Po několika náročných dnech ve Varšavě jsem zamířil zpět do své vlasti, a abych ušetřil trochu času, jel jsem nočním vlakem. Abych měl klid, tak jsem si připlatil za lepší lůžko. Když jsem na nádraží hledal, který je to vagon, zjistil jsem, že k němu se nikdo moc nehrne, průvodčí mi dokonce řekla, že odtud jedu tímto vozem jediný. „Bývá to takhle často?“ zeptal jsem se. „Ani ne, ale ve všední den jezdí spíš míň lidí, myslím, že by měl cestou ještě někdo přistoupit,“ dostalo se mi odpovědi.
Kupé bylo fajn, bylo určeno pro čtyři lidi, ale měl jsem v něm být celou cestu sám, což mi moc nevadilo. Když jsem se zabydlel a vlak se rozjel, šel jsem se podívat, po vagóně, jak byl vybaven a jestli tu byl prodej občerstvení. „Ano, něco k jídlu, čaj nebo kávu Vám prodat mohu,“ řekla průvodčí, „ale Poláci mají zákaz prodeje alkoholu ve vlaku, takže nám ho nedávají vůbec, ani pro prodej u nás.“ „To asi nevadí. Myslím, že tu nějakou zásobu mám,“ řekl jsem a trochu se culil při pomyšlení na několik lahví polské vodky v mém kufru. „Jestli chcete, tak s Vámi podělím.“ Průvodčí se na mě podívala trochu přísně, ale pak řekla: „Asi se stavit mohu, cesta je dlouhá a nikdo jiný tu vlastně není. Ale jsem ve službě, takže to s tím pitím moc nevidím.“ Do kupé jsem se tak vracel s příslibem, že možná budu mít návštěvu.
Ono by bylo o co stát, velmi hezky upravená, tak 30 let, navíc stejnokroj dokázal dělat divy. Postavu měla takovou normální, plavé vlasy velmi pečlivě upravené. Opravdu jsem se návštěvy dočkal, stavila se asi o hodinu později se slovy: „Musela jsem zařídit pár věcí, ale máte pravdu, cesta bude ještě dlouhá, tak za společnost budu ráda, s kolegyní z vedlejšího vagonu si stejnak nějak nerozumím…“ Takže jsme začali tím, že jsme ji trochu pomluvili. A pak jsme probrali několik dalších věcí ala počasí. Opět jsem ji zkusil nabídnou polskou vodku, opět se na mě trochu zatvářila. Jal jsem ji proto přemlouvat a navrhl, že k tomu můžeme zakousnou klobásu, kterou jsem si také vezl. Netrvalo dlouho a občerstvení se podávalo.
Vypili jsme toho jen symbolicky, a tak jsem zkusil další krok. Zabodovat u této průvodčí by mi nevadilo, navíc sex ve vlaku jsem ještě neměl. Zkusil jsem navrhnout hru na pravdu, kdy ten druhý musel zodpovědět otázku nebo pít. Zaobalil jsem to tak, že se vidíme nejspíš jednou v životě, tak proč to nezkusit a trochu si „nezablbnout“. Opět se tvářila všelijak, že je ve službě a nemůže se opít, že by mohla mít problémy. Navrhl jsem pít menší dávky, po chvílí váhání na to kývla. Hra začala dost pomalu, nejdřív to byly hodně obecné otázky, ale sem tam si někdo z nás lokl, takže zábrany trochu povolovaly. Dozvěděl jsem se mj. že je singl, proto jezdí tyhle služby, že její poslední ji zahnul a není to tak úplně dlouho.
Bylo na čase přejít do ofenzivy, buď se začít dovídat věci nebo jí opíjet. Nicméně malý ruměnec ve tvářích už měla. „Už jste někdy něco měla s pasažérem?“ Zkusil jsem trochu zvednout laťku. Nenapila se: „To se těžko vysvětluje. Jednou jsem jela dost nacpaným vlakem, lokálkou, kontrolovat lístky jsem nemohla, jak byl plný. Jela nějaká dětská skupina a jejich vedoucímu, co se stál těsně za mnou, se postavil, což jsem ucítila. Trochu provokativně jsem mu pak vrtěla pozadím, ale nic z toho nebylo.“ Čili se ukázalo, že je trochu mrška, to je dobře. Já dostal podobnou otázku, kdy jsem pravdivě řekl, že ve vlaku jsem zatím nic neměl. Ve stupňování otázek jsem pokračoval, dozvěděl jsem se, že o to přišla docela pozdě, až v jednadvaceti, ale že partnerů vystřídala dost. Nejradši že to že to má volné přírodě ideálně někde v lese u vody. A že na to má oblíbené místo, které mi popsala.
Vodka z flašky relativně mizela, bylo na čase na další tah. „A co si trochu užít a mít zážitek, který se zatím nám oběma vyhnul?“ Napila se a řekla: „Proč vlastně ne, stejně mám na starost jenom tebe.“ Přirozeně už jsme si mezitím stihli potykat, takže to byla průvodčí Lenka, naklonila se směrem ke mně, začali jsme se líbat a rukou mi zajela na rozkrok, kde se už nějakou dobu rýsovala boule, kterou jsem se snažil zakrývat. Líbání si chtěla asi užít, trvalo to déle, než bylo obvyklé. Pak to šlo docela rychle, sundala mi tričko, stáhla částečně kalhot a začala se věnovat mému přirození. Já jenom stihl ji rozepnou sako a halenku, takže prsa mi teď utekly.
