Je to zvláštní, ale pokaždé jsem přitom měl pocit vášnivého vyznání milující bytosti, která se o mne bojí. Ano, milující bytosti. Třeba jako tenkrát, když jsem byl zaměstnán u firmy, která hasila zapálené vrty v Kuvajtu. Dodnes nevím, jak jsem se dostal pod plošinu ..

Bylo to takové nenápadné přibližování dvou rodin, až bylo z toho přátelství pevnější a obětavější než u mnohých příbuzenských svazků. Trávili jsme společně dovolené až do chvíle, než mi alkohol za volantem vzal manželku i nenarozené dítě. Ten lump měl konexe a prakticky se jakoby nic nestalo, pouze jedna bláznivá ženská mu skočila do cesty. Tehdy se ve mně něco zlomilo a já před vzpomínkami utekl, našel jsem si práci v cizině. Byt jsem pronajal právě kamarádovi - sousedovi s tím, že se smlouva každoročně prodlužuje, pokud do jistého data v roce nepřijedu. No a já odejel, spíše utekl.
Mé toulání po světě trvalo pomalu deset let. Ano, tak dlouho trvalo, že mi stesk po domově stiskl srdce tak, že jsem už jenom při vzpomínce pomalu brečel. Sbalil jsem si své saky paky a hurá domů. První cesta byla do hájíčku, položit kytičku a říct své ženě, že jsem zpátky a že přes všechno, co jsem zažil, jsem na ni nezapomněl a stýská se mi po ní. Nebylo takové druhé a asi už takovou jako ona nenajdu. Přišel jsem jí rovněž poděkovat za pomoc a ochranu, kterou mi poskytovala z míst, kde je nyní.Bude se vám to zdát směšné, ale já věděl, tak nějak uvnitř cítil, že to byla ona, kdo mne provázel celou tu dlouhou dobu v cizině a chránil mne před neštěstím, úrazy, až mi přátelé začali říkat Klikař Joe. Je to zvláštní, ale pokaždé jsem přitom měl pocit vášnivého vyznání milující bytosti, která se o mne bojí.
Ano, milující bytosti. Třeba jako tenkrát, když jsem byl zaměstnán u firmy, která hasila zapálené vrty v Kuvajtu. Dodnes nevím, jak jsem se dostal pod plošinu moment před tím, než vybuchl nenadálý výron plynu. Pamatuji si pouze silnou ránu do zad, dlaň, která mi vtiskla obličej do písku a tělo, které mne zalehlo. „Lež, nehýbej se!“ Zazněl mi v uších obavami se chvějící hlas. Dusil jsem se žárem, který byl kolem, pískem, ve kterém jsem měl zabořenou tvář a lapal jsem po dechu. Sice těžce, ale aspoň trochu chladnější vzduch jsem zoufale chytal přes roubík z kapesníku, o němž jsem nevěděl, jak se mi dostal před ústa. Nevím, jak dlouho to trvalo. To nejhorší peklo, kdy vás chce zabít nejen ten žár, ale i divoké rozpálené vzdušné víry, které se mění v pracky chytající vás za boky a zvoucí vás k tanci s ohněm. A hudba. Šílený hukot plamenů nad vámi, to byla ta nejděsivější hudba k tanci. Strašné, to dunění plamenů. Pak jenom vím, že mi ten hlas zašeptal. „Teď už to půjde.“
Chtěl jsem se zvednout a jít, ale tlak čehosi na tělo mi to nedovolil. Neotevírej oči! Plaz se! Tady to nejde, doleva, rovně, nezvedej hlavu, doprava a teď rovně, pořád rovně.Tíha povolila teprve tehdy, když mne za ruce uchopili a zvedli kamarádi z party.
"Kurva, Joe, ty hajzle klikařská, to je zázrak!" hulákali na mne chlapi v těžkých azbestohliníkových oblecích, kteří stejně jako já brečeli z šoku i z radosti, že jsem to přežil. Otáčel jsem se za tím, který mne tiskl celou tu krátkou věčnost pekla do písku a vyvedl ven. Rýha v písku, jak jsem se plazil ven (jak jsem byl plazen, já byl absolutně pod vlivem toho tichého, naléhavého šepotu, bez vůle, v tranzu, v područí jiné vůle) a nic víc, jenom moje stopa plazení.
Popálené ruce, odřená tvář, modřiny od bouchanců do zad mě bolely dost dlouho. Mnohem později jsem si uvědomil, když jsem si promítal v paměti ty chvíle, tak až tehdy jsem si uvědomil, že ten hlas, co mne vedl, jehož vůle mne táhla, tak ten hlas znám. Hlas milované bytosti, mé ženy, mé Elis.
