Tehdy jsem začínal třetí rok svého prvního zaměstnání. Dařilo se mi, práce byla zajímavá, takže mi téměř nic nechybělo. Nic? Možná něco přeci jenom. Neměl jsem téměř rok stálou dívku. Nebylo to tak hrozné, občas se mi nějakou podařilo získat večer na diskotéce a bylo taky pár akcí v práci, které skončili v kanceláři na stole rychlou souloží. To však nebylo to pravé. Věděl jsem to, protože stejně bylo nakonec nejlepší vždycky to, když jsem si večer v klidu svého pokoje nahý sednul, začal si představovat mě zatím neznámou ženu a všechno to, co bych s ní chtěl dělat, a při tom si dlouho honil svého čuráka. Orgasmy, které následovaly, obrovská množství semene a následné vyčerpání, se s tím, co jsem prožíval při svých náhodných a občasných souložích nedaly srovnat. Často jsem přemýšlel, proč je to tak? Proč nemohu všechno to, co jsem prožíval při svých hrátkách, prožívat s ženami, se kterými jsem se stýkal. Odpověď jsem nenacházel, ale upřímně řečeno, mne to nijak netrápilo. Když bylo nejhůř, přivřel jsem oči, představil si kundičku své vysněné, její šťávy, rozkošnou prdelku, v ní zastrčený svůj prst, špičaté kozičky, které se třepetají tak, jak ona neznámá nadskakuje na mém čurákovi, a hned jsem stříkal jak o život. To trvalo dlouho, skutečně skoro celý rok. Netušil jsem, že všemu bude brzy konec. Když jsem jednou ráno přišel do práce, zavolal mě šéf do kanceláře. Tam, kromě něj, stála mladá žena, asi tak 25let. Průměrný typ. "Seznamte se. To je naše nová kolegyně, jmenuje se Alena Dvořáková, a toto je pan Petr Nový. Petře, paní Alena se bude zapracovávat ve Vašem oddělení, byl bych rád, kdybyste se jí teď dva měsíce věnoval." Pak následovaly ještě nějaké informace, pár zdvořilostí a za chvíli jsem už s paní Alenou seděl u nás v kanceláři a probírali jsme co a jak. Upřímně řečeno jsem z toho žádnou velkou radost neměl. Přibyla mi práce, která mi k ničemu nebude, jenom mě bude zdržovat od té mé. Kdyby alespoň ta Alena byla nějaké sexbomba. Ale ani to ne. Docela normální, štíhlá, prsa průměrná, oblečená nevýrazně, sukně spíše delší. Určitě nosí punčocháče a klasické kalhotky... Tady jsem začal uvažovat trochu iracionálně, přeci jenom to byla ženská a já... Rychle jsem zaplašil myšlenky na toto téma. Den skončil rychle, Alena odešla domů a já brzy taky. Dny ubíhaly, a já jsem poznával Alenu stále více a více. Už jsem věděl, že je krátce vdaná, muž pracuje v Brně a vrací se domů vždy v pátek. Oba bydlí na sídlišti, v našem městě zatím nikoho nezná, takže tráví většinu času doma, maximálně si jde zacvičit nebo zajezdit na kole. Je ráda, že získala práci, líbí se jí tu, jen by ráda poznala více lidí i mimo práci. Na to jsem si vzpomněl, když mě zval kamarád Pepa z vedlejšího oddělení na oslavu jeho narozenin. "Můžu s sebou vzít naši novou kolegyni?", zeptal jsem se. "Kterou myslíš, tu Alenu? No, proč ne, ale s tou žádnou karieru neuděláš, vždyť vypadám že to snad ani nemá ráda. Ha, ha." Odpověděl s bujarým smíchem Pepa. Alena byla ráda, a protože bylo málo času, domluvili jsme se, že pojedeme na oslavu rovnou z práce. Když jsme dorazili do vinárny, byla zábava již v plném proudu. A bylo to tak už asi dvě hodiny, takže jsme si tam připadal jako cizinec. Pilo