Poprvé ve svém životě jsem strávil tolik času mimo domov. Střední škola si vyžádala, abych se přestěhoval na internát do města, které je vzdálené bezmála dvě hodiny cesty autem od místa, kde jsem se narodil. Nikdy jsem ve velkém městě nežil a musím říct, že mi to neskutečně chybělo, i když jsem si to třeba neuvědomoval. Najednou ale člověk vidí kolem sebe tolik možností, které vám zapadlá vesnice nikdy nemůže dát. Už jsem tu šest měsíců a mám za sebou první pololetí. Jmenuju se Lukáš, i když máma prý vždycky chtěla dvě holky, nakonec má jen mě. Jsem jedináček.
Na to, jak dlouho ve městě jsem, a že domů jezdím pouze na víkendy, jsem zatím moc míst ve městě neobjevil. Na intru jsem byl většinu čas, protože jsem trochu zápasil s učením. První půlrok nebyl na škole úplně jednoduchej. Oproti naší základce je to šílená změna. Na pokoji bydlím s Adamem, je to můj nejlepší kamarád a známe se už od základky, kdy k nám přišel do sedmičky. Hrozně rychle jsme si sedli a pak se dokonce rozhodli vstoupit na stejnou střední. Adam to měl o něco jednodušší, protože ten kluk je hrozně chytrej. Paradoxně jsem ho ale nikdy neviděl, že by se učil, ty informace přijímá zkrátka nějak přirozeně snáz, než my ostatní. Já jsem to měl o fous, ale dostal jsem se taky. Rovnou jsme žádali, aby nás na pokoj dali spolu. Adamovi jsem vlastně nikdy neřekl, že jsem gay. Má sice občas dost homofobní narážky, takže se mi do toho ani moc nechce, i když vím, že dokud bych nich nezkoušel na něj, tak proti mě nic mít nebude.
Vedle nás na buňce bydlí další tři kluci. Marek, Kája a Matěj. Marek byl stereotypně typickej nerd, jak byste si ho představili. Nakrátko ostříhanej, neupravenej, nejčastěji nosí tričko s Iron Manem a na krku zelenou klíčenku s čipem na obědy. Kája je vysokej blonďák, co chodí v tílku, aby ukazoval svojí postavu, na který už pár let několikrát týdně pracuje. Má záda tak mohutný, že se divím, že projde dveřma. Jeho polička na intru je plná proteinů a dalších balení různých doplňků stravy. Mě teda přijde, že už to trochu přehání, osobně se mi takoví kluci fakt nelíbí, ale to je otázka vkusu. Ovšem opravdu nádhernej kluk je Matěj. Je o půl hlavy vyšší než já, myslím, že má kolem stopětaosmdesáti centimetrů, má štíhlou postavu, delší tmavý vlnitý vlasy a modrý oči. To je kombinace, co mě přivádí k šílenství. Ke klukům se přistěhoval až nedávno, protože v pololetí přestupoval na jinej obor a rozhodl se, že půjdu na pokoj s novými spolužáky. Nyní je Matěj u nás ve třídě.
Obvykle jsem každé odpoledne trávil na intru, protože jsem se potřeboval učit, ale Adam mě přemlouval, abychom šli do čajovny. Že je to prý hezký prostředí na učení. Netuším, co on o tom ví, když snad v životě ve volným čase svoje sešity neotevřel. Mě se na svojí posteli učilo asi nejlépe, byl tu klid. Kluci ve vedlejším pokoji nedělali rámus, občas jen Marek, když prohrával jednu hru LoLka za druhou a Adam se na pokoji taky moc často nezdržoval.
Jednou jsem ho ale poslechl, tak jsme vyrazili čajovnu navštívit. Nikdy předtím jsem tam nebyl, ale ta atmosféra si mě okamžitě získala. Nejprve jsem měl strach z rušnýho prostředí, jako je třeba v kavárnách, ale tady to bylo něco úplně jinýho. Lidé spolu mluvili skoro šeptem, už od dveří byla slyšet tichá meditační hudba a vůně různých čajů byla tak uklidňující, že měl člověk největší chuť se jen tak posadit do židle a odpočívat. Adam mi doporučil čaje, nějaké dobré čaje na zahřátí. Byl konec února a venku byla pořádná zima, i když po sněhu nebylo ani stopy.
