VII.
Bylo hezké slunečné září. Honza cestou ze školy uviděl v zahrádce před kavárnou sedět Procházkovou. Svou bývalou učitelku ze základky. Byla hlavní postavou jeho pubertálních erotických snů. Před několika týdny se s ní na mejdanu na chatě u Lindy sblížil tělo na tělo.
Procházková si Honzy také všimnula. Zamávala ne něj, usmála se u pokynula směrem k prázdné žildli. Honza přisedl.
"Tak co, Honzíku, jak jde škola?"
"Jo, zatím dobrý..."
"Že se někdy nezastavíš, Vždyť víš, kde bydlím!"
"Moc rád se zastavím!"
"Honzíčku, něco mě napadlo. Pamatuješ si na Alenku Pokornou? Chodila o třídu níž, než Ty. Teď jí mám ve třídě."
"Jo, pamatuju.
"Líbí se Ti?"
"No, taková šedá nevýrazná myška. Proč se ptáte?"
"No, teď už vypadá skoro jako ženská. Problém je v tom, že nemá žádného kluka a holky si z ní kvůli tomu utahují. Nedávno za mnou přišla a brečela mi v kabinetě. Chtěla, abych jí nějak pomohla, nebo poradila. Ale já, jako její třídní jí těžko můžu dohazovat spolužáky. A tak mě napadlo, že bych jí pozvala k sobě domů a dala jí takové to základní školení..."
"No fajn. Ale nechápu, co s tím mám já společného...?
"Napadlo mě, že bys přišel taky a dělal nám tak trochu figuranta. Prostě učební pomůcku..."
Honza vyvalil oči a polkl naprázdno.
"Jak figuranta?"
"No že by si poprvé v životě sáhla na chlapa. A že by taky na ní sáhl poprvé chlap."
"To jí mám jako ojet?"
"Uvidíme, když budeš chtít..."
"A co, když nebude chtít ona?"
"Ale bude chtít! Ta je nadržená jak stepní koza. Minule jsem jí přistihla, jak si při hodině pod lavicí honí frndu. Tak co, jdeš se mnou do toho?"
"No, že jste to Vy, tak to zkusím."
"Hodnej kluk! A odměna Tě nemine. Zaplatím Ti vlastním tělem!"
Dohodli se na sobotu odpoledne. Alenka dorazila k paní učitelce ve tři hodiny. Honza byl pozván až na čtvrtou. Alenka měla na sobě jako obvykle džíny, které byly minimálně o dvě čísla větší, volné triko a vytahanou mikinu. Učitelka si jí znaleckým okem prohlédla.
"Alenko, ten tvůj ohoz je fajn na skejt, ale když chceš sbalit kluka, tak musíš být trochu sexy. No nic, než příjde Honza, tak s tím snad něco uděláme. Podívám se po nějakých hadříčkách a něco Ti snad vyberu..."
Procházková zmizela ve vedlejší místnosti. Za chvilku se vrátila.
"Obleč si to! A něco uděláme i s tím tvým účesem. Není moc času, tak Ti udělám culíky. To zabere skoro vždy!"
Sotva se Alenka převlékla a Procházková jí trochu nalíčila, zazvonil Honza.
"Pojď dál a posaď se u nás!"
Honza si sednul do křesla naproti Alence, učitelka si sedla do druhého křesla. Honza kouknul na Alenku a byl celkem příjemně překvapen, Čekal tu Pokornou, co si pamatoval z doby, kdy ještě chodil na základku. Tenkrát měla ještě kozy po tatínkovi, byla samá ruka, samá noha a chovala se jako pubertální telátko. A teď neproti němu sedí slečna v minisukni, punčoškách, na nohách má lodičky na podpadku. Pod tričkem se jí rýsují pevné dvojky.
"Ahoj Aleno! Tys nám ale vyrostla! Možná z Tebe jednou bude hezká holka!"
Alenka sklopila oči a zčervenala.
"Ale Honzíku! Tak se chová gentleman?! Alenka se na Tebe těšila, hodinu se tady fintila, aby se Ti líbila a ty jí řekneš, že s ní jednou možná bude hezká holka! Styď se!"
"Alčo, já jsem to tak nemyslel, to měl být vtip. Opravdu Ti to moc sluší..."
Alenka zvedla oči a usmála se.
"To jsem ráda, že se Ti líbím..."
"Děti, tady nejste ve škole. Sedněte si vedle sebe na sedačku. Tak... Alenko, sedni si nějak normálně. Vždyť Ty sedíš, jako bys spolkla pravítko! Uvolni se! No vidíš, hoď si nožku přes nožku! Tak! A Ty Honzo... trochu se k Alence přitul. Já vím, že to umíš! A pohlaď jí. Nemyslela jsem, že jí máš pohladit jenom po tvářičce. Sáhni jí na kolínko, pohlaď po stehýnku... No vidíš! A nezapomeň na kozičky, už jí od loňska vyrostly!"
Honza se už zbavil počátečního ostychu, jednou rukou zjížděl Alence pod sukýnku, druhou jí hnětl kozy. Alenka se také trochu uvolnila. Ale stále byla více méně pasivní. Honzovy dotyky jí dělaly dobře. V kalhotkách měla vlhko.
"Alenko, neseď tu jako trvdý Y! Taky se Honzíkovi věnuj! Už jsi měla někdy v ruce ptáka?"
