„Kapitáne,zachraňte mi dceru a pomstěte jí!”,zavolal si plukovník svého nejlepšího průzkumníka.„Unesli jí do džungle a snaží se mě vydírat!Podívejte se,co s ní dělají!”,ukázal mu několik fotek. Byla na nich dívka s poměrně velikými prsy,připoutaná na dřevě­né podlaze,se široce roztaženýma rukama i nohama.Kapitán fotky prohlédl a potom je vrátil.„Vše,co budu potřebovat,si vyberu sám!”,řekl plukovníkovi.„Samozřejmě,máte ve všem volnou ru-ku!”

Vrtulník je vysadil na okraji džungle a oni se vydali k táboru nepřítele,kde byla vězněna plukovníkova dcera.„Same,počkej ta-dy,jdu se podívat!”,John shodil batoh a zmizel ve tmě.Vnikl do tá­bora a z jedné chatičky uslyšel dívčí nářek.Podíval se do okna a uviděl,jak tam klečí dívka.Široce roztažené nohy měla provazy připoutané za kotníky ke skobám v podlaze,zrovna tak jako ruce, které měla připoutané v zápěstí.Měla propíchnuté bradavky,jimiž byly provlečené provázky,táhnoucí jí je k podlaze. Byly tak na­pnuté,že se musela prohnout,aby se jí neutrhly.Přesto po prováz­cích pomalu tekla krev.

John se podíval druhým oknem,aby viděl i na její kundu,kterou vlivem upoutání měla vystrčenou.Každý pysk měla třikrát pro­píchnutý a také v nich byly zavedeny provázky,které jí kundu do-široka roztahovaly.John už chtěl skočit dovnitř,aby dívce pomohl, když se otevřely dveře a vešel nepřátelský voják.Svlékl se,kleknul za dívku a vrazil do ní svého čuráka.I když byl malý,dívka křičela bolestí,jak se ještě více napnuly provázky na kundě i bradavkách, až se málem vytrhly.

Za bolestného řevu dívky voják dokončil ten mrd a vyšel ven. Stoupnul si k zábradlí a chtěl močit.Jenže ze tmy se vynořila ruka, chytila ho za čuráka a strhla přes zábradlí.„Křup!”,ozvalo se,když ho John chytil za hlavu a trhnul.John ho zatáhnul pod podlahu chatičky a vytáhnul nůž.Ten se mihl tmou a John držel v ruce vo-jákova čuráka i s pytlem.

Už chtěl vylézat,když uslyšel kroky a hlas dalšího vojáka.Ten nakouknul do chatičky,ale svého kolegu tam neviděl.Otočil se,aby se po něm podíval,ale to už s děsem koukal do Johnovy zamasko-vané tváře. Než stačil zareagovat,John ho chytil a znovu se ozvalo zlověstné křupnutí zlomeného vazu.Zatáhnul vojáka pod chatičku a i jemu uříznul čuráka s pytlem.Přidal ho k prvnímu úlovku a než vešel do chatičky,zavolal kamaráda.„Vezmi batohy a začni!”,tiše řekl do vysílačky.

„Néééé....éééééé!”,křičela dívka,když za sebou uslyšela kroky.„Pšššt!Jsem kapitán John a jdu vás osvobodit”,zašeptal,rychle vy­fotil,jak je připoutaná a zároveň se mihl nůž,co odříznul provázky, co jí tak bolestivě napínaly malé pysky.Další mihnutí nože a byly odříznuté provázky,co jí napínaly bradavky.Ještě přeříznout pouta na nohách a rukách a dívka byla volná.

„Ááá..úúú!”, naříkala,když se nemohla zvednout.John se sklo­nil,aby jí pomohl vstát.„Au..au..!”naříkala dívka bolestí a nevědě­la,zda si má držet prsa s propíchnutými bradavkami,nebo kundu. Každý krok jí způsoboval nesmírné utrpení,ale John jí rychle vy­táhnul ven a zatáhnul jí pod chatičku.„Pšššt!Ani se nehni!”,dal jí ruku na ústa,když uslyšel další kroky.Dívka hrůzou zkameněla a nebyla schopná pomalu ani dýchat.

