Byl jsem nahý a spoutaný a ten kopanec rozhodně nebyl decentní. A ta voda rozhodně nebyla vlažná. Stála nade mnou a tvářila se hrozivě. Ačkoliv zároveň to vypadalo, jakože jí to i kapičku mrzí, že musí být tak zlá. Měla na sobě přiléhavé tričko bez podprsenky, velmi těsné kraťásky sotva do půlky zadečku a na těch svých dokonalých nožkách měla jen žabky.

„Vážně si připravenej to absolvovat? Sice můžeš kdykoliv přestat, ale pak už se nikdy neuvidíme! Což je stejné, jako kdybych vůbec nezačala. Můžeš si tedy ušetřit bolest!“.
„Jsem připravenej“, řekl jsem a myslel jsem to vážně. Přeci jen nejsem úplně slaboch, tak snad něco vydržím, ne? Navíc ona je křehká dívka, tak to snad nebude takový peklo.
„Jak chceš“, usmála se potěšeně a postavila na postel talíř se snídaní. Chvilku jsme na sebe koukali. Já čekal, že mě rozváže, ona až začnu jíst. Pak ji to přestalo bavit.
„Máš na to deset minut“, oznámila mi suše a odešla ven.
Došlo mi, že není náhoda, že je jídlo nařezané na malé kousky, které není problém vzít pusou. Sice mi to stejně dost trvalo, ale všechno jsem stihnul. V podstatě vzápětí se vrátila Adélka. Držela v rukou cosi zabalené do deky. Položila to na zem do kouta, aniž by se zmínila, o co jde.
„Dobře. Dnes tě čeká první část fyzické bolesti. Rozhodla jsem se pro deset sérií po pětadvaceti, pětadvaceti, pěti a jedné ráně. Odteď nemluv a jenom poslouchej! Pouze kdyby si chtěl úplně přestat a rozejít se se mnou, tak to můžeš říct“! Rozvázala mi ruce za zády, ale dlouho jsem si úlevu užívat nemohl. Naštěstí byla chápavá a teď mi je svázala jenom šátkem. Nebolelo to a hýbat jsem se stejně nemohl. Navíc jsem je měl teď zavázané před tělem.
Oddaně jsem se na ni podíval, hrdý sám na sebe, že zvládám mlčet.
„Tak pojď ke mně. Začneme jenom rukou. Přehni se mi tady přes koleno“.
Jak už jsem říkal, je dost vysoká, takže i můj zadek byl hodně vystrčený. Dost jsem se styděl, protože mít takhle vystavený zadek není žádná slast. Navíc jsem si připadal hrozně trapně, že i v takové chvíli mám erekci. Upravila si mě ale tak, že jsem ho měl opřeného o její koleno, ale byl hrozně vytrčený dozadu. Nebylo to sice úplně příjemný, ale zároveň nebyla nejmenší šance, že bych se erekce zbavil.
„Tak počítej. Nahlas“, první rána dopadla, ještě než dořekla. A nepřestávala. Počítal jsem, ale zvládal jsem i vnímat její ruku na svém zadku. Nebo líp – na půlce svého zadku. Ano, prvních pětadvacet ran dopadlo jen na levou půlku. Téměř vůbec to nebolelo. Jen tak mírně štípalo, ale kupodivu spíš příjemně. Cítil jsem, že mám zadek příjemně zahřátý. Vlastně mě napadlo, že to možná ani nebude tak hrozné.
Pak přišla na řadu druhá půlka. Stejný postup. A když skončila, bylo mi krásně.
„Stoupni si proti mně a ruce dej za hlavu“. Poslechl jsem bez odmlouvání a vrhal jsem na ni neskrývané věrné, skoro až děkovné pohledy. „Tak teď těch pět“. Znovu ještě než dořekla, udeřila mě dlaní přes trčící penis. Vyjekl jsem. Nebolelo to sice nijak moc, ale překvapilo mě to. „Počítej“, neměla slitování a jen co jsem dořekl „jedna“, udeřila znovu. Štípalo to pěkně, ale penis přesto neklesal.
„Otoč se“, řekla po páté ráně. Rád jsem tak učinil, protože bití přes zadek mi přeci jen bylo příjemnější. „A teď ta jedna“, řekla a dost silně mě praštila zespoda do koulí. Naštěstí jen dlaní, ale i tak to bylo peklo. Svalil jsem se na zem a díky rukám svázaným vepředu jsem se chytil za postižené místo. Cítil jsem bolest až v břiše. Nebyla to sice zas tak hrozná rána, ale do těchhle míst mi teda stačila až až.
„Vstávej, čas letí“. Zpražila mě chladným tónem. Došlo mi, že jí moje slabácká reakce asi moc nepotěšila. Rozhodl jsem se to napravit! Přesto mě trošku děsilo, že vůbec nevypadá unaveně. Netřela si ruku, nepotřebovala odpočinek! Její dlouholeté hraní tenisu asi bylo docela vhodným tréninkem.
