Umíral, nebo byl alespoň blízko smrti. Všude kolem jen mrtvá těla, krev, poházené zbraně. I sténání raněných pomalu umlkalo..Seděl zády opřený o kmen obrovského dubu a sledoval zapadající slunce, které barvilo oblohu do ruda. Rudé nebe a krev všude kolem, kolik dnes zemřelo mužů. Sám sebe

Umíral, nebo byl alespoň blízko smrti. Všude kolem jen mrtvá těla, krev, poházené zbraně. I sténání raněných pomalu umlkalo..Seděl zády opřený o kmen obrovského dubu a sledoval zapadající slunce, které barvilo oblohu do ruda. Rudé nebe a krev všude kolem, kolik dnes zemřelo mužů. Sám sebe se ptal kolik mu ještě zbývá času. Ještě v poledne byli všichni ti co tu teď leželi živí a plní energie. A teď? Raději zavřel oči a vychutnával si poslední doteky slunce na
své tváří. V tom se mu zdá, že polem někdo chodí. Ne není to klam, ještě jednou zavřel oči a znovu je otevřel. Překrásné nahé ženy přicházeli k mrtvým mužům, berou je za ruce a Ti najednou vstávají, když ani v této chvíli nepouštějí z rukou těžkou sekeru či široký meč. Jenže jsou tu najednou vždy dvě těla, jedno zůstává schoulené v kalužích krve, zkroucené posledními záchvěvy unikajícího života,
zatím co druhé teď už bez jakýchkoli ran s úsměvem následuje svůdné ženy. To si jen valkýry přicházejí pro další bojovníky aby je odvedly do Valhally dvorany bojovníků padlých v boji. Tam je čeká klid až do poslední bitvy s Obry, kdy naposledy tasí meče a oni padnou podruhé a naposledy. V tom zaslechl nějaké zvuky, už asi blázním. Už neměl ani sílu aby se otočil za zvukem lehkých kroků. Najednou stála před ním postava, tmavé dlouhé vlasy, pevná a vyzývavá ňadra, útlý pas a nádherné křivky nohou. Bojoval jsi statečně Jarle, jsi jediný kdo ještě dýchá a bohyně Freya si pro Tebe poslala. Má právo na polovinu zabitých mužů, teď si vybrala Tebe abys ji doprovodil na cestě do
jednoho z jejích devíti zámků Folkvang. Podej mi ruku smrtelníku! Cítil se najednou lépe, i bolest přestávala mučit jeho tělo. Nemáš na mě právo valkýro, Ty a ani tvá paní. Ještě žiju a nenechám se připravit ani o chvilku času jež mi byl vyměřen. Všiml si jak se její plné rty usmály a stejně tak si uvědomil, že je vlastně nahá. Tělem se mu počalo rozlévat vzrušení, najednou se cítil plný síly a chtíče. Jsi nejen odvážný ale drzý nezdá se Ti? Bohové viděli jak ste se postavili uctívačům ukřižovaného a chtějí se Ti odměnit, chceš snad zemřít jako starý a senilní stařík někde ve své posteli? Já se nebojím smrti a vím, že mě nikdy nezastihne beze zbraně a až budu umírat budu cítit jak mé prsty svírají meč a mí
nepřátelé umírají. Jsem jen obyčejný muž co chce ještě chvilku žít a milovat. Zaváhala jen na malou chvilku. Dobrá dostaneš svou odměnu. Zatleskala najednou jej obklopil zástup překrásných dívek.Nedokázal se ani pohnout když jej vysvlékali z poničené zbroje, stejně tak touha překonávala stud, když štíhlé prsty začaly rozvazovat tkanice košile i kožených kalhot. Najednou byl nahý,
obklopen snad pěti nádhernými dívkami a rány z nich ještě před chvílí prýštila krev se zavíraly. Zatleskala podruhé a dívky zmizeli stejně nepozorovaně jako
se objevily. Klekla si vedle něj stejně nahá jako on. Líbala jej a lehce se dotýkala nahého těla vystaveného jejím očím. Obdivoval se její kráse a pak se jí dotkl tak jemně jak jen to šlo. Probíral se bujnou hřívou havraních vlasů, objevujíc každičkým dotekem víc a víc z její krásy. Cítil jak si s ním pohrává, každičký dotek rtů jej spaloval víc a víc, stejně tak doteky blížící se k jeho mužství. Sedla si na něj a její prsty ho pevně sevřely aby ho vzápětí přijalo
její horké lůno. Oba se zachvěli rozkoší a z úst jim unikaly steny vášně. V dlaních cítil ta nádherná pevná ňadra a pak je konečně směl zlíbat, hrát si se vztyčeními bradavkami v tmavých dvorcích, vychutnávajíc si její vlnění. Vycházeli si vstříc a pranic se nebránili slasti z tohoto spojení. Ladnými pohyby svých boků jej přiváděla blíž a blíž neodvolatelné chvíli nejvyšší rozkoše, která
spalovala stejným plamenem i její nitro. Sevřel ji v náručí s úmyslem ji už nikdy nepustit, tiskli se k sobě v okamžicích kdy vášeň ovládala jejich těla aby nakonec ve stejné chvíli prožili okamžik nekonečné extáze. Ale ani v té chvíli jí nedovolil
vyklouznout z pevného objetí svých paží. Probral ho déšť a možná i pobavený hlahol mužů. To snad není možný, on žije, on si tady klidně spí. Hej Jarle, že jsi tu bitvu prospal. To už ale stával a začínal je peskovat kde byli tak dlouho. Ještě ten den ale ukryl do koženého váčku několik dlouhých havraních vlasů, ten váček pak nosil na krku a nikdy ho nesundal. autor:Gisbern