Chytila sukni rukama, přitiskla si jí na břicho, naskočila obrácená zády rozkročenýma nohama na zábradlí a rozjela se. Byla dole coby dup. Poskočila a vyběhla znovu nahoru. "Ještě jednou, jezdí to pěkně." A znovu nasedla s vystrčeným zadečkem na tyč..

Je mi šestnáct a ještě před rokem jsem byla hloupá holka. Tedy nemyslím si, že bych byla teď bůhvíjak chytrá, ale chytřejší jsem. To jistě. Když na to teď pomyslím, říkám si v duchu, jak jsem jen mohla žít tak normálně, bez trocha radosti a vzrušení? Ale popořádku, začnu tím co se stalo před rokem.
Oslavila jsem patnácté narozeniny v rodinném kruhu a přemýšlela, proč nemám takovou kamarádku, kterou bych si na oslavu mohla pozvat. Kamarádky mám, to ano, ale žádnou takovou u které by mě napadlo vzít ji s sebou k nám domů a ještě na tak významný den, jako jsou moje narozeniny. Když jsem druhý den seděla v lavici, prohlížela jsem všechny holky a přemýšlela, která by za to stála, když někdo zaklepal na dveře. Když se otevřely, vstoupila naše ředitelka a za ní děvče, asi tak stejně velké jako já, s krásnými, dlouhými a blonďatými vlasy. Ředitelka si vzala krátce slovo a představila nám jí jako novou žákyni, Annu Poštovou, která se se svými rodiči přistěhovala do našeho města a ode dneška bude žákyní naší třídy. Pak ještě něco vyblekotala a zmizela. Naše třídní Miládka ji stejně blekotavě přivítala a hned se začala rozhlížet, kam by ji posadila. Byla volná dvě místa. U Bohouška, šprta a nejméně oblíbeného člena naší třídy a vedle mne. Upřeně jsem se na učitelku podívala a to zřejmě rozhodlo.
"Sedneš si k Janě Novotné. Vlastně ne, zůstaň stát a něco nám o sobě pověz." Anna zůstala stát a bez známky rozpaků pověděla kdo je, odkud se tady u nás vzala, co dělají její rodiče, co dělá a má ráda ona, zkrátka všechno podstatné a důležité. Udělala na mě obrovský dojem a jen tím potvrdila můj zájem a ní. Konečně někdo, kdo snad zažene ten věčný stereotyp a nudu!"
"Ahoj," řekla, když se posadila a podívala na mě. "Jsem Anna, říkat mi můžeš jak chceš, snesu úplně všechno." "Ahoj, já jsem Jana, a i mě můžeš říkat jak chceš. Ne, že bych snesla úplně všechno, ale uvidíme." Usmáli jsme se na sebe a já už v té chvíli věděla, že Anna je ta pravá. Konečně mám kamarádku jak se patří.
V příštích týdnech jsme trávily veškeré volné chvíle spolu. Postupně jsme se o sobě dozvěděly plno věcí. Počínaje rodinou a konče třeba klukama. To poslední jsme si sdělovaly jen velmi povrchně (alespoň já), protože to přeci bylo téma, které holky v patnácti jen tak nevytrubují. Bylo ale cítit, že není daleko doba, kdy se jedna druhé budeme svěřovat i s tímto tématem. Navštěvovaly jsme se vzájemně doma, já jsem znala její rodiče a ona moje i s mojí ségrou. Byly jsme zkrátka dvě nejlepší kamarádky.
Asi za čtvrt roku po Aniččině příchodu jsme spolu odnášely věci do kabinetu. Bylo už po zvonění a chodba školy byla úplně prázdná. To byla příležitost k permanentně zakazované činnosti. Jízdě po zábradlí. Posadila jsem se první a elegantně sjela do mezipatra a otočila se na Anničku. Ta měla na sobě krátkou jarní sukni a tak jsem byla zvědavá, jak si s tím poradí. Jako vždycky byla se vším hned hotová. Chytila sukni rukama, přitiskla si jí na břicho, naskočila obrácená zády rozkročenýma nohama na zábradlí a rozjela se. Byla dole coby dup. Poskočila a vyběhla znovu nahoru. "Ještě jednou, jezdí to pěkně." A znovu nasedla s vystrčeným zadečkem na tyč. Zopakovala to ještě dvakrát a já jsem začala pomalu stoupat nahoru, abych si to taky ještě jednou sjela.