„Přehni se tady přes postel“, ozvala se a s úsměvem si pleskala plastovým pravítkem do dlaně. S tím úsměvem mi rozhodně nepřipadala jako ta zneuctěná… Spíš vypadala, jako že si to pořádně chystá užít. Došlo mi, že půlmetrové pravítko s sebou na romantický víkend určitě nevezla. Musela jít nakoupit ještě předtím, než mě probudila.
„Tak a zase počítej“ a opět, ještě než dořekla, už dopadla první rána. Všechno se opakovalo, akorát rány pravítkem soustřeďovaly vzrůstající bolest do menších, zato intenzivnějších úseků. Rány přes penis už nebyly vůbec příjemné, ale díky erekci se ještě pořád daly vydržet.
„Opři se rukama o zem a roztáhni nohy“. Věděl jsem, co bude následovat. Děsilo mě to, ale zároveň uklidňovalo, že jde jen o jedinou ránu. Ta poslední rána dlaní už odezněla a já doufal, že bude více méně jemná. Naštěstí mě tím pravítkem nemajzla, ale i tak to bylo peklo. Napružila pravítko až skoro ke zlomení a pak ho plnou silou pustila proti mým koulím…
Ať už jí moje reakce dělala radost nebo ji zklamala, nebyla už v mojí moci. Držel jsem se za varlata a skučel. Bolest vystřelovala samozřejmě znova až do břicha. Děkoval jsem v duchu alespoň za ty ruce svázané vepředu, protože nemoct se teď za postižené místo chytit, nevím, co bych dělal.
„Tak vstávej, pokračujeme…“, vyděsila mě. Do rukou si totiž pleskala dřevěným bráchou předchozího pravítka.
Vydržel jsem tohle a i relativně dobrou verzi s dlouhou plastovou lopatkou na boty. Možná přecenila její účinek a nasadila ji až tady potom. Pak přišla na řadu vařička, která se také relativně dala vydržet. Drsná byla vlastně až rána do varlat.
„Tak máš za sebou půlku“, řekla a mile se usmála. Připadalo mi, že ji těší, že jsem to vydržel. Dokonce jsem měl pocit, že mi neubližuje ráda, ale že to vážně dělá proto, aby mě naučila novým možnostem pohledu na svět. Jenže pak dodala: „Takže trošku přitvrdíme“. V ruce se jí zničehonic objevila ping-pongová pálka. Taková ta stará, dřevěná.
To ale zdaleka nebylo to nejhorší. Říkal jsem si, že i pálka se dá vydržet. Pak mě ale donutila, abych si kleknul na čtyři a nasedla si na mě. Seděla čelem k mému zadku. Nevím, jestli jí to tak bylo pohodlnější, nebo mě jenom chtěla ještě víc vydráždit, ale spojila nožky pod mým hrudníkem, takže jsem je měl jen kousíček od obličeje. Šílel jsem vzrušením a krev v ocase mi začala zase pulzovat. Jenže mi bylo jasné, že k výstřiku hned tak nedojde. Nejsem z těch, co se dokážou udělat bez doteku.
„Druhou půlku bude výprask intenzivnější“, usmála se tajemně. Neviděl jsem, co dělá, ale nezamlouval se mi ten tón. „Musíš ho cítit víc do hloubky“, teď už jsem v jejím hlase cítil výsměch. A pak mi to konečně došlo. Jenže to už se mi chladivý kov cpal bez lubrikantu do řitního otvoru. Nadával jsem, rozčiloval se, ale hlavně jsem hekal, protože na nic v zadku rozhodně nejsem zvyklý. Všechno moje rozčilování ale uťala její otázka: „Chceš snad s tím skončit? Ne? Tak počítej“. A všechno začalo nanovo. Série skončila jako obvykle ranou do varlat. Stál jsem široce rozkročený, s rukama za hlavou. Měl jsem neuvěřitelné nutkání dát nohy k sobě, ale ustál jsem to. Teda než přišla ta rána pálkou. Pak už jsem se opět jenom válel po zemi a fňukal.
Potom následovalo totéž akorát že s lískovým prutem. Konečně jsem tak zjistil, pro co byla v době mojí snídaně. To už byla ale vážně bolest. Nejen kvůli instrumentu, ale i díky pořádné citlivosti trestaných partií. Rány přes penis mi vehnaly slzy do očí a nohy jsem tentokrát skoro nedokázal přimět k rozkročení. Dokonce jí rozesmálo, že už jsou docela nateklé a citlivé i na jemný dotek. Přesto jsem ráně neunikl.
„Seš nějaká citlivka“, odfrkla pohrdlivě. „Zvlášť ten tvůj pytlík s těma směšnýma kuličkama je nějakej divnej. Trošku ti ho radši podvážu“. Nevěřil jsem první chvíli vlastním uším. Vážně to řekla? A hlavně – vážně to udělá? Asi za minutu už mi utahoval šňůru kolem varlat hned u kořene penisu. Už to samo o sobě dost bolelo. Ale jí se to hrozně zalíbilo. Vzala mi varlata do dlaně a jemně sevřela. Přes jemnost sevření jsem začal poskakovat po špičkách, protože zjistila, že když mě za ně táhne do výšky, působím směšně. Ano, opravdu se bavila. Rozhodně nepřipomínala tu zhroucenou trosku z noci.
