Tak dvakrát do roka absolvujeme s partičkou známých nějaký turistický výlet. Letos jsme šli zhruba 30 km přes Brdy. Nejsme žádná uzavřená společnost, vždycky se vyhlásí termín a trasa a kdo může, ten jde, občas někdo přizve své další známý… Letos nás šlo asi 11 a někdo přizval svojí kamarádku Markétu, která s námi šla poprvé. Markéta měla od začátku obavy, jestli to ujde, že není úplně v nejlepší kondici.
Markéta byla docela hezká holka. V turistickém oblečení byl znát trochu větší zadeček, ale když jsem jí viděl, tak mne, ani nevím proč, napadlo, že by stála za hřích.
Šlo se dost rychlým tempem, a Markéta opravdu ke konci výletu trochu ztrácela, šla tak 5 min za ostatníma. Přišlo mi nefér jí nechat na konci samotnou, tak jsem na ní počkal a chvíli šel s ní. Markéta se omlouvala, že to říkala, že má špatnou fyzičku a že ví, že by potřebovala tak 10 kg zhubnout, ale že neví jak. Nabídl jsem se jí, že mám známou dietoložku a kamaráda kondičního trenéra v posilovně, že jí můžu dát kontakty a že jí poradí. Ona se mi, ale svěřila, že v tom problém není, že moc dobře ví, co by měla jíst a jak cvičit, problém je v tom, že to nikdy nevydrží, že má moc slabou vůli. Přiznala, že je trochu líná a často neodolá pokušení na dobré jídlo. Když mi tohle řekla, tak mě napadlo, že bych jí třeba mohl pomoct způsobem, který by pro ní byl prospěšný a pro mě potěšením: „Tak, jestli je problém jenom v tom, tak já mám úžasnou metodu na cvičení vůle. Kdybys chtěla, tak tě můžu kaučovat a garantuji ti 10 kg dolů nejpozdějc za 15 týdnů. Ale není to nic pro bábovky, musela bys snést i trochu drsnější zacházení.“
Usmála se na mě, ale nevypadala, že by jí to vyvedlo z míry: „Tak to beru! 10 kg je to, co potřebuju a 15 týdnů vypadá realisticky. A když ujdu tenhle váš 100 km pochod, tak už snad vydržím všechno, ne?“ Navrhl jsem, že optimální by byly lekce jednou týdně a domluvili jsme se na středě v 16 hod, že má středy kratší den v práci.
Došli jsme ostatní, kteří na nás čekali. Už jsme se o tom víc nebavili. Když jsme se potom loučili, tak jsme se jenom krátce ujistili, že to platí.

Ve středu těsně před čtvrtou se ozval zvonek. Byla to Markéta, stála ve dveřích decentně namalovaná, slušivě oblečená do kostýmku, zřejmě šla rovnou z práce.
„Pojď dál. Tak sis to nerozmyslela? Pořád chceš vyzkoušet mojí speciální metodu hubnutí?“
Trochu zaváhala: „Ano. Jestli tedy pořád platí, že zhubnu 10 kg za 15 týdnů?“
Věděl jsem, že jestli má jít všechno podle plánu, musím být přísný a nesmím připustit ani náznak nějakých pochyb.
Pokračoval jsem tedy komisně: „Ok. Samozřejmě platí. Od teď jsi tedy pod mým dohledem, to znamená, že mě musíš NA SLOVO poslouchat! Jasný?“ Trochu kývla. Když se Ti moje metody nebudou líbit, můžeš kdykoli s procedurou přestat, ale dokud to nevzdáš, neexistuje, že bys mne v něčem neuposlechla!“
Pak jsme šli do patra mého domku, kde mám takovou speciální místnost. Na první pohled vypadá jako hodně velká ložnice, ale má určité zvláštnosti. U jedné stěny je velká kovová manželská postel. Vedle postele je docela dost volného místa, nad kterým jsou na stropě dva kovové kruhy a i v podlaze jsou zapuštěné úchyty. Jinak je zde ještě v rohu velké křeslo, zrcadlová skříň a jednoduchý věšák. Speciálně k dnešnímu účelu jsem na volné místo postavil moderní digitální váhu.
„Takže pro začátek si Tě zvážíme, abychom věděli, od čeho budeme počítat těch mínus 10 kg.“
Markéta se váhavě přibližovala k váze. „Tak to ne!“ Ozval jsem se. “Přeci se nebudeš vážit oblečená! Svlíknout a do naha.“ Řekl jsem nesmlouvavě a ukázal na věšák, jako, že tam si má odložit. Pohodlně jsem se usadil do křesla a samozřejmě jsem si ten „nedobrovolný“ striptýz nechtěl nechat ujít, takže jsem z Markéty nespouštěl oči.
V její tváři byly znát rozpaky, viditelně se jí do svlíkání nechtělo, ale také mne nechtěla hned na začátku neposlechnout. Došla k věšáku, odložila si kostýmové sako a začala si rozepínat bílou blůzku. „U doktorky se vždycky vážím ve spodním prádle.“ Pokusila se zaprotestovat. V hlase byla znát její nejistota.
