Podívám se na hodiny, rychle dopiji už dávno studenou kávu, vemu klíče od hradu a spěchám na nádvoří, kde na mě už čeká skupinka návštěvníků. Na prohlídku hradu většinou chodí rodiny s dětmi nebo páry. Ale najdou se i výjimky. Už jsem měla ve své skupině kluky, kteří mě rádoby nenápadně okukovali, a když jsem je přistihla, okamžitě sebou trhli a snažili se dívat jinam. Žádný mě neoslovil, ani mi neopětoval delší pohled. Vycítila jsem, že se mě bojí. A ruku na srdce, žádný z nich mě nijak zvlášť nezaujal.
Ještě štěstí, že kastelánka, shodou okolností moje babička, nechce, aby průvodci chodili v dobových kostýmech. Ze začátku jsme měli každý svůj kostým, ale když jsem se jednou málem přizabila o dlouhou sukni, kterou jsem si přišlápla na schodech, babička od kostýmů upustila. Tím lépe pro mě, v triku a kraťáskách se cítím daleko volněji než v těžkých šatech dlouhých až po zem.
Cestou se srazím se skupinou historického šermu Ve jménu růže, pojmenované podle stejnojmenného filmu, a pohledem zavadím o Jakuba oblečeného v brnění, které mu chrání jen horní část těla, aby se mohl lépe pohybovat, jak si to suverénně kráčí k nádvoří, kde budou vystupovat se svým programem.
Ze zvědavosti jsem zašla na jejich představení, a když jsem viděla, jak se ten kluk pohybuje a je zapálený pro svůj koníček, vyrazilo mi to dech. Jakub ví přesně jak s mečem zacházet, není to jen bezduché máchání, a když se na konci představení ukloní publiku, vyhledá si nějakou holčinu, na kterou mrkne. Holky jsou z něj celé divé. Ani se jim nedivím. Stačí se Jakubovi zadívat do jeho modrých očí a musíte ho zbožňovat.
V kombinaci s rozčepýřenými blond vlasy a pevným svalnatým tělem to ani jinak nejde. Kdyby chtěl, může mít kteroukoliv holku, na kterou se jen podívá, ale slyšela jsem, že je momentálně single a holky nestřídá jen tak pro zábavu.
Jakub se na mě dlouze podívá a k pozdravu připojí i úsměv. Kývnu mu na pozdrav a v tom ucítím, jak mi vlhnou kalhotky. Protože už nemám čas, abych se převlékla, musím hodinový výklad vydržet tak. Super! Momentálně své tělo nesnáším za to, jak na Jakuba reaguje. Jsem jako nadržená puberťačka, co se nedokáže ovládat! Tahle prohlídka je dnešní poslední.
Po třech hodinách, kdy se nám podaří vyprovodit poslední návštěvníky, se cítím psychicky vyšťavená. Dám si rychlou sprchu, převléknu se do riflových šatů a vyměním si i spodní prádlo.
Na večeři si zajdu do šenku, a než mi ji paní Iveta připraví, posadím se před šenk a sleduji dění kolem. Zanedlouho se z boční strany nádvoří objeví šermířská skupina, tentokrát v civilu. Něčemu se spolu smějí. Je to taková parta bláznů, co bez sebe nedá ani ránu.
Hodilo by se k nim mušketýrské heslo: Jeden za všechny, všichni za jednoho. Když si mě všimnou, okamžitě se ke mně nahrnou a mluví jeden přes druhého. Kromě Jakuba, který si sedl naproti mně a sleduje každý můj pohyb. V krátkých bermudách a triku na ramínka, ze kterého mu čouhají svalnaté paže, mu to sluší. Srdce mi začne bít zběsilým tempem a každý nerv v mém těle začne vibrovat, jakoby do mě pouštěli elektřinu.
"Tak co, Miri, jsi připravená na dnešní prohru?" Usměji se koutkem úst: "Ty si vážně myslíš, že mě porazíš, Tome?" Než mi stačí Tomáš odpovědět, předběhne ho Jakub: "Ní, nechci ti brát iluze, ale poslední dobou ti dáváme parádně na prdel." Tom jen trhne hlavou.
