Vesnické prázdniny – hody

Lolitky Vesnické prázdniny – hody 1
Prázdniny končili, blížili se hody. Jak Vám hod přiblížit. Klasické svátky, dnes snad už asi ani moc lidí neví vlastně, proč se slaví. Já Vám řeknu, že jde o náboženský, křesťanský svátek a oslavuje se jako den hojnosti, bujarosti, veselí a také asi blahobytu. Obecně se dnes říká, že je to snad už jen přehlídka toho kdo má kolik peněz. Ale v roce 1988 se to tak nebralo. Ne tu v této ukryté vesničce. Obecně se o hodovní hostiny, bohatě prostřených a zásobených stolů setkává rodina a přátelé. Obecně nemá tato slavnost přesně stanovený termín, kdy probíhá. Její konání je většinou pondělí až úterý, či středa s tím, že se slaví od pátku večera. Tedy vlastně i pět dní v kuse. Liší se to vesnice od vesnice. Hody připadají nejčastěji na svátek patrona, kterému je zasvěcen místní kostel, ale v průběhu desetiletí se mnohdy posunul, kvůli počasí, termínům začátku školy apod.
Hody v této vesnici vypadají na první pohled úplně stejně. Tedy děvčata v bohatě zdobených, škrobených a mašlených krojích, chlapci v bohatě zdobených kalhotech (barvu Vám sdělit nemohu, je to poznávací znak té které vsi či oblasti). Dopoledne ženské chystají jídlo, peče se husa, vaří se knedlíky, zelí, dělá se bramborový salát, řízky, běhá se po sousedkách pro špendlíky, mašle, žehlí se sukně od kroje a nevím co ještě. Já s kámošem jsem tyto dny dopoledne vždy jen proplouval po jejich domě a spolu s ostatníma rukama sledoval cvrkot ve vsi. Samozřejmě přijeli i komedianti se střelnicemi, hracími automaty a kolotoči. Samozřejmě jsme asistovali a okukovali už od pátku, jak kolotoče staví, co vlastně přijelo, jestli je tu autodrom a podobně. Stejně tak mě zajímalo stavění vysoké máje a to od jejího sestavení z několika kmenů vzrostlých stromů. Provádělo se to, na rozdíl od vedlejších vesnic pomocí jeřábu a dokonce jsem byl jednou svědkem toho, jak se májka zlomila. Prostě pro nás dospívající děcka byly hody doslova hody. Všude zákusky, chlebíčky, limonády, a jak se dnes říká vysírání rodičů, tetiček a ostatních výdělečně činných členů rodiny tím, že chceme ve střelnici koupit angličáky. Tedy kovové modely autíček f. Matchbox. Zpětně si vybavuji, že jejich cena byla od 99,-Kčs až po 300,-, což byla docela raketa! Prostě normální hody, jak by se jevily nezasvěcenému pozorovateli. Nicméně jeden maličký, ale zajímavý rozdíl tu byl. V sobotu večer byl totiž velký hodovní ples. Já jsem se o něm dozvěděl až v sobotu od kamarádovi babičky. A to až večer, tak dvě hodiny před plesem. Bylo asi 17. hodin a já se ládoval řízkem. To že se ženské chystali strojit, dělali si vlasy a trávily čas v koupelně, mě nijak nevyvádělo z míry, bylo před hody a jsou to ženské. Navíc jsem neměl důvod si toho všímat nijak více. Babička si přisedla ke stolu a zeptala se, jestli nechci přidat salátu nebo druhý řízek, já s plnou hubou jen zakroutil hlavou a dál se věnoval jídlu. Babička dál řekla, že večer jdeme na ples, všichni, tedy celá rodina a pro mě tam domluvila brigádu. Ach jo pomyslel jsem si, ale jím tu a kapesné pomalu dochází tak ok, nějak to dám. Asi vytušila, že mě to nijak nepotěšilo, nicméně řekla, že to přežiju a že se mě to bude líbit. Prej bude i dost překvapení. Věci, jako tesilky a tak mě nachystá v pokoji na postel. Půjde se kolem 20 hodiny. No OK. V té době mě nijak nedocvaklo, že ples nebyl avizovaný, nikde sem neviděl plakáty a ani o něm nikdo nemluvil předem. Ale co už. Jako náctiletému klukovi mě to nedocházelo. S kámošem jsme ještě na hodinu vyběhli ke kolotočům, hodit oko na to kdo paří na automatech hry. Vždy tam bylo plno a Commando nebo Stretfighter jeli na plný kotel.