"Proč nejezdíš jako já?" Otočila se, sedíce na tyči. "Tak jak jezdíš ty, jezdí jenom kluci. Ty mít strach nemusíš, klidně nasedni rozkročmo, uvidíš, je to lepší." Zamrkala a já v jejích očích zahlédla podivnou vláhu. Rozjela se, ale v půlce délky zábradlí se zastavila. "Jééé, mě to už nějak nehce jezdit." Přicházela jsem blíž k ní a všimla si, že má oba lemy klahotek těsně zařízlé mezi půlky zadečku. Škubala s sebou na zábradlí, ale rozjet se jí nepodařilo. "Počkej, pomůžu ti," vyhrkla jsem, ale ona mě předešla. "Ne, nemusíš, stejně už musíme jít!" Krátce na mě vyštěkla a seskočila ze zábradlí. Otočila se a seběhla schody dolů. "Pojď nebo nás tu měkdo nachytá." Pokrčila jsem rameny a chystala se nasednout na zábradlí a následovat jí dolů, když jsem se zarazila. Na vrcholu madla zábradlí, v místě kdy Annička seskočila byla vidět podlouhlá temné skvrna, jakoby něčeho vlhkého. Lehce jsem se toho dotkla a bezděky přiložila prst k nosu. Nasála jsem zvláštní vůni, vůni, kterou jsem znala. V té chvíli jsem pocítila jemné zamrazení v rozkroku a hlavou mi prolétla vzpomínka na loňské prázdniny u babičky.
Tenkrát jsme chodili s partou z babiččiny vesnice do lesa. Tam, na vysokém dubu, byla pověšená velká houpačka. Pamatuji si, jak jsem na ní seděla, rukama i nohama křečovitě objímala tlustý provaz a modlila se, abych nespadla. Kluci mě divoce rozhoupávali a já létala až daleko nad strž, nad jejímž okrajem dub stál. Strašně jsem se bála a tiskla se k provazu tak křečovitě, až se mi bolestně zarýval mezi moje nohy. Když mě kluci nechali a já se vracela sama domů, prožila jsem hrozné chvíle po zjištění, že mám úplně promočené kalhotky. Že bych se počůrala? Stejně jako dnes, i tenkrát jsem se lehce dotkla nejvlhčího místa v rozkrouku a přiložila vlhký prst k nosu. Vonělo to ale úplně jinak než jsem čekala. Vonělo to úplně stejně jako to, co dnes zbylo na zábradlí po Aničce.
Mrazení mezi nohama bylo silnější a já rychle seběhla schody. Chodba byla prázdná, Anička nikde. Zabočila jsem na záchod, vklouzla do kabinky a zamkla za sebou. Hlavou se mi honily myšlenky jedna za druhou a mě začalo pomalu docházet co se stalo dnes Aničce i mě před rokem. Rychle jsem si stáhla kalhoty a poté i kalhotky až ke kotníkům a posadila se na záchod. Doširoka jsem roztáhla nohy a naklonila se, abych viděla na svou buchtičku. Baculaté okraje se odtáhly a z nich vykoukly dva temné závojíčky. Lehce jsme se jich dotkla a zatlačila. Cítila jsem, jak se pomalu rozestupují a můj ukazováček proniká mezi nimi dovnitř. Přestala jsem tlačit, protože jsem si všimla, jak se ma okrajích šterbinky objevují kapičky vlhkosti. Mrazení v celém podbřišku bylo stále silnější a silnější a přinášelo mi neobyčejnou rozkoš. Začala jsem silně dýchat a cítila, jak mi bradavky na obou prsou napínají tenkou látku podprsenky a trička.
To mi tak ještě scházelo. Takhle přeci nemůžu přijít do třídy. Rychle jsem se vzpřímila, posadila pořádně na záchodové prkénko a začala čůrat. Už jsem to potřebovala. Jak jsem lehce zatlačila, přešlo mrazení do několika krátkých křečí. Lehce jsem vykřikla, protože nic podobného jsem ještě nezažila. Bylo to úžasné. Povolila jsem napětí a s proudem vytékající moči se křeče ozvaly znovu. Už se to nedalo vydržet a já vyřikla o poznání hlasitěji. Když jsem skončila, utřela jsem si buchtičku a v té chvíli to přišlo potřetí. V buchtičce mi zaškubalo nejsilněji a mezi rozevřenými okraji dírky se objevila malá kaluž lepivé šťávy. Jen zvolna se vsakovala do toaletního papíru, který jsem přitiskla přímo na střed růžového otvoru. Pár pohybů papírem nahoru a dolů, kterými jinak své čůrání zakončuji, spustilo lavinu křečovitých stahů a dalších nepopsatelných pocitů přímo ve středu mého těla. Neovládla jsem a několikrát jseme přerývaně, s hlubokými vzdechy, vykřikla. Abych své výkřiky ztlumila, zakousla jsem se do své volné ruky. Ovládlo mě to tak silně, že jsem pár chvil neměla ponětí, co se se mnou děje.