Jako stín se John přiblížil za vojáka,který právě vcházel do-vnitř.Když dívku neviděl a objevil přeřezaná pouta,chtěl začít kři­čet,ale Johnova tvrdá pěst mu dopadla na hlavu.Když se vzpama­toval,ležel nahý na podlaze,připoutaný za široce roztažené nohy a ruce.Když nad sebou uviděl Johnovu zamaskovanou tvář,chtěl za­čít hrůzou křičet,ale ze zalepené pusy mu nevyšel ani hlásek.

„Neměli jste to dělat!”,zasyčel mu John do obličeje,i když ne­věděl,zda mu voják rozumí.Když ho John chytil za čuráka s pyt­lem a v ruce se mu objevil nůž,ve vojákových očích se objevila nefalšovaná hrůza.John mu nožem pomalu odřezával nataženou kůži,na které rostl čurák a voják šílel bolestí.Ale ze zalepené pusy mu nic nevyšlo.Když byla kůže po celém obvodu odříznuta,John trhnul rukou a zůstala mu v ní ta podivná trofej.

Z rány se vyvalila krev,ale John bez ohlédnutí opustil chatičku.„Hotovo!”,ozvala se vysílačka v uchu.„Pojď pro ní!”,stejně tiše odpověděl.Zašustilo křoví a z něj se vynořil Sam.„Odveď jí,já tu mám ještě nějakou práci!”,vytáhnul zpod chatičky zkoprnělou dívku a předal jí Samovi.Ten jí vzal a,jako stín,s ní zmizel ve tmě. John zvedl trofeje a nakouknul do sousední chatičky.Když tam u-viděl plátěný pytlík,vzal ho a dal do něj své trofeje.Přivázal si ho k pasu a znovu se vydal do tmy.

Jakýsi důstojník šel k cisterně,zaparkované uprostřed tábora. Sotva zmizel ve stínu,ozvalo se známé křupnutí.John vzal nůž a i tohoto nepřátelského vojáka připravil o vše,co ho činilo mužem. Povedlo se mu získat ještě tři úlovky,než se ozval křik od chatič­ky, kde byl připoutaný voják,zbavený pohlavního orgánu.V táboru nastal poplach a v nastalém zmatku se Johnovi se podařilo získat další čtyři čuráky.Potom tiše zmizel ve tmě.Sam netrpělivě čekal s dívkou na místě,které si domluvili.Vtom se v černé džungli rozzá­řil výbuch a za ním další a další...

John,který už byl na kraji tábora,vytáhnul z kapsy krabičku a zmáčknul tlačítko.Nálože,které po celém táboře rozmístil Sam,za­čaly vybuchovat a způsobovaly ještě větší zmatek.Vojáci nazdař-bůh stříleli všemi směry,aniž by někoho viděli.Mnoho z nich pad-lo za oběť vlastním kulkám.

Výbuch další nálože rozzářil noční nebe a John se ušklíbnul.„Neměli jste si to dovolovat!”,řekl si a zmáčknul červené tlačít­ko.To,co nastalo,vypadalo jako výbuch atomové bomby.Ale to jenom vybuchly nálože pod cisternou s benzinem,která dovršila dílo zkázy.Uprostřed tábora se rozstříknul benzin z cisterny a za­paloval vše,co se mu dostalo do cesty.

John se Samem vzali vyčerpanou dívku a nesli jí k řece,kde měli schovaný člun.Naložili jí,zabalili do deky,John si vzal vzal přístroj pro noční vidění a nastartoval motor.

Ráno je zastihlo daleko od zničeného tábora,u malého ostrůvku na řece,která se zde,před vtokem do moře,široce rozlila.John zajel s člunem do jakési zátoky a všichni vystoupili.Rychle zamaskova­li člun a zmizeli uvnitř ostrůvku.

Dívka,která se probudila začala naříkat bolestí,kterou dosud cí­tila v propíchnutých bradavkách a malých pyskách.„Ááá....úúú!”, kvílela,když se snažila vytáhnout si provázky z propíchnutých bradavek.„Prosím,pomozte mi s tím!To moc bolí!”,zanechala té bolestivé operace.„Lehni si!”,poručil jí John a sklonil se nad ní. Vzal nůž a odřezával provázky,které byly delší a tahaly jí.

„Prosím,vytáhněte mi je!”,prosila dívka se slzami bolesti v o-čích.„Ne!Zatím tam musí zůstat!Mohlo by ti to způsobit těžkou infekci!Odstraníme je,až dorazíme na místo!”,řekl John a když jí odřezával provázky na kundě,ucítil,jak se mu zvedá čurák.Došel pro pytel,co měli v člunu a rozbalil ho.„Oblékni si to!”,dal dívce košili a krátké kalhoty.„Podprsenku a kalhotky nemáme!”,omluv-ně jí řekl John,když uviděl její pohled.