Po chvíli kouření, kdy Lenka uznala, že je v pozoru už dost, si vyhrnula sukni, stáhla kalhoty a nasedla na mě. Ačkoliv se mohlo zdát, že to bude spíš divoška, dost tomu naznačovala, tak začala velmi pomalu jezdit a každý zásun si vychutnávala. Já využil příležitost a zbavil jí saka, halenky a podprsenky, přede mnou se tak objevily kozičky akorát do ruky. Vlastně jsem je hned začal ohmatávat. Lenka na mě mezitím stále pomalu jezdila, jednou rukou si masírovala poštěvák a stále si to všechno vychutnávala. A já ji nechával, protože mi to bylo taky příjemné.
Vlak najednou začal zpomalovat, až zastavil. Lenka se radši podívala z okna, načež pronesla: „Sakra, Krakov!“ Víc asi nebylo potřeba. Stáhla si sukni, rychle si nandala halenku, sako, zkontrolovala si, jak vypadá, a když zjistila, že to není nejhorší, tak vyrazila ven vyřizovat nové cestující. Když zavírala kupé, tak mi ještě stál a já koukal jako by mi uletěly včely. Nechala tu podprsenku a kalhotky. Takže se vrátí. Nicméně oblékl jsem se podobným způsobem jako ona, otevřel okno a sledoval, co se bude dít na peroně. Ačkoliv bylo vidět, že něco vypila, tak se Lenka snažila chovat tak dobře, jak to její profese vyžadovala. Nakonec vyřídila čtyři cestující, co přistoupili, jestli jsem dobře postřehl, tak jeden manželský pár a pak dva mladíky, kteří po ni docela koukali, ale mě bylo jasné, že přišli pozdě.
Když se vlak zase rozjel a ostatní už byly ve svých kupé, tak se Lenka vrátila. „Omlouvám se, ale je ti jasné, že mám povinnosti. „To ano, ale teď už neutečeš jen tak!“, přičemž jsem ji chytil za boky, otočil tak, že se mohla chytit žebříku, kterým se lezlo na palandu, stáhl ji sukni a poslal jí ho tam zezadu. Bylo znát, že ji hra, kdy nemá navrch baví. Alespoň takto. Vnikal jsem do ní pomalu, asi jako ona na mě prve jezdila, ale vždy jsem přirazil. To jsem doplňoval slovy: „Tohle se dělá? Utíkat uprostřed? Za to dostaneš!“, a přitom jsem ji lehce plácnul po zadnici. Vyjekla trochu překvapením, ale nebránila dalším.
Pomalu mě to úplně nebavilo, tak jsem začal zrychlovat. Nejdřív nic neříkala, ale pak začala mumlat něco o tom, že mám zpomalit. Moc jsem na to nedbal, spíš jsem jí dal ruku na pusu. Po chvíli jsem tak nasadil solidní tempo, Lenka už neprotestovala, zato začala dost nahlas vzdychat, dalo by se říct až hýkat, tedy pokud o nás do teď nikdo nevěděl, tak teď už mohl. Netrvalo to dlouho a prohnula se v orgasmu.
„Bylo to hezký, ale teď raději pomaleji, mám to tak radši a nemusí všichni vědět, že to děláme,“ usmála se na mě. Sundala ze sebe také oblečení, nechala si jenom punčochy. Zkusili jsme využít prostředí, kdy se Lenka nejdřív přichytila na žebřík, kterého se pak přidržovala, když jsem do ní vnikal, nohy otočeny do vzduchu. Sice to bylo zajímavé, ale asi po dvou minutách jsme to kvůli vzdali, Lenku tlačily příčky do zad. Tak si na mě zase sedla na koníčka a pomalu si to začala vychutnávat. A aby to bylo zajímavější, tak jsem co chvíli přirazil. Netrvalo dlouho a udělala se podruhé.
„A teď je řada na tobě,“ řekla a začala mi ho kouřit. Na to, jak měla ráda spíš pomalejší akci, tak teď začala předvádět hluboký orál, až se chvílemi trochu dávila, ale vzhledem k tomu, že jsem si to jenom užívala, tak mohla kdykoliv přestat. Netrvalo to dlouho a udělal jsem se jí do pusy. Vysála mě celého, nikde nezůstala ani kapka. Chvíli jsme ještě leželi vedle sebe, ale po chvíli se zvedla a začala oblékat. Upravila se, jak to šlo, její předtím pečlivý účes se rozpadl při závěrečném kouření prakticky rozpadl. „Musím se taky vyspat, v noci ještě párkrát stavíme a já se zase nemůžu po nádraží potácet.“ Dala mi pusu a zmizela. Měla pravdu, byl čas jít si lehnout, aby člověk něco naspal.
Ráno jsme se k sobě chovali korektně, pouze jsme pokračovali v tykání, ale přítomnost ostatních cestujících neumožňovala moc dalšího. Nicméně jedno gesto jsem si dovolil. Když vlak dojel do cílové stanice, tak jsem se při vystupování u ní zastavil a dal jí francouzák. Řekl bych, že řada kolemjdoucích tiše záviděla.

Black Mirror