Tehdy jsem poprvé a potom ještě vícekrát brečel a křičel do tmy její jméno, vyčítal jí, že mne k sobě nechce. Pokaždé po těchto výčitkách jsem pocítil lehký vánek ve tváři, jako políbení a odpuštění za má zlá slova.
Nebo tehdy, když jsme vyrazili za holkama. Vzteklé zahučení průvanu přirazilo dveře zrovna když jsem vstupoval do pokoje s holčinou. Žárlivá ženská by nebouchla vztekleji. Modré prsty, které jsem si skřípl a boule na hlavě, taky jako hrom, byly příčinou, že jsem si cvrnkl do trenek a chuť na sex mne absolutně přešla. A výsledek?
"Kurva, Joe, tos měl zas jednou kliku, ta mrcha má tripla."
Noční sen s mojí Elis, její zlobou a výčitkami. Odpuštění, milování. Její horký klín vzpínající se proti mému, její laskání, její hladící dlaně. Ráno jsem pádil první pod sprchy a měnil prádlo i povlečení.Nevím, jestli pochopíte, že jsem potom po takových pár příhodách - kdy opravdu nějaká nadpřirozená síla, mocnost, bytost, já věřil a věřím dodnes, že to je má Elis - vždy šel poděkovat za její pomoc do nejbližšího chrámu. Bylo mi jedno, jestli katolického, řeckého, nebo ve stínu mešity. Vždyť všichni se modlíme k témuž Bohu. Rozdíl je pouze v jeho uctívání, ale pořád je to jeden a ten sám Bůh, stvořitel, náš soudce, ať mu říkáme Hospodin, Jehova či Alláh.
Jednou, po té příhodě s holčinou, jak jsem tak meditoval, vzpomínal, tak se mi v hlavě ozval její hlas. Připomněl mi její oblíbenou knížku. Už nevím, jak se jmenuje, byla i zfilmována. V tomto příběhu mladá žena také umírá. A má Elis tehdy přizpůsobila stěžejní citát této knihy po svém a nyní mi jej připomněla. Myslím, že se jmenovala Love story.
Milovat znamená chovat se tak, abys nemusel prosit o odpuštění. Dávej na sebe pozor, dodávala. Takže jsem tady, doma, u tebe, Elis. Opět cítím ve tváři ten vlahý vánek, jako pohlazení na uvítanou.
Ale opřen čelem o žulu s obrázkem mé milované jsem už nahlas brečel. Bylo to úlevné, osvobozující, i když se někteří návštěvníci dívali dost divně.
Pohladil jsem žulu s urnou, políbil obrázek a šel po tolika letech domů. Ten vánek mi čechral zbytky vlasů, jako moje Elis, když mi položila na stůl talíř s jídlem, nebo když mne vítala ve dveřích. Ano, bude se vám to zdát směšné, ale já měl pocit, jako by mne vedla domů.
Přivítání bylo obrovské a ubrečené. Kamarád už také nebyl mezi námi, i jeho si vzal alkohol za volantem. Sám se zabil. Ale nový sousedčin druh se projevil jako správný chlap a dohodu dodržel, jako bych ji uzavřel s ním. Byl jsem překvapen, když mi podal mozolnatou pracku a řekl: "Konečně jsi doma. Tady máš klíče, poslední má ještě dcerka, která u tebe bydlela poslední rok. To víš, studentka. Ale neboj, žádné mejdany a tak podobně jsme jí nedovolili. Ona sama ani moc k tomu není, jenom aby byt nebyl sám. Kdyby něco, tak jsme vedle, ale to víš, že? Až přijde, tak ti jej vrátí."Byl jsem tak nějak potěšen z toho: „Aby byt nebyl sám.“
Takže jsem konečně doma. Je to sice trošku jiné, ale jsem doma. Svlékl jsem se a s požitkem se vysprchoval, abych do naší postele nevlezl zpocený, páchnoucí. Slastně jsem se protáhl, v chladivém povlečení objal záhlavec (jakoby svou ženu) a v tu ránu usnul s pocitem lehkého pohlazení, jaké mi dávala pouze má Elis. Také sen se týkal jí. Byla to změť různých situací, které jsme spolu prožili, poslední dovolená. Elis mi mává a říká mi, stále mám v uších z celého snu to její: „Mám pro tebe dárek.“ Znáte to, hlas milovaného slyšíte i po mnoha letech stále stejně. Ale co ten dárek? „No jo,“ říkal jsem si ve snu, „vždyť mám za týden narozeniny.“ I v tom snu jsem byl plný takového očekávání, překvapení z dárku od milované a milující ženy. Ještě jsem slyšel zvuk jejího hlasu, když jsem pocítil podivné rušení.Jistě i vy znáte ten pocit, jako by se na vás někdo upřeně díval, pocit nebezpečí, který napne vaše smysly i svaly ke střehu a jste připraveni k obraně. Mne tento pocit probudil. Opatrně jsem pootevřel oči, abych zjistil co za vetřelce si dovolil rušit můj spánek. Stála tam mladá žena a upřeně se dívala. Rychle jsem se přikryl, protože jsem spal jak jsem byl zvyklý, totiž nahý. Trochu zrudla a omlouvala se.
