Z pamětí senilního kaňoura (05) - Zrzka

Romány Uchopil jsem kalhoty na bocích, blíž k zadečku a zručně je stáhnul. Na stehnech jsem trochu ustrnul, abych se pokochal kudrnatým, mosazným chmýřím klína. Když měla kalhoty dole, zůstala ležet s nataženýma nohama a ohnutou rukou stále na očích. Uchopil jsem jí...

Nemohu vyprávět o všech kamarádkách z doby studií. Ne, že by jich bylo tolik, ale to co bylo se navzájem podobalo a nebylo to většinou trvalejší, ani zajímavé. Utkvělo mi v paměti děvče z posledních prázdnin, když jsme byli na lesní brigádě vysazovat stromky. Pracovaly tam s námi i ženy z místní osady a jejich dcery. Samozřejmě, že jsme si je z klukama chtěli rozebrat, ale naráželi jsme na odpor místních balíků. Přesto se mi podařilo občas potkat na návsi Zrzku. Na první pohled se od svých vrstevnic lišila nejen barvou vlasů, ale i jakýmsi špatně skrývaným sebevědomím. Jakoby patřila spíše mezi nás Pražáky a ne na vesnici. Proto jí místní kluci ani moc nehlídali a nechali mě s ní prohodit pára slov.
V lese to bylo jednoduší. Tam jsme byli jen my a ženský a já si od začátku všímal, jak po mně pokukuje. K ničemu ale nedošlo. Až jednou v neděli, když jsem byl v lese sám, abych nahradil směnu, na které jsem nebyl, protože jsem se musel vrátit do Prahy k přijímačkám na vysokou. Z ničeho nic se objevila na pasece. Měla krátké kalhoty, silné tričko, které ale nezakrylo, že nemá podprsenku. Mosazně vlasy ve slunci zářily stejně jako bílá kůže nohou.
"Pěkně vítám," pozdravil jsem. "Jdete mi pomoct?" Cukla tělem jakoby chtěla udělat pukrle a odpověděla: "Dnes se nedělá, je neděle, jdu na houby". "Jak vidím nerostou," řekl jsem a pohodil hlavou k prázdnému košíčku. "Ale jo, uvidíte," řekla rozhodně a odcházela. "Přijďte se pochlubit," volal jsem za ní. "Mám smaženici hrozně rád."
"Zmizela v lese a já se věnoval stromečkům. Asi za hodinu jsem měl najednou pocit, že mě zezadu někdo pozoruje. Otočil jsem se a uviděl jí jak stojí za mnou s náručí sazeniček a šibalskými ohníčky v očích. "Tak přeci jenom i v neděli," prohodil jsem, ale byl rád. "Co houby?" "Plnej košík?“ řekla vítězoslavně a pohodila hlavou k nedalekému pařezu. Z košíka skutečně koukaly hnědé hlavičky poddoubáků, žluté lišky a klouzky. "Gratuluju," řekl jsem a sklouzl pohledem z jejích očí na spodek krémových kalhot, které byly na bocích nakrčené a zdálo se mi, že z nich vyčuhují zlatavé chloupky. Ten pohled nesnesla a podala mi svazek rostlinek: "Tak do práce, ať to máme za sebou". Pomáhala mě skutečně vydatně, že jsem nechtěl zůstat pozadu. Byli jsme zpocení a kolem nás mračna komárů a much. Kouřil jsem doutník a to je trochu odrazovalo. Ona kouřila cigaretu, ale ta tolik nepomáhala. Snažila se proto pracovat v mé blízkosti, takže jsme se pomalu dotýkali. Pak ty doteky byly opravdově, zpočátku jako nahodile, ale později jsme o ně oba usilovali. Cítil jsem jak se mě zmocňuje brnění a poklopec mě co chvíli natéká. Cítil jsem její vůni a byl jsem rád, když byl poslední stromek v zemi.
"Uff,“ řekla jenom a protáhla si záda a předloktím setřela pot z čela. Všiml jsem si, jak má pod látkou trička naběhlé bradavky.
"Tak to bychom měli a co teď?" zeptal jsem se a významně na ní pohlédl. Zdálo se mi, že rudne. Neodpovídala. "Co kdyby jsme si na chvíli sedli? Já rozdělám oheň.“ Sedla si na pařez a odháněla komáry. Natahal jsem chrastí a v mžiku byl od hmyzu klid. Sedl jsem si před pařez a opřel se o její nohy. Neříkala nic a nechala nohy na místě. Po chvíli jsem se k ní otočil a začal jí tykat. "Nechceš si odpočinout?" "Jak?" podívala se udiveně. "No trochu se natáhnout," odpověděl jsem oduševněle." Sám jsem si lehl naznak na jehličí. Chvíli seděla jako by nevěděla co dělat a nedívala se na mě. Najednou se zvedla a s nepřirozenou opatrností se položila vedle mě.
Počkal jsem jen okamžik a pak jsem rozpažil ruce. Byla akorát tak daleko, že moje ruka se hřbetem ocitla na jejím prsu. Nechala jí tam, jen ke mě tázavě otočila hlavu. Díval jsem se jí do očí a přitom jsem otočil ruku dlaní dolu. Začal jsem jí pomalu hladit. Přejížděl jsem zlehka po pružném masíčku a ukazováčkem šimral jeho střed. Nevydržela se na mě dívat a otočila hlavu, ale trochu se ke mě přitáhla a já zlehka uchopil její zase vztyčenou bradavku do prstů. Hrud se jí začala rychleji zvedat.