Vzpamatovala jsem se, rychle vytáhla kalhotky i kalhoty, umyla si ruce, opláchla tvář a vyběhla ze záchoda. Když jsem vešla do třídy, zarazila jsem se stejně, jako učitel. Aniččino místo bylo prázdné. "Kde jsi nechala Poštovou?" "Přijde hned, ještě se zastavila u školníka kvůli brigádě," zalhala jsem, posadila se a modlila se, aby se Anna objevila co nejdříve. Pánbůh mé prosby vyslyšel, protože v tu chvíli někdo zaklepal. "No tak pojď, Poštová. Ale to jsi nemusela, takhle se honit. Podívej jak jsi udýchaná a zpocená. Ostatně Novotná tě omluvila, tak nač ten spěch?" Podívala jsem se na Annu a skutečně. Hlasitě oddychovala, vlasy rozcuchané, halenku pomačkanou.
"Co je," naklonila jsem se k ní. "Co by, pospíchala jsem." Chtěla jsem na ni začít vyzvídat, ale ona si otevřela knihu a přestala mi věnovat pozornost. Nechala jsem jí tedy a zamyšleně svojí knihu otevřela taky. Bylo to jedno, stejně jsem se na to, co učitel vykládal, nesoustředila. Hlavou mi neustále poletovaly myšlenky na to, co se to se mnou stalo. Je to to, o čem jsem párkrát zaslechla, když se na koupališti bavila moje starší ségra s holkama? Pokud ano, je mi už jasné, že to je opravdu něco mimořádného.
Celý zbytek dne jsem se těšila na to, až přijdu domů. Musím těm věcem přijít na kloub. V klidu. Zamyšleně jsem si představovala co udělám, takže jsem ani pořádně nevnímala Aničku, když se se mnou snažila o přestávce domluvit na našem odpoledním programu. Jako ve snu jsem se slyšela, jak se vymlouvám na povinnosti, které mi připravila máma, než se ségrou odjely pomáhat k tetě na chatu. Samozřejmě jsem žádné neměla. Žádné, po celé dva dny, po které budu sama doma. Ještě včera jsem si při představě, že budu dva dny opuštěná, vzpomněla na tátu, který už byl druhý měsíc na stáži v Anglii a přála si, aby byl doma. Dnes už mi to nijak nevadilo. Celý dům jen pro mne. A to že to využiji bezezbytku, to jsem věděla už teď.
Odemkla jsem a vběhla do domu. Měla jsem plán a hned jsem ho začala provádět. Jako úplně první jsem se osprchovala. Když jsem pak přišla v koupacím plášti do ložnice našich, neodolala jsem a neprohlédla se, jako ostatně pokaždé v poslední době, v jejich velkém zrcadle. Moje prsa už začala přerůstat ten původní rozměr jehlánků a začala se pěkně zakulacovat. Jak jsem si po nich přejela, nedalo se přehlédnout, jak se bradavky na jejich vrcholu postavily tak, že trčely dobrý centimetr dopředu. Když jsem se jich dotkla, pocítila jsem v rozkroku opět to příjemné zamrazení. Už mě to nepřekvapilo, naopak, očekávala jsem to, a přála si, aby to přišlo. Hned jsem se také svému rozkroku začala věnovat. Nejprve pohledem. Moje buchtička si svoje jméno opravdu zasloužila. Pod, už poměrně hustým lesem hnědých kudrnatých chloupků, se klenula baculatý kopeček rozdělený úzkou čárkou. Vyklenutí se teď, co jsem stála před zrcadlem a pozorovala se, zdálo větší než obvykle. Lehce jsem pokrčila nohy v kolenou a trochu více roztáhla stehna. Obě strany buchtičky se od sebe odtáhly a já opět pocítila zamrazení. Teď už silnější. Pozorně jsem se zakoukala pod svůj pupík a zaostřila. Na vrcholu stěrbinky, oddělující obě půlky buchtičky, se objevila malá kulička. Co to je? To jsem tam přeci nikdy neměla?
