Bylo ráno jako každé jiné, horký červen před pár lety. Andrej byl studentem gymnázia, které bylo v celé republice známé svými inovativními postupy a přístupem k výuce zcela odlišným od ostatních škol. Rozhrkaný autobus ho v šest čtyřicet vyhodil přímo před školou a s brašnou přehozenou přes rameno se ponořil do hlubin budovy. Prošel vestibulem a pokračoval do šaten, což byla rozlehlá hala s několika stovkami šatních skříněk. Protože bylo ještě brzo ráno, bylo ve škole až na několik ranních ptáčat pusto. Andrej šel do školy takhle brzy jen proto, že měl mimořádnou nultou hodinu (která začínala v sedm).
Zamířil ke své skříňce a všimnul si, že jeho sousedka u vedlejší skříňky, Táňa, už je také tady. Právě se chystala převléci do školní uniformy. Když k ní přistoupil, usmála se na něj a svlékla si pruhované tričko. Pod ním měla obyčejnou černou podprsenku s vyztuženými košíčky. Svlékla si i kalhoty a Andrej mohl skrytě obdivovat pěkný zadeček v černých kalhotkách.
„Co na mě tak zíráš?“
Andrej cosi zamručel a věnoval se vlastnímu převlékání. Školní uniforma pro chlapce se skládala z tmavých kalhot, bílé košile, tmavého sáčka a kravaty. Dívčí uniforma, kterou si oblékla Táňa, byla tvořena černou skládanou sukní po kolena, bílou blůzkou a tmavým sáčkem s kostkovaným lemem.
„Promiň,“ omluvil se a také se začal převlékat. Táňa byla hotová rychleji a zmizela za širokými lítačkami, které vedly směrem k učebnám. Andrej se už také chystal k odchodu, kromě oblečení si sebou nevzal nic, protože měli Sexuální praktika, na která nic nepotřeboval. Cestou do třídy přemítal, jestli mu kvůli jeho dlouhé absenci nehrozí zkoušení, ale doufal, že to projde bez povšimnutí. Vešel do třídy. V lavicích uspořádaných do tvaru U sedělo několik málo studentů – snad patnáct – a vedli mezi sebou tichý rozhovor. Andrej se usadil na svoje místo a čekal na příchod učitelky. Učitelka dorazila včas, byla to profesorka Hoffová, mohlo jí být asi osmadvacet, světlé vlasy měla v culíku a oblečena byla do tmavomodré sukně a světle modrého trička. Postavila se za katedru.
„Dobrý den, studenti, posaďte se prosím,“ vyzvala ty ze studentů, kteří vstali. Všichni se posadili a profesorka pokračovala: „Tak, mí drazí, máme tady ještě nějaké restíky. Kdopak ještě nemá známku se zkoušení?“ V Andrejovi to hrklo … a je to v prdeli.
„Slečna Modrá,“ pohledy přítomných sjely k drobné dívce v zadní lavici. Děvče vstalo a dopravilo se k tabuli. Měla krátké vlasy a poměrně silné dioptrické brýle.
„Tak, slečno, vylosujte si téma,“ napřáhla k ní ruku s několika lístečky. Děvče si vytáhlo jeden z lístečků.
„Felace prakticky, polykání,“ přečetla. Třída to nijak nekomentovala.
„Tak fajn, chcete si někoho vybrat?“
Lucka se rozhlédla po třídě, ale nakonec zavrtěla hlavou. Profesorka nahlédla do seznamu.
„Andreji, pojďte sem. Budete dělat figuranta. Je to za plus, ale pokuste se jí to nezkazit.“
Andrej si povzdechnul, popadl židli a došel před tabuli. Tam se posadil.
„Tak začněte.“
Dívka si klekla před Andreje, sundala si brýle a odložila si je na stůl. Rozepnula mu pásek a stáhla mu kalhoty ke kolenům. Už už se chystala stáhnout i trenýrky, ale v tom Andrej zaslechl, jak se z přední lavice ozvalo: „Kozy!“
Lucka se tak soustředila na samotný výkon, že si zapomněla odložit vršek, jak zněl postup v učebnici. Profesorka to kvitovala nadzdvihnutím obočí, na dívce bylo vidět, že se stydí. Třídou proběhlo několik zašeptání. Nakonec si přetáhla tričko přes hlavu a ukázala tak světu dvě nevelká, lehce povislá prsa s velkými bradavkami, které začínaly na chladu tuhnout. Stáhla mu trenýrky.
Jeho klacek už téměř stál. Vzala ho do rukou a nervózně se ohlédla po Hoffové. Sledovala ji pozorným pohledem. Několikrát přejela rukou tam a zpět, stáhla předkožku a vzala žalud do úst. Začala rytmickou práci nahoru a dolů. Andrejovi to bylo velmi příjemné. Pozoroval dívčina prsa, jak se pohupují nahoru a dolů, tlak v jeho penisu se stupňoval. Začal hlouběji oddychovat, profesorka vstala a došla k němu, pozorovala kuřbu zblízka. Ze třídy směřovalo také několik zaujatých pohledů, převážně čekajících na chybu zkoušené.
„Už budu,“ šeptnul. Lucka začala rychleji pracovat ústy, cítil přímo nesnesitelné týrání. Už se to nedalo vydržet, pod silou vzrušení vyhodil pánví dopředu a explodoval.
Tím však bohužel situaci značně zkomplikoval, neboť jak sebou trhnul, dívce vyklouzl úd z pusy i z ruky a nekontrolovaně stříkal na její prsa a obličej. Když skončil, svalil se zpět na židli. Lucka si utírala mrdku z obličeje a z řas, netvářila se zrovna potěšeně. Tekutina jí stékala po zduřelých bradavkách, Andrejův klacek nechtěl splasknout.
Hoffová se vrátila na své místo.
„No, to jste to slečně pěkně zavařil, Andreji. Plus nedostanete a mazejte odsud.“ Andrej rychle si natáhnul oblečení a posadil se na své místo.
„Slečno Modrá, práce rukou byla dobrá, i ústy jste to zvládla. Měla jsem pocit, že máte trochu problém se svlékáním, ale to snad překonáte. Nicméně vyvrcholení nebylo v pořádku. Vím, že to zvoral kolega, ale tohle musíte mít pod kontrolou a musíte s tím počítat. Je mi líto, ale dnes to bude za tři.“
Dívka stála polonahá před tabulí, potřísněná semenem, s tričkem v ruce a vypadala k politování.
„Slečno, já vím, že je před uzavřením známek, ale nedá se nic dělat. Budete muset víc bojovat a nechat se příště – to je tuším pozítří – nechat vyzkoušet na opravu. Jinak vás jednička mine. Co budete mít na vysvědčení?“
„No,“ odpovídala tiše, „vypadá to, že samý jedničky … pokud vyjde ta oprava.“
„Tak fajn,“ usmála se profesorka, „tak se naučte a pozítří to zkuste.“
Dívka zkroušeně vyrazila do umývárny a Hoffová se otočila do třídy. „Tak fajn, tolik zkoušení.“ Úleva byla jasně patrná na každém ve třídě. „Teď se vrátíme k Brahmsově kopulační teorii, nalistujte si stránku 117.“