Po asi dvou hodinách přišla do čajovny partička podivínů, která si sedla ke stolu vedle nás a moc nerespektovali to, že jsou ostatní tak potichu a totálně rozbourali celou atmosféru. Adamovi jsem se omluvil, že se nedokážu soustředit a že chci jít zpátky na intr. On se mnou nešel, protože měl rozečtenou knížku a zrovna mu přinesli další čaj.
Teplota venku žádná sláva. Slunce už dávno zapadlo, ale alespoň ustal ten nepříjemnej štiplavej vítr. Ke škole z centra vedla rovná cesta mírně do kopce, ale když chodníky neklouzaly, chodilo se dobře. Tohle městečko je přeci jen kouzelný.
Na intru jsem zapomněl ubrat topení, takže teplotní šok byl šílenej. Musel jsem ze sebe hned scházet všechno, co šlo. Ani na teplou sprchu na nahřátí jsem v tu chvíli nemyslel. Jenom jsem si tak lehl na postel a otevřel sešit poznámek z ekonomiky.
Za chvilku se ozvalo klepání na dveře. Rychle jsem přes sebe hodit deku, protože jsem na posteli ležel jen ve spodním prádle.
“Ano?” zavolal jsem. Zdálo se mi, že za skleněnými dveřmi vidím stát obrys postavy odpovídající Matějovi.
“Můžu dál?” ozvalo se. Podle hlasu se mi moje domněnka potvrdila.
“Pojď,” pobídl jsem ho.
“Je tu Adam?” zeptal se Matěj poté, co nakoukl k nám do pokoje.
“Ne, ještě je v čajovně. Co potřebuješ?” ptám se já jeho. Nemohu říct, že jsem hned od první chvíle trochu nežárlil. Ale je to moje přání už moc dlouho, aby zkrátka přišel za mnou, když jsem tu zrovna sám.
“Chtěl jsem si od něj půjčit poznámky k tomu testu,” řekl.
“Kdy z toho? To je až v pondělí ne?” zalekl jsem se.
“Z tý ekonomiky? Zejtra,” odpověděl mi.
Musím říct, že i když jsem se látku zrovna učil, tak jsem i přesto znervózněl, protože jsem si na test připadal nepřipravenej a hlavně jsem na to úplně zapomněl.
“Hele, nevím, kdy se vrátí, ale já si taky beru poznámky od něj, protože si píše jen to důležitý a má v tom pořádek. Jestli, tak tu mám to samý co on. Nechceš se jít učit se mnou?” zeptal jsem se ho trochu nervózně. Ale bylo to první, co mě napadlo, abych ho u sebe zdržel na trochu delší dobu. Celou dobu, co tam stál, tak jsem si ho prohlížel. Jeho styl oblékání se mi hrozně líbí. Nosí pravidelně tmavá trička a nich černou nebo tmavě modrou košili, černý džíny a na krku řetízek s nějakým kovovým symbolem. Konkrétně nevím, co to je, ten znak neznám, ale asi to bude z nějakýho jeho oblíbenýho filmu nebo seriálu.
“Vezmeš to ke stolu?” řekl a šel si sednout na Adamovo židli.
“Nejsem oblečenej,” zasmál jsem se.
“Aha, no a mám počkat venku?” zeptal se.
Nevěděl jsem v tu chvíli, co mám říct, ale nechtěl jsem, aby odcházel. Už je dávno pryč ta doba, co jsem se za sebe tak moc styděl.
“Ne, pokud to nevadí tobě. Jen počkej, vezmu si tričko a tepláky.”
“Nevadí, jsme kluci,” odpověděl.