Dívka odhodila deku,oblékla se a natáhla k Johnovi ruku.„Já jsem Rachel!”, představila se.„Já vím!Já jsem kapitán John a tohle je kapitán Sam!Váš otec nás požádal,abychom vás zachránili!”, oba si s ní potřásli rukama.„Dnes to ještě musíte vydržet a zítra už budete v bezpečí!A teď se najezte a snažte se usnout!”,John otev-řel konzervy a pustili se do jídla.

Začalo se šeřit,když sedli do člunu a nastartovali motor.S ti­chým předením motoru se plížili ve stínu břehů,až dojeli k moři. John přidal plyn a člun letěl po vlnách.Rozsvítil osvětlení palubní desky a pozorně sledoval střelku kompasu.Hvězdy už začínaly blednout,když John zmáčknul tlačítko.„Stíne,vidíme vás!”,ozvalo se skoro vzápětí z reproduktoru.John upravil kurs podle instrukcí a zanedlouho přiráželi k pobřeží.

Nastoupili do auta,které jim vojáci připravili a za ranního kuro-pění jeli dál.„Same,děkuji!”,podal mu John ruku.Předal mu vše,co nafotil v nepřátelském táboře a další věci,které už nebude potře­bovat.Pomohl Rachel vystoupit,vzal velký kufr,který měli při­chystaný a Sam sednul za volant.Zamával a vůz zmizel na obzo­ru.John s Rachel otevřeli dveře malého domku a vešli dovnitř.

„Nejdřív to bude chtít koupel!”,otevřel John dveře koupelny.„Pojď!”,shodil se sebe oděv a vtáhnul Rachel dovnitř.Než se na­dála,stála tam i ona pod proudící vodou.John jí ohleduplně umý-val,aby jí nezpůsoboval další bolest v propíchnutých částech tě­la.Utřeli se a nazí šli dál.V kuchyni na ně čekal prostřený stůl.Za-sedli a hladově se pustili do jídla.

„Lehni si!”,John shodil s postele vše,co na ní bylo a pomohl Rachel lehnout.„Drž se!”,zvedl jí ruce a dal je k čelu postele.Chy­tila se tyček a s obavami čekala,co se bude dít.John vzal nějakou lahvičku,namočil v ní tampon a začal jí potírat propíchnuté bradavky.„U..uu...uu!”,zalapala po dechu,překvapená tou bolestí.„To musíš vydržet!”,John jí potřel i druhou bradavku.Jenom stěží překonávala bolestivý křik,jak jí to v ranách pálilo.„Tak ty provázky vytáhneme zítra!”,řekl John,když viděl její reakci.

„Ještě musíme ošetřit kundu!”,řekl John a sklonil se mezi její nohy.Chytil jí za provázek,který měla v hrotu malého pysku a o-patrně ho napnul,aby jí natáhnul pysk a mohl ošetřit průpichy.„Á-ááá...áááá.....úúúúú!”,zaječela Rachel,pustila se tyček a zkroutila se do klubíčka.„Musíš to vydržet!”,chytil jí John za ruce a opět jí je natáhnul k čelu postele.„Nééééééé!”,křičela,když jí John znovu natáhnul malý pysk.„Áááááá...úúúúú!”,zaječela a ze všech sil se snažila ovládnout,aby mu neutekla.

„Za chvíli to přestane!”,chlácholil jí,když se na posteli kroutila bolestí a sednul k malému laptopu.Chvíli na něm něco dělal a po­tom se vrátil k posteli.„Teď spi!”,lehnul si k ní a přikryl je.Ještě chvíli pobrekávala,ale potom se k němu přitiskla a usnula.Nespali dlouho.John vstal chvíli před polednem a probudil i Rachel.

„Šípková Růženko,vstávej!”,dal jí polibek na čelo.Rachel otev-řela oči a zmateně koukala,kde je.„Jdeme dělat oběd!”,chytil jí John za ruku a pomohl vstát.Hledala,co by si na sebe vzala,ale když viděla,že John tam nenuceně chodí bez jakéhokoli oděvu,ta-ké vstala a šli dělat oběd.