Společně pomůžeme paní Ivetě sklidit ze stolu, abychom mohli rozložit hru Mougins, kterou jsme si sami vymysleli. Svými panáčky zabíráme území, bojujeme, staráme se o poddané a rozšiřujeme svá království. Sedím vedle Jakuba tak blízko, až cítím žár z jeho těla a když se mě nechtěně dotkne, začnu se vnitřně celá chvět, jako bych byla nahá uprostřed Atlantiku. Nejsem v tom sama, když jsem na řadě, musím se pro kostku natáhnout, přičemž se Jakub skloní a nenápadně mi vtiskne polibek do vlasů. Celá ztuhnu, snad si toho nikdo nevšiml. Vím, že po mně Jakub pořád pokukuje, ale nikdy si nedovolil nic podlého, aby se mi dostal do kalhotek. I když to může znít jako klišé, téhle vlastnosti si na něm nejvíce cením.
Přes malé infarktové stavy probíhá večer v klidném režimu, než se ho rozhodneme ve dvě ráno ukončit. Musíme být na následující den aspoň trochu odpočinutí. Účinkování v programu není žádný med.
Ve své komůrce se převléknu do krátké noční košilky, rozčešu polodlouhé vlasy a posadím se do výklenku v okně, abych se nadechla svěžího vzduchu a uklidnila své tělo. Opřu hlavu o rám, zavřu oči a užívám si nočního klidu. Všudypřítomného skřípání a vrzání si nevšímám. Jako malá jsem se toho bála, ale babička mi vysvětlila, že to jen pracuje dřevo. Moc jsem jí nevěřila, a protože jsem měla jako dítě velkou představivost, myslela jsem si, že se ke mně plíží nějaká příšera.
Najednou zaslechnu zvuk, který sem nepatří. Seskočím z výklenku, odstoupím od okna a přesunu se ke dveřím, abych mohla co nejrychleji utéct. Už se chystám odemknout dveře, když mě něčí ruka otočí dozadu. Jakmile v návštěvníkovi poznám Jakuba, vynadám si do blbců. Kdo jiný, kromě babičky, ví, kde mám komůrku? Skupina historického šermu. A kdo po mně pokukuje? Jedině Jakub. "Co tady děláš? A jak ses sem dostal?!"
Jakub využije momentu překvapení, přitiskne se na mě celým tělem, a vpije se mi do pootevřených úst, přičemž mě natlačí na těžké dřevěné dveře tak silně, až jasně cítím jeho pulzující touhu na svých slabinách. "Musel jsem tě vidět, Miri. Od minulého roku na tebe myslím, na tvé tělo, oči, úsměv. Představoval si, jak musí být skvělé do tebe zajíždět, jak úžasný musí být pocit, kdyby jsi měla mého ptáka ve svých ústech, mezi prsy a co teprve až by jsi mi ho leštila svou rukou...."
Po tomhle přiznání se přestanu ovládat, obejmu Jakuba kolem krku, a líbám ho tak zuřivě, jakoby na tom závisel celý můj život. Musím přitom stát na špičkách, aby se ke mně nemusel moc sklánět.
Jakub mě vezme do náruče a jemně položí na postel. Hladí mě na nohou, dokud nedoputuje k okraji košilky, kterou svleče jediným pohybem. Jakmile mně uvidí nahou, lehne si nade mne, levou rukou se opře o polštář, nohama mi zaklíní tělo, abych se nemohla pohnout, čímž mi rozevře klín, do kterého vniká svými prsty.
Jakub ví přesně, co má dělat. Palcem mi tře klitoris a prsty dráždí můj klín, až se pod ním celá svíjím, zakláním hlavu a snažím se z jeho sevření vykroutit. Obdivuji jeho pevné tělo, vypracované svaly a líbí se mi, že je hladce vyholený v oblasti třísel a kolem svého tvrdého mužství až na úzký proužek chloupků, který mu vede od pupíku až k podbřišku. Motýlci v mém břiše začnou létat jako pominutí.
Jakub mě přetočí na bok, udělá pár pomalých temp, a poté si mě opře o pelest postele, pevně chytí za boky a sám udává tempo přírazů. Svým tvrdým penisem mi naráží na stěnu dělohy, až ze mě vyjdou výkřiky slasti. Je to tak příjemné. Noční ticho ruší jen naše vzdychání. Své tělo mám v jednom ohni, cítím, že za chvíli překročím, jak já říkám, svou light hranici a budu chtít trochu přitvrdit. "Nemusíš na mě být až tak jemný, Kubi."
Jakub se zarazí v půli pohybu a přinutí mě, abych se mu podívala do očí. "Opravdu to tak chceš?" S úsměvem, který mi zdobí tvář, dychtivě přikývnu.
