Barbara vedla Alfréda tímto směrem. Když prošli lesem a stanuli pod těmito skálami, nacházeli se na pěkném paloučku. Byl travnatý a skoro bez svahu. Uprostřed tohoto palouku byla menší skála, o kterou se opíralo několik obrovských balvanů. Angličtí zahradní architekti by dokázali uspořádat tímto způsobem park, tady se však architektury ujala sama příroda. Barbara se vytrhla z ruky Alfréda a běžela ladným krokem ke skále. Alfrédovi se zdálo, že se snad ani země nedotýká. Hvězdy se jí třpytily ve vlasech jako diamanty. Alfréd stál a pozoroval tu nádheru. Louka a okolní lesy voněly minulým dnem, ale i očekáváním rána.

Ptáci spali. Ale s prvním slunečním úsvitem se louka změní v koncertní síň. Barbara pohodila hlavou a plavé vlasy se jí roztočily kolem její krásné, štíhlé tváře. Měla je již značně dlouhé a Alfrédovi se ten její nový účes líbil. Jako zmámen šel loukou za jejíma jasně modrýma očima. Jako za přeludem, jež vystoupil z temna lesa. Pak stanul před ní a počal vnímat i její vůni. Vůni, co se mísila s vůní lesa, louky, včerejšího dne a nastávajícího rána. Jeho oči se počaly třpytit touhou, kterou Barbara dobře znala.

Alfréd byl sice již muž, ale jeho zjev připomínal spíše chlapce. Pozvedla ruce a objala ho. „Tady, Alfréde, postavíme stáje a tady se budou pásti naše koně,“ řekla. „Ano Bab, tady je to nejkrásnější místo na světě. Hlavně však, že tu jsi ty.“ „Vždy tu budu, lásko moje“, šeptala, zajela rukama pod jeho sako a svlékla ho. Pak se počala zabývat černou kravatou, kterou si musel na pohřeb obléknout. Košile byla další překážka její nečekané touhy. Nedočkavě rozepínala knoflíček po knoflíčku, když však zahlédla Alfrédovo vzrušení, úmyslně zpomalila své počínání. Viděla jeho touhu, jeho oči byly lesklé, jako ty hvězdy, co se třpytily nad jejich hlavami a jeho zrychlený dech jakoby řezal do její touhy. Když konečně obnažila jeho hruď, klouzal její pohled po krásných, mužných prsech, které se ladně zužovaly ke štíhlým bokům. Šílela po něm, ale chtěla vybičovat svou touhu k nesnesitelnosti. Chtěla konečně poznat to, co cítil on, když se jí zmocňoval. Chtěla jednou pochopit pocit muže, který si směl s ženou nakládat podle své libosti. Dnes bude ona ta, co použije jeho tělo ke své útěše. Dnes se stane dobyvatelkou, dnes zvítězí nad svou slabostí, vždy mu dát to, po čem touží. Dnes bude mít ona ten pocit převahy a mužnosti.

Líbala jeho bradavky, jež se jako jemné body tyčily na jeho svalnatých prsech, jeho ploché břicho. Pak se počala zbývat jeho kalhotami, nepřestávala horlivě pracovat, dokud před ní nestál zcela nahý. „Jsi krásný Ale, takhle nazí tu budou běhat naše koně. Když tě vidím, dovedu si představit ta krásná zvířata, o kterých sním. Ty jsi zrovna tak ušlechtilý.“ Pozorovala se zálibou jeho svalnatý zadek, který jakoby ponechával vynikat štíhlým bokům. Rovná pevná stehna se pod koleny měnila v silná lýtka. S potěšením pozorovala jeho vzrušené přirození. Jako mohutná síla se zvedalo do výše, trochu zahnuté. Na jeho konci se omamně rděl jeho žalud, jehož předkožka ho již dávno přestala chránit. Celé toto mužství bylo připravené pro vlhkou rozkoš, k úlevě, k rozkoši, k plození nového života. Alfréd nebyl zarostlý, ochlupený na prsou a i v rozkroku měl málo chlupů. Barbaře připadal ještě více nahý, než ho Bůh stvořil. Přesto ji jeho černé chmýří, do kterého se halila jeho varlata, které bylo černé jako jeho vlasy, nečekaně silným orgasmem, který pojednou rozbouřil její tělo, vzrušilo. Bože, pomyslela si, samotný pohled na jeho tělo mne vzruší natolik, že se udělám a to se mne ještě nedotkl.