"Takhle je to blbý," řekl jsem a v mžiku jsem se zvedl a přisedl k ní. "Špatně tě cítím," pokračoval jsem a začal vytahovat tričko z krátkých kalhot. Nepomáhala mi, jen si zakryla oči předloktím, ale jinak se nehnula. Vyhrnul jsem tričko až ke krku a sklonil se k jejím kozičkám. Měla hezké, růžové bradavky, které nádherně zakončovaly kulaté bochníčky. Velice pomalu jsem vysunul jazyk a jednu bradavku olízl. Zachvěla se a to se opakovalo vždy, když jsem jazykem zapracoval. Střídal jsem obě a ona začala najednou vzdychat a vypínala prsy proti mně. Pak jsem svou činnost přerušil. Rozepnul jsem knoflík kalhot a stáhnul zip. Uchopil jsem kalhoty na bocích, blíž k zadečku a zručně je stáhnul. Na stehnech jsem trochu ustrnul, abych se pokochal kudrnatým, mosazným chmýřím klína. Když měla kalhoty dole, zůstala ležet s nataženýma nohama a ohnutou rukou stále na očích. Uchopil jsem jí oběma rukama z vnitřní strany stehen, blízko kolínek a dal její nohy široce od sebe. Pomáhala mi v tom, ale stále se na mě nedívala. Já se naopak díval na to, jak se mezi zrzavými chloupky objevuje růžová branka. Pohladil jsem tu skulinku a dvěma prsty jí rozevřel. Zela mastnou vlhkostí a já jsem opatrně nasadil špičku žaludu do té teplé mokřiny. Jak jsem ho začal pomalu zasunovat, sundala stejně pomalu ruku z očí a pak obě rozhodila. Začal jsem pracovat. Zprvu pomalu a pak rychleji a brzy jsem cítil, jak její docela již zkušená pička kooperuje.
Nadzdvihl jsem se na jedné ruce a chystal se pomazlit s kozičkami, když jsem ucítil prvního. Zatím si jenom sedl na zadek, ale než jsem se volnou rukou odehnal, tak jsem dostal jeho sosákem. Pak přiletěl další a další. Kroutili jsme se oba. Nakonec jsem to nevydržel a zatím co ona poloseděla a odháněla hmyz, tak jsem nahatej běhal po lese a sháněl chrastí, abych obživil vyhasínající oheň?
Když jsem ho znovu rozdělal, zapálil jsem čtyři doutníky a napíchl je na větvičky a ty pak do rohů našeho přírodního lůžka. Byla už naprosto uvolněná, ale to přerušení bylo znát hlavně na mě a konec byl tudíž trochu jiný, než se dalo ze začátku předpokládat.
Šla se umýt do potůčku a poctivě si vytírala klín. Když jsem to pozoroval a viděl jak se houpají její plné kozičky na štíhlém trupu, znovu to na mě šlo. Byl jsem rád, že se mohu taky ochladit.
Kráčeli jsme lesní cestou, já ruku kolem jejích ramen a ona kolem mého pasu. V ruce jsem nesl košík s houbami, ale vzrušovala mě její blízkost. Přitiskl jsem jí k sobě blíž, abych se rukou mohl dostat přes rameno na její prs. V rytmu dechu jsem hladil jeho špičku a bradavka se v mžiku opět postavila. Pak jsem ruku vsunul pod tričko a žmoulal ten tuhý pahrbek až začala podklesávat v kolenou. Vyšli jsme na louku a oba jako na povel jsme se zastavili u kupky sena. Přešli jsme na stranu odvrácenou od vesnice a zapadli do voňavých vláken. Sama si přetáhla tričko přes hlavu a stáhla kalhoty. Byl jsem taky v mžiku připraven a nezdržoval jsem se žádnými předehrami. Vniknul jsem do teplého vlhka a teplé slunce mě hřálo na zádech, na kterých spojila svoje ruce i nohy. Kolébali jsme se ve slastné rozkoši a já jí občas umocňoval brnkáním na její bradavku. Vrněla a kroutila zadkem až do chvíle, kdy to v ní zacukalo a já se na okamžik nadzdvihl, abych pak zůstal bezvládně ležet na nazrzlém polštářku. Oba dva jsme vzrušeně dýchali a ona mě hladila po zádech. Já hladil její boky. Trvalo to dlouho a je pořád neslézal. Potom jsem vzal do prstů boltec jejího růžového ouška a vzápětí jsem cítil i slyšel vzrušené oddychování. To se stupňovalo, když jsem vzal lalůček lehce do zubů a šimral ho jazykem. Začala kroutit bříškem a já byl zase tvrdej jako kravskej roh.
Vklouzl tam jako by to byl prádelní hrnec. Ale byl to jenom dojem, protože byla těsná akorát, ale tekla jako Niagára. Tentokrát jsme milování prožívali pomalu a jakýmsi vědeckým procítěním.
Když jsme se zvedli, nebylo se kde umýt, ale to nám nevadilo. Výraz nepopsatelného štěstí v jejích očích ze mě udělal neohroženého Kinga a večer jsem s ní šel veřejně do hospody.
Zrzka byla první holka, s kterou jsem to chvíli vydržel. Bohužel vzájemné dojíždění bylo čím dál, tím více únavné a v zimě jsme se neměli kde scházet. Presto ve mě zůstala nádherná, trvalá vzpomínka a doufám, že i v ní.