Bílé oči cizincovy
Zatímco hvězdy nejsou přes mraky vidět, měsíc svítí tuto noc jasně. Cítíš vůni přírody, čerstvý vzduch, který ve velkém městě nenacházíš. Možná proto ses vydala na tuto louku uprostřed noci. Je příjemné být sama, daleko od všech těch lidí. Procházíš se skrz trsy vysoké trávy a pozoruješ měsíc. Vůně trávy tě naplňuje vzpomínkami na dětství, na staré časy. Sundáš si boty a necháš je ležet na zemi. Procházíš se pěšky po louce, mokrá tráva ti příjemně studí nohy. Zvládla bys tady zůstat celou noc. Zvedne se vítr a zvlní ti vlasy, které za tebou zůstanou vlát.. Zavřeš oči, rozpřáhneš ruce a vnímáš celým tělem ten vítr. Cítíš se silně, nezávisle, majestátně. Cítíš, že máš celý svět před sebou, že vše špatné skončilo a jsi na cestě za štěstím.
Ale stejně jako vítr přišel, tak zmizel. Otevřeš oči a louka se zdá jiná. Temnější, smutnější. Příjemné stuzení nohou se změnilo v nepříjemné mrazení. Příjemný studený vzduch se změnil na mrazivý a nepříjemný. Přejde ti mráz po zádech. Nyní ti už nepřijde jako dobrý nápad zde být. Otočíš se a vracíš se zpět. Cesta, po které jsi sem šla, je náhle plná kamínků a tvrdých stonků které se ti zabodávají do paty. Hledáš své boty, ale nemůžeš je najít. Vždyť jsi šla rovně, co se stalo? Náhle máš pocit, jako by se ti do páteře zabodly jehly. Otočíš se. Kus před sebou vidíš siluetu, která se k tobě pomalu blíží. Mráz ti přejede po zádech, naskočí ti husí kůže. Začínáš mít strach. Pomalu ustupuješ, ale noha ti uklouzne na nějaké mokré větvi. Upadneš, instinktivně dáš před sebe ruce. Pod tebou jsou ostré kamínky. Snažíš se rychle vstát, ale uslyšíš přímo za sebou jemné došlapy
Ztuhneš. Silueta tě obejde. Podíváš se vzhůru. Je to muž střední postavy, do obličeje mu ale nevidíš. Natáhne k tobě ruku. Ač ho určitě neznáš, cítíš z jeho ruky bezpečí. Přijmeš ji a pomůže ti vytáhnout se na nohy. Konečně mu trochu uvidíš do obličeje. Čerstvě oholená tvář, pohublý obličej, velmi bledá kůže ale nejvíce tě zaujmou jeho světle oči. Jsou příliš světlé, skoro až bílé. Vyvolávají v tobě pocity, které sama nejsi schopná posoudit. Čekáš, že jeho hlas bude hluboký, proto tě překvapí, když je jemný a mladý.
„Je toto vaše, překrásná slečno?“ zeptá se. Zamrkáš a zatváříš se zmateně. Muž ti podává tvé boty.
„Aha, děkuji“ řekneš stále zmateně. Muž se pobaveně pousměje. Cítíš se před ním jako idiot. Muž se přiblíží a stojí jen malý kousek od tebe. Podíváš se mu do jeho světlých očí. Nedokážeš v nich vůbec číst, netušíš, jaké jsou jeho úmysly. Přesto máš pocit, že je tvůj přítel. „Jak se jmenuješ?“ zeptá se tě klidně. Otevřeš ústa, ale vyjde ti z nich jen chladný vzduch. Z nějakého důvodu se nervózně uchechtneš. Kdyby tě viděl někdo jiný, dozajista by si musel myslet, že jsi blázen. On se ale jen usměje. Jeho úsměv je tak uklidňující, ale zároveň tak matoucí.
Chytne tě za ruce. Z nějakého důvodu ti to přijde v pořádku, zatím je k tobě milý. Chytí tě za zápěstí, přitáhne si tě blíž k sobě. Dívá se ti do očí a usmívá se. Je to příjemné. Ale po chvíli stání ti dojde, že ani jednou nemrkl. A taky, že ti ruce svírá příliš tvrdě. Zkusíš něco říct, ale zmáčkne tvé ruce ještě víc a místo slov vyjde z tvých slov vzdech. Ale ne bolestivý, jak bys čekala. Slastný vzdech. Sama jsi překvapená. „Má překrásná, děje se něco?“ zeptá se klidným hlasem. Nevíš jak odpovědět. Díváš se mu do těch nemrkajících očí. Zmáčkne silněji. Teď už to opravdu bolí, ale z nějakého důvodu se nemůžeš hýbat, jen mu tiše pozoruješ oči, ty nemrkající oči.