Pak se počala sama, pomalu odstrojovat a Alfréd šílel tou podívanou. Nejprve si chtěla svléci své smuteční šaty a zcela přirozeně požádala Alfréda, aby ji rozepnul zip. Otočila se k němu zády a jeho pyj se dotkl jejího zadku. Jakoby zapomněl, oč ho žádala, chtěl se zmocnit jejího těla, ale Barbara nepovolila. „Ne, Alfréde, dnes jsem se rozhodla, že použiji tvého těla, jak to již ty se mnou činíš dávno. Nebraň mi v mém rozhodnutí a rozepni mi jen ten zip,“ řekla milým a melodickým hlasem, hlasem, který přiváděl Alfréda k šílenství. Podstoupil, rozepnul jí zip a jeho žalud se přestal dotýkat látky jejích šatů. Cítil chladný noční vzduch na jeho jemné kůžičce a neubránil, aby si naň nesáhl. Musel se vší silou přemáhat, aby nezačal onanovat. Vždy, když na Barbaru myslel a ona nebyla doma, či on byl na cestách, onanoval v myšlenkách na ni. Ale dnes byla tady, byla u něj a pravděpodobně naň čekala neskutečná slast. Mimo toho, ještě nikdy před ní neonanoval, myslel si, že je to něco, co by neměla vědět, neměla znát. Jistě je onanování něco, co by žena o svém muži neměla vědět.

Barbara však jeho impulzivní pohyb, pohyb jeho pravé ruky na jeho přirození zahlédla. „Nebraň se svým pocitům, lásko moje,“ řekla. „Vím, že muži občas onanují, jen jsem to ještě nikdy neviděla. Udělej to pro mne, onanuj, lásko, prosím tě o to, onanuj. Alfréd ztratil souvislost se skutečným světem. Žena, kterou nade vše miloval, která stála dnes nad hrobem továrníka Desche, která přes smutek všech truchlících pozůstalých, lákala svou krásou, aby na ni neustále nepřestávali hledět, teď najednou chtěla, aby před ní onanoval. Jakýsi stud a strach sevřel jeho hruď, ale když spatřil, jak se Barbara před ním počíná svlékat, ztratil všechny zábrany. Onanoval jako malý chlapec, viděl její plná, pružná prsa, která vyklouzla ze sevření podprsenky a nechala rozkvést tu bohatou okrasu její hrudi. Když si svlékla kalhotky a on spatřil její ratolest mezi stehny, to hnízdo, jež tak rád vychutnával, chtěl se zmocnit jejího těla. Zabránila mu v tom. Poklekla pře ním a vzala je ho žalud do svých rtů. Okamžitě přestal onanovat a ona oběma rukama pevně uchopila půlky jeho zadnice. Pevné zadnice jež vzrušeně očekávala to navyklé vítězství nad ženským tělem. Chtěl uchopit její tělo, její ramena, boky, hladit její ňadra, stehna, položit své tváře na její břicho, zabořit ústa do voňavého hnízda, které schovávaly ve svém trojúhelníku její stehna. Barbara mu však nedovolila, aby se k ní přiblížil.

„Miláčku, onanuj, onanuj do mých úst, chci znát to chlapecké tajemství,“ řekla plnými ústy. Její prsty se pevněji zabořily do jeho sedacích svalů a nenechaly se odradit jeho konečníkem a vnikly hluboko do jeho vnitřku. Když ucítil její prsty ve svém konečníku, nejprve strnul leknutím. Pak, když pocítil tu rozkoš, které její prsty v jeho těle způsobovaly, blaženě roztáhl nohy a nechal je vniknouti ještě hlouběji. Alfréd si připadal jako v nebi, ta chvíle s Barbarou byla nepopsatelná. Jeho pubertální onanování pojednou nebylo hříchem, jeho sen o krásné ženě, klečel před ní a jeho ztopořený úd se nacházel v ústech, které miloval a vášnivě líbával. Cítil její jazyk, jak krouží kolem jeho žaludu, jak osahává jeho varlata tou rukou, která přestala svírat jeho zadek. Vše, co mne vzrušuje, všechna místa má v ruce v ústech a já tu bezmocně stojím a hledím dolů, na tu její krásnou, plavovlasou hlavu, pomyslel si. Nepřestával onanovat.

Pokračování příště...