Dívka Svatava

Někdy dávno, nevím přesně,
však je to let víc než dvěstě.
Tam kde teče Sázava,
žila dívka Svatava.
Ta upadla v podezření,
že ona moc zbožná není
a všelico se ji týká,
co se jenom šeptem říká
a že ona kazí mravy
v krásném kraji u Sázavy.
Kvůli tomu podezření
odvedli ji do vězení.
Začali ji vyslýchat
dva holomci, s nimi kat.
"Kde jsi byla ? S kým jsi byla ?
Co znáš ? S kým jsi souložila ?
Jsi, či nejsi posedlá ?
A co kde jsi provedla ?"
A Svatava dá jim teď
neuctivou odpověď.
"Hovada jste. To já vím,
a víc vám už nepovím."
Tohle jim však nestačí.
Zle se oni zamračí,
hned se na ni vrhají
a šaty ji trhají.
Nezdá se jim odvaha.
Svléknou dívku donaha.
Nad hlavou ji v domku zlém
svážou ruce provazem
a potom na řetězy,
na pevný trám zavěsí.
"Tak co, děvče, jak ti je ?"
Hledí oni zvědavě,
jestli se už holka leká.
Dobře ta ví, co ji čeká.
Slyšet kata mručení,
začína se mučení.
Kat i jeho pacholci,
ti špinaví holomci,
jehlami ji bodají,
slitování nemají.
A potom ji vyzvou zas,
aby přiznala se včas,
jinak že ji přinutí.
Děvče hlavou zavrtí.
Tak ji budou mučit více.
Zapálí si velké svíce
a když svíce zahoří,
ke Svatavě přiloží.
Pálí prsa, stehna, chloupky.
"Však tě rychle přejdou choutky,
mlčet jen a trucovat,"
říká nahé dívce kat.
Děvče vzdychá, pláče, mňouká.
A vtom oknem vítr fouká
a tím oknem nečekán,
se sekyrou skáče Jan.
Kat i jeho pacholci,
ti špinaví holomci,
hned se k zemi vrhají,
na kolena padají.
Marně prosí o milost.
Krutý je k nim tenhle host.
Zatmí se jim náhle svět
a vydechnou naposled.
Sekyru Jan pozvedne,
provaz rychle přesekne.
Svatava je v pořádku.
Poplácá ji po zadku.
Začíná se nový den.
A Jan je už z domku ven
i se svojí Svatavou,
šťastnou, krásnou, nahatou.

Komentáře

Nový komentář