„A jdeme na procházku!”,chytil jí John za ruku,když dojedli a táhnul jí ven.„Takhle přece nemůžu jít ven!”,bránila se.John sáh­nul do kufru,co přinesl a dal jí lehké šaty.Přetáhla je přes hlavu a vyšli ven.V lehkém vánku od moře jí šaty vlály,až chvílemi odha-lovaly,co měla,nebo spíš neměla,pod nimi.Propíchnuté bradavky a malé pysky jí při každém kroku bolely a tak si sedli a pozorovali hru vln na moři.

Náhle se ozval zvuk motoru a před jejich domkem zastavilo au-to.„Pane kapitáne!”,ozvalo se volání.John se zvednul a šel k autu. Něco od řidiče přebral a dal to do domku.Vrátil se k Rachel a šli se ještě projít po pobřeží.„Mám chuť na rybu!”,svléknul se John a skočil do vln.Rachel překvapeně koukala,jak se náhle vynořila hlava velké ryby a rychle míří ke břehu.Za ní se objevila rozesmá­tá tvář Johna,který rybu držel.

Donesl jí k domku a udělal před ním ohniště.Napíchnul rybu a začal jí nad ohýnkem opékat.Začala vonět tak,až se Rachel začaly sbíhat sliny.Seděli v závětří za domkem a tak jim přesto,že foukal vítr,bylo teplo.Když byla ryba hotová,John jí položil na podnos, který měl připravený a rukama z ní začal odlamovat kousky.„To je pochoutka!To jsem ještě neměla!”,libovala si Rachel.„Ryba chce plavat!”,John přinesl lahev vína a nalil do skleniček..Hvězdy už dávno svítily na obloze,ale oni stále seděli u ohýnku.

„Pojď,ať ti vytáhnu ty provázky!”,vzal jí John za ruku,když ohýnek dohasnul a krajinu osvětlovala jenom záře hvězd.Rachel se zachvěla,ale srdnatě se zvedla a šla s Johnem do domku.Vy­koupali se a John jí vedl k posteli.„Lehni si!”,položil jí na postel.

„Ne..ne...ne..!”,tiše kvílela,když jí John na zápěstí nasadil ko-žená pouta a pevně je utáhnul.Přitáhnul jí ruce k čelu postele a pouta k nim připevnil.„Neboj se!”,stejná pouta jí nasadil i na kot­níky a připoutal je k opačnému čelu postele.Měla tělo napnuté ja-ko strunu a s hrůzou očekávala,co bude dál.

John vzal injekci a otřel jí pokožku prsu.„Aúúú!”,kvikla,když jí tenkou jehličku zapíchnul do prsu a začal vytlačovat její obsah.„Á á...áá!”,vzdychala,když jí zbytek obsahu vytlačil do druhého prsu. Náhle se jeho hlava ztratila a ona cítila,jak jí potírá kundu.„Né..né. néé!”,tiše skučela,když jí i tam zapíchnul jehlu a do pysku jí začal proudit obsah stříkačky.

„To bude dobré!”,pohladil jí John po prsu a ona s údivem zjis­tila,že jeho ruku skoro necítí.John vzal pinzetu a zatáhnul za pro-vázek v bradavce.„Aú!”,vykřikla,když to viděla,ale potom si uvě-domila,že necítí žádnou bolest.John vzal nějakou kovovou tyčinku a zasunoval jí do otvoru v bradavce,ze kterého vytáhnul provázek. „U..u..u!”,tiše zakňučela Rachel,kterou to nebolelo,ale cítila nepří­jemný tlak.

„Už to bude!”,John tyčinku protáhnul na druhou stranu a po­zorně jí prohlédl.„Je to dobré!Ale teď by to chtělo zavěsit tam ten-hle kroužek!”,ukázal jí mističku,ve které byl v kapalině kroužek, ozdobený krásným kamínkem.„Udělej všechno,co myslíš!”,řekla mu.John zavedl kroužek a uzavřel ho.Za malou chvilku měla kroužek i v druhé bradavce.„A na kundu dáme tohle!”,znovu jí ukázal mističku.

„Co..co..to..je?”,vyvalila oči,když tam uviděla něco podobné zubní protéze.Byly to kroužky,spojené prohnutou tyčinkou.„Mu­sím si pospíšit,aby tě to nebolelo!”,John položil mističku,vytaho-val zbytky provázků a tyčinkou čistil otvory.Rachel tam neviděla, ale už začala cítit,jak jí tam něco dělá.„U..uu..uu!”,kvílela,když jí do otvorů v pyskách začal zavádět tu podivnou věc.

