Otvírám masivní dřevěné dveře půjčené chaty a vcházíme do malé předsíňky a poté do klasicky zařízené velké kuchyně a zároveň obývacího pokoje. Vše stylově dokonalé, každičká maličkost zapadá a na tvém pohledu je poznat, že se ti tu líbí. Necháváme tašky dole a vydáváme se prozkoumat podkroví

Otvírám masivní dřevěné dveře půjčené chaty a vcházíme do malé předsíňky a poté do klasicky zařízené velké kuchyně a zároveň obývacího pokoje. Vše stylově dokonalé, každičká maličkost zapadá a na tvém pohledu je poznat, že se ti tu líbí. Necháváme tašky dole a vydáváme se prozkoumat podkroví, kde se nachází velká ložnice, které dominuje nízké letiště pokryté, stejně jako podlaha, kožešinami. Jednotu prostoru s několika malými skřínečkami narušuje v jednom místě odkrytá trámová konstrukce střechy. Ale i tak vše překonává naše představy. Léto je ještě daleko a tak tě nechávám zabydlet se a rozdělávám oheň v krbu a blahořečím majiteli, že vše nechal připravené, stačí jen škrtnout sirkou a po chvilce už komíhající plameny kreslí ornamenty po stěnách, vždyť kdo by svítil elektřinou když má krb. Jen tak sedím na zemi u krbu a fascinovaně si prohlížím tane plamenů. Už jako dítě jsem měl tyhle chvíle rád. Málem bych zapomněl na všechno, ale tiché zapraskání schodů tě prozradí. Jak dlouho už mě asi pozoruje? Otočím se a musím přiznat, že jsem chvíli dokonale zaskočen. Pomaličku scházíš ze schodů oděná jen v mé flanelové košili a své kráse. Tvé bosé nohy se jen lehce dotýkají dřevěné podlahy. Stoupnu si a tiše čekám a ona beze slova přichází. A jen se tak záhadně usmívá. Objímáme se a já lehoulince hladím krásné vlásky a pořád beze slova stojíme a jen oheň tiše praská a hřeje naše těla. Nevím na jak dlouho se zastavil čas, ale připadá mi, že ji mám v náručí snad tisíc krásných let.
Vedeš mne po schodech vzhůru a mé dlaně na jejím těle objevují, že jediným kouskem oděvu, který ji halí je právě a jen ta má košile. Lehce se líbáme už na schodech, ale naše vášeň naplno propuká až nahoře. Hladím zadeček a naše jazyky se potkávají v divokrásném tanci. Nemohu se jí nasytit a to její mlčení je cosi, co mě ještě víc dráždí. V tom si všímám šátku kolem sloupu a už začínám tušit. Tisknu tě v náručí a pomalu tě vedu ke sloupu, zadeček i záda se dotýkají dřeva. Beru tě za ruce a pomalu, ale nekompromisně je vedu ke sloupu, až se dostávají za něj, přesně tam, kde je uvázán šátek. Pouštím tvé ruce a jen se dívám. Máš svobodu a můžeš se vymanit, ale tvé ruce zůstávají. Pomaličku a jemně, ale pevně, poutám tvá zápěstí ke sloupu. Poodstoupím a dívám se na to, jak jsi tam bezbranná a přece krásná. Jak vzrušeně dýcháš a ve tvých očích je to krásné něco, co jsem mohl vidět jen v okamžicích tvého maximálního vzrušení. Všímám si tvého pohledu. Na kožešině jsou další dva šátky a ty jen přivíráš oči v tichém souhlasu. Nejprve zakrývám tvé oči, ještě poslední polibky na víčka a pak je zakrývá černá opona. Druhým šátkem zakrývám tvá ústa, ale ty musíš cítit, že stačí jen malá snaha a tvá ústa budou volná. Pomaličku knoflíček po knoflíčku odhaluji tvé tělo, jemně hladím tvé křivky, jako bych se chtěl s každým dotekem vyznávat z lásky k tobě. Mé rty se dotýkají tvého odhaleného hrdla a mé prsty kloužou po překrásných ňadrech. Skláním se níž a níž a mé rty se teď mazlí se vztyčenými bradavkami, nemohu se nasytit těch smyslných doteků a tvé tiché steny jen stupňují mou vášeň. Nezadržitelně se mé rty blíží k tvým slabinám. Klečím tu před tebou a dlaně se vyznávají tvým lýtkům i stehnům, zatím co mé rty sají nektar z tvé lasturky. Jsi bezmocná a přece se musím ptát, kdo koho vlastně ovládá? Chvěješ se pod mými doteky a tenoučká látka nedokáže zabránit vzlykům rozkoše, aby opustily tvá ústa. Tvé tělo mi vychází vstříc, chvěješ se a horké šťávy prýští z tvého lůna. Hladím tě v přicházejícím vyvrcholení a tisknu se do tebe rty i jazykem. Chci Tě! A ty se propadáš kamsi do nebytí, abys prožila okamžik zániku i zrození. A já jsem ti stále nablízku. Rozvazuji tvá pouta a otáčím si tě. Neboj se ještě tě nepustím. A pak znovu poutám tvá zápěstí. Teď jsi ale ke mně otočená zády a já tě chvilku nechávám stát jen tak. V nastalém tichu můžeš slyšet, jak se pomalu zbavuji oblečení.
Doteky našich těl, chvěji se rozkoší, když ze zadu pronikám do něžně do tvého lůna a ztrácím se v něm. Nemohu se nasytit tvého těla, tvých ňader i boků. Vášnivě a přece něžně si hraji s tvým lasturníčkem a pronikám stále víc do tvých hloubek. Sténáme rozkoší a oba cítíme, že už dál nedokážeme vzdorovat. Chvěješ se víc a víc. Nořím se do tebe a pak umlknou tvé steny a přicházejí krásné stahy tvého lůna. A jen za pár chvil se totéž děje i se mnou. Prožíváme svá vyvrcholení takřka současně, nádherně spojeni v jedno tělo. A já už nikdy nechci být bez Tebe. autor: Gisbern