se jako obvykle dost, děvčata byla pěkně rozjařená a nálada houstla každým okamžikem. Bylo jasné, že vytvořené dvojice budou dneska večer mít více společného, než jen zaměstnání. V tomto prostředí jsme, Alena a já, vypadli jako z jiného světa. Já jsem moc nepil, Alena ještě méně, a i když jsme si po půlhodině začali tykat, pomalu jsem přestával věřit tomu, že bude konec dnešního dne zábavný. Navíc se mi ještě z kouře a vydýchaného vzduchu spustila alergická rýma, takže jsem musel brzo do svého kabátu pro další sadu papírových kapesníků. "Co tu hrabeš", ozvalo se za mnou. Otočil jsem se, a za mnou stála Alena. "Ále, hledám v kabátě další kapesníky, rýma...", a obrátil svůj zrak zpátky ke kabátu. Pak jsem se ale zarazil a pomalu se otočil zpět. To co mne k tomu přinutilo, byl Alenin výraz. Takhle jsem ji neznal. Vlhké oči, červené tváře, zrychlený dech a pár kapiček potu na čele. "Je ti něco", vyhrkl jsem, a napadlo mě v té chvíli jen jediné. To se stačila opít, vždyť pila méně než já? A v zápětí mi blesklo hlavou, že to bude problém, dostat ji domů, když nevím kde bydlí. "Je." "No, tak to s tím budeme muset něco udělat." "Jo to budeme, ale prosím tě, rychle." "A jéje", já na to, a hned se začal rozhlížet kudy nejrychleji ven a nebo na záchod. "Co hledáš?" "No co asi. Chci Tě dostat rychle do bezpečí. Je to akutní?" "Je, ale proč do bezpečí. Na to ti kašlu, pod jenom někam, kde to půjde a rychle mě pomiluj." Zůstal jsem jak solný sloup. Vyvalil jsem oči a zalapal po dechu. "Petře", zavzdychala a přejela si pravou rukou po prsu, "já to chci, hrozně to chci a chci to s Tebou. Prosím tě dělej něco, nebo se zblázním." Jak jsem tak před ní stál, došlo mi to okamžitě. Ta její obyčejnost skrývala docela normální ženskou, ženskou, která je dlouho sama, ženskou, která má mezi nohama úplně normální kundičku, která teď, jak jsem cítil, dávala najevo, že je připravená přijmout mého pomalu tvrdnoucího čuráka. Rychle jsem si vzal kabát, ona svůj a vyrazili jsme ven. Venku už byla tma, hned venku v parku za vinárnou jsem Alenu objal a ona se ke mně silně přitiskla. Její stehno tlačilo na mého tvrdého čuráka a ona jím po něm začala přejíždět nahoru a dolů. Pomalu jsme postupovali do tmavého kouta parku, až se před námi objevila skrytá lavička. Na ní jsme odhodili svoje kabáty a já teď, už volnou rukou začal zpracovávat její prsa. Vzdychala stále víc a víc, její bradavky zvtrdly a postavily se i přes silnou látku podprsenky a halenky. Pravou rukou zajela k mému rozkroku, přes kalhoty stiskla mého čuráka a začala ho krátkými tahy honit nahoru a dolů. To už jsem nevydržel a zatlačil ji těsně před lavičku, otočil a ohnul. Hned pochopila a začala si vyhrnovat sukni, pod ní se objevily punčocháče a pod nimi kalhotky. Jen letmo jsem zaregistroval, že to nejsou klasické, ale pěkně vykrojená tanga. Rychle se zula, jedním tahem stáhla punčocháče i kalhotky, obula se, rozkročila, opřela se rukama o opěradlo lavičky, otočila hlavu a pronesla: "Dělej mi to, tak sakra dělej. "Na nic jsem nečekal, rychle rozepnul kalhoty a stáhnul je i se slipy ke kotníkům. Můj čurák vystřelil jak šíp a už jsem ho mířil mezi její půlky, kde jsem mohl zatím jen vycítit určitě mokrou