Náhle zaboří do tvých rukou nehty. Teď už sykneš bolestí. Snažíš se mu vykroutit, ale sevření je silné. Pořádně zatáhneš, ale cítíš, že jeho nehty se zabořily ještě více do tvé kůže. Stále se mu díváš do očí stejně, jako se stále on bez mrknutí dívá do tvých. Zatáhneš, jak nejsilněji můžeš, vnímáš, jak se tvé ruce uvolňují, jak jeho nehty jedou po tvé kůži dál. Cítíš, že ti něco stéká po ruce, ale v tom okamžiku si nedokážeš uvědomit, co to je. Pustí tě. Ty se snažíš otočit a utéct, ale místo toho jen po otočení dopadneš na kolena. Ruce tě bolí, když se na ně podíváš, všimneš si, že na některých místech jsou od krve. Snažíš se zvednout, ale než se ti to podaří, stojí za tebou a popadne tě za krk. Snažíš se vyprostit, ale sevře ti krk, až skoro nemůžeš dýchat. Uslyšíš šepot, ten nejmrazivější a zároveň nejvíc poskytující pocit bezpečí, jaký jsi kdy slyšela.
„Ach, má přesladká, kam bys šla? Noc je ještě mladá.“ S těmito slovy ti svírá krk ještě víc. Zároveň cítíš jeho ruku, jak tě hladí po boku. Ztuhneš, nemůžeš dýchat, nemůžeš se hýbat. Tvé rty jsou naprosto suché, po celém těle ti z té zimy naskakuje husí kůže. Pomalu ti zajíždí pod tričko. Zaboří ti nehty do boku a pomalu jede nahoru. Jeho prsty jsou náhle jiné, nejsou tak jemné, jsou ostřejší, nebezpečnější. Skoro jako by to byly spíše drápy .Když se dostane na úroveň tvé podprsenky, vzpamatuješ se. Chytneš mu rukama jeho paži, kterou tě škrtí. Snažíš se vyprostit a na moment se ti to podaří, cítíš, jak vzduch prostupuje tvými plícemi. Nicméně on tě nenechá jen tak vyváznout, i přes tvůj odpor tě opět začne škrtit, zuřivěji než předtím. Jeho pravá ruka se zatím přesunula k tvým zádům. Během pár krátkých pohybů cítíš, jak ti jemně a zkušeně rozepnul podprsenku. Pustil tvůj krk a přesunul obě ruce k bokům pod tvým tričkem.
„Má překrásná, teď máš poslední možnost odejít. Anebo mi můžeš odevzdat své tělo,“ zašeptá ti do ucha a následně do něj kousne. Drápy ti zaryje do boku. Nemůžeš se na chvíli rozhodnout. Chceš být co nejdál od toho muže, na druhou stranu tě na něm něco přitahuje. Ta chvíle zaváhání tě ale stála tu jedinou možnost jak utéct. Muž vyjel oběma rukama z boků směrem na horu k tvým prsům. Po cestě jeho drápy prořezávaly tvou kůži jako by to byl papír. Ucítíš opět tu příjemnou bolest a stejně tak příjemné, ale děsivé stékání krve po tvých bocích. Jeho ruce se zastaví u tvých prsou a zmáčknou je. Cítíš nebezpečí, adrenalin ale zároveň i příjemný pocit, který ti vibruje celým tělem. Cítíš jeho ruce, jak ti mačkají tvá prsa, cítíš jeho pohled, i když ho nemůžeš vidět, cítíš krev, stékající po rukou i bocích, cítíš své bradavky, jak tuhnou v rukou útočníka. Jedním pohybem roztrhne celé tvé tričko, takže jsi před ním polonahá. Přestane ti drsně mačkat tvá prsa a zaměří se právě na bradavky. Silně je zmáčkne. Chceš slastně vzdychnout, ale jeho ruka vystřelí vzhůru a zacpe ti pusu. Zároveň cítíš, jak tě začal líbat na krku.
