a objevů, z nichž některé sice byly dost přitažené za vlasy, jiné se ale zdály být naprosto logickými. Díky výraznosti a poutavosti bloku přednášek si Gia na toto téma vzpomněla. Na jednom ze slajdů, které jim profesor ukazoval na data projektoru byla i rekonstrukce vykopaného masového hrobu kdesi ve Finsku. Ze zbytků koster bylo zjevné, že lidské ostatky jsou zformovány do určitého tvaru. Přitom žádné z těl nezůstalo celé. Končetiny byly i více metrů vzdáleny od svých majitelů.
Gia si našla na internetu kontakt na katedru severských studií a zavolala přes oceán do Cambridge. Poté, co sdělila své jméno, ji sekretářka přepojila do kabinetu. V Anglii bylo ráno.
Najednou to ve sluchátku zachrastilo a ozval se mužský hlas.
„Eddington, přejete si?“
Gia sevřela pevněji mobil. Ten hlas jí projel jako šíp a zaplavil ji vlnou vzpomínek.