kundičku. Pomohl jsem si rukou, a setkal se s jejími prsty, které již nedočkavě roztahovaly zadní strany stehen i s pysky tak, abych mohl do ní bez problémů zajet. Lehce jsem jí přejel po celé délce kundičky od poštěváku až k prdelce a odpovědí mi byl nedočkavý vzdych a vzápětí nový příkaz: "No tak honem, strč ho dovnitř. To nevidíš jak jsem mokrá?" Nasadil jsem špičku čuráka na kraj její mokré a roztoužené dírky a pomalu ho začal zasouvat dovnitř. Ona ale náhle vyrazila zadkem proti mně, takže jsem ve zlomku vteřiny zajel až na samé dno její díry. "Áááách, ...", ozvalo se. To mne povzbudilo, takže jsem ho začal dlouhými tahy vytahovat a znova zastrkovat. Alena mi zručně vycházela vstříc. Nešetřila přitom hlubokými vzdechy, stejně jako její kunda dávala hlasitým mlaskáním najevo, jak se jí to líbí. To jsem ostatně mohl cítit i na svých stehnech, po kterých se dolů řinula její šťáva. Až na její polohlasné vzdychání a moje občasné zaheknutí, jsme byli ticho. Přeci jenom střed města v devět hodin večer není úplně to pravé místo. A nikdo z nás o přílišnou publicitu nestál. Alespoň se mi to tak jevilo. Ale jen to té chvíle, než to na Alenu přišlo. Její orgasmus byl skvělý. Dech se jí začal zrychlovat, proudy šťávy z její kundy byly stále větší a větší a když se ta kunda začala okolo mého čuráka rytmicky stahovat, uvolnila Alena všechny své zábrany a začala nahlas křičet: "Dělej miláčku, mrdej mě pořádně, ..., dělej mi to hluboko, ještě, ještě, ... ááááááćh ..., já už budu, dělej, honem, rychleji, ááááááááááá, ..." Dlouhý výkřik zakončil její orgasmus, při kterém se už tak mocný proud šťávy znásobil. "Co se to tady děje!?" Ozval se v dálce cizí hlas. Otočil jsem se a uviděl pár metrů od nás tmavou postavu. V okamžiku jsem byl z Aleny venku, vytáhl si kalhoty, popadl její a můj kabát, chytil ji za ruku a táhl ji opačným směrem. Chvilku jsme utíkali, ale po pár desítkách metrů jsem pochopil, že se nic neděje a zastavil jsem se. Alena oddychovala a rychle si upravovala sukni. "Musím domů, Hanka z účtárny mi říkala, že pojede autem na sídliště a vezme mě s sebou. Vrátíme se do vinárny." "Ale, já jsem, ..." Chabě jsem chtěl protestovat, ale její rázné a jednoznačné pohyby mě dávaly jasně najevo, že to pro ni skončilo. Upravovala si vlasy, zastrkovala halenku do sukně a brala mi z ruky naše kabáty. "Dělej, uprav se taky." Alena začala do kapsy kabátu zastrkovat punčocháče a kalhotky, které od té doby, co si je stáhla, nedala z ruky. Mlčky jsem poslechl, vzal od ní oba kabáty a za chvíli jsme už vstupovali do vinárny. Kupodivu si nikdo ničeho nevšiml, ostatně oslava již končila, takže jsme se za chvíli loučili a Alena s Hankou odjížděli autem. Já se vydal pomalu domů, do své garsonky, přímo naproti parku, kde jsem před pár minutami zažil tu úžasnou bouři. Když jsem hledal klíče od domu, narazil jsme v kapse kabátu na něco, co tam být nemělo. Vytáhl jsem to z kapsy a ve slabém osvětlení chodby jsem to prohlížel. Drobné kalhotky a punčocháče. "Ta mrcha, nechala mi suvenýr," vyklouzlo mi. Rychle jsem odemkl, vyběhl do patra a vešel do svého bytu. Svlékl jsem si kabát, zul boty a s kalhotkami a punčocháči vešel do pokoje. Posadil jsem se do křesla a začal obě