Motto: tento příběh je pravdivý, jeho hrdinou je drobný český živnostník, jeho vrtačka a bedna s nářadím.

Bylo takové to pošmourné, podzimní odpoledne. Strašně brzo se stmívalo, a počasí vypadalo na déšť. Byl pátek, a tak jsem si na dnešní den naplánoval pouze kompletaci rozvaděče na jedné stavbě. Byl jsem s tím hotový kolem druhé, a začal jsem si nosit nářadí do auta. Chtěl jsem dorazit domů před tradiční pražskou zácpou. Zvoní mi telefon, na display nějaké číslo, které mi nic neříká. No nic, mačkám příjem hovoru. Do ucha mi začal znít ženský hlas. Představila se jako Hovorková, a že je učitelka, a že nemá přes týden čas, a jestli bych jí nepřišel domů převěsit svítidla, že si mě našla na internetu jako elektrikáře na Praze 5. Říkala, že má čas celou sobotu a neděli. To se zase nehodilo mě, ne že bych něco měl, ale chtěl jsem se jen tak válet, koukat do bedny a do počítače. Prostě relaxovat. Navrhnul jsem jí, že bych se na to přišel podívat ještě dnes, případně bych vše u ní udělal do dnešního večera. Zakázek zase není nikdy dost, a tak se řídím heslem neříkat hned ne.

Bydlela v nové zástavbě ve Stodůlkách. Přišla mi otevřít žena ve středních letech. Na očích brýle, úzká dlouhá sukně, pletený rolák ke krku, a světlé vlasy stočené do drdolu. No , říkám si, typická učitelka, profese se holt nezapře. Nahlas slušně zdravím, odpouštím si radši takové ty klasické fráze typu, tak paninko o co jde a podobně. Co mě čeká, je naprosto jasné. Už v předsíni na zemi je pod vývodem na světlo připravená krabice. Tak je to i v ostatních místnostech. Má dokonce vlastní žebřík. Vracím se do auta pro vrtačku a bednu s nářadím. Jsem zvyklý si po sobě i uklízet, tak rozkládám pod žebřík krycí plachtu a pouštím se do montáže.

„Vidím, že jste úplně samostatný,“ slyším její hlas pod sebou, „ jestli vám to nebude vadit, půjdu se do ložnice převléknout, právě jsem se vrátila ze školy.“ Ujišťuji ji, že opravdu nic nepotřebuji, a pokračuji v práci. Nevím jak dlouho byla někde v ložnici, namontoval jsem dvě svítidla v chodbě, jedno na WC, a osadil šest bodovek v koupelně. Pak jsem si začal stěhovat věci do kuchyně, kde jsem chtěl pokračovat.

Když jsem vešel do kuchyně, zdálo se mi, že u vařiče stojí úplně někdo cizí. Měla volně rozpuštěné vlasy, trochu se namalovala, a měla oblečené krátké domácí šaty, hluboko rozepnuté do výstřihu. Tak to byla taková změna, že jsem chtěl prvně slušně pozdravit cizí osobu. Prozradil jí její hlas. Ptala se, jestli bych si nedal kávu, že ona se musí vždycky povzbudit kávou, když přijde ze školy.

„Tak tu kávu si s vámi dám rád,“ říkám, a naschvál zdůrazňuji to slovo s vámi. Mile se usmála, a začala připravovat hrníčky. Dál jsem se věnoval montáži. V kuchyni bylo stropní přisazené svítidlo, a když jsem chtěl slést dolů ze štaflí pro žárovky slyším její hlas, jestli nehledám tohle. Kouknu dolů, a ona má v natažené ruce dvě krabičky se žárovkami. Jak tu ruku natáhla, šaty se jí trochu na rameni svezly do strany, a já měl z té výšky její prsa jak na dlani. Nato, že neměla podprsenku, je měla pěkně pevné a krásně tvarované. Takový ten typ pevné hrušky. Byl jsem teď delší dobu sám, tak mě ten pohled nažhavil do ruda. Když jsem si od ní ty žárovky bral, naše ruce se na okamžik potkaly. Měla je krásně horké, a jemné. Chtěl jsem jí poděkovat, a přitom se jí dívat do očí, jak se to sluší, ale nemohl jsem odtrhnout pohled od jejího výstřihu. Jak jsem tam stál na tom žebříku, měl jsem vlastně svůj rozkrok v úrovní její hlavy. Všiml jsem si, že ona se mi zase upřeně dívá na místo, kde jsem měl v kalhotách ukryté své mužství. Ta chvíle předání dvou krabiček se žárovkami mi připadala nekonečná.

„Aha, promiňte,“ pustila konečně krabičky z ruky, „trochu jsem se zamyslela.“ No jo, holka, zamyslela, říkám si pro sebe potichu. Ale nad čím? Montuji žárovky, nasazuji kryt svítidla, a chci se stěhovat do obývacího pokoje.

„Pojďte si vypít tu kávu, ať ji nemáte studenou!“. Volá na mě, a ukazuje rukou na jídelní stůl u okna v kuchyni. Sedám si naproti ní. Nemám rád, když se nějak pořád mlčí, a tak začínám rozhovor na téma učitelé a dnešní žáci. Postupně roztává, a tak si povídáme o zvonících mobilech ve třídě, přecházíme na hrůzy stěhování, které právě prožila, a já se postupně dovídám, už s ní manžel nežil déle jak rok, a že se teď rozvedli. A on ji jako majetkové vyrovnání koupil tento byt. Říkám jí, že jsem taky teď sám, a že má alespoň doma klid. Měla velké modré oči, ve kterých jsem se bezedně utápěl.

