Linda stála na autobusové zastávce a pevně k sobě tiskla stehna. Litovala, že se nevyčůrala v práci, ale protože si povídala s přítelem, nestihla to a musela pádit na autobus. Držela to v sobě celé odpoledne, jelikož neměla čas si odskočit, ale nevypila moc kafe a tak se ji nechtělo tolik čůrat.
Teď ale byla zoufalá, a autobus měl přijet každou chvíli. Věděla, že to domu nevydrží. Tak byla v pokušení se někde trochu počurat, ale na zastávce stál nějaký chlápek a tak nechtěla čůrat před ním. Jenom zkřížila nohy a pokoušela se to vydržet, dokud se nedostane domů.
Autobus přijel, ona nastoupila, vyšla po schodech nahoru a sedla si dozadu. Horní patro bylo prázdné, takže si mohla ulevit, aniž by ji kdokoliv viděl. Přemáhala se a předkláněla se zepředu dozadu, ale věděla, že to nemůže zvládnout, aniž by se nepočůrala. Na příští stanici autobus zastavil, a hrůza všech hrůz, přistoupili dva kluci a sedli si blízko Lindy. Teď už se nemohla udržet. Málem se rozplakala a pomyslela si, "Ach ne, já si načůrám do kalhotek. Už to ze mě skoro teče."
Musela to udělat a brzy! Proč jen byla tak hloupá a nevyčůrala se v práci, když měla možnost? Jedno bylo jisté - každou chvíli to udělá do kalhotek, a ty dva kluci to uvidí. Autobus se kodrcal po silnici, a jak nadskakoval, ucítila, že ji do kalhotek tryská čůrání. A znovu a znovu. Sevřela stehna ještě silněji, ale nešlo to zastavit.
O stanic dál kluci vystoupili. Sláva-byla opět sama! Doufala a modlila se, aby nikdo další nepřišel nahoru, protože potřebovala ihned čůrat dál, aby ji nepraskl močový měchýř, a pramínky moči ji tryskaly do kalhotek. Autobus se znovu rozjel a ona to jenom pouštěla dolů, moč se jí vsakovala do kalhotek, stehen, nohou a sukně. Stříkalo to z ní a hlasitě to šplíchalo všude kolem na podlahu. Doufala, že nikdo za zdola to neuslyší. Chtěla vykřiknout úlevou, ale zůstala zticha a dlouze čůrala dál. Cítila, že jí zadní strana sukně prosákla, což bude vidět až půjde dolů ze schodů, aby mohla vystoupit. Až do nynějška si nikoho nevšímala, zajímalo jí jenom, jak se zbavit všeho čůrání.
Právě když měla vystoupit, dočůrala,. Z Kalhotek , sukně a nohou ji odkapávala nashromážděná moč. Cítila, že se lidé za ní dívají, a když se bus zastavil a dveře se otevřeli, utíkala a utíkala daleko pryč ode všech. Přiběhla domů, kde ji pozdravil táta. Rozplakala se, jak to z ní kapalo na rohožku. "Co se stalo, miláčku?" zeptal se táta. "Ach tatínku, já se počů-já se počůrala," řekla s pláčem. On se usmál a řekl, "To je všechno? Netrap se zlatíčko, to se někdy přihodilo každému. Jdi a osprchuj se, a já zatím připravím večeři. A neplač už. Prostě si se počůrala, kvůli tomu se svět nezboří.!"
Odešla do koupelny a sundala si sukni. Hladila se přes mokré kalhotky a stehna. Jéééééé, to je rozkoš. Rozhodla se, že počůrat se do kalhotek, není přece jenom tak hrozné. Ještě že mě nevidíš, tatínku! A už se nemohla dočkat, až se znovu počůrá.