části oblečení studovat. Punčocháče jsem brzy odložil a věnoval se kalhotkám. Byla to miniaturní bílá tanga, teď už zmačkaná a hlavně pěkně vlhká. Když jsem si představil, od čeho jsou vlhká, zamrazilo mě mezi nohama. Brzy jsem začal cítit, jak můj čurák pomalu tvrdne. Za chviličku už jsem netrpělivě poposedával, protože to začalo být nepříjemné. Zaklonil jsme hlavu a představoval si chvíle, které jsem zažil před slabou půlhodinkou v parku. Už jsem to nemohl déle vydržet. Rychle jsem se svlékl a nahý se posadil zpátky do křesla. Ruku s kalhotkami jsem si přitiskl k obličeji a začal vdechovat vůni Alenčiných šťáv. Teď už mi stál tak, že to skoro bolelo. Vzal jsem ho do ruky a začal pomalu kůžičku přetahovat nahoru a dolů. Pokaždé, když jsem zatáhl ruku až dolů, vykoukl na mě obrovský nalitý žalud a já si představoval, jak se před chvílí v parku nořil do Alenčiny kundy. Neustále jsem zrychloval tempo a hlasitě oddechoval. Vdechovat vůni kalhotek mi už nestačilo, a tak jse začal sát ten slabý proužek látky v místě, kde se v době, kdy kalhotky měla na sobě ona, dotýkal přímo středu její krásné, a tehdy mokré kundy. Vzrušení ještě zesílilo a já cítil, že budu za chvíli stříkat. Na malou chvíli jsem přestal s honěním, a o to více jsem se věnoval kalhotkám. Vycucával jsem poslední zbytky šťáviček, přejížděl si s kalhotkami po obličeji a ruku jsem přesunul na svoje kouličky. Byly pěkně tvrdé a připravené vydat svoji dávku semene. Rychle jsem chytil znovu čuráka a teď už dlouhými a pomalými tahy připravoval jeden z těch svých krásných orgasmů. "Ještě chvíli, ještě, táááák, ..., ááááách, no ještě, ..., áááááááááááá," to už jsem křičel. V koulích zaškubalo a první mocná dávka semene vystříkla přes moji hlavu. Další tah a druhá dávka skončila přímo v mém obličeji. Zasáhla jedno oko, tvář a rty. Další, už o poznání slabší, skropily postupně prsa, břicho a úplně poslední pak jen klidně vytékala ze špičky čuráka do chlupů na podbrišku. Schoulil jsem se do křesla a hlasitě oddechoval. Chvíli to trvalo, pak jsem opatrně rukou setřel semeno z obličeje a vydal se do koupelny. Jen krátce jsem se osprchoval, otřel a nahý vlezl do rozestlané postele. Ani nevím jak, usnul jsme tak rychle, že jsem si ani nedokázal vybavit, zda měla Alena kundu chlupatou nebo holou. Druhý den ráno, po dramatickém večeru v parku a tom, co následovalo doma, jsem se vydal do práce s očekáváním co bude. Tak trochu jsem byl připraven "podat" si Alenu za to, jak rychle mě opustila, ale nakonec jsem usoudil, že to nechám být. Ještě se bude vyptávat co a jak bylo dál, a jak jí mám vykládat, že jsem skončil sám doma a vlastním přičiněním si postříkal obličej horkým semenem. Na to bych asi neměl odvahu, a kdo ví, co by to s ní udělalo. Když jsem se blížil ke vchodu do podniku, náhoda mě Alenu přihrála přímo do cesty. "Ahoj," bylo to jediné, co jsem v té chvíli ze sebe dostal. "Ahoj, tak jak je?" Odvětila vesele a v očích jí zajiskřily plamínky. "No, jak? Dobrý, i když by mohlo být lépe." "Hmm, v jakém smyslu?" "V jakém, jakém ...," trochu jsem se rozohnil, naklonil se k ní a pokračoval, "... to se divím, že máš odvahu ptát se tak potom, co jsi včera večer utekla od rozdělané práce!" Usmála se