"Promiňte, že jsem sem tak vtrhla, ale táta mi řekl, že jste už doma, tak jsem vám přinesla ten klíč. Klepala jsem, ale nikdo mi nešel otevřít, tak jsem se domnívala, že jste šel někam na procházku. Tak jsem klíč chtěla pověsit a napsat vzkaz. Odtud jsem si chtěla vzít své věci a uviděla, jak tu tak krásně spíte. Měla jsem co dělat, abych si nelehla vedle vás a nepřidala se."
Při ospalém pohledu na její boky a plnou hruď jsem opáčil, ať si klidně lehne, že jsem utahaný jako pes. Samozřejmě jsem to myslel jako žert. Otočil jsem se, abych pokračoval ve spánku, abych si zavolal zpět svou ženu. Očekával jsem, že uslyším klapnutí dveří a tato žena že odejde. Klapnutí dveří se ozvalo, ale místo vzdalujících se kroků jsem zaslechl šustot svlékaných šatů. Bál jsem se otočit, protože při této představě se probudil i můj společník a velmi viditelně dával najevo svou přítomnost. Dělal jsem, že usínám a nic nevnímám. Zhoupnutí matrace a tiché šustění pokrývky.
"Ale přikrývka je tu jen jedna, nebude vám vadit, když se přitisknu?"
Zamrmlal jsem jakoby ze spaní, že ne. Opět trochu vrtění a... Na zádech jsem ucítil chladivou pružnou kůži jejích ňader, která se mi přitiskla na lopatky a kolem pasu mi proklouzla objímající ruka. Položila se na břicho a znehybněla. Pár milimetrů nad stojícím údem. Byl jsem překvapen polibkem na záda a křečovitým objetím, kterým si mne přitáhla k sobě. To už jsem nemohl dělat, že spím a otočil jsem se napolo, jakože co se to děje. Ale to mi něco připomíná!
"Ale strejdo, copak jsi mne nepoznal?"Ano, byla to nejstarší dcerka sousedky, která měla tenkrát, před mým odjezdem, necelých deset let. Vzpomínka mi blikla v hlavě: Byli jsme u vody i se sousedy - kamarády. Já na dece s malou Karolínou, hlídal jsem ji. Přesunula se za mne, opřela se objala mne kolem pasu. Jako teď. „Vzal by sis mne, strejdo?“ Uslyšel jsem vyznání. „Já tě mám moc ráda!“ Zašeptalo mi to nohaté děvče do zad, dalo mi pusu mezi lopatky a uteklo. Nikomu jsem tehdy nic neřekl.
"To není možné, Karol. Jsi to vážně ty?" obrátil jsem se k ní naplno, položil jí ruce na ramena, odtáhl trochu od sebe, abych si ji prohlédl. "Ne, to není malá Kája, to je krásná žena, která si lehla ke mně a pokud rychle neodejde, vezmu si ji a pomiluji ji. Tak neblázni, Kájo a..."
"Vem si mne, teď hned! Celou tu dobu jsem na to čekala," přerušila můj touhou roztřesený hlas. "Jenom na tebe. Mé sny patřily jenom tobě, zdálo se mi jenom o tobě. O milování s tebou. O dětech, které mám s tebou. Vezmi si mne!" Drmolil její hlas a přitiskla se na můj touhou nalitý úd šustivým klínem. Její hlas začínal být chraplavým, sípavým. Prudce shodila přikrývku. "Podívej se!"
Bylo na tom něco fascinujícího, hypnotického, jak tak vyprávěla a já se přitom díval na její klín a její dlaň hladící náruživě vypouklinu jejího pohlaví.
"Pohlaď mne."
Má ruka pomalu pohladila ten jemný a hustý kožíšek. Cítila pod chloupky pružnou kůži. Sklouzla trochu níž, k teplu. Ona mírně roztáhla nohy a pozvala dlaň dále. Teplo, vlhko, výbušná křehkost ženského klína, nejsametovější z hebkých. Polaskal jsem lehce štěrbinu.
