Inde Dirksenová měla spoustu galantních nápadníků, které si brala do své postele, ale žádný ji nepřivedl k takovému orgasmu jako Johann. Všichni do jednoho byli náhradou za toho, kterého nesměla mít. Za Johanna Desche. Svaly její pochvy se neustále, s hlasitým mlaskáním vztahovaly a bouřily bolestivou slastí. Nakonec podlehla slabosti a padla na nerozestlanou postel. Chvilku nevnímala svět, čas i zrak a sluch jí vypověděly službu. Johann si lehl vedl ní, a pozoroval její uspokojení. Ještě nikdy neviděl ženu, bezmocnou a v zajetí slasti. Pak se pomalu probrala. Byla překvapena Johannovým nahým tělem, v ničem se nelišil od jejích snů. Když k ní přistoupil, po té co se svlékly, počal hladit její prsa, líbat její záda, jako sochař přejížděl oblé částí jejího těla, očividně mu to činilo požitek. Když pak zabořil svá ústa do jejího klína, vybouchla v ní nálož letité touhy. Teprve teď se zmocnila jeho těla, polila ho vášní, pojala i jeho vzrušené mužství do svých úst. Jeho přirození bylo neobvykle dlouhé a tenké. Jezdila svým jazykem po jeho délce, od varlat a k velkému žaludu. Přemýšlela nad chutí tohoto mužského údu, nenašla však v mysli nic, co by jeho lahodnost předčilo. Chtěla to intimní místo podrobit zevrubné prohlídce. Sedla si mezi jeho nohy, které on, oddaně jako pes široce roztáhl. Ohmatala mu varlata a pocítila za jejich, pytli se podobajícímu obalu, ztopořené pokračování jeho údu, který někde u konečníku mizel v těle. Pojednou pocítila křečovité vztahy jeho sedacích svalů a za hlubokého sténání Johanna, počal z jeho tvrdého pyje, stříkat bělostný med. První dávky padaly na jeho břicho, další zasály její ústa. Překvapeně se olízla a chuť Johannových výkalů ji připravila další bouřlivý orgasmus. Chtěla se mu oddat, zároveň však chtěla sát ten med jeho mužství. Pojala tedy jeho přirození do svých úst a cítila v okamžiku, že jsou zcela naplněna. Počala polykat tu lahodu a její pochva se opět rozbouřila v křečích. Rychle změnila, nad, na zádech ležícím Johannem pozici a nabídla své bouřící chlopně jeho ústům. S libostí je přijal. Johann se jí labužnicky poddal, s požitkem přijal vše, co se jí na jeho těle líbilo. Bylo to skutečně vše, nevynechala jediný kousek. Pak jí oplatil svými ústy, jazykem, rukama i nohama, byl to ohňostroj vášně. V jednu chvíli se přistihla, že závidí Karolíně takového milence. Pak hned na ni přestala myslet. Jistě to byl jen okamžik a shoda příznivých náhod, která jí vehnala do náruče zrovna toho muže, po kterém její srdce tolik let plakalo. Až procitne, zase na ni zapomene, ne, bude se nutit na ni nemyslet. Počala se zabývat přemýšlením, zda Karolína ví, co v tomto muži má. Již dlouho jí Johanna nezáviděla, dávno pochopila, že pokud nepřijde on k ní sám, nebude to, co očekávala. Dnes k ní přišel a zítra zase odejde, to je její osud, se kterým se smířila.Pak oba usnuli. Když se po chvíli Johann probudil, zase se milovali. Pak sešli dolů, do šenku, povečeřeli, prošli se po městě a zase se dlouho do noci milovali. Ani jednou nepromluvil o lásce. O rozkoši, o její kráse o ukradeném času, o vůni jejího těla, jemnosti jejích rtů, o plnosti jejích prsů. O lásce ne. O té mluvila jen ona, Inge Dirksenová. Ráno se již k ní nepřiblížil. Trpělivě snesl její polibky, ale neopětoval je. Byl zdvořilý a stále milý, ale již se na ni zase nedíval. Její hostující role skončila, pochopila Inge. Když již zase táhlo čtvero černých koní kočár do nedalekého Frankfurtu, byli zase jen obchodní partneři. O vášnivém odpoledni včerejšího dne nemluvil, horkou noc, ve které spojili svá těla, nepřipomínal. Inge Dirksenová činila to samé. Jakoby se ta zastávka v jejich životech nekonala.

Konec.