a pokývala hlavou. "Já vím, ale dostala jsem trochu strach, aby to náhodou nebyl někdo z práce. Ale jak tak na tebe koukám, vypadáš vyrovnaně. Neříkej, že jsi si nenašel někoho, kdo mě nahradil?" "Jo, máš pravdu, nenašel." Usmála se ještě víc, přihmouřila oči, naklonila se těsně k mému uchu a rychle šeptla. "Takže sis ho večer alespoň pěkně vyhonil, co? Pomohly ti při tom moje kalhotky?" Zalapal jsem opět po dechu a srdce se mi rozbušilo. Jestli se nemýlím, tak Alena je přesně ta, kterou hledám. Polknul jsem a jenom přikývl. "To se mi líbí. Víš co, teď běž pracovat a já se ti během dne ozvu. Teď už musím běžet." Stál jsem uprostřed chodníku a sledoval, jak Alena mizí ve dveřích budovy. Poslední, co jsem viděl, byl její zadeček, rýsující se pod krátkým kabátkem, a já si v té chvíli uvědomil, že ho má docela pěkný. Ani nohy, dnes v černých punčochách či punčocháčích, nebyly tak úplně k zahození. Jak to, že jsem si toho dříve nevšiml? Den utíkal docela svižně. Po tom všem jsem se zabral do práce a nevšiml si, že se blíží oběd. Přemýšlel jsem, co si dneska dám, když zazvonil telefon. Volala Alena. "Ahoj Péťo, jdeš na oběd?" "Jdu, půjdeme spolu?" "No, mám něco lepšího, vynech oběd a přijď přesně ve 12:05 před spojovací chodbu." V telefonu zarachotilo a bylo to. Podíval jsem se na hodinky, měl jsem ještě pět minut. Přemýšlel jsem, co má za lubem. Když jsem přicházel k určenému místu, stála Alena opřená o sloup a pozorovala oknem dvůr, přes který se táhly davy kolegyň a kolegů do jídelny. Přicházel jsem pomalu a tiše, abych si Alenu znovu prohlédl. Opravdu, nevypadá holka špatně. Zadek má opravdu docela pěkný, ani malý, ani velký, tak akorát. A nohy, ... Teď jsem znovu polknul a v okamžiku cítil, jak se mi tuhne můj čurák. Nohy měla holé. Po černých punčochách či punčocháčích z rána ani vidu. Jenom hladké, bílé nohy. Jako by můj pohled vycítila, otočila se a usmála. Odlepila se od sloupu a rozhlédla se. "Rychle, než se vrátí z oběda." Vzala mě za ruku a táhla ke dveřím dámského záchodu. Nebránil jsem se a za chvíli jsme už byli zamčení v jedné kabince a Alena si vykasávala sukni. Skutečně, neměla pod ní nic. Ani punčochy či punčocháče, ale ani kalhotky. Mezi jejími bílými stehny se černala houština chlupů a z ní vykukavaly dva růžové stydké pysky, na kterých už vyrážely kapičky vzrušení. Teď už mi stál jak stanový kolík, takže jsem rychle rozepnul poklopec a stáhl si kalhoty i slipy. Uvolněný čurák vyrazil vpřed a jeho fialový žalud trčel provokativně vzhůru. "Áááách, tak pojď, chlapečku." Alena si ještě více vykasala sukni, takže si mohla sednout na záchodovou mísu a přitáhla si mě za zadek k sobě. Jednou rukou chytla čuráka a druhou začala okamžitě lehce hladit moje kouličky. Párkrát přetáhla kůžičku přes žaluda tam a zpět a už si ho směřovala přímo do své, teď doširoka rozevřené pusy. Vzdychl jsem a v tom okamžiku opadlo moje napětí. Alenka mi ho začala zručně kouřit. Střídala způsoby. Lehce jazykem dráždila uzdičku, pak ho zase tvrdě rukou honila dlouhými tahy nahoru a dolů, pak jazýčkem zajižděla do otvoru v jeho špičce, po chvilce zase olizovala jeho celou délku od koulí až po žalud. Druhá ruka nazahálela a věnovala se tomu ostatnímu. Lehce