🩸 Zakázané sousto

Když jsem se probrala, byla jsem na nějakém tmavém, chladném místě. Svázaná ve staré, velké kovové vaně.
Nade mnou jen zrezivělé trubky, ze kterých kapala voda na podlahu — ten zvuk nešlo přeslechnout.
V jejich odraze jsem zahlédla, jak se něco pomalu blíží. Ohlédla jsem se. Nikdo tam nebyl.
A pak… jsem ucítila chladný dotek na rameni. Zvedla jsem pohled. A byla tam ona. Moje paní.
Jen jsem se ušklíbla, aniž bych chápala, proč jsem svázaná. Proč mě vypnuli jako hračku.
Měla nádherné, ostré tesáky a černý plášť s rudou podšívkou. Byla stará — a přesto tak mladá. Vypadala na dvacet, ale její oči by pohřbily i mou babičku. Mně bylo osmnáct.
Pomalu se kolem mě otočila a sklonila se k uchu.
„Teď ti rozdrápu ty tvoje ranky… od toho ostří.“
„Jak víš, že jsem se…?“ špitla jsem překvapeně. Jen se usmála a s tichým, vzrušeným povzdechem se odtáhla.
Ten zvuk mě roztavil. Nohy se mi samy otevřely.
„Tak kde chceš, abych tě začala sát… až do poslední kapky?“
Její pohled se zaryl do mých stehen, do krku, do břicha.
Zasmála jsem se. Hlasitě, drze.
„Že mě co? Vypiješ? Těžko. Regeneruju moc rychle.“
„Tak to zkusíme,“ sykla — a bez varování se mi zakousla do tepny na stehně.
„Aaaahhh…!“ zakřičela jsem. Bolest vystřelila do klitorisu, ale místo aby bolela, hřála. Každý tep, který ze mě sála, se mi vracel jako vlna slasti.
„Měla bys utéct, než tě celou vypiju…“ zašeptala mi do kůže. Její hlas byl jako samet — ale s jedem. „Měla bys křičet. Prosit mě, abych přestala.“
Jen jsem se zachichotala. Trochu omámeně — protože ta bolest se slévala s rozkoší, až už nebylo poznat rozdíl.
Zvedla jsem ruku, vpletla prsty do jejích černých vlasů a přitáhla ji blíž. Drze. Hladově.
Podívala jsem se jí do očí a zasyčela: „Nikdy nepřestávej…“
Blůza se mi rozevírala sama. Nabízela jsem jí krk.
Usmála se. Tesáky zableskly — a tentokrát se zabořily těsně pod klíční kost. Prudce. Beze slova.
Výkřik? To nebyl výkřik. Spíš smích, který se utopil v bolesti.
Každý hlt krve byl krádež. Brala mi kus duše, kus strachu, kus té malé, křehké dívky, co tam zbyla. Ale s každou kapkou se moje tělo zacelovalo — prokletí, které jsem chtěla. Abych to mohla znovu cítit. Ten ostrý hrot bolesti, co se rozpíjel do horké slasti.
„Víš, že tě jednou vypiju celou?“ zavrněla a olízla červenou čáru, která se hned zacelila. „A ty mi to dovolíš.“
Usmála jsem se. Oči mi potemněly, chtíč se rozlil až do konečků prstů. Sevřela jsem jí zátylek a stáhla ji zpět k sobě.
„Tak na co čekáš…? Pojďme naplnit celou tu vanu. A utopit se v ní spolu.“

Napsal: Welo 🩸
Instagram: @welo.writer 🔥
Více: www.linktr.ee/welo.u.c 🦇

Komentáře

Nový komentář