1. Šumavská chalupa
Šumava je jedinečná. Laskavá i ponurá, vstřícná i odmítavá, neznalým nebezpečná. Daniel Weber na ní žil od narození. Na svět se poprvé podíval v Kašperských Horách v nevlídném březnovém ránu, když sanitka jeho matku nestihla převézt do Klatov do porodnice. Dan se na svět prostě chtěl podívat dřív.
Jméno dostal po dědečkovi z tátovy strany, Němci, který zůstal na Šumavě i po roce 1945, po odsunu. Dan nikdy nechtěl žít ve městě, vždycky chtěl zůstat alespoň jednou nohou v přírodě. Jeho mladší sestra Anežka byla pravým opakem. A jakmile to jen šlo, hned ze šumavských lesů utekla. V osmnácti se vdala a začala bydlet ve městě. Zpátky do hor se jí vůbec nechtělo. Ale když se jí narodila Dominika, jediná dcera, začala Dana – byť nepravidelně – navštěvovat. A Dominika si strýčka zamilovala už odmala.
Dan si vzdychnul a namíchal v kýblu další várku barvy na stěnu. Už poslední. Zítra jen připraví pokoj, aby Dominika měla přes léto kde bydlet. Jeho pocity byly obojaké. Na jednu stranu se těšil, že stráví hodně času se svojí neteří, které bylo jedenáct let, na druhou stranu ho mrzel důvod, proč se k němu Dominika má na dva měsíce nastěhovat – její rodiče se rozváděli, a nechtěli, aby dcera byla přítomna jejich sporům a musela snášet domácí dusno. A proto Dominika docela ráda přijala matčin návrh, aby léto strávila u strýčka Dana v Podlesí u Kašperských Hor.
Konečně bylo vymalováno. Dan otevřel okno, aby barva rychleji schnula, sebral ze země noviny, které tam položil kvůli cákancům barvy, a podivil se, jak podlaha zůstala čistá. V duchu se pochválil. Večer položí doprostřed pokoje Dominice koberec, a všechno bude připravené na její příjezd. Wifi připojení mu technik zprovoznil už minulý týden, Dan dokonce zakoupil i velkou televizi a satelit, aby se jeho neteř u něj po večerech nenudila.
Odnesl zmuchlané noviny do kůlny a šel se opláchnout. Rybníček na zahradě sice nijak zvlášť velký není, ale voda je v něm čistá a chladná i v horkém létě. A léto tento rok slibovalo, že předvede, co dokáže. Už od května bylo poměrně teplo i v noci, a Dan se tak těšil, že se budou s Dominikou mít kde koupat, a nebude potřeba jezdit nikam k vodě. Tak, v duchu si říkal Dan, trávník posečený, slečna tu může bez obav běhat naboso, vody v rybníčku je dost a je čistá, plážová lehátka jsou připravená, ohniště vybrané a zásoba dřeva na několik večerů.
Potom ještě seděl před chalupou a mlčky kouřil. Vzpomínal na dětství, na to, jak po rodičích tuhle chalupu zdědil, Anežka o ní nechtěla ani slyšet, a dokonce odmítla i jeho nabídku, že ji z dědictví vyplatí. Na ty roky, kdy po práci dřel ještě na chalupě a snažil se, aby jí vrátil původní šumavský ráz a krásu. A povedlo se mi to, řekl si v duchu. Není to žádná chalupa pro rekreaci, pro lufťáky, je to poctivý šumavský dům, ve kterém se žije. Ve kterém Dan žije. Sám.
Upustil nedopalek do plechovky pod schody a pomalu se zvedl. Musí si jít odpočinout. Už toho pro dnešek bylo dost. Zítra mu začíná konečně třítýdenní dovolená, a Anežka přiveze Dominiku. Těšil se. Usnul rychle.