On si tě ještě víc přitiskne a začne kolem tvé bradavky kroužit svým ostrým nehtem. Poté přestane, pustí tvé prso i tvou bradavku a pomalu nehtem krouží ke tvým zádům. Zaboří své prsty, své drápy, do tvých zad a prudce trhne. Druhou rukou tě chytí pod krkem a škrtí tě. Nemůžeš dýchat, ale vnímáš každé jeho škrábnutí rukou, vnímáš teplý pocit krve stékající po tvých zádech. Cítíš, že zde umřeš. Tak proč je to ale tak příjemné? S každým tvým pokusem o vzdech, který je přerušen rukou svírající tvůj krk, cítíš další pohyb na svých zádech. A nejenom na zádech, přejede ti po paži, po stehnu, po břiše. Je mu jedno po čem. Každý pohyb jeho ruky bolí, po každém cítíš pocit sladkého opojení. Tvé vědomí tě začíná opouštět, svět před tebou tmavne.
Náhle tě vymrští před sebe. Dopadneš na břicho, ostré oblázky se ti zarývají do kůže i do jejích rozdrásaných částí. „Vstaň, má překrásná“. Ztěžka se otočíš. Stojí kousek od tebe a pozoruje tě. Podíváš se na tvé tělo. Krve je méně než sis myslela, ale rány stále bolí, nicméně příjemně. „Vstaň, předrahá, nenuť mě použít metody, které by se ti nelíbily.“ Zpočátku tě ty metody zajímají, ale nakonec tě vnitřní hlas v hlavě donutí poslechnout a vstaneš. Stojíš před ním, zakrvácená, s ránami, které ti tento muž udělal, s odhalenými prsy s tyčícími se bradavkami, na kterých stále cítíš doteky jeho prstů. Muž si tě prohlíží, pomalu ale pozorně. Chvíli takto stojíš. Pozoruješ mu obličej a snažíš se nevnímat kapky své krve ztékající z tvé sukně, snažíš se nevnímat vnitřní chtíč, který touží po další bolesti. Nechápeš, kde se v tobě tyto pocity berou.
Nadechneš se, aby ses ho na něco zeptala. Nevíš na co, ale potřebuješ přerušit to ticho, přerušit ten moment, kdy se nic neděje. Nadechneš se, ale nezvládneš vydechnout. Je opět u tebe a drží tě za krk. Nahne se k tobě a zašeptá „Ach, má přesladká, ty mě nemůžeš přerušovat. Chtěl jsem se dívat, chtěl jsem zhodnotit, jaké umělecké dílo jsem na tobě vytvořil“. S těmito pomalu pronesenými slovy sáhne na jednu ránu na zádech. Ne jemně, chce působit bolest. Stejnou jakou chceš ty pocítit. Zasyčíš, jak jeho prsty prohlubují ránu. Otočí si tě, jsi k němu zády. Sahá jednotlivě na každou ránu, ty je cítíš, jako by ti je znovu vytvářel. Přidřepne a strhne ti sukni i s kalhotkami.
Stojíš nahá, vítr zafouká a cítíš každou ránu, kterou ti udělal, cítíš každé místo, které ti sevřel, cítíš bolest na krku na místech, za které tě držel. Nevíš, kdo tento muž je, co po tobě chce. Ale chceš ho. Chceš to, i když sama netušíš co „to“ je. Otočíš se. Praští tě. Uděláš pár kroků dozadu. Dal ti facku, rychlou a bolestivou. Cítíš pálení na tváři.. Stojí a dívá se na tebe. Zkusíš k němu udělat krok, ale znovu tě praští. Protočíš se a dopadneš na všechny čtyři. Všechny kameny, větvičky a kořeny se ti zarazí do kolen a dlaní. Jen zvuk rozepínajícího se zipu. Slyšíš, jak klekl za tebe, chytil tě jednou rukou za krk. Je za tebou, ty před ním. Zajel ti nehtem na jednu stranu krku.
„Ach má překrásná, máš možnost žít. Ale je to to, po čem toužíš? Zakývej, pokud ano, zavrť hlavou, pokud ne“. Cítíš jeho ruku na svém krku, cítíš vítr na své nahé kůži, cítíš chladnoucí krev na svých prsou, cítíš jeho tělo, jak se tiskne k tobě. Rozhodneš se. Učiníš pohyb hlavou. Uslyšíš uchechtnutí, cítíš, jak jeho penis zajede do tebe. Cítíš, jak jeho nehet přejede přes jednu stranu krku k druhé, a cítíš teplou krev, jak z toho krku vychází. Svět kolem tebe exploduje. Po chvíli slasti přichází věčná temnota...