Bylo něco po sedmé večer a já připravený jak nejlépe jsem mohl, tedy vykoupaný, v bílé košili a tesilkách valil k sokolovně. Babička mě řekla, že mám jít už po sedmé, abych tam byl předtím než ostatní a domluvil se s paní v šatně na tom, jak budu brigádničit. K obrovské sokolovně jsem přišel, ale hlavní vchod byl zamčený. Nikde nebyl ani žádný leták, nikde nebyla žádná upoutávka na hlavním vchodu. Dokonce byla za průhledným sklem vidět konstrukce s něčím, co vypadalo jako černá látka. Tedy dovnitř nebylo vůbec vidět. Všiml jsem si, že z boku budovy stály dvě kola a tak sem tam šel. Boční vchod byl otevřený a já vešel dovnitř. Nikdy jsem tu nebyl a tento vchod jsem neznal. Hned za dveřmi byla menší hala, ze které vedly jedny dveře. V hale mimo nástěnek s dobovými motivy, stolem a třemi židlemi nebylo nic. Klasická mramorová podlaha příjemně chladila v teplém podvečeru. Mimo vchodových jediné dveře byly otevřené a za nimi jsem slyšel nějaké vrzání a pohyb. Vešel jsem dovnitř. Byla to další poměrně rozlehlá místnost, s mnoha lavicemi podél zdí a naproti vchodu byla šatna, vedle hlavního vchodu oddělena přepážkou byla nachystána dvojice židlí a stolek. Přišla za mnou paní, a zeptala se, co tu chci? V klidu jsem jí odpověděl, že mě tu kamaráda babička zařídila brigádu a že se jdu nahlásit. Paní se pousmála, zeptala se mě na to, jestli jsem od těch a těch a tak. Ona se představila jako Jarka a oznámila mě, že je knihovnice. Po vzájemném se představení mě řekla, že budu brát od lidí věci a věšet je na věšáky a vydávat čísla. Ona že má za úkol fotit a nemůže dělat všechno naráz. Se mnou tam bude její syn. Její dcera bude asistovat při focení. Z tohoto prostoru se, kde jsem měl službu, se vcházelo do další místnosti. Měl jsem ještě asi 15minut čas, a kulturák jsem si tedy šel projít. Bylo mi divné, že z velké místnosti s šatnou, ve které jsem měl makat, se vcházelo do další velké místnosti, která byla z poloviny uzpůsobena jako společné koupelny, umývárny a sprchy s toaletami. Pak se vešlo do obrovského hlavního sálu. Zde už seděla dechová kapela, něco ladili, byla nachystána aparatura, výzdoba a všechno jako na plese. Dveře od hlavního vchodu byly zamčené. Celkem byl v budově jen asi 7 lidí, což mě přišlo na začátek plesu docela málo. Stál jsem na vnitřním ochozu sálu a shora, opřený o hranu zábradlí pozoroval tancplac a pódium s kapelou. Zdola na mě volala paní knihovnice. Musel sem seběhnout schody a dostavit se na svůj pracovní post. Dole u šatny už stála u stolku za přepážkou knihovnice dcera. Před každou z židlí byl na stativu nachystán fotoaparát a nad židlemi vyseli silné reflektory s takovou bílou látkou před parabolou. Celé této sestavy jsem si při prvním vstupu ani nevšiml. Zato knihovnice dcera mě zaujala až moc. Bylo to krásné mladé děvče nyní oblečené ve velmi krátkých červených, bíle puntíkatých šatech. Vedle ve vchodové místnosti jsem slyšel zarachocení klíčků a nějaké první hlasy. Neviděl jsem tam, ale z útržků jsem usoudil, že přišlo několik prvních lidí. V tu chvíli se odtud ke mně vyřítil kámoš, že má službu semnou. Přišel v poslední minutě. Prej to nemám ale raději nikomu říkat. Stál jsem spolu se synem knihovnice a kámošem