Čekám na tebe… sedím v pokoji na židli… dívám se do okna… vidím stromy… a na nich poslední zbytky listů… jak vlají ve větru a ne a ne spadnout… slyším klapnutí dveří… vím,že to jsi ty… ale neotočím se… protože hledím na tu krásnou barvu podzimu… odlesky oranžové a červené v zářivé žluté… přiblížíš se zezadu… a já ucítím polibek na rameni… najednou mi šátkem zavážeš oči… chytím tě za ruce… co to děláš… protestuji… řekneš mi: Neboj se… nic to není… je to jen příjemné hraní… tak nechám klesnout svoje ruce… a očekávám co bude… na sobě mám jen černé krátké šaty… na ramínka… červené saténové prádlo… a tolik oblíbené černé punčochy… obejdeš mě… najednou na rtu ucítím… sladkou chuť… co to jen je… chutná to jako maliny… cítím opojnou vůni… olíznu si rty… dáš mi polibek… cítím horký tvůj dech… z mých rtů line se vzdech … polibky střídají se s chutí… co k hříšnosti mě nutí… au to pálí… led, ten svádí… kde jsi ho vzal… kde ho schováváš… aha už vím… ovoce zrmzlé ty máš… sám také sousto ochutnáš… nic nevidím, to mě trýzní… mé rty suché jsou a žízní… po doteku, po ovoci… máš mě pevně ve své moci… pak na krku svém pocítím… zmrzlou stopu objevím… potom tvoje rty… zase horko nechají… obejmu tě… ty moje ruce sundáš… políbíš mě na ně… a já cítím… jak hebká pouta obemykají má zápěstí… co děláš… nech toho… to už stačí… cítím,že se směješ… vím to… zvedáš mě… kalhotky mi sundáváš… na postýlku pokládáš… ležím, co dít se bude nevím… cítím jak horké rty… na stehnech lechtají… jak tvůj dech je rychlejší… líbáš mně…a mně to svádí… polibky co k hříšnosti vábí… nemůžu se tě dotknout… to mi vadí… ovšem tělo mé mi lehce radí… pohyby s tebou lehce sladí… roztáhneš mi snadno nohy… máš k tomu jisté vlohy… líbáš mě na poštěváčku… saješ ho a jazykem s ním zápasíš… že se mi to líbí… to už jistě víš… pak drsnost jeho pocítím… až závojíčky hebké okusíš… a proniknout do lůna mého se pokusíš… pak píseň vášně plná… bude jen mě zasvěcená… tělo celé chvěje se v extázi… z úst vzdechy vychází… pak posuneš se náhle výš… vyhrneš mi šaty… abys mi byl blíž… a ňadra pevně sevřeš v obětí… já pláču slzy dojetí… už chci ukojit svůj chtíč… ty najednou odcházíš pryč… co se děje… kdepak jsi… proč mě soužíš… vždyť po mě taky toužíš… najednou slyším cvak cvak… to bliká ten fotoaparát… mizera jsi… já nechtěla to… vždyť už není léto… mé tělo jako sníh bílé je… to od tebe ale podlé je… už jsi ho odložil… ruku na tělo mé položil… cítím jak prsty zkoumají… copak zase hledají… zkoumají knoflíčky bradavek… jak jsou velké a ztuhlé navenek… já cítím palčivou bolest… chci uvolnění… chci hříšné provinění… chci cítit tě v sobě… říkám to šeptem tobě… líbáš mě na pupíku… pak znovu na okvětním lupínku… pak mezi nohy vlezeš… a v minutce hříšnost mi sneseš… naplníš mé nitro touhou… trvá to jen chvilinku pouhou… a ve mně vytryskne plamen touhy… okamžik je to dlouhý… cítím jak buší mi srdce… cítím tvé nárazy prudce… cítím jak horko rozlévá se po mě… a pak cítím i teplo v sobě… rychlovka maličká stačila chvilička… a už je spokojená tvoje samička…