Báseň trochu jinak

P r o g r a m o l y m p i á d y

Posílám ti list
chceš-li si ho číst
přijď si někdy hrát
budem s míči žonglovat
proderu se hustým křovím
k měkké tůňce ve strži
na kopečky vstoupím
ty na hřišti v žáru
vezmeš tágo k biliáru
a s šišatými míčky
zahraješ mi k stáru
*

J o g g i n g

Jitřní branou vplouváš
něžná kráso hlavy,
spánek z očí zouváš,
jasem k trsu trávy
uvazuješ.
Sinusovka vábných boků
- smyslných vln řeka -
rytmem pružných kroků
do srdce mi vtéká,
provokuješ.
A v tom srdci sen se zmítá,
žhavou stopu zanechal,
mizí v dáli. Den už svítá,
nevyslyšen jsem se ptal:
Kdy zas půjdeš?
*

T u r i s t i k a

Z těch podob, co kreslí trička,
se skrytá vlna vzdutá
neodbytně do mých očí vrývá.
Na vrcholu dvojkaplička
k pokleknutí skutá
portál touhy pootvírá.
Rozšířeny zpod úbočí
stoupají mé lačné oči
v sedle milostného mezka.
Po vrcholech klopýtají,
podráží je hladká stezka,
ve strži se ocítají.
Ozvěnou zní z kopečků:
Neotálej, chlapečku ...
*

Č e k á n í n a s t a r t

Přijď, milá, po deváté
To do světnice lehne stín
Jej paprsky luny polekáte
stříbrným svým síťovím
Tu pod lampou polotmu i poloden
rozjasní tvé oči rozesmáté
stín bude světlu podoben