a čekal. Do místnosti se šatnou vstoupila menší paní s manželem a dvěma syny. Knihovnice k nim přišla, pozdravila a něco spolu hovořili. Já to neslyšel, kamarád a knihovnice syn mě řekli, že mám zajít pro čtyři ramínka. A že je mám brát zezadu od jedničky. Až teď jsem si uvědomil, že ramínka mají na háčky zavěšený i samozdrhovací pytlík. Nicméně jsem vzal čtyři a vrátil se k šatnovému pultu. Mezitím si pánská část příchozí čtveřice sundala saka a paní vršek od kostýmku. Posadili se na jednu z lavic u zdi. Jeden ze synů si přiběhl pro ramínka a odnesl ji k jejich lavici. Mezitím jsem zaznamenal jak si pán i jeho synové sundali boty, ponožky a pomalu jeden po druhém sundávali kalhoty, košile, nátělníky…… až zůstali zcela nazí. Stál sem tam jako sloup a zíral na tu scénu. Paní, mezitím zutá z bot, zatím synům i manželovi věšela oblečení na ramínka. Nazí kluci mezitím přišli ke stolíku a jeden po druhém si sedli na židli. Ozvalo se cvak, cvak, následoval otec od rodinky i on se nechal nahý na židli zvěčnit od knihovnice. Vždy sednout, nohy od sebe, blik….blik. Hotovo. Paní mezitím zavolala jednoho ze synů, aby jí pomohl rozepnout zip na zádech. Shodila si ramínka a šaty spadly na zem. Pod nimi měla jen takovou krajkovou průsvitnou košilku. Tu si vykasala, sundala si kalhotky, vše dala do svého pytlíku, ten pověsila na ramínko a všechny 4 ramínka donesla k nám na šatnový pult. Naštěstí knihovnici synovi. Já nebyl schopen slova z toho, co jsem viděl. Paní dostala číslo 1 a šla směrem k fotícímu koutku. Víceméně jsem asi ani nedýchal. Paní si sedla na židli, mírně poposedla směrem dopředu, široce roztáhla nohy, ozvalo se blik, blik a hotovo. Tři naháči a paní v průhledné košilce vešli do sálu. Na sítnici mě zůstal odraz hladkých nohou roztažených do stran a pohled na její hustě chlupatou pipinu, kterou asi na 20 vteřin viděl každý. Pomalu se mi vracel dech. Péro mě stálo neskutečně a nic jsem nechápal. Mezitím do šatny přišli dva pánové a manželkami, paní asi se dvěma syny a ze vstupní místnosti jsem slyšel mnoho dalších hlasů. Obě manželky těch pánů se ihned svlekli i s jejich protějšky do naha. Byly to hezké vysoké dámy, vypadali jako sestry, nebo snad i dvojčata. Obě dámy si sedli k focení jako první, opět nohy od sebe doširoka, blik, blik. V tomto případě jedna z nich ještě rukou roztáhla svoje pysky do stran. Jejich manžely to očividně vzrušilo, protože při focení měli péra vztyčené jako antény. Stejně tak dva synové té starší paní, kteří přišli po nich. Oba si sedali s už vztyčenými penisy. Jejich maminka měla trochu svěšené prsy a typoval jsem jí tak 55 let. Další příchozí byla kámoše rodina s Růžou její sestrou a mamkou. Růža s babičku se vydali ke mně a viděl sem jak se babička potutelně usmívá. „Tak co brigáda…?