Sjela jsem pravou rukou do chloupků a pokračovala dál, až jsem se zastavila na té malé kulaté věci. Lehce jsem se jí dotkla a vzápětí na ní silněji zatlačila. V tom okamžiku jako by ve mě explodovala bomba. Celé tělo zachvátila obrovská lavina vzrušení, začala jsem se chvět a hlasitě vzdychat. Okamžitě jsem pocítila, jak mi z vnitřku mého těla vytéká pramínek vlhkosti a pokračuje po stehně dolů. Přestala jsem se pozorovat i ovládat a naznak se položila se do zastlané postele. Lehce jsem pokrčila nohy a roztáhla je. Pravou rukou opět nahmatala tu malou kuličku a málem vykřikla překvapením. Z kuličky byl už poměrně dlouhý výstupek. Natočila jsem se tak, abych mezi své nohy viděla v zrcadle a zaostřila. Viděl jsem svoji buchtičku doširoka rozevřenou. Bílé, lehce ochlupené okraje přecházely v nařasené temné závojíčky a ty v růžové, vlhkostí se lesknoucí masíčko vnitřku mé rozkošné dírky. Nad tím vším pak těsně pod vrcholem vyčnívalo něco, co tam být nemělo. Tedy něco, co jsem tam dřív nikdy neviděla. Tuhý výrůstek, asi jeden cetimentr dlouhý. Když jsem se ho dotkla, projela celým mojím tělem další vlna vzrušení. A z každým dalším dotykem další a větší. Teď už to nebyly jen dotyky. Vzala jsem tu věc mezi palec a ukazováček a začala s ní protáčet na obě strany. A v tom okamžiku to přišlo. Vlny jednotlivých křečí se spojily v jednu obrovskou lavinu a já sebou, za hlasitých výkřiků, házela ze strany na stranu. Nevím ani, jak dlouho to trvalo.
Probrala jsem se klidně ležící na posteli, s pocitem vyčerpání a chladného vlhka mezi svýma nohama. Podívala jsem se tam a ztrnula. Pod mojí buchtičkou se, samozřejmě na mámině povlečení, rozkládala obrovská vlhká a tmavá skvrna. No nazdar! Hned jsem vyskočila a začala horečně přemýšlet.
Za pár minut už jsem osprchovaná stála s fénem nad dekou a vysoušela tu spoušť. Ani mě nenapadlo, že mám dva dny čas a že by to možná uschlo samo. V tu chvíli mě zajímalo jen jedno. Až to uschne, bude to vidět? Věděla jsem, že máma povlékala včera a že v povlečení spala jen jednou, takže by si něčeho nakonec mohla všimnout. A to bych asi nerada. Vůbec jsem nevěděla, jak bych jí něco takového vysvětlila.
Trvalo to asi patnáct minut. Tmavá skvrna pomalu od středu světlala zdálo se, že to dopadně dobře. Bohužel jen zdálo. Když jsem vysušila všechno, viděla jsem, že mé snažení bylo marné. Skrvna sice zmizela, ale tmavé mapy a zbytky jejích okrajů jasně naznačovaly původní velikost. Začala jsme být lehce nervózní a rychle si promítala v hlavě na co to svedu. Pak mě napadlo, že bych to mohla nahrát na rozlitý džus nebo něco podobného, napadlo mě ale, co se stane, když si k tomu mamka čuchne. Hned jsem to vyzkoušela a bylo mi jasné, že to není dobrý nápad. Takhle džus nevoní. Sklidnila jsem se a prozatím deku otočila. Má ještě celý den na to, abych něco vymyslela. Snažil a jsem se deku uhladit a ztuhla jsem. Skvrna byla i na druhé straně! Teď už byla panika dokonalá. Měla jsem ale ještě zbytek rozumu a ten mi hned v následující chvíli zafungoval. Jak to, že je skvrna na této straně deky. Otočila jsem ji zpět a... Každá ze skvrn byla na opačném konci deky. Ta na spodní straně tedy neprosákla od té mé, ale byla tam už dávno před tím. Žy by mamka rozlila džus nebo něco...? Sklonila jsem hlavu a přičichla. Ne, džus to rozhodně nebyl.
Stála jsem tam jako opařená. Moje máma to dělá taky? No to snad ne? Proč? Vždyť je dospělá a vdaná? Tušila jsem sice, co to všechno znamená, jak to souvisí s životem dospělých, se vztahem mezi mužem a ženou a s tím vším, o čem jsem tu a tam zaslechla kusé narážky, a o čem jsme se učili v biologii a v rodinné výchově, ale mějak jsme si to nedokázala dát dohromady. Rychle jsem tedy deku uhladila a rozhodla se, že dnešní den věnuji tomu, že zjistím co se dá. Konec konců, je mi čtrnáct, už bych tomu konečně měla přijít na kloub.