„Už to bude,už to bude!”, chlácholil jí když naříkala čím dál hlasitěji a rychle zavedl tu věc i do druhého pysku.Ozvalo se cvaknutí a bylo hotovo.Pohladil jí a ona uvolnila napnuté svaly.„Nééé!Áááúúúú!”,vykřikla,když jí začal omývat krev,prosakující kolem zavěšených šperků.„Už mě odvaž!”,prosila,když skončil a uvolnila se.„Ne!Musíš takhle zůstat do rána,aby sis neublížila!”, povolil pouta,aby neměla tak napnuté končetiny a mohla si odpo­činout.Zkoušela za pouta trhat i vyvléknout z nich ruce,ale nic z toho se jí nepodařilo,až únavou usnula.

„Pusť mě,já musím na záchod!”,probudila se ráno.John už dáv-no chodil po domě a tak hned přišel.Odpojil pouta od čel postele a pomohl jí vstát.Když vyšla ze záchodu,opatrně jí umyl a ošetřil všechna propíchnutá místa.I když jí to bolelo,kupodivu jí to vzru­šovalo.Cítila,jak jí kunda začíná vlhnout a tak když se John chtěl zvednout,lehce ho přidržela,aby jí dál ošetřoval kundu.John jí s úsměvem lehce dráždil na klitorisu,až se rozkřičela v orgasmu.

„Vraž mi ho tam!”,křičela a zmítala se na vlnách orgasmu.John jí roztáhnul nohy a rozevřel tu věc,co měla na kundě.„Aúú....aú!”, kvílela,když jí zabolely rány v pyskách,za které musel zatáhnout.„Dělej,dělej!”,křičela,když chtěl přestat.Přidržel jí rozevřené pys-ky a pomalu zasunoval čuráka.„Dělééééééj!Dělééééééj!”,křičela bolestí,ale přesto se snažila narazit na jeho čuráka.Když jí narazil na zavedené šperky vykřikla a prudce ho sevřela.Tiskla ho k sobě a kunda jí cukala.

„Nééé,to nejdééé!”,odstrčila ho od sebe a z očí jí tekly potoky slz.Pomalu čuráka vytáhnul a slíbával ty slzy bolesti.Z propíchnu-tých otvorů v pyskách jí zase vytékaly kapičky krve.John se zved-nul a znovu jí kundu ošetřoval.Čurák mu při tom trčel a Ráchel stále měla chuť na mrdání.

„Zkus mi ho vrazit do zadečku!”,klekla si na všechny čtyři a vystrčila na něj zadek.Chytil jí za boky a opřel se žaludem o ten hnědý otvor.„Ááá....ááááá!”,vykřikla a nedočkavě se na něj narazi­la.„Aúúúú!”,znovu vykřikla,když jí Johnův pytel narazil na šperk na kundě.„Nespěchej tak!”,krotil jí John a povytáhl čuráka.Poma-lu ho zasunoval dovnitř,aby jí znovu nenarazil pytlem na kundu. Ráchel se celá chvěla a John cítil,jak ho konečníkem svírá.

Opatrně jí podebral prsa a ona se k němu přitiskla,jak nejvíc to šlo.Začala kvílet,až se rozkřičela v orgasmu.Ani John nevydržel a naplnil jí svým spermatem.Napíchnutou na svém čuráku jí vedl do koupelny.Svírala konečník,jak nejvíc to šlo,ale stejně z ní začalo vytékat to,co do ní napumpoval.Ještě,že to nebylo daleko.Sotva vešli dovnitř,čurák vyjel a všechno z ní vyteklo.John jí ohleduplně umyl a vedl jí ke stolu.

Když se nasnídali,John jí opět vedl na pláž,aby se prošli.Proto-že John šel úplně samozřejmě bez oděvu,i ona nějak zapomněla na to, že by se měla obléknout.Při každém kroku sice pofňukávala, ale John jí nedal pokoj,dokud nepřešli pláž po celé délce.„Že už to tolik nebolí?”,políbil jí,když došli k domečku.„Ano,je to lepší!”, Rachel se k němu opatrně přitiskla a společně vešli dovnitř.John jí znovu ošetřil propíchnutá místa a opět jí táhnul ven.