Jakub se nadechne, otočí si mě zády k sobě, něžně pohladí po zádech a zastaví se na levé lopatce, kde mám vytetovanou královskou korunu a pod ní latinský nápis Dum spiro spero. Je to heslo rodu Schwarzburgů, do kterého patřím i já. Jakub do mě rychle vstoupí, až se prohnu v zádech. Omotá si mé vlasy kolem ruky, jemně zatáhne, takže zakloním hlavu, levou rukou mi mačká prso, tahá za bradavku, a najednou mě plácne přes zadek tak silně, až vyjeknu bolestí a cuknu dopředu. Protože mě stále drží za vlasy, jediným pohybem si mě vrátí přesně tam, kde mě má po ruce, a pokračuje v rychlém, nekontrolovatelném tempu, které mi rozvibrovává celé tělo.
Užívám si rychlou jízdu, Jakub ze mě vyklouzne, přetočí na záda, vklíní se mi mezi stehna a mučivě pomalu do mě zajíždí. Líbí se mi, jak má vypracované tělo bez jediného faldíku. Jeho levou paži mu zdobí tetování ve tvaru meče, které mu dodává ještě větší punc mužnosti.
Držím Jakuba za pevný zadek, silou si tlačím jeho penis hlouběji do sebe a toho, že jsem celá bolavá, si vůbec nevšímám. Potřebuji cítit jeho pevné tělo na svém, takže v momentě, kdy silně vrcholí, ho na sebe přitlačím a užívám si blízkosti jeho těla, když se na mě svalí celou svou váhou. Jakub ze mě po chvilce vyklouzne, použitý kondom zabalí do papírového kapesníčku, přilehne si ke mně, já se mu schoulím do náruče a dávám mu čas, aby si oddechl. Za takový výkon si zaslouží odpočinout, zvláště, když jsem ještě fit a rozhodně mi tahle dávka sexu nestačila. Políbím Jakuba na horké rty a postupuji níže, až se zastavím u jeho penisu, který několikrát ochutnám po celé délce, než mu navléknu nový kondom. Prostor komůrky zaplní vůně jahod, kterou miluji.
Kleknu si nad Jakuba, vezmu jeho pevný penis a sama si jej do sebe navedu. Tak hladce do mě proniká, až mě to překvapuje. Bývalý přítel s tím měl problémy a dával to za vinu mně. Jak jinak...? Pohodlně se usadím, udělám pár pomalých temp, načež zavřu oči a začnu zrychlovat. Nevnímám svět kolem sebe. Jsem jen já a Jakub. Já a můj chtíč. Najednou se Jakub zvedne div nespadnu, pevně mě obejme a i se mnou sestoupí z postele, aniž by ze mě vystoupil, opře si mě o zeď, pevně drží za boky a šoustá mě, sotva vnímám svět kolem sebe. Udělá ještě pár přírazů, než se úplně celá rozklepu, neudržím svou váhu a svezu se na zem. Jakub mě vezme do náruče a uloží do postele.
Ztěžka dýchám, byl jak zvíře, a já musím uznat, že jsem tak úžasný a divoký sex až doteď nezažila. Ležíme ve společném obejmutí, než se Jakub začne oblékat. "Musím jít, Miri. Asi by nebylo dobré, kdyby mě viděla tvoje babička, jak od tebe ráno vycházím."
Jakub si ke mně přisedne, obejme mne a jemně políbí. Obejmu ho kolem boků a i s ním se pokládám na postel. Jeho tlak zesílí, zrychleně dýchá, jazykem mi divoce rejdí v ústech a já na svých slabinách ucítím známý tlak. Stojí ho hodně přemáhání, aby se odtrhl. Pohladí mě po tváři.
"Ráno mám vystoupení, a i ty musíš být odpočinutá. Zítra se uvidíme, zlato." Jemně se pousměji: "Tak už běž, rytíři."
Jakub už sedí na parapetu, ale neváhá se vrátit, aby mě ještě jednou políbil, než zmizí ve tmě.
Únavou padnu do postele a hlavou mi začnou vířit myšlenky. Kdo se může pochlubit, že měl v dnešní době sex na hradě? Kdo mi může povědět, kam tohle povede? A kdo mi zajistí, jestli to nebylo z Jakubovy strany jen letní povyražení? Věřím, že ne, ale jistá si tím být nemůžu. Těch otázek je moc a já na ně neznám odpovědi. V hlavě mi najednou zazní slova Dum spiro spero. Dokud dýchám, doufám. A já se jimi budu řídit i nyní.