hladila kouličky, aby je pak chvíli drtivě tiskla, pak zase tahala za kůži pytlíku, a nakonec jemně přejížděla od koulí až téměř k zadku. Ze začátku jsem jen jemně a tiše vzdychal, po chvíli se ale tempo i hlasitost vzdychů stupňovala. "Ano, ano, dělej mi to. Tak se mi to líbí, pěkně mi ho hoň. Ááááách ..." Občas se na mě doširoka otevřenýma očima zespoda podívala a bylo vidět, že i ona prožívá nemalé vzrušení. Jak se tempo zrychlovalo a moje projevy byly čím dál tím pronikavější, nestačilo ani jí jen tak sedět. Natočila se tak, že doširoka rozevřená stehna obejmula okraj prkénka. Muselo to pro ní být hrozně nepohodlné, ale věděla co dělá. Tak, jak mi ho rytmicky honila, třela svoji kundu o záchodové prkénko. Že se jí to líbilo bylo poznat nejen podle výrazu obličeje, ale i podle charakteristické vůně, která se okamžitě kabinku záchodu začala linout. Cítil jsem, že už brzo budu. "Aleno, dělej..., dělej..., dělej to teď pomalu, prosím." Ztěžka jsem ze sebe soukal. "Já už budu stříkat." Okamžitě zareagovala, přestala se třít o prkénko a plně se věnovala jen mému čuráku. Zpomalila tempo, zato přidala na důkladnosti, s kterou rty i jazykem zpracovávala mého žaluda. Druhá ruka se taky přizpůsobila a se stejnou důkladností začala masírovat mé koule. "Áááááááá, já, já, už stříkám, ...," stačil jsem vykřiknout a už se první dávka semena řítila ven. Alena byla připravená. Okamžitě začala horké dávky polykat a činila se tak dobře, že ji neutekla ani kapka. Po celou dobu nepřestávala zpracovávat žalud a věnovat se kouličkám, takže jsem jí odevzdal skutečně plné maximum. Postupně svoji péči zjemňovala, až skončila jen lehkým olizování a vysáváním. Chvilku jsem se nehýbali, pak ještě jednou olízla mého žaluda, postavila se a objala mě kolem krku. "Báječné, máš moc dobré semínko." "Hmm, to jsem rád že ti chutná." Začala mě líbat po tvářích a nakonec skončila na mých rtech. Když mi pak strčila jazyk do pusy, ucítil jsem chuť svého vlastního semene. Trochu jsem se zarazil, ale lehká perverznost této situace způsobila, že mi čurák v okamžiku znovu ztvrdnul. "Pojď, teď Ti ho tam ještě strčím." "Ne Péťo, už to nejde, je pozdě. Musíme jít, než začnou chodit lidi z oběda. Neboj se, já jsem si užila a společně si ještě také užijeme. Co říkáš?" I přes obrovskou chuť vrazit jí ho tam jsem souhlasil. Konec konců, ona riskovala víc. Rychle jsem si vytáhl slipy i kalhoty, Alena si stáhla sukni a opatrně vykoukla z kabinky. "Já se podívám, jestli někdo není venku a rychle vyběhni." "Dobře, až budu v kanceláři, tak Ti zavolám." "Ahoj." "Ahoj." Letmá pusa, a můj rychlý přesun z dámského na pánský záchod mě zklidnil, takže jsem se mohl věnovat úpravě svého zevnějšku. Za pět minut jsem už seděl v kanceláři. Na práci jsem neměl ani pomyšlení. Vztáhl jsem ruku po telefonu, ale pak jsem ji stáhl. Musím počkat. Nemůžu vypadat jak hladovej pes. Vydržel jsem to přesně pět minut. Zvedla telefon okamžitě, podle reakce bylo slyšet, že je ráda, že volám. Okamžitě jsem navrhnul, že bychom se mohli ještě dneska sejít, ale zarazila mě. "Víš Petře, dneska je pátek a přijede manžel, takže to necháme až na pondělí. Ale určitě mi zavolej, budu se na tebe těšit." Popřál jsem jí hezký víkend