"Jo, ale jen bráchovo. Je mu třináct..."
"Ale Alenko! To jsem nechtěla slyšet! S vlastním bráchou a ještě pod zákonem...!"
"Ale to bylo jinak! Hráli jsme na chatě vadí, nevadí..."
"Tak teď si můžeš poprvé v životě sáhnout na pořádného macka! Rozepni Honzovi kalhoty a vyndej mu ho!"
Alenka poslouchala paní učitelku na slovo. Vytáhla ptáka z kalhot a opatrně ho vzala do své ještě skoro dětské ručky.
"Trochu mu ho pohoň, on se pořádně postaví, Počkej, já Ti ukážu jak!"
Zkušenou rukou začla Honzu honit. Neudržela se a vzala ho do pusy. Alenka vyvalovala oči.
"Tak, a teď Ty! Vždyť to znáš z internetu..."
Alenka ho vzala opatrně do pusinky. Na to, že to bylo poprvé v životě, si nevedla vůbec špatně.
"Tak, to by pro začátek stačilo. Brzdi, nebo za chvilku vystříkne! Mám nápad! Udělej Honzíkovi sptryptýz!"
"Jak? To se mám jako svéklout? Úplně do naha?"
"Musíš se svlékat pomalu, napínat ho. A úplně do naha nemusíš, taky nech něco na něm, třeba kalhotky. Počkej, já ukážu..."
Procházková hodila na gramofon desku. Je t´aime - Moi Non Plus. Začasla se svůdně vlnit v rytmu hudby. Pomalu rezepínala na své blůzce jeden knoflíček za druhým. Poté blůzičku hodila na Honzu. Pak pomalu vyhrnovala sukni. Ale opravhu hodně pomalu. Najednou jí rychle rozepnula a nechala spadnout na zem. Stála tam jen v podprsence, v kalhotkách a punčoškách.
"A teď Ty, Alenko..."
Alenka se rychle učila. Začala se také svůdně vlnit. Rukama si hladila přes vypasované tričko kozičky. Otočila se k Honzovi zády a vyšpulila zadeček. Dala si záležet, aby jí bylo vidět pod sukýnku. Pak si ručkou zajela mezi nožky. Honza už měl ptáka jak z kamene. Alenka po vzoru paní učitelky svlékla sukničku. Stála před Honzou jen v kalhotkách, tričku a punčoškách. V očích měla očekávání a výzvu. Honza jí taky chvilku napínal. Prohlédl si jí pozorně od hlavy k patě. Pak ne ní mrknul a pukou si plácnul na stehno a Alenka hned pochopila. Sedla si mu na klín. Honza jí stáhnul tričko a začal jí olizovat bradavky. Alence se to líbilo. Vzala ho za ruku a vsunula si jí do kalhotek. Honza jí dráždil prstem poštěváčka. Procházková to sledovala z křesla. Ruku měla v rozkroku.
"Děti, děláte mi radost! Že je Honzík kanec, to jsem věděla, ale Alenko, ty jsi mě příjemně překvapila. Jsi ještě panna?"
"Já vlastně nevím, blanku jsem si protrhla už asi před rokem. Okurkou. Ale chlapa jsem tam ještě nikdy neměla..."
Honza mezi tím sundal Alence kalhotky. Jazykem polaskal tu jemně ochmýřenou kundičku. Pak vzal Alenku za boky a posadil si jí na klín. Alenka roztáhla nožičky a sama si nasměrovala ptáka do dírky. Napřed opatrně, jen na krajíček. Ale pak prudce dosedla a začala přirážet.
"Honzíčku, dávej pozor ať to do ní nepustíš! Do mě to nastříkat můžeš, já beru antikoncepci. Ale předpokládám, že Alenka nic nebere!"
Alenka se za chvilku udělala. Honza cítil, jak mu po stehnech stéká její šťávička. Sundal jí ze sebe.
"Děvčate, chcete smetánku?"
Alenka i paní učitelka bleskurychle poklekly a vyplázly jazýčky. Honza ještě trochu pohonil a pak jim poslal plnou dávku. Měly to po celém obličeji i ve vlasech, mrdka jim stékala na kozy.
Procházková vzala Honzův klacek do pusy a pořádně ho olízala.
"Paní učitelko, já chci taky!" ozvala se Alenka. Paní učitelka se s Alenkou rozdělila.
"Tak Alenko, máš svou premiéru za sebou. Líbilo se Ti to?"
"Moc! Děkuju! Vám i Honzovi! Konečně je ze mě žena!"
"Ale Alenko, drž jazyk za zuby! Né že se hned za tepla pochlubíš ve škole spolužačkám! To by byl obrovskej průšvih! Asi by mě vyhodili ze školy!"
"Ale paní učitelko, mě už patnáct bylo! Už před měsícem! Já už nejsem pod zákonem..."
"Ty blbko, kdyby se to provalilo, tak má paní učitelka obrovskej průser. Říká se tomu "Ohrožování mravní výchovy", nebo tak nějak. Prostě si to nech pro sebe. Když si budeš chtít zase někdy zašukat, tak mi brnkni. "
Seděli na sedačce. Honza a Alenka nazí, Procházková jen v kalhotkách a podprsence.
"A teď jsem na řadě já! Alenko, jestli chceš, tak se můžeě dívat!"
Procházková sundala podprsenku i kalhotky, stoupla se před Honzu a mirně se rozkročila...