Odhrnul jsem peřinu a vstal z postele. I když jsem se na něj nedíval, cítil jsem, jak mě sjel pohledem. Šel jsem ke skříni, abych si vzal čistý triko a ze židle jsem si cestou vzal tepláky, co jsem si oblékl.
Když jsem se natáhl nahoru do horní police ve skříni, cítil jsem jeho obě ruce, jak mě chytily za boky. Strašně jsem se lekl a vůbec jsem nevěděl co se děje. Rychle jsem se otočil. Stál přede mnou a přisunul mě ke skříni.
“Už čekám dlouho,” zašeptal a než jsem stačil jakkoliv reagovat, přitiskl se na mě a políbil mě. Jen tak se zavřenýma očima jsem začal začal zhluboka dýchat, protože to byl šílenej šok, ale to překvapení bylo příjemný. Když jsem se konečně odvážil otevřit oči, viděl jsem jeho tvář tak blízko té mé, že jsem ani nedokázal na něj zaostřit. Sledoval moje rty a měl mírně otevřenou pusu. Dál jsem mu svou pravou ruku na tvář a začal jsem ho líbat. Právě se mi plní sen a já nehodlám na nic čekat. Moje druhá ruka zabloudila do jeho nádherných vlasů, co jsem mu začal hned vískat. Přitiskl jsem ho k sobě a ani jsem nepomyslel na to, že bych ho měl pustit. Byl to ten nejvášnivější polibek, který jsem zažil.
Pravdou je, že zas tolik zkušeností s klukama nemám, vlastně jsem ani nikdy vztah neměl. Tohle byl ale rozhodně ten nejintenzivnější zážitek. Moje tělo se dostalo do zvláštní tenze a nevěděl jsem, kde mi hlava stojí. Reakce tam dole byla souměrná, čehož si Matěj samozřejmě nemohl nevšimnout, když se naše těla dotýkala podélně celá.
Odsunul jsem se od skříně a přesně tak, jak od přede mnou stál, shodil jsem ho na svou postel. Skočil jsem k němu, respektive spíš obkročmo na něj a pokračoval jsem v líbání. Matěj začal pomalu zapojovat jazyk, tak jsem nechtěl zůstat pozadu. Začínal jsem cítil, co se mezi nohama rýsovalo jemu, byl jsem mu teď opravdu blízko.
Řekl, ať si lehnu na záda. Učinil jsem tak. Sundal si košili a tričko. To, co jsem já na sobě neměl a on mě začal líbat na krku, hrudníku, břichu a nezastavoval se. Já jsem jen zaklonil hlavu a nechal se unášet. Jeho prsty se dostaly pod gumu u tepláků, co jsem si nestihl ani zavázat a už byly dole. Všechno se dělo tak rychle, ale vůbec mi to v tu chvíli nepřišlo. Už jsem chtěl jen to jedno. Rukou mě na něm začal hladit přes spodní prádlo a dostal jsem nespočet polibků. Svlékl mě úplně a chytl mě do ruky. Po dalších polibkách na špičku najednou do poloviny zmizel v jeho puse. Bylo to potřetí, co mi to někdo dělal, ale s Matějem se nikdo nemohl rovnat. Přesně věděl, jak způsobit podtlak, co mě přiváděl k šílenství a během chvilky a několika pohybech v jeho puse začal opakovaně mizet celý. měl jsem pocit, jako by moje duše opustila tělo a vše to tak sledovala shora. On klečel v čele postele a já na ní ležel tak, že se mi chodidla dotýkala země. Avšak podle mých pocitů jsem se vznášel.
Přál jsem si, aby to nikdy neskončilo, ale na druhou stranu jsem ho hrozně chtěl vystřídat. Taky jsem to dělal jen dvakrát, ale neskutečně mě to pokaždé bavilo. Nemohl jsem se dočkat představy, až uvidím to, co skrývají Adamovi černé džíny, které si během toho, co mi to dělal, pomalu rozepínal a sundaval.