“ prohodila tázavě. Nebyl jsem schopen slova a jen jsem jí přitakal, že paráda! Usmála se a pohladila mě po vlasech. Růže se přišla zeptat, kdo tu je a kdo už je vevnitř. Neznal jsem nikoho a řekl jim, že jsou víceméně asi tak čtvrtí. Při focení Růži, babičky a jejich rodiny jsem se trošičku uklidnil, protože jsem všechny víceméně dobře znal. Dále chodili další lidé, páry, rodiny a osobnosti. Vždy u všech nově příchozích to byla stejná procedura. Vysvlečení do naha, nebo u žen do krajových a průsvitných košilek, foto a vstup do sálu. Nechápal, byl jsem jako u vytržení. Sen! Lidí přibývalo, já nestíhal věšet jejich věci a vydávat lístky. Každou volnou minutku jsem věnoval pozorování židle s fotícími se lidmi. Logicky spíše se ženami. Ples navštívili i poměrně staré ženy, babičky, tetiny. Ani ty se neostýchaly a naprosto normálně si nadzvedaly sukně a nechaly si fotit pipiny. Jen u nich se asi tolerovalo, když si nechaly své oblečení, pokud chtěly. Některé z mnoha desítek žen si nechávali kalhotky. Přesto i tak si sedli a roztáhli nohy pro focení. Později, když sem to u stolu s Růži matkou probíral, mě řekla, že tyto ženy dnes nemohou, nebo ne úplně nereálně bez komplikací sex, protože mají své dny. Přesto si nechtějí ples nechat ujít. Celkem došlo snad více jak 350 lidí z vesnice. Většinu lidí jsem viděl normálně při jejich zaměstnání nebo denní činnosti za těch pár dní co jsem tu byl na prázdninách. Viděl jsem většinu holek z koupaliště, viděl jsem krásné tělo a pipku paní z pošty, také velké kozy paní z Jednoty i její dcery, viděl jsem vyholenou pipinu manželky předsedy JZD, viděl jsem ředitelku místní školky, jak si v pohodě roztáhla svoji pipku co to jen šlo.
Zajímavé bylo, když už sem myslel, že nikdo nepřijde, vstoupila skupina takových 4 odměřených pupkatých mužů se svými manželkami, ty se beze slova svlékly, jedna z nich byla moc hezká, zbylé tři byly takové korpulentnější, nechaly se klasicky nahé bliknout, a šly do sálu. Jejich muži se však vysvlekli, zavolali nás, abychom jim věci daly pytlíku, uklidili a pověsili do šatny. Oni mezitím šli ke stolu na focení. Tam si jeden z nich vzal k sobě dceru knihovnice, sednul si na židli a nechal si jej mladou slečnou kouřit. Zbylí tři stáli vedle nich a začali si svoje ptáky honit. Jakmile holka dosáhla toho, že se sedícímu pánovi postavil, ten ji odstrčil a nechal si udělat foto od její matky. Takto se jeden po druhém nechali nakouřit a pořídit si snímky. Matka jen cvakala. Nakonec si beze slova musela dcera knihovnice kleknout před ty čtyři chlapíky a nechat se od nich postříkat. Celé to musela její matka fotit. Vše proběhlo beze slova a pravděpodobně to nebylo poprvé. Všichni beze slova věděli, co mají dělat. Chlapy jako takové jsem samozřejmě nijak nesledoval, dokud mě kámoš, tak tak , že mu nespadly věci které nesl, neupozornil na rodinku, která přišla až nakonec. Šlo o ženu a dceru vrátného JZD. Manželka byla taková tenoučká, skoro žádné prsa, malý zadek, ale zato hezká hladká chlupatá, ale hezky upravená, po stranách vyholená úzká pipina a jejich dcera. Dcerka byla krev a mléko, s hustě zarostlým klínem. Nicméně na tohle mě kámoš neupozorňoval. Chtěl, abych si prohlédl pana vrátného. Ten jak se vysvlekl, tak bylo vidět, že se na ples těšil už moc. Ale…..i já jsem musel uznat, že jeho přezdívka „mamut“, nevznikla tím, že by mu snad nějak trčely velké zuby. Jeho penis, nyní už ve stavu značné vzrušenosti měl snad 25cm a opravdu byl největší, jaký jsem viděl tehdy, předtím i kdykoliv potom. Úsměvné bylo to, že jakmile se vyfotila dcera, manželka, mimochodem jí to s roztaženýma nohama moc slušelo, zahlásila