a zklamaně zavěsil. Jsem to ale vůl. Jak jsem si mohl myslet, že by ta včerejší a dnešní akce mohla znamenat něco víc, než jen uspokojení okamžité chutě jedné slaměné vdovičky. No nic, měl bych pomalu přemýšlet o tom, co budu dělat o víkendu. Odpoledne moje produktivita klesala tak rychle, že jsem to brzy zabalil. Když jsem vycházel na parkoviště, zahlédl jsem v dálce, těsně u výjezdu, známou postavu v černém kabátku. Alena. Právě mávala na nějakého chlapa, který stál u zaparkovaného auta. Rozběhla se a téměř dětsky mu skočila kolem krku. Následoval polibek, který jsem už u Aleny viděl. Dnes v poledne na záchodě. Pousmál jsem se při představě, že ten chlap, snad její manžel, při líbání slízne určitě pár mých spermií. Byla to nuceně komická představa a já se při ní zase tak moc nebavil. Nakoupil jsem v blízkém obchodě pár nezbytných a plánovaných maličkostí a vydal se na cestu domů. Večer jsem strávil v klidu svého bytu, podíval se na televizi, přečetl pár nových časopisů a brzy usnul. Po tom všem jsem to potřeboval. V sobotu dopoledne, jako každý týden, jsem se už v deset převlékal v plavecké hale, abych pak další dvě hodiny strávil na squashovém kurtu. Po pěti vyčerpávajících zápasech jsme se i s partou přátel přesunuli do sauny a nakonec skončili obědem v restauraci. Ačkoliv všechno bylo jako vždycky, neužíval jsem si tak jak obvykle. Při squashi jsem byl neuvěřitelně líný, v sauně, která ten den byla smíšená, mě ani moc nezajímaly přítomné ženy a nakonec v hospodě jsem pivo, spíše než pil, jen usrkával. Jediné co mě docela pobavilo, a nakonec mi i pomohlo přijít na kloub tomu co se děje, byla Petra, moje platonická láska a stálá členka naší squashově-saunové party. "Ty Petře, ty nejsi dneska ve své kůži." povídala, když jsme se po různých přesunech v hospodě ocitli na okamžik vedle sebe. "Jak jsi na to přišla?" "Jednoduše. Vždycky, když jsme spolu v sauně, všímám si, jak kdo z vás chlapů, reaguje na přítomné ženy. Většinou jsou tam takoví, kteří jen hloupě civí, schovávají svoje tvrdnoucí péra a vůbec se chovají jako idioti. Ty jsi ale jiný. Taky pozoruješ, a téměř výhradně ženský, ale je vidět, že tě zajímají jen ty, které za něco stojí. Nikdy ti nestojí, ale je vidět, že k tomu nemá daleko. Vždycky jsem si přála být u toho, až tam přijde ženská, před kterou by se ti postavil a ty jsi s tím nemohl nic dělat. No a dneska jsi byl úplně mimo, Žádný zájem, nic, vůbec nic." Dostala mě, zamumlal jsem něco v tom smyslu, že mi není dvakrát dobře a zvedl se se slovy, že dneska končím. Petra se mě tázavě prohlédla a řekla, že končí taky. Za chvíli jsme z haly vycházeli spolu. Vzal jsem obě naše tašky, zavěsila se do mne a dali jsme se přes parkoviště směrem k centru. Když jsme vycházeli na ulici, právě na parkoviště vjíždělo auto. Jen letmo jsem po něm přejel očima, ale to stačilo, abych zpozorněl. Alena. Samozřejmě, že ne sama. Auto řídil nějaký chlap, dost podobný tomu, se kterým jsem jí viděl včera. Manžel? Petra moji reakci postřehla, včetně mého zjevného rozladění. "Á, tady se asi něco děje. Kdo to byl?" "Ále, jedna kolegyně z práce." "No a co? Jak jste spolu daleko, povídej." Petra na tom ještě více se do mě zavěsila a bylo vidět, že se přímo