„Tak tady se budeš vážit nahá! Aby to bylo přesný a nešlo podvádět.“ Řekl jsem mírně, ale nesmlouvavě. Markéta si odložila blůzku a pokračovala v rozepínání sukně a sundaváním punčoch. Konečně jsem měl možnost prohlídnout si, co vlastně chce zhubnout. Je pravda, že na břiše byl znát menší tukový pás, na zadních stehnech taky byly vidět začínající tukové polštáře, ale rozhodně se nejednalo o nic dramatického. Naopak, plná prsa zatím uvězněná v bílé podprsence a bílé kalhotky zdůrazňující její o trochu větší zadeček… Markéta vypadala hodně sexy a já jsem cítil, jak mi začínají být těsné kalhoty.
Zůstala ve spodním prádle a celá rudá se podívala na mne. Nic neříkala, ale pokračovat se jí nechtělo. Musel jsem jí povzbudit: „Nerozuměla jsi? Budeš se vážit nahá!“ Otočila se ke mně zády a svlíkla si nejdřív podprsenku a potom i kalhotky. Teď jsem měl možnost vidět její nádherná plná ňadra, jak se osvobodily ze sevření podprsenky. Rukama si snažila zakrýt klín. Z letního opalování byly vidět opálené plavky, hodně na mě zapůsobil kontrast bílých prsů s lehce opálenou ostatní pokožkou.
„Ruce podél těla! A postav se před váhu.“ Byla rudá až po kořínky vlasů. Mlčky uposlechla, ruce dala podél těla, očima zkoumala podlahu a pomalu si stoupla před váhu. Nechtěl jsem jí to nijak ulehčit a dlouze jsem si jí prohlížel. Nohy měla u sebe, ale přesto byla vidět horní část její vyholené kundičky, nad kterou byl nádherný upravený trojúhelník černých chloupků. Musel jsem uznat, že nějaké to kilo na jejích hýždí a břiše by mohlo chybět. Na co jsem se nemohl vynadívat byly krásný prsa, který se mírně pohupovaly, jak Markéta zrychleně oddychovala. Uprostřed hnědých dvorců velkých jako padesátikoruny se vyjímaly velké bradavky. Myslím, že to nebylo zimou, že byly ztvrdlé a trčely do prostoru.
Šel jsem blíž k Markétě a řekl jí, ať se postaví na váhu. Obešel jsem jí zezadu a prohlížel si její zadek. Ano při pohledu z bezprostřední blízkosti bylo znát, že tady jsou zbytečné tuky, které by bylo dobré sundat. No uvidíme za měsíc. Na Váze se ustálilo 65,4 kg.
„Výchozí váhu tedy máme. Můžeš slézt a stoupni si tady.“ Ukázal jsem asi 2 metry před zrcadlo na skříni. „Tak a teď rozkroč nohy asi na 1m a dej ruce za hlavu.“
Markéta byla zjevně hodně rozrušená, vůbec se nezmohla na jakýkoli odpor a uposlechla pokyn. Neodolal jsem, stoupnul jsem si k zrcadlu před ní a znovu si jí prohlížel. Tím, že roztáhla nohy, se jí odkrylo její pohlaví. Nádherné vyholené pysky, které se začínaly mírně rozvírat. Nevím, jestli se mi to jenom nezdálo, ale zahlédl jsem tam kapičku šťávy. „Lokty dozadu a stát vzpříma… Ano takhle je to dobré.“ Zrychlené dýchání náderně nadzvedávalo vystavené prsy. Teď už jsem neměl pochyby, bradavky byly nalité vzrušením. Moje tušení nezklamalo, Markétě se výcvik líbil. Stále klopila oči do země.
„Dívej se mi do očí! Teď ti povím, co tě čeká. Co máš jíst a jak máš cvičit, víš sama moc dobře. Já jsem tady proto, abych podpořil tvojí vůli, abys vše dodržovala. Tak tedy. Přijdeš zase přesně za týden, úplně stejně se zvážíš a na váze bude 64,4 kg. Jasný? A když ne, tak budeš potrestaná!“ S těmito slovy jsem otevřel skříň. Za zrcadlem byla sbírka různých rákosek, bičíků, pout, umělých penisů a spousta dalších erotických a trestních pomůcek.
Rudá Markéta se na to vyděšeně dívala. Já jsem se stále kochal pohledem na její dmoucí se prsy a nalité bradavky. Bylo znát, že její vzrušení neopadá, spíše naopak. A v tom mě napadla ještě jedna věc: „A ještě jeden úkol. Celý týden budeš sexuálně abstinovat! Prostě žádný sex, ale ani žádná autoerotika. Je ti to jasný?“ Podívala se na mě, nasucho polkla, ale přikývla. „Aby sis nemyslela, že to nepoznám, dostaneš na ruku hodinky, který budou celý týden zaznamenávat tvůj tep. Můžeš dělat všechno, jak chceš, ale pokud bys měla orgasmus, tak hodinky zaznamenají specifický nárůst a pokles tepu a já to příští týden poznám a budeš potrestaná stejně jako, když nesplníš váhu.“
Musel jsem se hodně přemáhat, abych nedal najevo svoje vzrušení. Ale nechtěl jsem to pokazit, alespoň ne hned na začátku. Připnul jsem jí na zápěstí sportovní hodinky: „Tak to pro dnešek stačí, můžeš se obléknout.“ Na Markétě bylo znát, že se trochu třese, mohl jsem se ještě pokochat, jak se pomalu oblékla.
Potom jsme se rozloučili, skoro jako by se nic nestalo a potvrdili si příští středu...

Jestli Tě povídka zaujala, potřebuješ taky zhubnout, máš náměty na pokračování nebo by ses ráda podělila o svoje pocity a představy, budu rád, když mi napíšeš: eroticky.vyprask@seznam.cz