Monika si stále pamatovala, jak jí Pepa moc ublížil. Chtěla se mu pomstít, ale nevěděla jak. Její kamarádka Marcela dostala dobrý nápad. Poslali přes internet Pepovi na mobil SMS zprávu tohoto znění: "Máš AIDS - tvá bývalá." Pepa nemohl zjistit, kdo to poslal, protože to bylo přes SMS bránu a měl tolik bývalých, že ho ani ve snu nenapadlo, která z nich to mohla být. Asi čtyři týdny chodil jako mátoha, bylo na něm vidět, jak zhubl, ale pak si konečně došel na testy a výsledek byl HIV negativní. Monice ty čtyři týdny týrání nestačily, chtěla pořádnou pomstu a tak vymyslela lepší plán. Odepsala jménem Pepy na homosexuální inzerát. Ta odpověď byla asi tohoto znění:
Ahojky klučíku, jsem nadrženej a chci tvýho klacka. Jestli mě chceš, tak přijď v sobotu ve dvě ráno do parku na Karláku k soše Božky Němcové. Budu mít růžovou růžičku a budu dělat, že tě neznám a že tě nechci. Rád si totiž hraju na heterosexuála, kterého znásilní homosexuál. Žádná jména, žádná telefonní čísla a žádná další schůzka. Jestli se ti do této hry chce, tak se tam objev.
Tvoje prdelka
No a Pepovi poslala pro vás jistě výstižný dopis:
Nazdar frajere, tvojí adresu jsem dostala od jedné mé přítelkyně. Tvrdí, že si dobrej kanec, jakému se nic nevyrovná a tak mě napadlo, jestli si nebudeš chtít nezávazně zašukat. Žádná jména, žádná telefonní čísla a žádná další schůzka. Jen se sejdeme a zase rozejdeme. Jestli se ti do toho chce, tak přijď v sobotu ve dvě ráno do parku na Karláku k soše Božky Němcové. Jen si, prosím tě, vem s sebou růžovou růži, abych tě poznala. Ona totiž ta má přítelkyně nevlastní tvou fotku a já bych to nechtěla omylem dělat s někým jiným než s tebou (když si prej tak dobrej).
Celá nadržená neznámá
Když Pepa dostal tenhle dopis, úplně mu ztvrdl. Tak oni si holky o něm říkají že je dobrej kanec. To mu lichotilo. To, že jeho bývalá nemá jeho fotku, ho ani nepřekvapilo. Nemá jí totiž žádná. Zvědavost byla větší než strach nebo nejistota a tak se rozhodl, že tam zajde.

SOBOTA 2:00 hodin
Pepa stál opřený o sochu Božky a v ruce držel růžovou růži přesně tak, jak po něm ta neznámá chtěla. Okolo chodil jen nějaký chlap, co by mohl dělat gorilu prezidentovi. Byl dost velkej, ale Pepa z něj neměl strach. Čekal asi ještě minutu a zrovna když chtěl odejít, tak k němu ta gorila přiskočila. "Ahoj zlato, tak mi tu svou prdelku ukaž, ať ti ho tam můžu fouknout."
"Nech mě bejt, ty úchyle." Křičel Pepa, ale marně.
Ta gorila si ho otočila čelem k soše. Jednou rukou si Pepu držel a druhou rukou mu sundaval kalhoty a trenky. "Nech mě, ty prase, já nejsem buzík!" To už Pepa řval, protože měl strašný strach. Věděl ale, že tohle místo v parku nebylo vybráno náhodou. Sem se totiž jen tak někdo ve dvě ráno neopováží. V tom ucítil jak mu ta gorila strká ten svůj ohromnej klacek do zadku. Čím víc se snažil stáhnou svaly, tím víc to bolelo. Řval bolestí, brečel a prosil, aby toho nechal, ale jak se zdálo toho chlápka to ještě víc vzrušovalo. Byl snad neukojitelný. Pepa se už v slzách začal modlit, aby se to zvíře, co bylo za ním udělalo. Pak bude po všem a bude už mít ty svý půlky u sebe. On se ale ne a ne udělat. Trvalo to asi tak šest minut a to se zdálo Pepovi jako celá věčnost. Ten chlápek ho pak vytáhl a dal Pepovi pusu na záda se slovy: "Tak dobrýho herce jsem ještě neměl." Pepa se bál otočit. Chvíli tam stál, ale pak se odvážil. To zvíře už tam nebylo. Rychle si tedy natáhl kalhoty a chtěl utíkat pryč. Nemohl se ale pohnout. Každý krok ho strašně moc bolel. Bože, on si snad měsíc nesedne. Brečel tam a pomalu došel k silnici, kde si stopl taxíka.
------
Z křoví se náhle ozval pláč. Byla to Monika. Konečně se pomstila. Sice to tomu praseti není dostatečnou pomstou, ale aspoň něco.