Najednou přestal. Já jsem byl zase nohama na zemi. Pobídl mě, abych se otočil hlavou k němu, ale zůstal ležet na zádech. Nevěděl jsem, co má za lubem, ale chtěl jsem na to hned přijít. Položil mi hlavu tak, že jsem jí měl přes okraj postele. Svět se mi tak obrátil vzhůru nohama. Viděl jsem před sebou jeho úžasné štíhlé nohy a i to, jak si začal sundavat své spodní prádlo. Přímo před obličejem se mi objevila ta nejkrásnější věc, co jsem kdy viděl. Měl ho do hladka oholenýho a stál mu tak tvrdě, že byl jeho žalud zcela odhalenej.
“Otevři pusu,” zašeptal si do ucha a dal mi pusu na tvář. Otevřel jsem pusu a zavřel oči. Začal se ním opatrně dotýkat mých rtů a kroužil kolem dokola. Chtěl jsem to trochu urychlit, tak jsem ho chytil za zadek a přisunul si blíž, abych si ho mohl vzít do pusy. Ten jeho první slastnej výdech, kterej se ozval mi tak nádherně zazněl v uších, že jsem byl plně odhodlanej dám mu všechno, co dokážu. A musím říct, že jsem se podceňoval a ani sám jsem nevěděl, co všechno dokážu. To se ukázalo hned v zápětí. Moje hlava zakloněná přes okraj postele mi dovolovala nemožný. Jeho péro mi úplně zmizelo v krku bez toho, abych cítil jakejkoliv reflex nebo se tomu můj krk bránil. Byl to tak úžasnej pocit, chutnal naprosto neuvěřitelně. Tuhle chvíli jsem si užíval jako nic jinýho, hlavně s pocitem, že to dělám pro něj, pro tak nádhernýho kluka. Nechal jsem Matěje si semnou hrát a on začal sám přisouvat a přirážet do mojí pusy a rukou mě za něj chytil a začal mě honit. Nikdy se do mě nikdo tak hluboko nedostal. Cítil jsem, že se během chvíle musím udělat. I Matěj se začal propínat a já jen čekal, kdy bude. Netrvalo dlouho, mírně povysunul a já jsem dostal plnou dávku přímo do pusy. Spolykal jsem všechno, co jsem si zasloužil a v tu chvíli jsem se udělal i já. Byl jsem tak vzrušenej, že jsem se zčásti trefil až na břicho Matějovi, ale nejvíc toho skončilo na mě včetně mýho obličeje.
Matěj mi poděkoval, znovu mě políbil, což bylo dost zajímavý, když měl hlavu opačně a šel se očistil do koupelny. Mě chvíli trvalo, než jsem se z toho vzpamatoval, co se vlastně stalo a už jsem jen doufal, že teď nepřijde vychovatel nebo dokonce Adam. Matěj se pustil do koupelny, kde jsem ho vystřídal a pohladil mě po zadku, když jsem ho ve dveřích míjel.
Dal jsem si studenou sprchu, abych se trochu probral. Zároveň jsem se v tom horku šíleně zpotil.
Do konce večera už se Matěj nezastavil, protože mezitím, co jsem byl ve sprše, přišli Kája s Márou, jen jsem slyšel, jak se vedle něčemu smáli.
Nějakej test z ekonomiky mě vůbec nezajímal. Navíc jsem si všiml, že můj sešit ze stolu zmizel, tak si ho asi půjčil Matěj. Já jsem si jen v pokoji zhasl, otevřel okno na ventilaci, skočil pod peřinu a spokojeně ležel na zádech a v hlavě si přehrával to, co se dneska stalo.
Test jsem druhej den napsal na dvojku. Byl jsem naprosto spokojenej s výsledkem. Odpoledne jsem se vrátil na intr a sešit jsem měl zase na stole. Když jsem ho otevřel, byl tam lísteček se vzkazem.
“Doufám, že si to zopakujeme stejně tak, jako já budu v pondělí opakovat test. -Matěj”