"Vem si mne!" zachvěl se její hlas a vzepjala se klínem více na mou dlaň.Neovládl jsem se a prudce se postavil. Chtěl jsem ještě nyní utéct, ale nemohl jsem. Jak jsem se postavil, ona se zvedla do kleku a objala mi nohy. Přitiskla se tváří na úd, uchopila jej pevně do dlaně a políbila. Od šourku až po žalud sjela špičkou jazyka. Lehce stáhla předkožku a uchopila jej do rtů. Jemné podepření jazykem pod špičkou a vsunutí do úst, kde byl obalen horkem. To už bylo moc pro mou zdrženlivost. Laskání rty a jemné sání. Tiše jsem zakřičel rozkoší do prostoru, prsty zaťaté v jejích vlasech.
"Polož se na válendu," zazněl její zadýchaný hlas.
Její rty i ústa byla lačná a nenasytná. A já se raději soustředil na laskání její horké jeskyňky, abych jí nevybuchl do úst hned. Kroužil jsem prstem po vlhké štěrbině kolem pochvy a jemně ji dráždil. Byl jsem překvapen a vzrušen vstřícností, kterou se mi odevzdávala a zároveň si i brala. Ve chvíli, kdy se prohnula proti laskajícím prstům, já s křikem vybuchl do jejích úst. Uvolněn jsem se nechal jejími ústy laskat a probouzet život v mém ochablém údu. Netrvalo to dlouho, protože jsem neměl ženu v posteli dost dlouho. Na nově probuzený úd si potom nasedla a zvolna se se mnou milovala. Její jeskyňka byla horká a já cítil pulsování vášně uvnitř, což mne přivedlo k nové extázi a já se začal vůči jejímu klínu vzpínat jako nezkrocený hřebec, na kterém jezdec sedí poprvé. Pustila má ramena a narovnala se, mírně se prohnula v kříži, čímž těsněji a hlouběji můj úd zajížděl. Nabídla mi tím i svá ňadra, která jsem okamžitě zajal do svých dlaní a stiskl. Vnímal jsem tuhnoucí a zvětšující se bradavky, toužící po stisku, sání, laskání a bodající do dlaní. Držel jsem takto rovnováhu své jezdkyně, protože se začala nekontrolovaně chvět a její křik při každém dosednutí ohlašoval příchod oboustranného orgasmu, ke kterému jsme trapem cválali.
"Neutíkej, rozumíš?" ozval se její vášní udýchaný hlas. "Neuhýbej, rozumíš?" vzrušeně vykřikovala.Začal cval a já měl pocit, jako by mne celého chtěla pohltit svou kundičkou, jak se tiskla a přirážela. Přestal jsem už kontrolovat své pohyby a s křečovitou slastí jsem se proti ní naposledy vzepjal a chrlil do ní svou mízu života. I ona se ke mně přitiskla těsněji. Až později jsem zjistil, že se mi přitom zaťala nehty do boků až do krve.
Vysíleně se skulila na bok stále se mnou v sobě a takto jsme usnuli. Uvěříte tomu, že když jsem usínal, tak jsem jako by zaslechl: Pamatuj. Kdo miluje, neprosí. Milovat znamená chovat se tak, abys nemusel prosit o odpuštění. I když je to dárek. Miluji tě lásko.
Při probuzení jsem neodolal vábení hedvábného zadečku, ponořeného do mého klína. Cítil jsem ztopořeným údem chloupky její kundičky, zvoucí svojí horkostí a prohnutím k vklouznutí a pomilování.
Pohltila mne tak dokonale, že jsem cítil hrot dělohy, na který ťukal můj napružený úd...
Od onoho prvního nočního milování už uběhlo mnoho let. Pokaždé, když mne moje nová manželka Karolina při milování takto sevřela a nepustila, věděl jsem, že chce mít dítě.Až po narození druhého potomka mi prozradila, že dala mrtvé Elis v duchu slib, že ji vrátí do života prostřednictvím dcery zplozené se mnou. Když jsem se jí zeptal na dobu, kdy slib dala, shodovalo se to přesně s datem, kdy jsem si v bordelu přiskřípnul prsty mezi dveřmi a udělal bouli na hlavě.
Dnes máme čtyři děti: Přemysla, Richarda, Elišku a Jarka. Kolikrát už jsem si vzpomněl na ten hlas, šeptající mi ve snu: „Mám pro tebe dárek!“
S malou Elis a Jarečkem jsem jí byl v hájku za ten dárek poděkovat. Vím, že viděla, že miluji a chovám se tak, abych nikdy nemusel prosit o odpuštění!