„Ulovím něco k obědu!”,znovu skočil do vln.Za chvilku se ob­jevil a nesl velkou rybu,která se mrskala tak,až si Rachel myslela, že jí neudrží.Donesli jí k domečku a za chvíli se kuchyní šířila vů-ně.Rachel se chtěla dívat,jak jí připravuje,ale John jí vyhnal z ku­chyně.Tak netrpělivě poposedávala u stolu a čekala,až jí John při­nese talíř s obědem.Konečně se před níobjevil.„To je dobrota!”,li­bovala si,když ochutnala.

Třetí den se probudila dříve,než John a tak se k němu přitiskla.„Zkus to!”,lehnula si na záda a tahala ho na sebe.John jí rozevřel ty obloučky,co měla na kundě a opatrně jí žaludem přejížděl mezi pysky,které byly čím dál mokřejší.Když se dostatečně uvolnila,za­čal ho do ní začal zasunovat.„Á...á...á!”,snažila se vydýchat bo­lest,kterou jí to způsobovalo.John svůj ocas zasunoval stále hlou­běji,až se Ráchel rozkřičela a svírala ho kundou.

Den ode dne bylo mrdání méně a méně bolestivé,až se po dal-ších dvou dnech na Johna vrhla tak,až překvapeně zůstal ležet a nechal se od ní vášnivě mrdat.Užívali si toho zvláštního pobytu, kde se Ráchel cítila jako v ráji,ale všechno jednou končí.„Ano,pa-ne plukovníku!Už je v pořádku!Jenom by potřebovala ještě něko­lik dní na rekonvalescenci!A tady je k tomu to nejlepší prostře­dí!”,řekl John jednoho rána do mobilu,který je vzbudil.

„Néééé!Já ještě nechci domů!”,vykřikla Rachel,když uslyšela, co John říká.„Tak zavolej tatínkovi!”,podal jí John mobil.Zmáčkla číslo a chvíli se bavila s otcem.„Tady to celé bude jenom naše!”, přitiskla se k Johnovi,když domluvila.Vášnivě se milovali,dokud únavou nepadli.Spali až do rána,kdy je probudilo klepání na dveře.Když John otevřel, stál před nimi voják a držel v ruce velkou silnou obálku.„Pane majore!Zde máte zásilku od pana plukovní-ka!”,voják zasalutoval, nasednul do auta a odjížděl.

„Ale já nejsem....!”,řekl John za odjíždějícím autem a vešel do domku.„Co se děje?”,protahovala se Rachel na posteli.„Já ne-vím!”,John zamyšleně otevřel obálku.Byly v ní další dvě.Najedné bylo napsáno "Majetnický list" a na druhé "Důstojnický dekret". John otevřel nejdříve tu a s údivem četl:„Za mimořádné plnění všech rozkazů a záchranu životů se kapitán John povyšuje do hod-nosti majora.Na jeho žádost je doživotně zproštěn další služby a bude mu pravidelně vyplácen zasloužený důchod!” John četl další podrobnosti a nevycházel z úžasu.

Potom otevřel další obálku a připadal si jak v Jiříkově vidění. Celý pruh pobřeží byl teď jejich majetkem.„Přečti si to!Já nevěřím vlastním očím!”,podal obě obálky Ráchel.„Majore Johne!Já jsem tak šťastná!”,vykřikla a stáhla ho k sobě.Dlouho se milovali a když vstali,objevili ještě jednu obálku.Bylo v ní jejich svatební oznámení se všemi podrobnostmi,které už byly zařízeny.Celí šťas-tní vyběhli na pobřeží a skočili do vln.Cákali se tam jak dva tule-ni.Potom John ulovil rybu a běželi do domečku,aby jí společně připravili.

Za tři dny přijela ráno k domečku dvě auta.Vystoupili z nich dva vojáci a předali jim několik krabic.Zároveň jim předali jedno z aut a odjeli.John s Ráchel krabice nedočkavě otevřeli.V jedné byla slavnostní uniforma majora a v druhé svatební šaty pro Ráchel.Oba si je se smíchem vyzkoušeli a když je svlékli,spěchali do vln.Znovu tam dováděli tak dlouho,až byli oba unavení.

Den před svatbou přijel plukovník,otec Ráchel,aby Johnovi poděkoval za záchranu jejího života a popřál mnoho štěstí do dalšího života.

A druhý den byla svatba,jakou tato krajina ještě nezažila...

Bob z Brd

©

15.1.2010