tetelí a těší se na podrobnosti. "Zklamu tě, Petruško, nic zvláštního. Jenom pracovní vztahy." Zalhal jsem. "Hele, jsem sice na ženský, ale to neznamená, že jsem blbá. Natolik chlapy znám, abych viděla, že ti ta ženská není lhostejná. No nic, když nechceš povídat, tak nepovídej." Docela mě to naštvalo, takže jsem Petru doprovodil na roh, kde se naše cesty rozcházely a rozloučil jsem se s ní. Jindy bych ji stoprocentně vyprovodil až před její byt, garsonku skoro stejnou jako mám já, dneska jsem však chtěl být co nejdřív sám. Jak jsem se blížil k domovu, dostal jsem na sebe docela pěkný vztek. Proč se nechám tak vytočit. Vždyť Petra je asi můj nejlepší kamarád. Normálně bych k ženský takový vztah asi mít nemohl, ale ani u Petry tomu tak nebylo vždycky. Poznal jsem ji při své první návštěvě v hale, kdy jsem se s partou teprve začínal sbližovat. Po hře jsme společně zaskočili do sauny a pro mne to tentkrát byla vůbec první společná sauna. Je jasné, že jsem z toho byl docela paf. Zvlášť, když jsem tam tenkrát narazil právě na Petru a její kamarádku Simonu. Obě holky byly skutečně vyjímečné. Obličej, vlasy, prsa, nohy, zkrátka celé tělo, jednoduše super! Navíc z nich dýchalo něco, s čím jsem si dlouho nevěděl rady. To se ale brzy vyjasnilo. Kroužil jsem okolo nich celou dobu, snažil se ze všech sil. A stálo mě to sil opravdu hodně. Hlavně to, aby se mi nepostavil můj čurák, protože mě obě vzrušovaly tak, že to nebylo téměř k vydržení. Ony to poznaly, takže si ze mě celou dobu poměrně slušně utahovaly. To bylo taky jediné štěstí, jinak bych asi poté, co se sauna vyprázdnila a zbyli jsme tam jen mi tři, na jednu z nich a nebo najradší obě, vrhnul. Nakonec jsme skončili v restauraci a docela slušně se tam společně opili. Začali jsme si pochopitelně tykat a protože jsem tenkrát ještě nebydlel v centru, probudil jsem se ráno v Petřině garsonce. Tedy probudila mě ona. I přes bolavou hlavu a žaludek, který se nechoval dvakrát rozumně, jsem zavětřil a začal se připravovat na docela příjemné ráno. Zvlášť, když Petra převzala iniciativu, poslala mě do sprchy, nabídla koupací plášť a já za chvilku už seděl u stolu s maxihrnkem kouřící kávy plný očekávání, co bude dál. A bylo. Petra si sedla naproti mne a začala povídat. Chvilku jsem poslouchal a postupně jsem ztrácel více a více náladu. Z Petry vypadlo, že není vůbec na chlapy, má ráda jenom ženský, momentálně Simonu. Je ale ráda, že mě poznala. Jsem prý moc príma a hrozně by si přála, abychom byli kamarádi. Ví, že to pro chlapy není snadné, ale jak mě měla možnost za to odpoledne poznat, myslí si, že se mnou by to určitě šlo. To bylo před pěti lety. Dneska jsme s Petrou skutečně ti největší kamarádi. Z její strany je to kamarádství určitě nefalšované. Z mojí, to jsem se jí ale nikdy neodvážil řící, to zas tak nezištné není. Je jasné, že o mě, jako chlapa, nejeví zájem. Ale když vidím v sauně tu její překrásnou a vyholenou kundičku. Ty skoro černé závojíčky, které se musí při vzrušení nalít do neuvěřitelných rozměrů a hlavně, její poštěvák (ne poštěváček ale skutečně poštěvák, který svou velikostí předčí i mnohé malé čuráky), mám chuť vykašlat se na její orientaci a mrdat ji až do úplného vyčerpání. Ach jo!