Zas ve stejné poloze, která se jí evidentně zalíbila, začala exekuce gumovou hadičkou. Ten zvuk, když dopadající hadička protínala vzduch, byl děsivý! Při čtyřicáté druhé ráně hadičkou na zadek jsem konečně pustil moč. Děkoval jsem bohu, že jsem moc nejedl, protože jinak bych toho asi neudržel mnohem víc. Pozitivní bylo, že jsme mohli exekuci přerušit, než jsem uklidil. Negativní bylo, že jsme začali od začátku s hadičkou. Bylo to vážně peklo!
Rány přes penis štípaly a pálily, ale zase se daly vydržet, ačkoliv jsem si nedovedl představit, že bych ho měl příštích pár dní někam strkat – kamkoliv. Byl celý rudý a naběhlý do u mě abnormální velikosti. Přes přetrvávající erekci jsem už nemohl mluvit o vzrušení. Na varlata si ale připravila lahůdku. Zase jsem stál široce rozkročený s rukama za hlavou. Ale ona stála za mnou, takže jsem jí neviděl a jen jsem slyšel, jak krouží hadičkou. Připravoval jsem se psychicky na ránu každou vteřinu, ale když přišla, stejně jsem to nedokázal zvládnout. Řval jsem – a to doslova. Ječel jsem, slzy jsem měl snad všude a chviličku jsem měl i chuť skončit. Jenže – po tom všem, co už jsem protrpěl? Nehledě na to, že ji vážně zbožňuju! Seděla nade mnou a nechala svoje dokonalé nožky na mém nahém těle. Kupodivu jsem to bral jako odměnu.
„A jdeme do finále“, oznámila mi s pochopením, když mi znovu nasedla na záda. Kožený pásek byl snad vážně vymyšlen jako mučící nástroj, protože každá rána byla šílená. Zařval jsem už při první ráně. Vstala a stoupla si přede mě. „Takhle to vážně dál nejde. Nemůžeš takhle křičet. Když nejsi chlap a nevydržíš trošku bolesti, musíš dostat roubík“. Ty řeči mě sice provokovaly – tomu říká trošku bolesti?, ale zároveň jsem měl pocit, že je ten roubík za odměnu. Protože přímo před mým obličejem si stáhla svoje kalhotky a odhalila tak svojí nádhernou, voňavou prcinku. Voněla neskutečně. Nacpala mi svoje promočené kalhotky do pusy a tou svojí rozkošnou mokrou kundičkou dosedla mlaskavě znovu na moje záda. Nebýt stálé pulzující bolesti ve varlatech, tak jsem se snad udělal. Její chuť byla opojná.
Především na závěr, při ráně do varlat, jsem byl ale za roubík rád i pro jeho praktičnost. Měl jsem pocit, že takovou ránu nemohly přežít bez úhony. Cítil jsem je snad až v žaludku. Závěrečná desátá řada byla už jen třešničkou. Všechno dělala rukou. Skoro jsem u toho odpočíval, protože jsem se víc soustředil na robertka v zadku a na bolest v podvázaných koulích, než na rány dopadající na zadnici nebo posléze na penis.
„Už mě bolí ruka“, šokovala mě a donutila zapřemýšlet. „Zakončíme to jinak“. Znovu jsem v jejím hlase slyšel tu škodolibost. Klekni si a roztáhni nohy. Vypadalo to, že někam jde. Myslel jsem chvilku, že si jde na závěr pro nějaký trestací nástroj, ale omyl. Stoupla si mezi moje rozkročené nohy a pořádně mě nakopla. I přes roubík jsem šíleně zavil! Nebýt robertka v zadku, tak jsem to teď asi neudržel. Svíjel jsem se v křečích a zničeně brečel jak malej kluk.
„No vidíš, šlo to vydržet. Pro dnešek s výprasky končíme. Už zas můžeš mluvit“, oznámila mi. „Můžeš mi poděkovat“, opravila se. Seděla v křesle a výmluvně natáhla nohu. Zničeně jsem se k ní doplazil a oddaně ji líbal. Teprve potom mě zbavila roubíku, abych jí mohl nožku i olizovat. Pak mi vyndala i robertka a rozvázala koule.
Na závěr mi oznámila, že jsem slaboch, tak mě nechá chvilku odpočívat masírováním. Musel jsem jí ležet u nohou, masírovat nožičky a občas je i olizovat a sát. I přes tu hroznou bolest v koulích, se mi zase postavil. To jí rozčílilo. Vzala mě do sprchy a ledovou vodu mi stříkala hlavně na rozkrok… Když skončila, nebylo po erekci památky. Padl jsem jí k nohám a prosil za odpuštění, že to neovládám. Důkaz jsem jí poskytl hned. Řekla, že je naštvaná a nechce mě teď vidět. Připoutala mě za ruce v koupelně a odešla.