paní knihovnice výměnu filmu. Také nutné vyčištění objektivu mělo oddálit odchod „mamuta“ z fotícího koutku. Jeho manželka, pravděpodobně seznámena s tím, že její manžel je a bude středem pozornosti, udělala trošku takový protáhlý obličej a obě i s dcerou odešli do sálu. Dámy od vrátného z JZD si šli tedy sednout do sálu, a jakmile prošly dveřmi, zavolala knihovnice dceru a poručila jí fotit. Nový film byl založen, to patřilo mimochodem také k činnosti dcery fotografky. Ta si nyní sedla za fotoaparát a fotila. Její maminka přišla k „mamutovi“ poměrně opatrně mu sáhla na jeho penis a začala jej honit. Vrátný jen zaklonil hlavu a užíval si jednu z prvních akciček tohoto večera. Knihovnice přešla pomalu z masáže na kouření, i když do pusy dostala, co sem viděl maximálně tak žalud. Já osobně jsem byl tak nadržený, že sem nebyl schopen utřídit si myšlenky a na něco se soustředit. Vedle sebe jsem zaslechl mírné funění. Mrknul jsem se na své dva spolupracovníky a všiml si, že si oba při pohledu na knihovnici kouřící „mamuta“ honili ptáky. I její syn při pohledu na svoji matku honil. Stál za pultem a kmital zápěstím, co to šlo. Pomalu se na mě otočil a povídá. Jen si ho lešti, nehoň, dnes toho bude ještě hodně. Je škoda se udělat sám, když nemusíš. Už jsem se nestyděl, rozepnul sem zip, stáhl trencle, vysvobodil si péro a také si honil. Knihovnice si mezitím stáhla rukou kalhotky, vykasala sukni a (což mě překvaliplo) úplně v pohodě nasedla na ten jeho kyj. Vrátný seděl na židli, knihovnice svojí širokou zadnicí na něm v předklonu rajtovala. Trvalo to asi jen 30 vteřin a knihovnice se velmi funíc udělala. Ještě asi pět vteřin seděla, mírně se naklonila na svého milence a něco mu šeptala do ucha. Pravděpodobně, že se těší zas napřesrok. Pak jako by nic vstala, sedla si na druhou židli, vyhrnula sukni, roztáhla doširoka nohy a řekla dceři, aby vyfotila ji i vedle trčícího „mamuta“. Blik, blik. Vrátný odešel přes sprchy, kde se v umývadle umyl, směrem k sálu. Snad jsem zaslechl, jak ženská část sálu vydechla obdivem. My jsme hleděli na to divadlo a pod pultem jsme si dál leštili ptáky. Knihovnice vstala, mrkla na nás, bylo jí jasné co se děje a poručila, abychom šli za ní. Hoši, fotit se musí všichni!, řekla. To je tradice a nutnost! Vyšli jsme zpoza šatnového pultu a viděli jsme, jak dcera fotografky vyprskla smíchy. Tři týpci se stojícími ptáky. Jak jsme tam byli, stáhli jsme gatě a trenýrky a se stojícími ptáky se nechali zvěčnit na fotomateriál. Tím jsem myslel, že všechno ohledně mojí brigády, neskutečné brigády skončilo. Ne neskončilo. Nebyla zvěčněna ještě dcera fotografky. Jelikož její maminka viděla, jak se nám směje, poručila jí, aby si sundala boty, kalhotky, a posadila se na židli. Dcera řeka něco jako „Ale mami,…“ ale poslušně udělala to, co chtěla. Měla obyčejné bílé s nějakým oranžovýma medvídkama. Paní knihovnice řekla, aby si její bratr klekl vedle ní před židli, kámoš z druhé strany. Pak jen řekla „nohy na ramena“ a její dcera poslušně roztáhla nohy a chodidly se opřela o ramena před ní sedících chlapců. Já stál vedle a celé jsem to pozoroval. Její matka udělala blik, blik. Brigáda při vstupu hostí na ples končila. Ples začínal.