Pokračoval jsem montáží v obývacím pokoji. To bylo vlastně poslední svítidlo. Když jsem byl hotov, poprosila mě, jestli bych jí ještě nevybalil stojací lampu, která ležela v krabici, v rohu pokoje. Klekl jsem si tady vedle krabice, a začal jí rozbalovat.

„To jsem zvědavá, jestli to bude ta, co byla v obchodě,“ řekla, a klekla si naproti mně, a pomáhala mi rozbalovat krabici. Nevím jak se to stalo, možná to chtěla ona, nebo jsem to udělal naschvál já, ale naše ruce se najednou opět setkaly. Neucukla, naopak, zaklesla se malíčkem mezi moje prsty. Přestal jsem pohybovat rukou, a zadíval jsem se jí do očí. Nevím co mě to napadlo, ale jak jsem se do těch hlubokých studnic zase ponořil, pohladil jsem jí druhou rukou na tváři. Úplně se k mé dlani přitiskla, a pevně mi sevřela ruku na krabici. Zůstala jako v křeči přitisknutá k mé dlani, a pevně mě svírala za ruku. Hlavou mi běželo tisíc myšlenek, co teď? Mám se odvážit se pohnout? Byla to od ní jasná výzva! Ale co dál? Opatrně jsem naznačil rukou na její tváři, že si ji přitahuji k sobě, abych jí mohl políbit. A to taky byla poslední moje iniciativa, kterou jsem chtěl převzít situaci pod svou kontrolu. Ten nepatrný pohyb v ní ale vyvolal bouřlivou reakci. Potom už byl vývoj situace zcela v její režii.

Prudce mě k sobě přitáhla, a začala mě líbat po celém obličeji, krku a uších. Byl jsem tak překvapený, že jsem se nezmohl na odpor. Na odpor? Proč vlastně? Opatrně jsem jí hladil po hlavě, a ramenou. Ona odsunula krabici co byla mezi námi, a mírným tlakem ně donutila lehnout si na záda na koberec. Vše probíhalo beze slov, v naprostém tichu. Vyhrnula mi tričko, a zasypala můj hrudník a břicho polibky. Ucítil jsem její ruce, jak mi rozepínají kalhoty. Přistoupil jsem na její hru, a nekladl jsem žádný odpor. Stáhla mi kalhoty, i slipy najednou. Posadila se na mě, a já jsem ucítil její vlhkou mušličku na svých stehnech. Neměla žádné kalhotky! Reakce mého mužství na toto zjištění byla okamžitá. Ona ho opatrně vzala do ruky, a sama si ho zavedla do své horké mušličky. Přitiskla mi ruce ke koberci, a začala jemně přirážet. Opatrně jsem opětoval její pohyby. Její dech se zrychloval, házela hlavou ze strany na stranu, a já jsem cítil, jak mi její šťávy stékají na břicho a stehna. Její první vlna vyvrcholení byla tak mohutná, že jsem něco takového ještě neviděl. Přisála se ke mně jako klíště, celé její tělo se chvělo prožitým vzrušením. Její mušlička mi pravidelnými stahy masírovala můj nástroj. Chtěl jsem si ji otočit pod sebe, ale jemně mě zase přitlačila ke koberci. Její druhá vlna vyvrcholení byla ještě mohutnější než ta první. Pot z ní stékal proudem, stejně jako z ní vytékaly její šťávy. Pevným stahem své jeskyňky mi ale pořád pevně svírala moje mužství. Když přišla trošku opět k sobě, pohladila mě po tvářích, a začala mě líbat od krku dolů, až se dostala k mému nástroji. To jsem začínal být v transu zase já. Vzala mi ho do úst, horkými dlaněmi mi sevřela můj pytlík s kuličkami, a pomalými pohyby hlavou a jazykem mě začala dovádět k vyvrcholení. Několikrát přestala těsně před mým vyvrcholením, aby pak, až jsem se trochu uklidnil, začala dráždit můj ztopořený úd ještě s větším zaujetím. Když jsem pak dosáhl vyvrcholení, bylo tak silné, že mě brněly i prsty na rukou, a před očima se mi na chvíli zatmělo. Vysála mě do poslední kapky.

Leželi jsme vedle sebe na koberci, a zhluboka oddychovali. Otočila se ke mně, a zeptala se mě, jestli u ní nezůstanu na večeři. Protože jsem neměl nic domluveného, byl jsem sám, a na nikoho jsem se nemusel vázat, tak jsem s nadšením souhlasil. Připravila kotlety se zeleninou a chlebem. Při přípravě jídla jsem se dozvěděl, že se jmenuje Eva, že do školy musí chodit tak asexuálně oblečená. Když mi nabídla víno, pochopil jsem, že je to jasné pozvání, abych u ní strávil noc. Věděla přece jasně, že jsem přijel autem.

V ložnici jsem pak prožíval celou noc slast jejích a svých vyvrcholení. Nevím jak to dokázala, ale měl jsem na ni prostě chuť skoro až do rána. Dostal jsem se do takového stavu, kdy jsem byl pořád vzrušený, a neustále jsem dobýval její jeskyňku. Ona na oplátku mě vždy dokázala přivést zpět, když už jsem ochaboval. Na tu noc, která proběhla už před pár lety nikdy nezapomenu. Nad ránem jsem od ní odjel, a od té doby už jsme se nikdy neviděli.

A přátelé vězte, že tento příběh je pravdivý, ten elektrikář se totiž jmenuje Pavel.