Ridlex Seznamka

Vůně trestu

Klasika
Ráznými kroky přecházela dlouhou chodbu a letmo nahlížela do jednotlivých dveří. Pak našla ty pravé a s trhnutím je otevřela.
Byl to on. Konečně.
Stál na druhém konci obrovské místnosti a v napřažených rukou držel svou zbraň. Stál tam, celý vystrašený a třesoucí se.
Anna popošla o několik kroků k němu. Vzdálenost mezi nimi byla stále dobrých dvacet metrů.
On vyděšeně couvl a zeječel: ,,Nepřibližuj se ke mně, nebo budu střílet!“
,,No tak střílej,“ řekla. ,,Zastřel mě, máš-li čím.“
Odhodlaně odjistil pojistku a zahrozil: ,,Stůj, jinak to vážně udělám!“
Nezastavila se. Ozval se pronikavý výkřik a pak hlasitý výstřel. Anna se zapotácela na místě a pak se sesula k zemi.
Muž na okamžik přestal dýchat. Já ji zabil, zabil, zabil, dunělo mu hlavou. Pak vyjekl. Ženiny lokty se zapřely o studenou podlahu a ona se vyčerpaně dostala do nejistého polosedu. Muž křičel NÉ, NÉ, přiběhl k ní blíž a jako smyslů zbavený mačkal kohoutek. Bylo však slyšet jen truchlivé cvakání prázdných komor.
Anna se usmála, sedla si úplně a rozhrnula svou kombinézu. ,,Vidíš, byla jsem připravena,“ upozornila na svou neprůstřelnou vestu, ve které se v místě žaludku skvěla díra po kulce. ,,Nepomůžeš mi vstát?“ zeptala se sladce.
Muž zavrtěl hlavou a pohled mu vyděšeně těkal mezi Annou a dveřmi na chodbu.Ona poznala, na co právě myslí. ,,Klidně uteč,“ pokrčila naoko lhostejně rameny, ,,na chodbách na tebe ale čekají mnohem horší věci, než jsem já.“
Úplně ho tím přimrazila na místě. Znejistěl.
,,Pročpak tady nechceš zůstat se mnou?“ kula železo, dokud bylo žhavé. ,,Bojíš se mě? Nebo jsem tak ošklivá, že se ti hnusím?“
Rozhodl se neodpovědět.
,,No tak, řekni, jsem skutečně tak ošklivá?“ zeptala se znovu a svlékla si vrchní díl kombinézy.
Okamžitě uhnul pohledem. Přál si být někde jinde.
,,Podívej se, teď budu úplně bezbranná.“
Podíval se a opravdu- Anna si sundala proděravělou vestu i opasek s vlastními zbraněmi. Sledoval, jak ho opatrně pokládá na zem. Kdyby Annu tak dokázal zneškodnit, pak by se hravě dostal k jejím zbraním a už by byla hračka probojovat si cestu ven.... Skoro jako by mu Anna četla myšlenky, postavila se před svoje věci, takže mu úplně zakryla výhled. I když, muž si musel připustit, že i ten nový stál rozhodně za to.
Anna viděla, jak pohledem přejíždí její postavu. Měla na sobě jen prádlo, upnuté bílé tílko, spodek kombinézy a vysoké boty, takže její křivky mohly nádherně vyniknout. Určitě se mu líbila, přestože se bál a chtěl utéct.
Její oči ho naprosto propalovaly. Měla vyzývavě pootevřené rty. Přejela si rukama přes boky, pas, žebra a zastavila se na dvou kopečcích zdvihajících její tílko. Vyděšený muž musel odvrátit pohled.
Anna zabublala smíchy. ,,Jen se dívej.“
Ale on se nechtěl dívat, na to ho příliš vzrušovala. Celá tahle situace se zdála být neuvěřitelně absurdní.
,,Vím, že bys chtěl pryč,“ promluvila po chvíli a tón jejího hlasu ho přiváděl k šílenství. ,,Ale taky vím, jak moc se ti líbím. Už od začátku. Dokážu to vyčíst z tvých očí a ....“
,,Přestaň!“ zarazil ji. ,,Nic z toho, co říkáš, není pravda!“ křičel a neklidně se pohupoval na místě.
,,Není to pravda?“ opakovala po něm s lehce zvednutým obočím. ,,Výborně. Ale je to trochu škoda, nemyslíš? Vážně jsem neodhalila ani kousíček pravdy? Vážně tě nechá úplně chladným, když udělám tohle?“ A provokativně si shrnula jedno ramínko bílého tílka. Lehce sjelo po jejím hladkém rameni a odhalilo klíční kost.
Muž přistiženě zčervenal. Chtěl něco namítat proti jejímu počínání, než však stačil cokoli vykoktat, pokračovala. Zahákla oba palce za lem spodního dílu své kombinézy a pomalu táhla dolů. Pod kombinézou se skrývala rudá krajka, tak smyslná a vyzývavá. Muž byl beznadějně ztracen.
Annina kombinéza sklouzla na zem, ona z ní jednou nohou vystoupila a druhou ji ladně setřásla na hromadu svých věcí.
Muž nasucho polkl. Stála před ním téměř odhalená, mohl si všechno domýšlet podle obrysů, přesto její tělo bylo zakryto na těch nejintimnějších místech. Její výraz se ho ptal: ,,Chceš víc?“ A on chtěl, k zbláznění chtěl, ale nemohl to přiznat.
Anna se k němu otočila zády a vydala se ode dveří víc do centra místnosti. Muž napjatě sledoval každý její pohyb. Pečlivě se vyhýbala kulatým poklopům v podlaze a zastavila se před tvrdou kovovou palandou u jedné ze stěn. Ohlédla se přes rameno, jako by žádala o povolení. Celkem zbytečně.... Potom si na palandu sedla, protáhla se a pak se opřela o své pokrčené a mírně roztažené nohy.
Muž se dychtivě díval. Srdce mu zběsile tlouklo a cítil narůstající vzrušení.
Anna si smyslně přejela jazykem po rtech a zadívala se mu do rozkroku. Na trenýrkách, které tu museli všichni vězni nosit, se mu pomalu začínalo rýsovat jeho narůstající mužství. Touha ji zevnitř spalovala jako oheň, obrovský požár, jehož ohnisko se nacházelo přímo v jejím klíně. Anna pokračovala ve hře s ramínkem od svého tílka. Popotáhla ho ještě víc dolů, až si odhalila celé levé ňadro. Muž se znovu zarděl, ale tentokrát pohled neodvrátil.
Anna se hladila a pak stiskla svoji bradavku mezi palec a ukazováček. Vypnula hruď, aby na ni muž dobře viděl. Jemně ji promnula, potom silněji, až musela bolestí zatnout zuby. Pak ji přestala bavit tahle hra „na schovávanou“ a přetáhla si tílko přes hlavu.
Muž se musel přemlouvat, aby zůstal na místě.
Jakoby to zase poznala: ,,Tak pojď sem a dotkni se mě,“ zašeptala.